--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Sedlářová Iva
Název: Když si novináři vyměňují názory
Zdroj: NN Ročník........: 0004/016 Str.: 012
Vyšlo: 01.01.1994 Datum události: 01.01.1994 Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

V reakci na příkaz prezidenta republiky zastavit trestní stíhání P.Cibulky za jeho výrok u soudu se vyjádřila většina periodik. Postupně budeme zveřejňovat "rozbory" jejich stanovisek. V čísle 14.NN jste si přečetli o MF Dnes a jako scanner faxy p.prof.J.Mečlovi, předsedovi SDL a p.red. J.Dufkovi do Svobodného slova.

Obratem jsem obdržela od p.red.Dufka odpověď, která mně přímo nutí (svým obsahem), abych opět reagovala. Protože nechci naše čtenáře připravit o účast v této polemice, nejen že odpovím p.kolegovi ze S.S. přes noviny, ale vyzývám naše čtenáře, aby své názory k této tématice zasílali p. red.Dufkovi do redakce SV.SLOVA. Pan redaktor mně píše:

Vážená paní kolegyně,

tleskáte mi, byť ironicky, neprávem. Pana Cibulku jsem k J.Dimitrovovi vůbec nepřipodobnil, ani jsem naší justici nepřirovnal k poměrům hitlerovského Německa. Pouze jsem ve svém článku "KRAJNOSTI MAJÍ K SOBĚ BLÍZKO" konstatoval, že "myšlenka využít soudního procesu jako politické tribuny není nová". A bulharského komunistu Dimitrova jako příklad jsem zvolil hlavně proto, že jeho případ znají nejen pamětníci, ale i mladší lidé, neboť se o něm učili před listopadem 1989 v hodinách dějepisu, kde byl pochopitelně vykreslován velmi jednostranně. Proto jsem také současně upozornil, že tentýž Dimitrov, který v Německu tak plamenně odsuzoval potlačování lidských práv, sám o několik let později stanul v Bulharsku v čele komunistického režimu, stejně krutého jako ten nacistický.

Pokud jde o naší justici: je taková, jakou jsme zdědili po více než čtyřicetileté vládě jedné strany. Není možné okamžitě vyměnit všechny soudce, prokurátory a obhájce, kteří působili za komunistického režimu. Bylo by to prakticky neuskutečnitelné ( není kým je nahradit) a taky zbytečné, neboť ne všichni se dopouštěli zavrženíhodných činů. Jeden požadavek je však oprávněný : naší justici by měli co nejrychleji opustit lidé, kteří měli žaludek natolik kachní, že neodmítli soudit v politických procesech a udělovat nepodmíněné tresty (viz např. ona soudkyně, která soudila a odsoudila Pavla Wonku).

S pozdravem

Jaromír Dufek

Kolego ze Slova vždy Svobodného,

se zájmem jsem si přečetla Vaší odpověď. Je mi líto, ale nemohu souhlasit.

Vy jste již název "Krajnosti mají k sobě blízko" použil jako tkaničky k svázání velice nesourodového pytle, kam se Vám kupodivu vešel Cibulka, Dimitrov i Dr.M.Sládek. Možná, (viz Váš fax), že jste to neměl v úmyslu. Ale dopadlo to tak. Nazve-li někdo "krajnostmi" něco, čím se ve svém článku ani nezaobírá v meritu věci , ale jen hledá a nachází absolutně nepatříčné přirovnání a zrovna v hiterovském Německu, potom mi promiňte, ale já uštěpačná být musím.

Nicméně příklad s Dimitrovem a jeho plamenným projevem o demokracii a svobodě nebyl tak od věci. Jen jste došel k chybným závěrům. Přešel jste jako maličkost příkladně to, že Dimitrov v nacistickém Německu přežil. Možná, že pro ty mladší ročníky by bylo poučné srovnat to, když již ne s Horákovou, s osudem soukmenovce Slánského.. Rozhodně by byla namístě v této souvislosti i kritika do vlastních řad, jak psalo Sv.Slovo o J.Dimitrovovi, když byl v Bulharsku komunistickým pohlavárem a co psalo o Horákové a Slánském. V předmětné věci, Vám pane kolego ušlo,(nechci Vás podezřívat že úmyslně), že původně byl žalujícím P.Cibulka, který chtěl slyšet, "JAKÁ nezměrná neštěstí" chudákům StBákům způsobil tím, že se mu dostal dosud tajný dokument o jejich činnosti do rukou a zveřejnil jej. Při této příležitosti, pochopitelně chtěl i porovnat "JAKÁ nezměrná neštěstí" způsobili konfidenti StB v řadách politických protivníků. Z Vašeho článku, který se,( když již se chtěl zabývat krajnostmi), vytratilo, že žalovanému ani nebylo dáno slovo ve věci jeho podání, nýbrž vlastně ze strany žalované, která pronesla jakýsi státnický ČTENÝ projev,(což je pokud vím u soudu nepřípustné), se stala kupodivu strana žalující. Vzhledem k tomu, že se skutečně proces stal jakousi plamennou obhajobou demokracie a lidských práv (StB-nikoliv poškozených,a tady mně na rozdíl od Vás, zákon v podobě par.103 znemožňuje hledat srovnání s minulostí), P.Cibulka, který se cítí být zástupcem poškozených , asi řekl to, co řekl. Říkám asi, neboť do druhého byť s ním názorově souhlasím, nevidím a nechci působit také zkratově,vlastní hypotézou. Dozvěděli jsme se v této hře na soudní proces, že pana prezidenta mrzí jméno P.Cibulky a L.Vydry v CH 77- zda jej mrzí také jména StB, kteří kontrolovali Chartu zevnitř, se pan prezident dosud myslím nevyjádřil. Není divu, že P.Cibulka trvá na pokračování soudního řízení a ve smyslu svého podání chce znát jména těch, které "má na svědomí".A pokud pan prezident nechce dokladovat to co řekl, dokonce zástupci cizích novin,potom se obávám, že Cibulka bude trvat na svém pamětihodném výroku a raději si půjde "sednout" a stane se tak prvním politickým vězněm pana prezidenta Havla. A teď mně prosím Vás řekněte spojitost, respektive podobnost s p.Dr.M.Sládkem !

Z obsahu Vašeho faxu dále nemohu souhlasit, cituji: " Pokud jde o naší justici, je taková, jakou jsme zdědili po více než čtyřicetileté vládě jedné strany. Není možné vyměnit všechny soudce, prokurátory a obhájce, kteří působili za komunistického režimu. Bylo by to neuskutečnitelné, není kým je nahradit".

Vraťme se k Vaší zmínce o hitlerovské justici a já se ptám: Byla po válce v Německu tolerována hitlerovská justice, protože "nebylo kým jí nahradit"? Ptám se dále: Není trochu paradoxní, že po události, která chce být nazývána revolucí, působí stále stejní lidé nejen v justici, ale všude, na ministerstvech, a to i MV (viz řada vyjímek z lustračního zákona) ? Není snad toto důvodem, proč řada věcí "nejde"? Můžete mně např. říci, kolik konkrétních zločinů minulosti bylo patřičně odsouzeno? Můžete mně říci, zda byl vrácen majetek KSČ a SSM ? Můžete mně vysvětlit, jak je možné, že řada nomenklaturních kádrů "privatizuje" státní majetek "do své péče" a vlastnictví? Kdyby Pich-Tůma, dnes rehabilitovaný, byl ještě v produktivním věku, zřejmě by jako nenahraditelný působil ve své "profesi". Kdyby pan prezident nezastavil řízení proti Cibulkovi, měl by mu kdo nosit vodovou polévku a vyrážet zuby.

Pane kolego, vůbec nesdílím Vaše pochopení"že nejsou lidi". Až se najdou, bude pozdě. A najít se nesmějí vzhledem k době, kdy probíhá řada rehabilitací, restitucí, ale i občanských sporů, kterých je tolik, kolik bylo napácháno bezpráví. Na místech rozhodujících jsou jedni a titíž co spoluzpůsobili, že k těmto restitucím a rehabilitacím musí docházet. Jsou na místech aby bylo dáno za pravdu penězmi a majetkem disponujícím bývalým součastníkům. Čtěte NN, budete více informován.

Ještě dodám k Dimitrovovi, že byste se měl zabývat dnešním image KSČM a celého LB. Tam opět slyšíme přehršle výkladů demokracie, dokonce přímé, o lidských právech ani nemluvě. Takže co se stane, když bolševik s ústy plnými lidských práv a demokracie dosedne do křesla nejvyššího, je Jiří Dimitrov příkladem ukázkovým.

O možné profilaci P. Cibulky v rudého diktátora, jste snad vážně nemyslel ani ve chvíli, kdy jste to psal. Když již hledáte vzory z minulosti na příkladech, které znají z učebnic dějepisu i mladší ročníky (ačkoliv já bych pokládala za účelnější psát o těch, které neznají), tak je prosím nemaťte výklady, které jsou absolutně zcestné. Děláte totiž přesně to, co dělali soudruzi. Dáváte věcem jiný význam, než mají. Žasnu, proč přirovnáváte antikomunistu k bolševikovi a předpovídáte, že se z něho bolševik může v budoucnu vyklubat a zatím v krajní levici se Vámi líčené obracení F. Pištory odehrává zcela neskrývaně s drzostí vlastní této odrůdě homáka obecného.

Ale radit Vám nemohu. Pracujete v solidních,tj.servilních novinách ( a to vždy a každém režimu), já ve "stoce plné lží", jak mj. také říká náš pan prezident, jejichž existenci si vynutila doba.

S pozdravem

Iva SEDLÁŘOVÁ