--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Victorin Pavel
Název: "Férovější" zamezení vraždění civilistů v Sarajevu podle premiéra
Zdroj: NN Ročník........: 0004/008 Str.: 003
Vyšlo: 01.01.1994 Datum události: 14.02.1994 Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

ing. Pavel Victorin Ke Kurtům 375

142 00 PRAHA 4

Člen Svazu podnikatelů ve stavebnictví "Férovější" zamezení vraždění civilistů v Sarajevu podle premiéra Klause, aneb zásah NATO tak nějak "trošičku" méně "fundamentalisticky"...?

Vážený pane premiér, docent ing. Václav Klaus, CSc., se před svým odletem do Norska na zahájení XVII. ZOH vyjádřil v českých sdělovacích prostředcích k rozhodnutí o schválení leteckého úderu proti srbským pozicím, které učinila Rada NATO, pokud bosenští Srbové do 10 dnů od půlnoci 10. 2. 1994 nestáhnou veškeré těžké zbraně do vzdálenosti minimálně 20 km od Sarajeva.

Rada NATO, kam naše republika usiluje vstoupit, po téměř dvouletém nečinném přihlížení vraždění civilistů dospěla jednotně ke svému nelehkému rozhodnutí o leteckém zásahu proti jedné z válčících stran v bývalé Jugoslávii, po dalším otřesném masakru, kdy po dopadu minometného granátu vystřeleného ze srbských pozic v okolí obleženého města na přeplněné tržiště, zde bylo první únorovou sobotu dopoledne zabito na místě 68 nakupujících civilistů, vč. žen a dětí a nejméně 200 dalších jich bylo zraněno.

Náš pan premiér k rozhodnutí NATO o efektivním vzdušném zásahu proti těžce vyzbrojeným vrahům operujícím proti civilistům z pozic okolo Sarajeva veřejně prohlásil, že osobně vidí "trošičku nefér říci, že pozemní vojska ne, ale ze vzduchu ano", a že o zásahu ze vzduchu on "neví, jestli je to lidsky férové". Dále uvedl, že lépe by bylo konflikt řešit "vnitřním vyrovnáním", což, jak známo, po dvouletých zkušenostech v praxi znamená trpné přihlížení k pokračování etnických čístek na území bývalého jugoslávského státu a respektování územních záborů dosahovaných vyvražďováním civilistů, kde se válčící strany prioritně zaměřují na zabíjení žen a dějí, jako na nositele budoucnosti znepřátelených etnik.

Ke státnické "moudrosti" předmětných výroků lze mít za to, že s pravděpodobností hraničící s jistotou, obdobnou strategickou "erudovanost" náš sebevědomý přední politik zákonitě projevil, projevuje a bude projevovat i v jiných oblastech své působnosti, a pokud bude mít dále mandát k politické činnosti, bude tuto svou erudovanost projevovat i v činnostech ovlivňujících zájmy nás všech.

Podle vojenské logiky našeho váženého pana docenta ekonomiky musí být patrně "trošičku nefér" např. i to, že v zimě 1942-43 zlikvidovala u Stalingradu vojska obránců přepadeného státu hitlerovské barbary s využitím mrazů, protože jistě "férověji" by si spolu "zaválčili" v příznivějším ročním období. V duchu téže logiky si mohli anglo-američtí spojenci s fašisty v Evropě při otevření druhé fronty "férověji zaválčit", kdyby se na pobřeží Normandie nevylodili až při dobrém počasí v červnu 1944, nýbrž za horších povětrnostních podmínek, a zejména dříve, kdy ještě nebyli tak dobře vyzbrojeni. Doba bojů by v obou případech mohla být delší, ztráty na životech válčících stran, vč. civilistů, mohly být větší, zhlediska světových demokratických sil mohl být výsledek méně jistý a tak, podle našeho váženého politika, by zásah proti barbarskému nepříteli civilizace v Evropě s větším "hendikepem" a straně obránců demokracie, by patrně byl "férovější", tedy "napínavější" a "sportovně hodnotnější". Pan premiér, známý příznivec sportu, dělá ve svých politicko-vojenských úvahách sportovnímu myšlení opravdu čest, jen co je pravda.

Nezaznamenal jsem v televizním pořadu o těch nejleších z nás (v pořadu GEN, čili Galerie elity národa) o váženém panu Klausovi, zda byl na vojně, či nikoliv. Nechť již je páně premiérova vojenská erudice jakákoli, předpokládám, že svůj veřejně vyjádřený "moudrý" strategický názor nekonzultoval se svojí manželkou - matkou dvou synů, z nichž jeden je myslím ve vojenském věku, ani s žádnou matkou amerického, britského, francouzského, českého, či vojáka kteréhokoliv státu, který se nachází v rámci vojsk NATO na Balkáně, jsem přesvědčen, že každá máma, byť s pouhou kvalifikací na "vařečku u plotny", která má syna ve věku, kdy může být povolán do balkánského konfliktu, pochopí lépe než náš premiér, že o "sportovní vyrovnanost" podmínek mezi válčícími stranami v žádné válce, zdravě cítícím a myslícím lidem, nikdy nešlo a nepůjde.

Nechci více teoretizovat o něčem tak obludném, jako je vzájemné vraždění mezi lidmi, avšak mám za to, že normálně uvažující lidé obvykle uznávají, že v případě morální oprávněnosti vojenského zásahu, je na místě jeho optimální efektivnost zhlediska minima vlastních ztrát a ochrany civilistů a nikoliv jakási absurdní pseudointelektuálská "férovost", ve smyslu "sportovní vyrovnanosti" nepřátelských vojenských sil. Při vojenském zásahu na obranu civilních obyvatel před ozbrojenými vrahy nemůže jít ani o pouhé "vycenění zoubků", kterým nepříliš trefně, avšak naštěstí oproti premiérovi alespoň principiálně souhlasně, označil předmětné rozhodnutí NATO nejvyšší velitel naší armády. V návaznosti na výroky pana premiéra k zásahu NATO v Bosně, kterými s jasnozřivostí přímo "cimrmanovskou" doporučuje cestu, kterou právě výsledku dosáhnout nelze, totiž sledovat zájmy ozbrojených vrahů, o které vůbec nejde a nikoliv zájmy jimi vyvražďovaných strádajících bezbranných obyvatel obleženého města, mne napadlo, že k našemu neštěstí možná existuje jakási obdoba tohoto premiérova pojetí "férovosti" a "strategické zdatnosti" i ve strategii jím řízené ekonomické transformace našeho státu, konkrétně při privatizaci státního majetku. Není snad při privatizacích z hlediska kauzálních souvislostí pro ekonomický vývoj našeho státu obdobně strategicky naprosto zcestné, jako páně premiérovy názory na "férovost" zásahů v Bosně, jím prosazovaný prioritní akcent výlučně na rychlost privatizací, jinými slovy služba zájmům právě těm, o které "nemělo jít", avšak těm, kteří jediní na nákupy privatizovaných objektů po 40 letech totality měli a mají? Není chybou strategického uvažování ve státní ekonomice, jakási premiérova sametová "férovost" vůči bohatým protagonistům zločinecké komunistické státostrany a doslovným jiným mafiánům a zlodějům právě na úkor oprávněných zájmů těch, o které by "mělo jít"? Může zhlediska národohospodářského vývoje našeho státu být produktivní, a tedy strategicky správné zcela pominout zájmy poctivých občanů a prakticky je vyloučit z privatizace proto, že si za 40 let totality na podíl při privatizování státního majetku nenakradli, včetně těch našich bývalých spoluobčanů, kteří před komunistickými vrahy a zloději utekli do exilu a kterým, pokud finanční prostředky v zahraničí mají, je prakticky znemožněno kromě účasti v privatizaci i pouhé odkoupení jejich kdysi vlastního majetku účelově stanovenými formálními nesplnitelnými podmínkami občanství?

Naštěstí, i když je ekonomická transformace komunistického majetku jistě vážná věc a je málo uspokojivé, že je sametově prováděna v duchu hesla "nepoctivost se vyplácí", s nadhledem vzato, jde v ní pouze "o peníze" a nikoliv "o život", jako je tomu v Sarajevu.

Válka je oproti ekonomickým transformacích naprosto vážná věc i při sebevětším nadhledu.

Myslím, že obecně uznávaný názor na postoj k válečným vrahům žen a dětí, shodný s mým, avšak rozporný s veřejným vystoupením našeho pana premiéra, umělecky výstižně vyjádřil Karel Čapek ve svém známém dramatu Matka, již více než před půl stoletím. Závěr tohoto dramatu jistě každý český ekonom alespoň z doslechu zná, natož náš pan docent Klaus, který, dle vlastního článku "Ekonomistní redukce lidského života..." veřejnost seznámil s tím, že jeho vlastní kulturní vzdělanost je přímo znamenitá (premiérův článek viz Český deník 22. 10. 1993, komentář k němu viz NN 32/93).

Vzdělanost je jedna věc a schopnost poučit se z názorů jiných je věc druhá. O své vlastní míře této schopnosti pan premiér, pokud vím, nikde nic nepublikoval. V tomto ohledu jsem odkázán na svůj úsudek opřený o dojmy, které pan premiér svými veřejnými vystoupeními vyvolává. Nevím, zda se pan premiér pokládá za myslitele převyšujícího Karla Čapka, avšak netroufnu si to vyloučit.

Proto, s ohledem na shora uvedené skutečnosti, pokud jde o mír v Evropě a naši státní bezpečnost, kterou lze reálně uvažovat pouze ve spolupráci s NATO, bych uvítal opravdu velmi, kdyby vážený pan premiér, pokud nám setrvá i nadále v politické funkci, své osobní názory před zveřejněním napříště laskavě učenlivě konzultoval alespoň s "ženskými od plotny".

V Praze, 14. 2. 1994

Ing. Pavel Victorin, v.r.