--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Vydra Luboš
Název: Zákulisí ekonomické "šokové terapie"
Zdroj: NN Ročník........: 0004/015 Str.: 006
Vyšlo: 01.01.1994 Datum události: 01.01.1994 Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Podle zahraničních materiálů zpracoval Luboš Vydra

Líc a rub lidumila

Proslulý filantrop a finanční magnát G. Soros je zahraničním tiskem přirovnáván k smršti, která prošla počátkem devadesátých let postkomunistickou Evropou. Jeho metoda "spálené země" působila, že velké podniky se dostávaly do stále menších obrátek, spojených se vzrůstající mírou zadlužení, až došlo k jejich koupi ze strany západního kapitálu, doslova za pakatel. Proslýchá se, že Václav Klaus nemá Sorose v lásce proto, že " šoková terapie" prováděná i v naší republice, není inspirována ani tak premiérovou genialitou, jako okopírována od zmíněného magnáta, který její návod získal z kruhů Rothschildů. " Soros splnil svůj úkol a nyní je již pro světový establishment velkým rizikem", řekl v jednom ze svých posledních interview Lyndon La Rouche a pokračuje: "Je jenom přechodnou, byť exponovanou a své možnosti dosud stupňující figurou." Soros má pro jednu frakci anglo-amerických služeb ve východní Evropě a Rusku neméně rozhodující význam jako měl někdejší vládce britských sdělovacích prostředků Robert Maxwell, který nedávno přišel za velmi záhadných okolností o život.

S odhlédnutím od G. Busche, M. Thatcherové, nebo od vedení MMF a Světové banky, nenese žádný součastník větší odpovědnost za bídu lidí ve východní Evropě a bývalém SSSR od pádu komunismu v r. 1989, než G. Soros. V této souvislosti působí groteskně zejména zjištění, že Soros založil přibližně dvacet "dobročinných organizací" ve východní Evropě. V bývalé Jugoslávii sponzoroval "Mírové konzerty" s Joan Baezovou. Financuje stipendia pro mladé východoevropany v Oxfordu. Jaký to dobrodinec a lidumil?

Svět, kde nikdo nezná bratra

Skutečnost ale vypadá jinak. Soros je osobně zodpovědný za chaos, který způsobila ve východní Evropě "šoková terapie". Slabým demokratickým vládám tu nabídl jednak domýšlivě "vtipná", jednak drakonická hospodářská opatření, která jemu a jeho finančním žralokům - jako je Marc Rich a Saul Eisenberg - dovolily vykoupit další zdroje východní Evropy za nejnižší ceny. Došlo tak k obrovskému znehodnocení práce mnoha lidí, výši ztrát lze srovnat pouze s okradením těchto zemí komunisty při jejich uchopení moci. Změna režimu byl především velký byznis.

V Polsku na konci roku 1989 organizoval Soros osobně tajná setkání komunistické vlády Rakowského s vedoucími ilegální odborové organizace Solidarita. Soros předložil svůj plán pro Polsko. Komunisté měli nechat Solidaritu převzít moc, aby vzniklo zdání, že lid zvítězil a veřejnost díky tomu snáze přijala následující tvrdou a pro polskou ekonomiku nepříznivou politiku. Navrhl restriktivní fiskální politiku, spojenou navíc s drahými úvěry.

Státní podniky - průmyslové a zemědělské - měly od státu získávat úvěry pouze při astronomické úrokové míře, čímž takřka zákonitě musely být mnohé z nich přivedeny k bankrotu - v důsledku nevyrovnatelných dluhů. Závěrem chtěl Soros jak řekl, přivést do Polska své bohaté mezinárodní obchodní přátele k "sanaci" takto zadlužených podniků a efektivním majetkovým převodem je získat cestou obvyklé zprostředkovatelské provize v jejich prospěch.

Příkladem je velká ocelářská huť Varšava. Podle mínění ocelářských expertů by nová výstavba tohoto moderního komplexu stála západní firmu 3 - 4 mld US dolarů. Před časem oznámila polská vláda souhlas s převzetím "dluhů" varšavské huti státem a prodejem zadluženého ocelářského komplexu milánské firmě Lucchini za 30 milionů US dolarů.

Poradci, kteří vám sníží výrobu

K prosazení svého plánu použil G. Soros svého přítele, 35 ti letého hospodářského vědce z Harvardské university. Ten měl polské vládě dělat poradce a ověřit tak své schopnosti, které již "uplatnil" v případě bolivijské vlády. Za účelem uskutečnění svého plánu v Polsku, založil Soros jednu ze svých četných nadací, tj. nadaci Štěpána Báthoryho. Bylo to učiněno oficiální darovací smlouvou pro Sachsovu práci v Polsku v letech 1989 - 90.

Soros při tom úzce zpolupracoval s "šedou eminencí" polské šokové terapie prof. Trzeciakowskim, jedním z tajných poradců nového polského finančního a hospodářského ministra Leszka Balcerowicze. Právě tak měl Soros osobní vztah k samotnému Balcerowichovi, který realizoval Sachsovy záměry. Soros počítal s tím, že Wallesa spoléhá při svém rozhodování především na Balcerowiczovu závislost na západním vlivu, podmiňujícím i samu stabilitu jeho ministerských pozic. Balczerowicz zmrazil zadluženost, zatímco průmysl byl odepřením státních dluhopisů dohnán k bankrotu. Průmyslová výroba klesla během dvou let o více než 30%.

Soros dodává, že již předem věděl, že jeho hospodářská šoková terapie přinese do Polska silnou nezaměstnanost, uzavření podniků a zvýšení sociálního napětí. Proto rozhodl, aby Solidarita šla do vlády. Prostřednictvím své Báthoryho nadace navázal Soros také kontakt s osobami významně ovlivňující veřejné mínění, jako s Adamem Michnikem - a jeho spolupráce se zastupitelským úřadem USA ve Varšavě mu dala možnost podrobit média cenzuře v tom smyslu, aby jednostranně propagovaly šokovou terapii a nepřipustila žádnou nepříznivou kritiku. Podle zpráv z Polska je přísnost cenzury tisku srovnatelná s érou komunismu.

Jak řádili v rozpadajícím se SSSR Koncem 80tých let spolupracoval Soros s Raisou Gorbačovovou. Později založil další nadaci - "Kulturní iniciativu". Stejně jako nadace v Polsku a jinde, byla i tato nástrojem, (mimo tlaku jeho vlivných západních přátel), prostřednictvím kterého si koupil nejvýznamnější politické a intelektuálské osobnosti v zemi. Jako s Goethovým Faustem, přichází v roce 1991 i se Sorosem jeho nepostradatelný průvodce, odborník na "šokovou terapii" J. Sachs. Ten si k tomu, a to jistě od samotného Belzebuba, přibral další pomocníky: Romana Prodiho z Itálie a penzionovaného úředníka z MMF, Davida Finche. Později pak na Sorosovo přání do Ruska přicházejí ještě Stanley Fischer a Jacob Frenkel, oba ředitelé výzkumu Světové banky a zvláště MMF, jako Larry Summers z Harvardu a Michael Bruno z izraelské "Centrální banky."

Od počátku roku 1992 přinesla Sachsova "šoková terapie" do Ruska bezpříkladný chaos a hyperinflaci. Sorosův "Plán pro Rusko" učinil J. Gajdara a Jelcinovu vládu zcela závislou na drakonickém krácení subvencí pro průmysl a zemědělství. Kredity pro průmysl již nebyly, podniky dosáhly astronomických dluhů, protože inflace rublu se vymkla kontrole.

V této chaotické situaci a propadu rublu, dosáhli Sorosovi přátelé obrovského vítězství. Marc Rich, největší obchodník s aluminiem a Sorosův tichý společník vykupoval s užitím tvrdé měny ruské aluminium, díky podhodnocenému rublu za směšně nízké ceny. V minulém roce vrhl ruské aluminium na západní trhy a rozhodl tak o propadu cen aluminia o 30%, protože západní průmysl nemohl konkurovat ruským dumpingovým cenám. V Rusku samotném pak nedostatek této suroviny způsobil vážné problémy, a to zvláště v závodech na výrobu rybích konzerv. Také další tichý společník Shaul Eisebnberg na základě doporučujícího dopisu Jacquese Attaliho, využil nepřehledné situace hospodářského chaosu k tomu, aby získal exklusivní koncesi pro textil a jiné zboží v Uzbekistánu. Když ale uzbečtí úředníci zjistili, že Eisenberg vládu podvedl, jeho koncesi odvolali. Touto ztrátou obchodního kreditu byla současně zeslabena i strategická pozice Izraele na trzích všech středoasijských republiky. Nelze se divit, je-li takových nepředložeností více, že nebezpečí islámsko-izraelského konfliktu narůstá.

Jak destabilizovali Balkán

Soros má velmi silný vliv také na situaci v Maďarsku. Když se poslanec nacionalistické opozice Istvan Csurka pokusil protestovat proti narušování maďarského hospodářství strategií Sorose a jeho přátel, byl označen za "antisemitu" a v červnu 1993 byl vyloučen z vládnoucího Demokratického fóra.

Počátkem roku 1990 Soros ve spolupráci s MMF přiložil v bývalé Jugoslávii svou "šokovou terapií" doutnák k výbuchu války, která nebere konce. Země, kterou nacionální rivality přivedly do zkázy, začala s radikálním programem stabilizace měny ke stejnému dni jako Polsko - 1. 1. 1990. Jak Soros v onom roce hodnotil: " Program odpovídá polskému modelu, ale má úspěšnější začátek. Uprostřed roku však lidé začali zase jugoslávsky myslet..."

Je zcela pochopitelené, že Soros je spřátelen s bývalým zastupujícím ministrem zahraničí Lawrencem Eaglegurgerem, dřívějším vyslancem v Bělehradě a příznivcem Slobodana Miloševiče. Eagleburger je dřívějším předsedou Kissingerovy Asociace, ve které je členem lord Carington, jehož prostřednictvím byla na Balkáně přímo řízena srbská agrese proti Chorvatům a Bosně.

Dnes má Soros nadační centra v Bosně, Chorvatsku, Slovinsku a "Jugoslávskou Sorosovou nadaci" v Bělehradě. V Chorvatsku užívá prostředky své nadace k ovlivňování novinářů za účelem potírání odpůrců jeho radikální neoliberalistické "šokové terapie" Tito protivníci jsou označováni koupenými lidmi jako "antisemité", nebo "neonacisté". Vedoucí Sorosovy otevřené společnosti " Open Society Friend - Croatia", profesor Zarko Pruhovski prodělal krátkou dramatickou "konverzi" od ortodoxnímu marxismu k tržnímu hospodářství. Puhovského práce pro Sorosovu nadaci v Zábřehu spočívá v tom, že prosazuje antinacionalistickou " světovou kulturu" a v dnešním Chorvatsku dělá prosrbskou propagandu. Obdobné příklady by mohly být uvedeny ze všech míst, ve kterých ve východní Evropě Soros působí." Politický program jeho a jeho skupiny finančních ŢglobalistůŢ povede v následujících letech nevyhnutelně k dalším válkám, když nebude zakázáno jeho působení", uzavírá žurnalista William Engdahl z týdeníku Schillerova Institutu " Neue Solidarität.

Usilujme proto o kontrolu

Vidíme, že v případě Uzbekistánu zapůsobila obvyklá islámská nedůvěra ke všemu, co podnikají izraelští "ďaurové". V našem případě se zas Sorosovi lidé setkali s typicky českou opatrností a vychytralostí. Umístění Václava Klause na čelné ekonomické místo, mělo zde jistě své oprávnění a obdobně jako převažující pravicové smýšlení občanské veřejnosti, zabránilo oněm hektickým propadům k jakým došlo v jiných postkomunistických zemích.

Odkryla se jedna významná zkušenost: Sametové revoluce se dělají proto, aby se obohatili finančníci a války vznikají z jejich chyb. Případ Soros svědčí o tom, že dohody mezi disidenty a KSČ byly pouze dílčí. Dohody zásadního významu však byly dohody mezi finančníky a KGB. Tato fakta potvrzují jak je bezpodminečně nutné zavádět všude přímou demokracii, neboť pouze ona může omezit, aby spekulace mocných se rozvinuly do takové šíře a jejich chyby do takové hloubky. Zabránění tvoření center moci, establischmentů a dalších parazitních seskupení, zodpovídání se ze svých činů nikoliv pouze před vedením stran, ale přímo občanům, odkryje logicky, že korupčníci jsou vlastně jen prachsprosté kriminální živly. Pamatujme, že to jsou oni, kdo občany nemají za nic víc než plebs a obracejí pojmy tak, že ač sami bolševici, ve smyslu velikášském, rádi označí za bolševika toho jenž je kritizuje. Mohou si to dovolit jen proto, že existují zástupy milionů dezinformovaných. Našim úkolem je nepřistoupit na jejich hru a demaskovat ji. To není pesimismus, ale jeho opak! Pravda uprostřed lži, stejně jako snaha o vznik života na pusté planetě, se může prosazovat z hlediska jednoho lidského života beznadějně dlouho. To ovšem neznamená, že se nakonec neprosadí.