--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Kolář Vladimír
Název: Zločin z nejtežších
Zdroj: NN Ročník........: 0004/008 Str.: 007
Vyšlo: 01.01.1994 Datum události: 11.02.1994 Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Ze sdělovacích prostředků, z novin, televize se dovídáme o případech, kdy napadený, jež se ubránil utočníkovi, byl nakonec soudem potrestán. Někdy i více, než agresor. Odorníci vědy právní diskutují na tema nutné obrany a krajní nouze. Výsledkem diskuze je nevýrazná kosmetická úprava příslušných ustanovení trestního zákona.

Právnický slovník, vydaný v roce 1978 autorským kolektivem Z. Madary, zahrnuje nutnou obranu a krajní nouzi pod pojem svépomoc. V ní pak vidí průlom do výlučnosti státní moci, oprávněné chránit občany a jejich majetek před útokem jiných osob.

Je zde tedy chápán stát, jako jediný nositel moci, k němuž jsou občané vždy povinni se obrátit s požadavkem ochrany. Neučiní-li tak, jsou hnáni k odpovědnosti, s vyjímkami oné, zákonem povolené svépomoci. Kdo meze povolené svépomoci překročí, dopustí se, podle takto pojaté suverenity státní moci, zločinu nejtěžšího. Ukradne státu moc. A takový zločin je třeba trestat daleko více, než nějakou tu krádež, loupež či vraždu. Stát tak chrání svá usurpovaná práva před těmi, kterým je upírá. Vždyť výlučným výkonem ochrany občanů se staví nad ně, jako jejich poručník.

Má být stát občanu takovým poručníkem? Pokud někdo chápe stát jako zařízení stojící nad občany a určené k řízení jejich života, jistě.

Chápe-li kdo stát, jako zařízení sloužící občanům, či lépe, vytvoří-li si občané stát proto, aby jim sloužil, bude tomu s tou svépomocí jinak. Není-li komu třeba služeb, nepoužije jich. Pomůže si sám. Až teprve, když není schopen sám si pomoci, obrátí se na zařízení, které si ku své pomoci vytvořil.

Jak to v takovém případě bude s tou nutnou obranou a krajní nouzí? Dojde-li k útoku na majetek či život občanův, ten se bude přirozeně snažit, pomoci si sám, Prostředky takové pomoci bude volit pouze podle jejich efektivity. A co pak, zabije-li nebo zmrzačí útočníka? Pak bude na soudu, aby zhodnotil, ne přiměřenost použitých prostředků, ale aby zjistil, kdo byl útočníkem a kdo obětí. Útočník, ať si nese následky, které si svým útokem přivodil, sám. To by mělo být pro všechny útočníky rizikem, s nímž do útoku na život a majetek napadeného půjdou.

V Praze dne 11. února 1994, pro NN Vladimír Kolář