--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Kolář Vladimír
Název: Mohou být sociální požadavky předmětem politického vydírání?
Zdroj: NN Ročník........: 0004/013 Str.: 000
Vyšlo: 01.01.1994 Datum události: 23.03.1994 Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Demonstrace odborových svazů na Staroměstském náměstí je vládou označována za nátlak a snad je jí považována za politické vydírání, jemuž nehodlá podlehnout.

Třeba si však uvědomit, že lze na věc nahlížet i ze strany opačné. Pokud hodlá vláda prosadit svůj názor proti názoru občanů, vyjádřeného jimi jednoznačně demonstrací, lze taktéž hovořit o zneužití převahy vlády, kterou má v parlamentě. A každé zneužívání převahy je vydíráním.

Tak, jako mají odbory demonstrace a stávky, jako jediný prostředek prosazení svého stanoviska, které nemůže prosadit jednáním, tak má vláda své ultima racio v parlamentní většině. Nelze se tedy ani v případě sporu o podobu sociálního zákonodárství, konkrétně o určení výše věku pro dosažení nároku na důchod, divit, že obě strany po marném jednání, použijí svých přirozených, ač krajních prostředků.

Sociální zákonodárství pak bude předmětem politického vydírání do té doby, pokud plátcem jeho dávek bude stát. Až tehdy, kdy se sociálního pojištění ujmou na státu nezávislé pojišťovací ústavy, politické vydírání přestane. Až stát bude pouze tím, kdo určí zákonnou povinost občanům, platit pojistné na sociální pojištění z něhož pak budou po splnění pojistných podmínek čerpat minimální dávku tohoto pojištění, jejíž výplatu bude garantovat stát tak, aby občan byl sociálně zajištěn. Pak se také přirozeným způsobem určí úloha státu v sociálním zákonodárství.

Nejobtížnější pro zavedení takového, na státu nezávislého, systému sociálního pojištění budou počátky a přechodné období, které musí zachytit sociální zajištění občanů, jež byli plátci pojistného před vznikem nového systému. Zde se jeví jako možné řešení převod určité částky prostředků ze státního rozpočtu na výplatu dávek sociálního pojištění. Jistěže by se taková částka stala předmětem diskuze při schvalování rozpočtu. Stát by pak musel mít právo kontroly nad použitím takto převedené částky, aby nedošlo k ohrožení sociálních jistot občanů. Předmětem státní kontroly by bylo hosdpodaření pojišťovny či pojišťoven, s převedenou částkou. Ale ani v době, kdy by již nebylo třeba převádět pro účely výplat dávek sociálního pojištění, částku ze státní rozpočtu, by úloha státu v oblasti sociálního pojištění nekončila. Stát se nemůže zbavit své sociální funkce, své funkce garanta výplaty minimálních dávek sociálního pojištění. Proto také musí mít možnost kontroly těch pojišťoven, které jsou v oblasti sociálního pojištění činné, avšak pouze těch pojišťoven, které přijímají platby pojistného na sociální pojištění, určené občanům zákonem. Takový systém omezí politický boj, včetně politického vydírání, jako způsobu tohoto boje, jen na stanovení zákonné výše pojistného, zákonné výše dávky tohoto pojistného a podmínek stanovených pro uplatnění nároku na ně. Vždy však bude na občanovi, aby si sjednal pojištění navíc, po dohodě s pojišťovnou. Součástí takové dohody, respektive nabídky pojišťovny bude nejen výše pojistného a výše dávek, ale i další podmínky, podle nichž bude občan vybírat, pro kterou z pojišťoven činných v oblasti sociálního pojištění se rozhodne.

A ještě něco nakonec. Pokud vláda nehodlá dbát hlasu ulice, musí počítat s tím, že ulice jí nedá svůj hlas. Navíc je třeba připomenout, že pro mnohé členy vlády to byla ulice, která je dostala tam, kde nyní jsou. Nebo to tak není. Dostali se na své posty jen vlastním přičiněním? Pak ale kráčeli po hřbetech těch, kdož stáli na ulicích v listopadu 1989 a jsou na nich doposud. Nebo to je ještě jinak. Na jejich současné posty je postavil někdo jiný. Možná ten, proti komu se ulice v listopadu 1989 postavila.

V Praze dne 23. března 1994, pro NN Vladimír Kolář