--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Vydra Luboš
Název: Lék proti korupci? - Přímá demokracie!
Zdroj: NN Ročník........: 0004/013 Str.: 024
Vyšlo: 01.01.1994 Datum události: 01.01.1994 Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Luboš Vydra
Podezřele lákavá nabídka
Dnes zveřejňujeme studii našeho předního politologa profesora Zdeňka Zbořila o korupci. " Kažení veřejného života" se ve společnosti převrácených hodnot stalo pozitivem. Dokazuje to nejaktuálnější komentář premiéra Klause k neuskutečněné privatizaci Melantrichu, který je nejen nemravný, ale jde o přímý signál určitým motivovaným skupinám k nekorektnímu postupu. Stejně tak prohlášení předsedy FNM Ježka o tom, že " nejdříve jsme museli začít s privatizací a potom vytvářet pravidla" ( televizní Aréna, leden 1994). Není bez zajímavosti, že tentýž Ježek vyzývá k slepé poslušnosti k autoritě pana prezidenta, kterou spojuje s autoritou Hospodinovou (LD 30. 12. 93). Nepřítomnost morálky a podlézavost jsou tak často dvě spojené nádoby. V symbolicky ale i okázale prezentovaném projevu sympatií k " hrdinům" korupce na veřejnosti, nelze přehlédnout, že jde o solidaritu lidí téhož hodnotového stupně jako mají tyto odhalené a postižené "oběti". Tedy "oběti" zatím, dokud nebude významná část veřejnosti přesvědčena o pragmatickém hodnotovém systému "Králů Krys". A je zcela příznačné, že Encyklopedický slovník vydaný r. 1993 v Odeonu, heslo korupce již vůbec nezná. Příznačné také je, že sotvaže se pan profesor Zbořil začal problémem korupce více se svými žáky zabývat, bylo mu vzápětí na to nabídnuto předáškové turné po Jižní Koreji, které neodmítl.
Nepříliš čiré prameny
Zdeněk Zbořil svoji práci provází odkazy na prameny ze kterých čerpal. Z tiskovin převládají LN, MF dnes, objevuje se ČD, ale i RP. Jméno našich NN jsem tu nalezl pouze jednou, třebaže se zabýváme jevem korupce neméně intenzivně a hlavně dokumentujeme její dopady na případech postižených občanů. Pokud pan profesor vzpomene významu Československého helsinského výboru, postrádám tu upozornění na hysterii, kterou právě tento výbor vedl kolem lustračního zákona a zveřejnění seznamu agentů StB. Stejně tak prohlašovat, že aféry předávání bývalého majetku KSČ mají v podtextu ideologický revanšismus je poplatné běžnému průměrnému zaslepení, které tak dobře slouží mocenskému establišmentu. Co je revanšistického v nesouhlasu s transformací komunistů přes majetek, který nakradli k další ekonomické moci, to dost dobře nechápu? Stejně tak mi nesedí boj některých našich intelektuálů proti korupci. Mám tím obzvláště na mysli Václava Havla na kterém se prázdnota slov ukázala ze všeho nejpříkladněji. Mimo neustálé poučování, kterým intelektuálové zakrývají své handicapy v citové oblasti, u nich příliš často nacházíme "chytrost ke škodě všech", když na příklad jako Václav Bělohradský bagatelizují přirozený odpor občana k nespravedlnosti a spatřují v nich jen jakési jeho zklamání a "kompenzační katastrofismus", tedy spíše frustraci z toho, že někdo jiný je "schopnější" než tento občan. Tak tomu ovšem fakticky není a naši inteklektuálové odmítají příjmout, že mezi lidmi existují mnohem větší nuance v hodnotové klasifikaci, než kolik se vejde do jejich myšlenkových konstrukcí na papíru. A ti co bezmezně intelektuálským autoritám věří, znemožňují jiným, stejně jako uschlá tráva živým rostlinám, prosadit nová řešení.
Se slušností si vědí rady
Materiály o korupci, které se Zdeňkovi Zbořilovi povedlo nashromáždit mají podle něho charakteristické znaky bulvárnosti, strach z veřejných činitelů, vyhrůžek a pokusů ovlivňování a tichého ztrácení se do nepaměti. "Mizejí" tak nejen redaktoři, ale na regionální úrovni i noviny nebo časopisy. Podle mého výkladu oznámením, někdy až bulvární povahy ( a to nejen titulky), se snaží novináři upoutat pozornost, neboť společnost je dnes mravně otrlá a tzv. seriozní text je ze strany moci předvídatelný a proto snadno manipulovatelný. Viz televize, která třebaže se na první pohled jeví slušně, ve skutečnosti hrubě zkresluje realitu nejenom soustavou optických zařízení kamer a filmovými triky, ale i účelovým střihem, playbekem, svoji nebezpečnou psychologií, brainwashingem reklam, ale i v témže duchu vedených rozhovorů, atd. Proto televize systematicky lže a její sledování nelze doporučit nikomu, kdo není schopen její demagogicky propagandistický význam ve službách vládnoucí oligarchie prohlédnout.
Za vším hledejme vlastní slabost
Opatrnost až strach z anylýzy reakcí do případu zatažených veřejných činitelů, tedy " z kroku vedle", svědčí o nedostatečné charakterové pevnosti autorů novinových článků. Hysterické reakce veřejných činitelů pak jenom prozrazují zvyk projevovat v každém případě svoji moc, přičemž je tato její potřeba podněcována hlubokými komplexy méněcenosti, které tuto nevyrovnanost vyvolávají.
"Mizení" jednotlivých redaktorů, potvrzuje existenci ideové jednoty redakce a vypovídá mnohé i o jejím mocenském zázemí, kterému slouží. "Mizení" celých novin a časopisů na regionální úrovni, pak prozrazuje jejich likvidaci místními mafiemi pro nepohodlnost.
Je až s podivem jak data o korupci uvedená v tabulce uvnitř textu se vyhýbají kupování hlasů, či rozbíjení opozičních aktivit. Jakoby neexistovala vůbec žádná Krylova " neposlankyně Marta". A cožpak nabídnutí individuelně nevymezeného majetku občanům - prostřednictvím vyprofilované politické síly - zrovna před volbami, rozhodujícími o budoucí fixaci tohoto sice nevelkého, přesto spolehlivého zisku - což to nemá snad charakter kupování hlasů? A co prezident, který ve své zpupnosti, ač žalovaný vystupuje jako žalobce, či následný bojkot NN ve sdělovacích prostředcích a distribuční síti, kauza "Devítistovkáři", to není snad rozbíjení opozičních aktivit?
I vláda korupce dočasu, Bůh navěky Výstižné dílko pana Zbořila ukazuje, že korupce vrcholí tam, kde je koncentrace moci bezmezná. Rád bych proto autorovo původní konstatování o věčnosti korupce, parafrázoval "Nebojme se, že korupce je věčná!" Její konec ( i když to neznamená, že zmizí úplně, ale může se stát naprosto zanedbatelnou) spočívá v odstranění mocenského centra. Jako časy šlechty, která po staletí okázale demonstrovala svoji posvátnou zkorumpovanost udělováním lén až do doby, kdy byla svržena a byla nahrazena demokracii zprostředkovanou politickými stranami, tak stejně i tato doba, kdy se tyto strany vyhrotily v oligarchie, si žádá ve své změně demokracii přímou. V takové demokracii se vše podstatné odehrává mimo mocenské centrum. Bude-li se vládnout tak, že to co lze vyřešit na té nejnižšší úrovni, ať se tam i řeší, sníží se vliv úřadů a institucí, které dělají dnes nesvéprávným občanům opatrovníky a tím klesne i potřeba si je získávat různými úplatky. Obdobně, když na příklad obyvatelé v okolí Temelína si nebudou přát dostavbu JE, pánové Klaus a Dlouhý si jí mohou stavět tak nanejvýš za své peníze doma na zahradě, pokud jim to ovšem sousedé v referendu dovolí. V přímé demokracii mají totiž občané právo si odhlasovat, že jejich daně nepůjdou do betonu tohoto stavebního monstra, které nakonec nikdy nebude spuštěno, ale zakonzervováno i s palivovými články firmy Westinghaus, za něž naše vládnoucí špička dostane velkou finanční provizi a které bude hyzdit jihočeskou krajinu. Občané mohou naopak své daně platit daleko cílenějším a efektivnějším způsobem, bez toho, že by své peníze vyhazovali do vzduchu. V důsledcích to pak prospěje i ekologii.
Korupce je vpodstatě nepraktická
Při uplatňování lobbystických zájmů dochází naopak nejen k bezbřehému plýtvání finančních prostředků, ale i k ničení životního prostředí. Viz totalitní režim, který rozvojem těžkého průmyslu, vyvolaným především vojenskými potřebami, způsobil tak nebývalé plýtvání elektrickou energii, že přetížil nejen klasické elektrárny, ale vyvolal potřebu vybudování JE Temelín. Nyní spotřeba této energie klesla natolik ( a to i navzdory tomu, že nám dosud chybí vyhovující nemonopolní energetický zákon), že JE dobudovat není třeba. Má se dostavět za příslib velkých finančních zisků, které za zprostředkování palivových článků a zařízení slíbila naší vládní špičce firma Westinghaus. Tato vládní špička se rozhoduje a obohacuje sama za sebe a nikomu není za svá rozhodnutí zodpovědná a proto takové rozhodnutí může bez výčitek svědomí provést, neboť je si vědoma, že za tento svůj zločin ujde spravedlivému trestu.
Od voleb do voleb u nás neexistuje demokratický systém, ale vláda oligarchického mocenského centra, které se nechalo občany zvolit nikoliv proto, aby je zastupovalo, ale aby jim neomezeně vládlo, opírajíce se o kredit, který od nich mají. A nezapomeňme, že to budou opět komunisté, kteří tentokrát vystoupí sice nikoliv již s voláním po vládě proletariátu, zato však s myšlenkou přímé demokracie. Aby jí mocenské centrum zdiskreditovalo, budou se mu soudruzi opět hodit, stejně jako se mu hodil Miroslav Sládek k diskreditování autentické pravice. Na rozdil od toho vláda v přímé demokracii nemá podobné starosti. Obstarává pouze příslušný servis a monitoring. Přímo volený prezident, může být na přání občanů nejen za své nepatřičné chování odvolatelný, ale i odsouzený.