--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Pilous Jiří F.
Název: Případ Wallis: Soud skončil a co dál?
Zdroj: NN Ročník........: 0004/015 Str.: 030
Vyšlo: 01.01.1994 Datum události: 01.01.1994 Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
V pátek dne 8. dubna 1994 skončil soudní proces, který víc než rok rozviřoval hladinu veřejného mínění České republiky. Byl v něm žalován bývalý pracovník Federální bezpečnostní informační služby (FBIS, předtím FIS, dnes BIS) podplukovník ing. Václav Wallis, že předával za peníze důležité "tajné" informace tehdejšímu presidentu Harvardských investičních fondů Viktoru Koženému. Jak jsme však ale už naznačili minule, nebyl kupodivu žalován pro vydírání, přestože pan Kožený tvrdil, a u soudu vypovídal, že jej Wallis vydíral. (Ostatně, kvůli tomu byla vlastně původně na Václava Wallise uvalena vazba. U soudu se však zatím nehovořilo, čím Wallis Koženého vydíral a proč. Pouze kolik "v rámci vydírání" Kožený Wallisovi za informace platil...)
Nebyl žalován ani za to, že svými kontakty s Viktorem Koženým resp. informacemi, které mu předal, poškodil některé akce FBIS, nástupkyně dnešní Bezpečnostní informační služby, či ohrozil důležité státobezpečnostní zájmy státu, přestože se mu to všichni snažili u soudu dokázat... A přestože nakonec právě za to byl odsouzen...
(V poslední době se např. objevila tvrzení, že nejméně tři případy musela kontrarozvědka díky tzv. Wallisově "provalu" zastavit a další přehodotit, aby se v nich mohlo vůbec pokračovat. Součástí trestního stíhání to ovšem nebyl... Ba ani být nemohlo; opakovaný výslech dvou svědkyň - tzv. zpracovatelek znaleckého posudku BIS - i za přispění před veřejností i soudci "skrytého konzultanta", totiž vyzněl nepřesvědčivě. Což potvrdil také "důvěrník Wallise" při soudním jednání ing. Petr Uhl. Prostě, škody nevznikly žádné a není co žalovat. Přesto, že snaha tady byla, a jak již jsme uvedli výše, byl za to nakonec odsouzen...)
Takových protikladů se v tomhle soudním řízení nahromadilo víc. Soud však, aniž se snažil nesrovnalosti osvětlit, podle svého usnesení z 30. března 1994, skončil 5. dubna 1994 závěrečnými proslovy Wallise, jeho advokáta a státního zástupce, a o tři dny později, 8. dubna dopoledne vynesl rozsudek.
(Ony zmíněné proslovy v podstatě nepřinesly nic nového: Státní zástupce zopakoval známé okolnosti o "vysoké nebezpečnosti Wallisova konání" a navrhl trest v délce trvání šest a půl roku. Wallisův obhájce to popřel, připustil u svého klienta jen "jakousi vinu" a byl ochoten přijmout trest rovnající se době, jíž si Wallis už ve vyšetřovací vazbě "odseděl". A hlavní aktér? Souhlasil pochopitelně se svým advokátem. Navíc prý na sklonku kariéry profesionálně zklamal, kajícně u soudu doznal...)
Jak dojemné: Ale o to v tomto případě nejde. Protože, jak se zdá, vzpomenuté nejasnosti konečný výsledek zřejmě nijak neovlivnily. Leda až v případném odvolání k vyšší instanci. Je totiž evidentní, že v té nynější, u okresního soudu v Plzni, už bylo o rozsudku rozhodnuto dopředu...
*
Nechme však předčasných úvah a zkusme se raději zaměřit právě na ony nejasnosti. Nebo jinak řečeno na jisté aspekty celého případu, které se objevily právě teď a o nichž se jaksi mlčelo. Jak u soudu tak i na veřejnosti.
Obecně je známo, že podplukovník (dnes už pochopitelně bývalý) ing. Václav Wallis pracoval v polistopadové kontrarovědce, tehdy FBIS. V minulém čísle Necenzurovaných novin jsme zveřejnili, že působil na úseku výkonné činnosti, tj. v analytickooperativním pracovišti s označením číslo 2. (Pokud působil v tzv. "trojce", tak tam přešel až v roce 1992.) Taktéž jsme uvedli, že pan Wallis byl před listopadem 1989 příslušníkem II. správy StB. Přesněji řečeno působil v té době, ještě coby major, jako starší referent specialista, se zařazením na 3. odboru Hlavní správy kontrazorvědky - II. správy SNB (kontrarozvědné rozpracování speciálních služeb Velké Británie, Francie a ostatních států NATO a kontrarozvědná ochrana federálního ministerstva zahraničních věcí). V prvním oddělení. Ze stejného odboru StB s ním pak ve Federální bezpečnostní informační službě působili na analytickooperativním pracovišti číslo 2 další dva bývalí příslušníci StB (šéf 1. oddělení 3. odoru, vedoucí starší referent specialista, major JUDr. Bohumil Ridoško a náčelník 2. oddělení stejného odboru vedoucí starší referent specialista, major JUDr. Vladimír Paleček), další bezprostřední kolega z FBIS, major JUDr. Jaroslav Vandlík, pak byl zástupcem náčelníka 2. odboru StB (kontrarozvědné rozpracování speciálních služeb Německé spolkoé republiky a operativní kontrola zastupitelského úřadu Rakouska).
Pokud vezmeme za bernou minci tvrzení před soudem, že Wallis v roce 1992 působil na 3. analytickooperativním pracovišti (nově sekci), pak měl bývalé kolegy z StB jiné: např. z někdejšího 4. Odboru (kontrarozvědná kontrola vyčleněných zastupitelských úřadů africko-asijských států, kontrarozvědné rozpracování meziárodního terorismu, převaděčských organizací a ochrana sovětských vojsk) pány majora JUDr. Vladimíra Nekolného, podplukovníka Jaroslava Kříže, majora Karla Novotného, majorku Dagmar Volnou, majora Milana Beluského či podplukovníka Miroslava Sedláčka ze Správy služeb diplomatického sboru (činná záloha Stb ze 3. Odboru II. Správy SNB)...
Pan Wallis ovšem nepůsobil jenom tam: Několik let pobýval také v Londýně jako " diplomatický pracovník", přesněji ve funkci kulturního atašé při našem velvyslanectví ve Velké Británii. Což je ve vztahu k předlistopadovému pobytu Viktora Koženého v cizině více než zajímavé...
*
Ještě zajímavější je ale jiná věc. Jeden z hlavních svědků, který před soudem vystoupil dne 29. března 1994, pan Miroslav Mrňa. Možná je to náhoda, třeba taky ne. Ovšem, jak již jsme psali minule, jeho jméno je totožné se jménem, u kterého se vyskytuje následující záznam: Miroslav Mrňa, datum narození 3. 5. 1946, evidenční číslo 21768, krycí jméno Marton, agent StB... A konečně korunu všemu dává zmínka v Českém deníku z 3O. března 1994, že Miroslav Mrňa byl bývalm pracovníkem BIS, který měl Wallise s Koženým kontaktovat...
Neméně zajímavé jsou ale také údaje o jeho zaměstnání. Podle některých sdělovacích prostředků měl pracovat jako řidič Viktora Koženého, jiné prameny, citované u soudu, jej titulují coby ředitele podniku zahraničního obchodu, a. s. LIGNA. Pochopitelně, několik let pobýval "služebně" taktéž v Londýně, odkud prý zná i Václava Wallise. Čili zřejmě ve stejné době. Což ve vztahu k Viktoru Koženému může být rovněž dost zajímavé...
(Rozhodně z těchto zjištění nelze vyvozovat žádné závěry. Zejména, když Kožený popírá, že by zpočátku věděl o Wallisově příslušnosti k FBIS. Ovšem, několik otázek je možné přece jen položit. Například: Věděl pan Viktor Kožený, že pan Wallis byl předtím příslušníkem StB právě na příslušném odboru? Jak se ti pánové vlastně dostali k sobě? Skutečně prostřednictvím pana Mrni? Neznali se z titulu funkce Václava Wallise náhodou už před 17. listopadem 1989? Nesetkali se třeba už v Londýně? A pokud tam šlo opravdu o vydírání, tak kdo koho vlastně vydíral? Nevydírali se náhodou navzájem oba dva?)
*
Opakuji novu, že otázky, týkající se "řidiče" presidenta Harvardských investičních fondů Viktora Koženého, či bývalého pracovníka BIS resp. ředitele a. s. PZO LIGNA pana Miroslava Mrňi mi ze zákona klást nepřísluší. Prostě, tak jako v minulém čísle Necenzurovaných novin pouze konstatuji, že obě jména, tj."řidiče - ředitele - kontrarozvědčíka" a toho, který je uveden v registru StB, jsou totožná. Nic víc. A že Miroslav Mrňa mohl být pracovníkem BIS, pokud uvěříme informaci z Českého deníku. Jestli pan Wallis či pan Kožený věděli, že souvislost zde může existovat, nevím. Taktéž nevím, jak se pánové Kožený a Mrňa seznámili. Možná už v Londýně... Bylo by nepochybně zajímavé vědět to... Nepochybně pro soud.Možná by pak rozhodl jinak, než rozhodl. A možná by před soudem stáli další obžalovaní. Nejen Wallis. Nejen Viktor Kožený...
*
U obou zainteresovaných pánů, Václava Wallise a Viktora Koženého, kteří ještě před pár dny v soudní síni stáli se svými tvrzeními proti sobě, si zatím různé kombinace můžeme domýšlet. A nejenom u nich. Zatím... Ostatně, zdá se, že ne nadarmo patřil jeden z důvěrníků bývalého podplukovníka Wallise, "exmajor" Jaroslav Bašta, k jeho někdejším přímým nadřízeným ve Federální bezpenostní informační službě. (A ne nadarmo, zřejmě pod vlivem posldních událostí, se údajně pro zaneprázdněnost, nechal zastupovat ve svém "poslání" známým sociálnědemokratickým poslancem.) A konečně ne nadarmo k blízkým přátelům Viktora Koženého patří hodně vysoce postavení političtí činitelé současného režimu... Například místopředseda ODS Petr Čermák, bývalý federální ministr vnitra, s nímž se Kožený zná už od počátku roku 1992, od kterého dostává pistoli, oba pánové spolu jednou týdně hrávají squasch. S jinými, stejně nebo ještě výše postavenými osobnostmi pak sedává na tribunách třeba při tenisových zápasech, je s nimi vídán na prestižních společenských akcích, recepcích...
(Vskutku, nesrovnalostí či záhad je zde hodně. Mnohem víc, než jsme stačili v předchozích řádcích zaznamenat. Včetně evidentích snah kompromitovat prostřednictvím některých svědeckých výpovědí, např. současného předsedy Harvardských investičích fondů Ivana Kralika nebo zmíněného už Petra Čermáka, jisté politiky... Dokonce i tisk je tím pak zmaten a informace ze soudního jednání podává silně protichůdné.) *
Zdá se, jako by někdo chtěl úmyslně odvádět pozornost veřejnosti od skutečné podstaty věci. Obrazně řečeno, budeme-li parafrázovat slova Petra Uhla, tak od toho, jak se získávaly majetek a politická moc v procesu privatizace... Dosud potvrzená fakta, i ta zatím jen "utajovaná" leč pomalu se deroucí na povrch, stejně tak jako možné souvislosti naznačované v tomto článku, by tomu více než napovídaly. Jde pouze o to, jestli se někdy o těchto věcech dovíme pravdu... A pokud ano, tak kdy, jakou a kdo nám ji řekne.
(P.S.: Na závěr již jen znění rozsudku. Václav Wallis byl okresním soudem v Plzni uznán vinným a ve věci 1/ zneužití pravomoci veřejného činitele, 2/ prozrazení státního tajemství, a odsouzen ke ztrátě hodnosti a ke 37 měsícům vězení s ostrahou... Tedy hluboko pod spodní hranici toho, žač byl žalován. Vlastně, vzhledem k tomu, že už více než polovinu trestu má ve vyšetřovací vazbě za sebou, může být už zítra na svobodě...)
Jiří F. PILOUS