--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Blažek Pavel
Název: Řícmnický případ
Zdroj: NN Ročník........: 0004/016 Str.: 028
Vyšlo: 01.01.1994 Datum události: 01.01.1994 Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

REKAPITULACE NEBO NÁVOD K BEZTRESTNÉMU

TERORIZOVÁNÍ ČLENU KAN ?

Rozsudek soudce JUDr. Petra Šabaty z okresního soudu pro Brno-venkov ve věci přepadení a zbití manželů Effenbergerových v jejich vlastním domě Ing. Hoplíčkem za účasti JUDr. Hoplíčkové a jejího psa služebního plemene nenabyl právní moci. Odsouzený se odvolal.

Krajský soud v Brně na veřejném jednání dne 22. dubna 1993 rozsudek v celém rozahu zrušil. Podle JUDr. Zdeňky Hudečkové obviněnému Ing. Karlu Hoplíčkovi nebyla svědecky prokázána vina. Rozsudek JUDr. Šabaty byl podle této soudkyně vybudován na základě neúplných skutkových zjištění. Věc byla vrácena k dalšímu dokazování prokuratuře.

Městská prokuratura Brno prostřednictvím Mgr. Radka Němce dne 7. prosince 1993 vydala usnesení, v němž rozhodla zastavit trestní stíhání obviněného Ing. Hoplíčka s tím, že "není prokázáno, že skutek spáchal obviněný". Svědkové si v důkazním řízení "pro velký časový odstup nepamatovali ani podrobnosti, ani návaznost jednotlivých událostí". Policisté Kuchař a Jaša, kteří se dostavili na místo činu hodinu po jeho spáchání, "nevěděli a nevzpomínali si, fakta neověřovali, časy události přesně nezapisovali a zpětně je odvozovali až po návratu z výjezdu" atd. S vyjímkou údajů a časů, na nichž byl vybudován zprošťující výrok prokuratury.

Možná, že by tento paragrafový mlýn dokázal časem napadeného Ladislava Effenbergera obvinit z toho, že se na své zranění tajně připravoval cvičením se v trhání zubů a podobně. Tomu však bránily a brání dokumenty, které krajský soud a městská prokuratura v Brně nevzaly v potaz. S některými z nich je třeba čtenářskou veřejnost seznámit proto, že v řícmanickém případě jde o to, můžeme-li být ve svých domech a bytech beztrestně přepadáni a biti. Již zde je na místě se se tázat kde jest záruka do budoucna, že nebudeme ve svých domech po takto rozhodnutých kauzách zabíjeni, že v nich nebudou beztrestně a třeba i před našima očima znásilňovány naše ženy a dcery těmi, co to mají tak dobře "pod palcem" jako protagonisté tohoto případu? V tomto smyslu by měl úděl manželů Effenbergerových /členů KAN/ oslovit každého z nás a měl by nás vést k občanské solidaritě a občanskému odporu. Je ctí Ústřední rady KAN, že jejich příběh bere za svůj, že jí není lhostejný osud občana, tedy nejen svého člena-pétépáka a jeho rodiny. Je ctí horníka Milana Dratnala z ÚR KAN, že se záležitosti osobně ujal se svojí buldočí houževnatostí a konservativní vytrvalostí, v níž prohraná bitva je jen prohranou bitvou. Nikdy však důvodem pro opuštění konservativního hodnotového systému. Jako v případě paní Dagmar Effenbergerové. Jedno z jejích podání nám dovoluje učinit si plastičtější obraz a blíže pochopit o co jde. PÍSEMNÉ SDĚLENÍ PANÍ DAGMAR EFFENBERGEROVÉ

JUDr. POPELÁŘOVI ZE DNE 30. ČERVNA 1990 K uvedenému datu se paní Effenbergerová obrátila na tehdejšího náčelníka VB JUDr. Popeláře, Kounicova 46, Brno. Její sdělení otiskuji v nezkráceném znění stejně jako odpověď policejní inspekce.

"Vážený pane náčelníku,

dne 20.6.1990 vnikli do našeho rodinného domku v Řícmanicích 205 ing. Karel Hoplíček a jeho bývalá manželka paní Jitka Hoplíčková, promovaná právnička, bytem Řícmanice 208. Po násilném vniknutí do našeho bytu ing. Hoplíček fyzicky napadl mého manžela, kterého udeřil několikrát pěstí do obličeje, povalil ha na zem, pak se na něho vrhl a surově ho bil a kopal. Když jsem se mu snažila v tomto jednání zabránit, udeřil mě do obličeje /přes ucho/, pohmoždil mi obě paže a udeřil do zad. Manžel, který byl v šoku, se zvedl ze země, krvácel z úst, nosu, a z jeho pohledu bylo zjevné, že vůbec nechápal co se děje. Ing. Hoplíček zanechal bití mé osoby, vrhl se znovu na manžela. Popadl ho za ramena a vrazil ho zády do knihovny. Rozbily se obě tabule posouvacího skla, manžel se stále nechápavě díval. Dostal znovu ránu a skácel se k zemi. Ing. Hoplíček mě i manžela hrubými výrazy urážel.

Celému tomuto jednání přihlížela pí Hoplíčková v doprovodu jejich velkého psa, který byl bez koše a vodítka. V průběhu tohoto brutálního počínání ing. Hoplíčka se střídavě smála a vybízela ho k větší agresivitě. Běsnění obou mi připomělo červené barety ze 17. listopadu 1989. Promovaná právnička pí Hoplíčková při odchodu prohlásila, že nic nezmůžeme, že Zeman jí už poradí /zástupce OF Řícmanice/.

Zoufalá jsem se snažila manžela, který ležel na zemi, zvednout. Volala jsem ihned na č. 158 a tam mě přepojili na OO VB Pozořice. Pane krajský náčelníku, jak je možné, že když došlo k takovému agresivnímu napadní našich osob, příslušník, který se dostavil v hodnosti kapitána, neprovedl nic, co by směřovalo k ochraně našich osob a práv, které nám zaručuje Ústava tohoto státu. Nesepsal s námi žádný protokol, neměl zájem nějak zdokumentovat poškozený nábytek a zařízení, nereagoval na moji připomínku, že jsou na koberci stopy psa. Pouze mi řekl, že až dostane sdělení od lékaře, bude se případem zabývat a když to budeme chtít hlásit, máme přijet na OO VB Pozořice. Panu kapitánovi šel asi manžel na nervy, protože stále dokola opakoval, že byl ing. Hoplíček opilý. Pan kapitán nepoznal, že je manžel v šoku. Ovšem pravda je, že ing. Hoplíček opilý byl. I když manželovi tekla krev a bylo zřejmé, že utrpěl otřes mozku, neprojevil zájem, zda jsem přivolala lékaře, nebo nějak poskytnout pomoc.

Lékař z pohotovosti Šlapanice na moje zavolání přijel asi ve 21.00 hod. Manžela prohlédl, řekl mi, že utpěl šok, že by bylo dobré převést ho do nemocnice. Manžel do nemocnice nechtěl, ale když si stále držel hlavu a začal zvracet /po odchodu pana doktora/, zavolala jsem sanitku, která ho po 23.00 hod. převezla do nemocnice na Žlutý kopec. Tam bylo konstatováno, že má otřes mozku. Byl ponechán v nemocničním léčení.

Chci Vám sdělit, že když jsem se já snažila dovolat pomoci, tak rozvedení manželé Hoplíčkovi se vesele bavili před domem s ing. Tuškem, jeho paní a paní Heumannovou. Z jejich jednání, veselí a celkového chování bylo zřejmé, že se policie nebojí. Paní Hoplíčková přátelí a chodí navštěvovat pí Heumannovou, u které často stává auto VB Pozořice a to i v pozdních nočních hodinách.

Tím, že nebyla pořízena na místě žádná dokumentace, lze posoudit jednání jako úmyslné poškození nás na našich právech. Stejná situace se nám totiž stala již jednou, dne 8.5.1988, kdy se nám vloupal do bytu zeť. Ztratilo se nám zlato a peníze ve velké hodnotě. Nebyl s námi, po přivolání OO VB Pozořice, rovněž sepsán protokol, nabyly vzaty otisky, nezajímalo je co se ztratilo. Naše stará maminka, ktrá byla v domě a zeťovi bránila v násilném vniknutí do našeho bytu, zeť jí způsobil pohmoždění ruky. Zeť představil mamince svého spolupracovníka, který přišel s ním, jako příslušníka VB. Když to maminka přivolanému příslušníkovi VB říkala, řekl, že to není podstané. A co navíc? Zeť šel do našeho bytu po tom, co VB Pozořicím oznámil, že do našeho bytu půjde, a oni mu v tom nezabránili.

Z výše uvedených důvodů nemáme důvěru v kvalifikované a nepodjaté šetření OO VB Pozořice.

Vážený pane náčelníku, žádám Vás, aby případ byl šetřen nepodjatými osobami, které by mi zaručily, že budou dodržovat veškerá práva. Pokud nebude případ řešen v souladu s právem a nebudu mít dostatečnou záruku z nepodjatosti, nezbude mi nic jiného, než případ postoupit sdělovacím mediím a jejich prostřednictvím žádat o ochranu svých lidských práv. Doufám, že mě pochopíte, že mám oprávněnou nedůvěru k OO VB Pozořice.

S pozdravem

Dagmar Effenbergerová"

Na tomto místě Řícmanického případu je třeba učinit několik poznámek. Citovaný dopis mi zpřístupnili nejmenovaní příslušníci brněnské policie. O věci se vyjadřovali jako "o velkém svinstvu" spáchaném na manželech Effenbergerových. Jmenované osoby ve sdělení paní Effenbergerové byly váženým čtenářům představeny v předchozím čísle Necenzurovaných novin ve stejně nazvané stati v souvislosti s jejich předlistopadovým neúspěšným pokusem o politickou kriminalizaci pétépáka Effenbergera. Policisté, kteří tímto způsobem plnili své služební a zákonem uložené povinnosti jsou stále příslušniky sboru. Zmiňovaný příslušník a "dobrý známý paní Heumannové" u soudu trpěl nedostatečností paměti. Jmenuje se Pavel Kuchař. Polepšil si. Slouží na Krajském ředitelství Policie ČR v Brně. První pomoc panu Effenbergerovi poskytl lékař MUDr. Škoda. V brněnské nemocnici na Žlutém kopci se lékaři chovali záhadně. Jakoby měli zájem zkrátit dobu neschopnosti pod sedm dnů. Stalo se tak. O pár týdnů později byl pan Effenberger opět hospitalizován pro nedoléčenost utrpěného zranění. MUDr. Jiří Mastík z Neurologické kliniky brněnské fakultní nemocnice U sv. Anny o rok později konstatoval: "Po úrazu 20.6.91" /Co dodat? Jakou roli hrají tyto překlepy v soudních kauzách?/ "trvá dosud zhoršení funkčního stavu krční páteře - na terénu degener. změn krč. páteře přítomných již před úrazem - nepovažuji stav za úspěšně léčitelný."

Z hlediska vyvanutí případu zrušením rozsudku JUDr. Šabaty soudem druhé instance a zproštěním viny Ing. Hoplíčka prokuraturou je významná odpověď policejní inspekce na sdělení paní Effenbergerové.

KRAJSKÁ SPRÁVA SBORU NÁRODNÍ BEZPEČNOSTI NOSITELKA ŘÁDU PRÁCE A VYZNAMENÁNÍ ZA ZÁSLUHY O VÝSTAVBU 611 32 BRNO, KOUNICOVA 46

INSPEKCE NÁČELNÍKA

Čj.: KS - 343/IN-St-90 Dne: 8. srpna 1990 občanka

Dagmar EFFENBERGEROVÁ

Řícmanice 205

Sděluji, že po prošetření VŠECH okolností k Vaší stížnosti doručené dne 9.7.1990 bylo zjištěno porušení služ. předpisů příslušníky VB při šetření oznámeného případu ze dne 20.6.1990. Na základě těchto zjištěných skutečností hodnotím stížnest jako oprávněnou. Služebním funkcionářem s kázeňskou pravomocí budou přijata opatření ke zjednání nápravy a zamezení opakování obdobné situace.

Vámi oznámený případ ze dne 20.6.1990 je dosud v šetření vyšetřovatelem OS SNB Brno-venkov pod ČVS VV-226/90 a po skončení vyšetřování Vám bude podána zpráva.

N á č e l n í k :

podpis nečitelný

V této situaci si můžeme klást nekonečná kdyby. Dovoluji si alespoň jedenkrát se takto tázat: Jak by se vyvíjel případ přepadení manželů Effenbergerových kdyby policisté řádně plnili své povinnosti uložené jim zákonem, za které jsou placeni z našich daní? V případě nadpor. Jaše /KSČ/ nešlo o žádného "zelenáče". Měl v roce 1990 odkroucenu již pěknou řádku let, která podle jiných policistů profesně bystří mozek nikoliv směrem k pochablé paměti. A proč se v soudních aktech neobjevuje výsledek daktyloskopických a dalších zjištění? Učiněných sice s několikatýdenním zpožděním, ale učiněných!

Případ podivné policejní profesní nedbalosti není typický jen pro námi sledovanou kauzu. Po listopadu se s nimi doslova roztrhl pytel. Velmi často v obdobných politických souvislostech. Proto apeluji na rozum a paměť vážených čtenářů. Vzpomeňme si na Řícmanický případ vždy tehdy, když komunistické agentury a agentury StB rozpoutají tiskové kampaně proti personálním změnám v resortech vnitra, obrany, státního zast. a soudnictví. Tato rozhodnutí

vychází často z konkrétních poznatků podobných kauz produkovaných lidmi historicky se zhroutivšího komunistického režimu s mistrnou profesionalitou tak, aby nebyly postižitelné. Nesmíme být "sametoví" ve vlastním zájmu. Nepřijměme nám vnucovanou představu o tom, že jedinou či hlavní známkou profesionality a odbornosti v policejní službě jsou odkroucené roky v totalitním SNB. Podpořme všechny "civily" co do tohoto ohně vstupují. Nechceme-li dopadnout tak jako manželé Effenbergerovi, do jejichž domu se nastěhoval strach a hořkost polistopadového ponížení.

NÁVOD K BEZTRESTNÉMU PÁCHÁNÍ TERORU Podivná souhra okolností a beztrestnost protagonistů ve sledovaném Řícmanickém případě umožňuje formulovat metodický návod k právně úspěšnému terorizování občanů. Jeho úspěšnost byla v kauze manželů Effenbergerových prakticky potvrzena a je z tohoto hlediska mimořádně cenná nejen jako precedens a judikát. Jinými slovy kdokoliv, kdo chce beztrestně páchat zlo, bít občany v jejich domech a dopouštět se na nich jakýchkoliv forem násilí, musí zvolit následný postup.

PRVNÍ KROK. Využijte situace k nenásilnému a nenápadnému vstupu do domu oběti a zde se chovejte podle libosti a svých sklonů. Tvrdými údery zchromte pokusy obětí o volání o pomoc. Po ukončení útoku se rychle vzdalte a zajistěte si alibi stejně smýšlejících občanů. V případě útoku na členy KAN pokud možno členů KSČ-KSČM.

DRUHÝ KROK. Připravte si, nebo se spolehněte na naprosto neprofesionální výkon služebních povinností ze strany přivolaných příslušníků policie, kteří nezajistí stopy, časově a věcně událost nezdokumentují po příchodu-příjezdu na místo činu, nesepíší okamžitě protokol a nepřivolají lékařskou pomoc. Dbejte na to, aby i v tomto případě pokud to je možné šlo o členy KSČ-KSČM, nebo "tržně se chovající příslušníky policie". TŘETÍ KROK. Při vyšetřování případu hrejte o čas soustavným vznášením námitek podjatosti, což vám umožní nenápadně ale efektivně manipulovat s fakty a vytvořit podmínky pro "ztráty a skartace" důkazů a "nepřesnost paměti" vašich spojenců v soudním řízení a dodatečném důkazním řízení.

ČTVRTÝ KROK. Ovlivněte svědecké výpovědi tak, aby vznikla zmateční situace vyžadující si došetření pokud vám hrozí nepříznivý výrok soudu základní instance.

PÁTÝ KROK. V případě nepříznivého rozsudku se odvolejte. Získaný čas využijte k dalšímu zpochybňování oběti a jejich svědků, k nenápadné mobilizaci svých známých, politických nebo ekonomických spojenců či ke zkorumpování osob na rozhodných místech vaší kauzy.

SEBEDUVĚRU ČERPEJTE V POCITU A VĚDOMÍ, ŽE PÁCHÁTE DOKONALÝ ZLOČIN.

Příště dokončení.

Pavel Blažek