--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Strnad Jaroslav
Název: "Cibulkův proces" očima českošvýcarského jurisprudenta
Zdroj: NN Ročník........: 0004/016 Str.: 002
Vyšlo: 01.01.1994 Datum události: 01.01.1994 Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Redakce požádala o zhodnocení přesného přepisu magnetofonového záznamu pražského procesu dne 14. XII. 1994 JUDr. Jaroslava Strnada ze Švýcar

Soudní řád všech kulturních států předepisuje slušné chování obou stran.

Výkřik jednoho ze žalobců: "Vašku, jsi prase, jsi prase a hovado!" není možno slušným chováním rozhodně nazvat. V této chvíli měla Dr. Vostřejšová autora výroku napomenout, odsoudit k pořádkové pokutě, anebo jinému trestu, který soudní řád kulturních států pro takový případ předepisuje. Ponechala však výrok bez povšimnutí, a dokázala tak, že se jí líčení vymklo z ruky.

Žalovaný vystupoval před soudem jako soukromá osoba, nikoliv jako prezident republiky. Jako soukromou osobu ho soudkyně na začátku přelíčení uvedla, o jeho funkci ve státě se nezmínila. V soudní síni tedy byl od počátku řízení pouze soukromník.

Výroky, pro něž je žalovaný žalován, pronesl prý "nepochybně" před Adamem Michnikem jako prezident republiky, a proto za ně "nemůže být činěn odpovědným". Především toto TVRZENÍ žalovaného se mělo stát předmětem rozhodování. Soudkyně si však kardinálnost této otázky vůbec neuvědomila, a také se jí vůbec nezabývala. Žalovaný výslovně odmítl uvést svědky, kterými by doložil inkriminovaná TVRZENÍ. Soudkyně přijala jeho mlčení bez jediné námitky, ačkoli šlo o základ sporu. Bez svědectví, ať už ústního, anebo písemného, nelze brát obhajobu za bernou minci. Lze mít dokonce zato, že taková svědectví prostě neexistují, že jde o pouhý výmysl obžalovaného, pouze podložený, dejme tomu, jeho etickými úvahami. Iniciály jmen svědků rozhodně jako důkaz nestačí. Bez plných jmen se nedají zvážit ony tragédie, na které se obžalovaný odvolává, a které jsou základem jeho výtky žalobcům. I tragédie, o kterých žalovaný hovoří, by bylo zapotřebí konkretizovat, a to zcela bezpodmínečně. Na druhé straně pojem "čest" je obecně nedefinovatelný, a újmu na ni nemusí žalobce dokazovat ani vyčíslovat.

Soudkyně nechala žalovaného, oslepena jeho vysokou funkcí, volně "vymluvit", kdežto se žalobci jednala od samého začátku jako s poraženou stranou. Jejich přednes přerušovala, přes jejich protesty neprotokolovala podstatné pasáže jejich přednesu. To dovolila v plné míře jen žalovanému, včetně oné závěrečné nechutné invektivy oproti žalobcům. Útok byl nízce osobní a neměl s předmětem sporu pranic společného.

Dr. Vostřejšová na vedení tohoto sporu zřejmě nestačila, řídila jej podjatě a Vrchní soud v Praze rozhodne, do jaké míry se zalekla vysoké funkce žalovaného.

JUDr. Jaroslav Strnad

(JUDr. Jaroslav Strnad, vězeň nacistický i komunistický, bývalý redaktor rozhlasové stanice Svobodná Evropa, spisovatel, editor desítek titulů nakladatelství Publishers 68 a Konfrontace, žije od roku 1956 ve Švýcarsku).

Dodatek redakce: Rozbor JUDr. Strnada končí: "... Vrchní soud v Praze rozhodne, do jaké míry se zalekla vysoké funkce žalovaného." Vrchní soud už rozhodl. Do jaké míry se Vrchní soud zalekl vysoké funkce žalovaného, si můžete v doslovném znění přečíst v článku Totalita soudců - nejen causa Havel-Cibulka v NN č. 12/1994, strana 11.