--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Beneš Jan
Název: Lid je jediným zdrojem státní moci
Zdroj: NN Ročník........: 0004/015 Str.: 011
Vyšlo: 01.01.1994 Datum události: 01.01.1994 Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

IV. část V Klicperově Hadriánu z Římsů popěvuje potulný zbrojnoš ve výslužbě velmi hezkou písničku o odvěké české, i lidské touze po tom mít, -

Chaloupku s paloukem

Amerika, respektive tedy její severní část, učinila vše, aby tato touha byla naplnitelná. A to navíc způsobem, který prospívá národnímu hospodářství. Chaloupku s paloukem si opatříte po sehnání ne více než 20 %, někde a v některých případech dokonce pouhých 10 % její ceny. Zbytek na sebe vezme banka. A už jste v tom, lapeni kapitalismem, už platíte splátky a staráte se, aby váš palouk, samozřejmě neoplocený, byl správně osekán. Neboť americká tolerance vám odpustí cokoli, ale američtí sousedé vám neodpustí, není-li váš palouk posekán a dělá sousedství ostudu. Americký dům se staví na 30 let, což zajisté prospívá bankám, které na domy půjčují, ale zejména je to vědomí stavu, že následující generace bude si přát bydlet jinak než generace předcházející. Nu a pak je mezistav, čili jak udělat ze starého nové a vyhovět požadavkům doby, čili rebuilding, remodeling, taková perestrojka made in USA - čili vylepšení, či přestavba obydlí.

My jsme, to nutno říci, se způsobem své přestavby popudili. Inu, Čechoslováci jsou lišáci, - v každém případě namísto toho, abychom si někde něco najali, objednali si buldozer a staré převálcovali, použili jsme způsob odkoukaný v době autorovy vojenské služby na Slovensku. Kolem starého baráku jsme začali stavět nový, lepší, bohatší a radostnější. Vztyčili další patro a pak ten starý pod ním teprve zbourali.

Popudili jsme ovšem zejména městského stavebního inspektora, což byl pan Morris. Muž mladý, rozhodný a přesvědčený o své naprosté nenahraditelnosti. Tuto nenahraditelnost ovšem občané městečka dost neoceňovali. Právě ti, kteří panu Morrisovi také určili výši platu. Nebyl valný, ale nikdo u toho jobu pana Morrise nedržel. Pana Morrise si samozřejmě vážili stavební podnikatelé, protože jejich podnikání pan Morris dodával vážnosti svým schvalovacím razítkem.

V případě naší stavby byli ovšem popuzeni i podnikatelé, žádného jsme si nenajali. Spolehli jsme se na vlastní výrobní síly. Na žádné jiné jsme totiž neměli.

Takže pan Morris začal buzerovat. "Tady nesmí být šrouby 1/4 na 8 palců, ale 1/2 na dvanáct palců," pravil třeba jednou.

Znamenalo to vrtat do betonu nové díry, ale nešť. Vrtal jsem a kušoval. Již můj starý otec mne naučil, že s hlídačem v parku, tehdy ještě byli, policajtem a úředníkem se nepřeme. Domníval jsem se, že v Americe to platí také. Možná, že pana Morrise dráždil náš akcent, kdoví, ale nelenil a nalézal nedostatky stavby s pilností nebývalou. Všechny rady pak obvykle končily poučením:

"Nemůžete na to stačit, nalezněte si podnikatele, věděl bych o několika."

Tak jsme se bavili až do okamžiku, kdy jsem nahlédl o pár ulic na stavbu podnikanou podnikatelem, a zjistil jsem, že ty kotevní šrouby 1/4 na osm palců tam dostačují.

I vypravili jsme se s manželkou za starostou. Takový starosta v USA, stejně jako kongresník, či senátor, má své návštěvní dny. Ten den, kdy jsme se tam vypravili, zrovna návštěvní den nebyl, ale starosta si čas udělal i tak.

"Starosto", pravili jsme. "Máme dojem, že se nám děje bezpráví. Městský zaměstnanec na nás chce půlpalcové a dvanáct palců dlouhé šrouby na ukotvení konstrukce do betonu, zatímco támhle u podnikatele o ulici dál, mu stačí čtvrtpalcové na osm." "Bojíme se, jestli to nedělá proto, že mu podnikatel dává nějaký úplatek, starosto," řekla moje žena.

"Někdy to vypadá, jako kdyby proti nám cosi měl proto, že máme akcent," dodal jsem já.

"Tady je v obci šestapadesát akcentů, starosto," dodala moje žena.

"Pokud si budou myslit, že tenhle úřad má něco proti lidem s akcentem, pokud si to budou musit myslit, dopadne to pro tenhle úřad při volbách špatně."

Volby měly tehdy být asi za měsíc. Starosta nepřemýšlel ani vteřinu. Potom se zeptal, kdy máme čas uvítat ho doma.

Řekli jsme, že v pět.

"Budu tam v pět," slíbil nám. V pět se dostavil, ještě se šéfem stavebního oddělení, i panem Morrisem. Podívali se na šrouby a řekli, že nikdy není naškodu mít o něco silnější. Podívali se i na jiné věci, které se panu Morrisovi nelíbily.

Potom pan Morris vyndal z kapsy razítko a vydal papír, který stavbu legalizoval.

Starosta nás ujistil, že pan Morris neměl, a nikdy nebude nikdy nic mít proti našemu akcentu.

Ujistili jsme ho, že to byl od nás jen takový chvilkový dojem. Podali jsme si všichni ruce.

A toho starostu ovšem volili, když uplynul měsíc a přišly volby. Vyhrál je a pozval nás na oslavné párty.

Jan Beneš