--------------------------------------------------------------------------------
Autor: David Radek
Název: Půlacíř
Zdroj: NN Ročník........: 0004/015 Str.: 010
Vyšlo: 01.01.1994 Datum události: 01.01.1994 Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Po neočekávaném a bolestném úmrtí Karla Kryla, mají jeho jména a tvorby všechny sdělovací prostředky "plné huby". Pokud byl na živu, tak kromě sprostého a drzého zneužití Karlovy osoby, po listopadu 89, hrstkou sametové smetánky (pakáže), o něm nikdo - až do jeho smrti - ani "nepípnul". A to ani někteří jeho mnozí "kamarádi" (jak se dnes nazývají) v tisku, rozhlase a v televizi.

Jelikož bych se vůbec nedivil okamžiku stažení poslední knihy Karla Kryla "Půlkacíř" z prodeje, považuji za nutné a potřebné některé pasáže z této zajímavé zveřejnit i na stránkách NN.

Kniha je vlastně rozhovorem Miloše Čermáka a Kralem Krylem a vydalo ji nakladatelství Academia.

Šla krása jiným světem

a tudíž sudičky

mne učinily skřetem

na úkor hlavičky

Když vyňaly mne z kolébky já neplakal jsem dosti

I daly mozek do lebky

a trochu výřečnosti.

Dost smutný dar.

(Pochyby 1972)

...křičí mlčením

Po Novém roce 1977 jsi odjel do lyžařského střediska Zell am See, kde jsi na přenosném Consulu napsal Plaváčka - píseň oo "zemi, která křičí mlčením". Krátce na to byla v Československu podepsána Charta 77. Překvapilo tě to? Samozřejmě. Měl jsem z toho velkou radost a cítil jsem... něco jako zadostiučinění. A také zděšení, protože Charta byla čin, který vyžadoval nesmírnou odvahu. Ale radost trvala jen krátce - jako už tolikrát. Chartu vystřídala Anticharta - a nové tříbení charakterů. Pod Antichartou jména, která pro mě byla namnoze velkým zklamáním. Často bolestným.

Nedávno potom ses v rozhovoru s Karlem Hvížďalou zmínil velmi negativně například o Bohumilu Hrabalovi. Změnil se od té doby tvůj názor?

Ano, Hrabal - to bylo jedno ze jmen, která mě nejvíc zasáhla. Jestli jsem změnil svůj názor? Ne, dívám se na ten čin stejně - ale je možné, že dnes bych své odsouzení formuloval jinak. Opatrněji. Méně zraňujícím způsobem.

Neviditelné publikum

Vraťme se ke Svobodné Evropě. Proč jsi dal v roce 1991 výpověď?

Na to se mě ptalo hodně novinářů. Chceš slyšet tu diplomatičtější verzi?

Obě. Ale začni třeba tou diplomatickou. Moje rozhlasová práce se špatně snášela s intenzitou koncertů. Nebylo možné být na obou místech - zároveň v Mníšku a tady. Během jednoho roku jsem vypotřeboval dvě celé dovolené a čtyřicet dní náhradního volna. Na to, abych mohl v Československu koncertovat. Přitom jsem všechny svoje pořady musel natočit dopředu, to mně nikdo neodpustil. Honil jsem se z jedné práce do druhé, začalo to být na infarkt. Musel jsem se rozhodnout - a rozhodoval jsem se dlouho. Co obětovat. Nakonec jsem se rozhodl pro tuto zem - nevím, jestli to bylo rozumné, mnoho lidí to považuje za velmi nerozumné.

Ale nelituju toho.

A ten druhý důvod?

Politika rozhlasu začala být dost jednostranně pohradní a slova na kritiku nezbývalo - takže jsem se posléze rozcházel s ... řekněme vysílací línií svých nadřízených. Bylo to znát například na tom, že některé z mých komentářů se nevysílaly, případně se vysílaly mimo politický blok, pro který byly určeny.

Nenamlouváš si to? Svobodná Evropa si vždy zakládala na svojí nezávislosti.

Spojené státy nikdy obsah vysílání neovlivňovaly. Šlo jim především o objektivitu. Navíc, československá redakce nebyla servilní k americké vládě, ale k oficiální československé a hradní politice. Byla to přičinlivost malých českých duší, nikoliv zásah shora.

Pokračování ...

Volně vybírá: Radek DAVID