--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Tichý Jiří
Název: Z galerie "elity národa" "TONDA" JUBILANT
Zdroj: NN Ročník........: 0004/016 Str.: 025
Vyšlo: 01.01.1994 Datum události: 01.01.1994 Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

"TONDA" JUBILANT Jedním z představitelů osmašedesátnické "elity národa" je Antonín J. Liehm. Týden co týden čekám, že se v televizním pořadu GEN zjeví také jeho obličej, ale stále nic. Jakoby na něho jeho kamarádi z Charty i z exilu zapomněli. Až nedávno mě uhodil do očí titulek v Rudém právu: A. J. Liehm - sedmdesát (RP 2. 3. 1994). Tak přece, říkám si. Alespoň někdo si na něho vzpomněl! Autorem článku je bývalý šéfredaktor Svobodného slova Jaroslav Boček, který se nám již řadu týdnů předvádí na stránkách sociálně demokratického listu s komunistickým názvem coby občan Vopršálek. Z jeho pozitivně a optimisticky laděného medailonu mě zaujala tato pozoruhodná věta: "Po únoru 1948 A. J. Liehm nějak zmizel a nepříznivou dobu přežil v ČTK."

Zatímco J. Boček ve svém článku o jubilantovi s nostalgií vzpomíná na vyzrálé Liehmovy filmové kritiky v Kulturní politice z let 1946-47, já jsem naopak narazil na články téhož autora, které vypovídají o jeho jiných, nikoli jen filmových zájmech. Zdá se, že každý z nás listoval v jiných novinách a časopisech. Liehmovy politické komentáře na stránkách denního tisku mají příznačné titulky: O britských volbách (Lidové noviny 25. 10. 1951), Americký lid bojuje (Literární noviny 22. 8. 1953), Neúspěch Spojených států v OSN (Literární noviny 25. 12. 1953). Také příspěvky z oblasti kultury byly charakteristické pro dobu "zostřeného třídního boje": Kyselé hrozny (Literární noviny 19. 9. 1953) pojal autor jako varování před vpádem americké kultury do západní Evropy. Titulek článku Literatura podněcovatelů války (Lidové noviny 6. 7. 1951) hovoří sám za sebe.

Podobně tomu bylo s filmovými recenzemi. Jejich černobílý pohled signalizují již samotné titulky: V článku Klasické dílo sovětské kinematografie A. J. Liehm vyzdvihuje film Obrana Caricynu (Lidové noviny 28. 11. 1951) nebo pod titulkem Radost nádherného života píše o sovětském filmu Štědré léto (Lidové noviny 22. 12. 1951). O italském filmu Zloděj kol referuje A. J. Liehm v článku s příznačným názvem: O člověku ve světě kapitalismu (Lidové noviny 8. 12. 1951).

Dovolil bych si citovaný výrok J. Bočka poopravit: A. J. Liehm po únoru 1948 nejen nezmizel, nýbrž dělal všechno pro to, aby se o něm vědělo - na příslušných místech. Nezapomenutelným způsobem se mu podařilo "zviditelnit" zejména v období politických procesů na počátku 50. let dvěma články o tzv. spikleneckém centru v čele s R. Slánským.

První z nich vyšel tři dny po popravě jedenácti odsouzených pod názvem Sami se odhalují. V něm A. J. Liehm uvádí: "Proces s protistátním spikleneckým centrem odhalil plnou měrou činnost mezinárodních sionistických organizací ve službách amerického imperialismu... Aby se maskovali, aby odvedli pozornost, aby zmátli lid, začali imperialisté a jejich tisk licoměrně vykřikovat o antisemitismu v pozadí pražského procesu. (...) Tolik pokřiku, který spustila světová reakce, když jí byly procesem s protistátním spikleneckým centrem přistřiženy drápy. Tento povyk neoklame dnes už nikoho na světě, a tím méně náš lid. Víme, s kým máme tu čest, a zařizujeme se podle toho. V tom je naše síla, v tom je záruka, že špionům, diverzantům a všem ostatním námezdníkům imperialismu u nás hrozny neuzrají." (Literární noviny 6. 12. 1952).

Ještě necelý týden před náhlou smrtí "generalissima Míru" J. V. Stalina se A. J. Liehm vrátil k tématu tzv. protistátního spikleneckého centra znovu. Tentokrát se zamýšlel nad spojením Slánského skupiny se židovským kapitálem. Proč to asi dělal a co o tom věděl?

V článku s titulkem Sionistická agentura imperialismu (zdá se, že s agenturami měl A. J. Liehm zkušenosti již tehdy) píše: "Proces s protistátním spikleneckým centrem v ČSR, odhalení záškodníků v Německé demokratické republice a odhalení skupiny lékařů-vrahů v Sovětském svazu vesměs ukázaly, že jednou z nejnebezpečnějších agentur, jichž imperialismus používá ve svém boji proti zemím tábora míru a demokracie, je mezinárodní sionistické hnutí a jeho různé, všelijak maskované organizace. Byla již u nás jasně ukázána reakční, tmářská podstata sionismu jako buržoazně nacionalistického hnutí židovských kapitalistů a prezident Klement Gottwald na konferenci komunistické strany zdůraznil, jakou úlohu má sionismus v celém spiknutí mezinárodní reakce proti míru, v jejich válečných úkladech proti zemím demokratického bloku a proti všemu pokrokovému hnutí. Existuje bezpočet dokladů o skutečné povaze a činnosti sionistických agentur, které odedávna patří mezi úhlavní nepřátele dělnického hnutí, které stojí v přední linii protipokrokové fronty mezinárodní reakce." (Literární noviny 28. 2. 1953). Tolik vlastní slova A. J. Liehma z období, kdy "nepříznivou dobu" (jak pro koho!) údajně přežíval v ČTK.

Musím se přiznat, že jsem po těchto novinářských "skvostech" listoval i jinde. Nevynechal jsem ani tolik diskutovaný "Cibulkův" Kompletní seznam spolupracovníků StB, III. díl (NN č. 15/1992), kde na straně 166 je Liehmovo jméno uvedeno rovněž. StB mu jako svému agentovi přidělila registrační číslo 1875 a dala mu domácké krycí jméno "Tonda". To proto, aby se mu s jeho řídícím orgánem dobře a neformálně spolupracovalo.

Nezdá se mi, abych se ještě nevrátil k onomu vzpomínkovému článku J. Bočka. Jeho autor v něm píše o svém fiktivním telefonickém rozhovoru s jubilantem a důvěrně dodává: "Antoníne, dlužíš nám paměti. Mohlo by se to jmenovat Život rváče. A určitě to bude bestseller."

Ani já nepochybuji o tom, že paměti našich "práskačů" z řad spisovatelů a lidí od kultury vůbec, by se četly jedním dechem. Na rozdíl od J. Bočka však nelituji toho, že A. J. Liehm do Prahy moc často nejezdí. Být na jeho místě, raději bych se tady už nikdy neobjevoval.

Jiří Tichý, Praha 4