--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Polák Jiří
Název: Přímá demokracie zítra
Zdroj: NN Ročník........: 0004/015 Str.: 012
Vyšlo: 01.01.1994 Datum události: 01.01.1994 Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

PŘÍMÁ DEMOKRACIE ZÍTRA 8. část

DEMOKRACIE BUDOUCNOSTI

Transformace společnosti na systém přímé demokracie bude v zásadě změnou paradigma, nebo - řečeno politologickým termínem - změnou politických pravidel. Stranický parlamentarismus je ve skutečnosti bezvýslednou hrou, konstantní bitvou mezi stranickými oligarchiemi, které se snaží získat na svou stranu co nejvíce hlasů.

Ve volbách jsou zpravidla vítězové a poražení, přičemž žádná vítězná strana si není schopna udržet mocenské postavení navždy. Jednoduše řečeno, dnešní vítězové, až se pomocí tvrdého uplatňování svých mocenských postavení zdiskreditují v očích veřejnosti, budou zítra poraženi a budou stát doslova na vedlejší koleji ...

V systému přímé demokracie v podstatě nebude žádná hlasovací rivalita. Nebude prakticky žádných voleb, stran, ba ani politiků. Rozhodujícím faktorem bude v zásadě ta, či ona oblast dané politiky, která je reprezentována názorovým spektrem obyvatelstva. Jedině tak totiž může docházet ke kontinuálnímu reflektování na přání občanů, ano, jedině tehdy, když se budou přímo občané podílet na tvorbě politických rozhodnutí. Toto platí i tehdy, když budou preference menšin zahrnuty do tohoto systému, protože jen takto mohou ve společnosti dosáhnout svého zadostiučinění. V systému, který stojí na kooperativním základě, totiž není v podstatě politických poražených.... Co vlastně říká politická věda o přímé demokracii ? Doposud vlastně skoro nic. Většina standartních prací o přímé demokracii dokonce nepřináší sebemenší zmínku. Semtam nějaká zmínka se sice občas do politických studií vloudí, ale když už, tak je oproštěna od verbálních analýz, a není jí také přisuzován žádný hlubší význam.

I když musím na tomto místě vzpomenout, že si nejsem jist, jestli se jedná o nedorozumění, nebo záměr ...

Zdá se, že termín přímá demokracie znamená pro konvenční politology jen jakýsi - small scale system -, a to podobný zhruba tomu, co kdysi formuloval Madison.

Politická věda podle mého názoru neudělala nikdy žádný faktický pokus se prezentovaným modelem přímé demokracie vůbec zaobírat. Chcete-li se tedy skutečně zaobírat demokracií, nehledejte východiska v politické vědě, nýbrž se zaobírejte sociologií, teorií tvorby rozhodnutí, psychologií a ekonomií. Všechno pak následně konzultujte se svým vlastním úsudkem! A nebojte se také otevřeně říci, že je císař nahý.

Podívejte se nyní na následující tabulku ...

Tento diagram nám představuje naprosto zjevné diference mezi systémem přímé demokracie a oligarchickým systémem parlamentarismu.

Moc není držena ani v rukou hlavy státu, ani v rukou vlády nebo stranických vůdců, nýbrž je pevně zakotvena v rukou individuálního občana, kterému je takto garantováno jeho místo ve společnosti. Občané jako celek jsou nejvyšší rozhodováníschopný organismus, a to ve všech ohledech.

REPREZENTATIVNÍ SOUSTAVA A SYSTÉM TVORBY ROZHODNUTÍ složení -

Každý občan, dovršivší věku 20 let, se může stát členem - samozřejmě kromě mentálně postižených osob a dále osob postižených drogovou, nebo alkoholovou závislostí, nebo kriminálních živlů.

Nejsou zde žádné strany, volby ani volební kampaň. Členové soustavy jsou selektováni příležitostně, což znamená, že každý občan mužského nebo ženského pohlaví má stejnou měrou možnost se stát členem reprezentativní soustavy.

Na tomto místě může být rozpor mezi kritikou tzv. "kategorizace" v systému stranického parlamentarismu, která je uváděna v tomto pohledu, a systémem reprezentativní soustavy, a to v jejích základních kategoriích právě tak, jak je navrhována pro model přímé demokracie.

Tento rozpor je však pouze iluzorní, neboť daná kritika se striktně zaměřuje na způsob, jakým se určité společenské kategorie stávají vládnoucí elitou a potlačují svrchovanost individuality.

Existence společenských kategorií, jakožto i kontrast mezi nimi, popírán není, jsou samozřejmým aspektem v každé společnosti. Společenské kategorie však nemají co do činění s potlačováním individuálních práv tvorby rozhodnutí.

Kategorie tedy stále existují a existovat budou. Jedním z hlavních důvodů, proč se právě kategorizace společnosti nevylučuje s myšlenkou přímé demokracie, je fakt, že je to jeden ze způsobů, jak reflektovat na co nejširší okruh problematiky uvnitř společnosti samé.

Potencionální reprezentace je rozdělena dále na dvě kategorie : Teritoriální a poziční.

Teritoriální princip není v zásadě nic nového, protože se jedná o systém korespondující s již existujícím z dob stranického parlamentarismu. Tento systém je však kombinován s dělením společnosti do určitých kategorií, spadajících do určitých oblastí občanské aktivity.

Z anglického originálu

knihy Dr. J. Poláka

"DEMOCRACY"

volně překládá J. Holeček