--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Pilous Jiří F.
Název: BIS: Pokus o analýzu jejího stavu
Zdroj: NN Ročník........: 0004/016 Str.: 030
Vyšlo: 01.01.1994 Datum události: 01.01.1994 Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
- od zrušení StB až po transformaci do "nové" kontrarozvědky
V minulém čísle NECENZUROVANÝCH NOVIN (15/1994) jsme zveřejnili materiál s názvem "StB VE SLUŽÁCH KONTRAROZVĚDKY ANEB STARONOVÍ OCHRÁNCI BEZPEČNOSTI NAŠICH OBČANŮ". K jeho stěžejní částí patřil také "SEZNAM pracovníků Federální informační služby (FIS, později FBIS, dnes BIS), kteří byli ke dni 20. května 1991 zaměstnáni v této organizaci a jejichž jména byla totožná se jmény příslušníků StB, působících do 1. února 1990 na Hlavní správě kontrarozvědky - II. správě SNB federálního ministerstva vnitra". Dnes se k tomuto tématu vracíme dalšími podrobnostmi. Přesněji řečeno pokusem o analýzu vývoje tzv. "polistopadové" kontrarozvědky v kontextu s tzv. "předlistopadovou" Státní bezpečností a s její "v celku úspěšnou transformací" do bezpečnostních struktur "postkomunistického režimu" v ČSFR, resp. později České republice.
(Laskavý čtenář nechť se nepodivuje přemíře uvozovek v předešlých několika řádcích. V následujícím textu se však přesvědčí o oprávněnosti oněch diakritických znamének u určitých slov... Zejména ve vztahu k personální kontinuitě StB a polistopadové nové kontrarozvědky.)
Zrušením StB
rozkazem, který vydal k 1. únoru 1990 tehdejší federální ministr vnitra JUDr. Richard Sacher, se zdálo, že téměř padesátiletá existence této represívní, politickopolicejní mocenské organizace definitivně skončila. Přinejmenším, drtivá většina občanů si to myslela. Zároveň si však každý uvědomoval, že stát, vymaňující se z ideologie komunismu, nemůže zůstat ve vzduchoprázdnu, že ke své vnější ochraně bude potřebovat nejen zpravodajskou službu, ale i funkční kontrarozvědku. Pochopitelně postavenou na jiných principech a základech než bývalá nechvalně známá StB.
Prvním krokem k tomu mělo být zřízení ÚŘADU NA OCHRANU ÚSTAVY A DEMOKRACIE, který vznikl koncem února 1990: do jeho čela byl tenkrát postaven reaktivovaný důstojník ministerstva vnitra z šedesátých let, major JUDr. ZDENĚK FORMÁNEK. Současně, k překvapení velké části veřejnosti, začaly probíhat prověrky, které měly určit, kdo z bývalých příslušníků Státní bezpečnosti (hlavně však její II. správy) může nadále působit v novém úřadu.
(Prověrkové komise pochopitelně organizovali bývalí příslušníci StB, kteří po roce 1968 museli opustit ministerstvo vnitra. Měli výhodu, že znali přesný chod obou organizací, na druhé straně se však na jejich budování v padesátých a šedesátých letech spolupodíleli. Dalšími členy byli zástupci Občanského fóra, Konfederace politických vězňů, studentských organizací a dřívější opozice - Chartya 77, HOS a další... Bohužel, dostali se tam ale i lidé, registrovaní před listopadem 1989 jako spolupracovníci různých složek StB...)
*
Lze tedy říci, že kádrové obsazení ÚOÚD ve své první fázi tvořila drtivá věšina bývalých příslušníků StB. Z toho také vyplývala i připravovaná konepce Úřadu, přispůsobená bývalé Státní bezpečnosti. Částečná změna nastala teprve po konfliktu JUDr. Formánka s ministrem Sacherem o lustraci ústavních činitelů: Ředitel byl "pro svou neústupnost" po dvou měsících působení ve funkci vyhozen a na jeho místo jmenován presidentem Havlem čerstvý první náměstek federálního ministra vnitra JAN RUML. S ním přišel nejen pokus o jasnější koncepci úřadu, ale také celé nové civilní vedení formující se kontrarozvědky, složené převážně s bývalého disentu. Například FRANTIŠEK STÁREK "ČUŇAS", JAROSLAV BAŠTA, ZDENĚK VODSLOŇ...
(Problémy tím však vyřešeny nebyly, spíše naopak. Jednak Úřad patřil organizačně stále pod ministerstvo vnitra, jednak "estébáci" neubývali, spíš naopak. Stejně tak koncepce nové kontrarozvědky vycházela nadále bezezbytku z předlistopadové Státní bezpečnosti... Snad jen cíle se "opatrně" stáčely trošku jinam než na Západ. Nikoliv však ve vztahu k vnitropolitické situaci, kde narůstal spíše chaos...)
V červenci 1990 přešel Jan Ruml definitivně na federální vnitro a novým, v pořadí už třetím ředitelem, se stal ing. JIŘÍ MÜLLER. S úkolem stabilizovat situaci a přinutit konečně kontrarozvědku k nějaké konkrétnější činnosti. Jenomže, v té době už to byl moloch s obrovským počtem pracovníků, z nichž prakticky 90 procent tvořili bývalí příslušníci StB, zbytek pak reaktivovaní důstojníci Státní bezpečnosti a pouze minimum noví příchozí z civilu. Což se pochopitelně odrazilo nejenom na výkonu a zaměření služby, ale též ve vztahu veřejnosti k nově se formujícímu Úřadu... (Připočteme-li k tomu kampaň části poslanců Federálního shromáždění proti nové kontrarozvědce a vytváření různých koncepcí na její další existenci, lze říci, že v té době nevyvíjela téměř žádnou činnost. Ba dokonce, jakékoliv iniciativy vzniklé uvnitř organizace byly nadřízenými přímo paralyzovány. Za příklad může třeba sloužit pokus o vyšetřování JZD AK Slušovice, kde už zformovaná pracovní skupina byla rozpuštěna a její členové vesměs rozprášeni vně Úřadu na ochranu ústavy a demokracie Což mělo pochopitelně za následek únik mnohamiliardového majetku ...)
Federální informační služba
byla v podstatě založena na sklonku roku 1990 po reorganizaci ÚOÚD, když předtím prezident republiky odvolal z funkce ředitele ing. Jiřího Müllera (aniž v podstatě vysvětlil proč). V pořadí čtvrtým ředitelem byl vzápětí pak jmenován JIŘÍ NOVOTNÝ, bývalý nedostudovaný středoškolák (Střední průmyslová škola keramická v Bechyni), dělník, kostelník v chrámu svatého Víta v Preze, asistent režie na Barrandově (u pozdějšího předsedy KSČM Jiřího Svobody), asistent produkce (v týmu polistopadového poradce presidenta Havla a dnešního náměstka ministra vnitra Jiřího Křižana)... Ing. Jiří Müller se coby poslanec České národní rady stal brza na to předsedou jejího Výboru petičního, pro právní ochranu a bezpečnost.
(V rámci zmíněné reorganizace a přeměně Úřadu na FIS byly zároveň zredukovány stavy kontrarozvědky téměř o 90 procent - hlavně zrušením jejích okresních expozitur, dne 1. července 1991 došlo pak k opětovnému přejmenování na Federální bezpečnostní informační službu - nejenom ředitelé se zde střídali, ale i názvy organizace, tenhle byl za necelého roku a půl třetí... Zároveň se FBIS oddělila od federálního ministerstva vnitra, ovšem bez technických prostředků, které tam zůstaly. Vzápětí nato konečně Federální shromáždění schválilo v podstatě dost nefunkční zákon o Federální bezpečnostní službě...)
Transformace StB
přes to přes všecko do polistopadové kontrarozvědky za Jiřího Novotného úspěšně pokračovala. Ba dá se říci, že právě v tomto období byla dokončena. K 1. dubnu 1991 sice muselo určité procento bývalých příslušníků Státní bezpečnosti od FBIS odejít, nikoliv však do cvilu, ale do "ochranné náruče" českého ministerstva vnitra, přesněji jeho ministra JUDr. Tomáše Sokola. Zůstalo jich tam ale stále dost, střízlivé odhady "obvykle dobře informovaných kruhů" uvádějí kolem šedesáti procent stávajícího stavu.
(V minulém čísle Necenzurovaných novin najdeme u tzv. výkonné složky FIS, později FBIS jejich seznam... Tady bych si ovšem dovolil jdnu malou poznámku. Ne všichni pracovníci FBIS, myslím ti noví, nezatížení minulostí, souhlasili s odchodem bývalých příslušníků StB do civilu. Někteří z nich, i ti vysoce postavení, dokonce orodovali ve snaze udržet je v organizaci. Ostatně, "máslo na hlavě" má v této souvislosti nejen tehdejší ředitel FIS/FBIS major Jiří Novotný, ale též jeho první zástupce major JUDr. Jaroslav Bašta. A to přes špatné zkušenosti, které s nimi měl právě onen posledně jmenovaný v minulosti...)
Stejně tak své posty v té době udrželi i bývalí reaktivoaní příslušníci Státní bezpečnosti z konce šedesátých let. Šéf analytickooperativích pracovišť major JULIUS VOSTRÝ, vedoucí analytickooperativního pracoviště číslo 1 podplukovník VLADIMÍR ČÁP, podplukovníci JOSEF DOUBRAVA a JIŘÍ KLESL ... Ovšem ještě cosi bylo typické pro uvedené počáteční období formování "nové" kontrarozvědky. Bývalí příslušníci StB totiž často začali využívat ke své práci opět svou někdejší agenturní síť. V některých případech oficiálně, s posvěcením vedení, jindy spíše soukromě.
(Když jsem v polovině roku 1991 připravoval seriál o slušovické "mafii", z hrůzou jsem zjistil, že jeden z odpovědných pracovníků družstva, Mikuláš Nadaši, člověk, který za podvody strávil několik let ve vězení, několikanásobný agent Státní bezpečnosti - I., II. a XI. správy StB a zřejmě i zahraničních rozvědek - se tal díky svému někdejšímu řídícímu důstojníkovi majoru JUDr. Josefu Gabrielovi, údajně též pracovníku FIS, od 28. června 1990 rovněž agentem naší polistopadové kontrarozvědné služby. Při této příležitosti jsem ovšem zažil i jiný případ: jeden z důstojníků FBIS, pochopitelně předtím příslušník Státní bezpečnosti, mi při schůzce týkající se Slušovic, bezostyšně nabídl k dispozici kartotéku své agenturní sítě včetně adres a telefonních čísel. S tím, že on má prostředky, jak je donutit ke spolupráci, kdyby odmítli. Zaplať Bůh, dnes už ve FBIS, či teď BIS, není...)
Další změny
ve vedení Federální bezpečnostní informační služby byly vyvolány na podzim roku 1991 aférou kolem jmenování českého náměstka ředitele, kterým se nakonec po vleklých sporech Jaroslava Bašy stal Zdeněk Vodsloň. Dosavadní náměstek major JUDr. Jaroslav Bašta a někteří jeho přátelé (JUDr. Pavel Bret, Lubor Kohout a další) byli vyhozeni, odejít však musel pro svou další neúnosnost ve funkci také major Jiří Novotný. V pořadí už pátým ředitelem zpravodajské služby (v podstatě za rok a třičtvrtě) byl jmenován poslanec Federálního shromáždění a člen Komise pro vyšetřování událostí 17. listopadu JUDr. Štefan Bačinský.
(Ani tato změna však neměla prakticky vliv na kádrové obsazení FBIS. Odešlo pár lidí, tzv. opozičníků, většinou těch, co přišli ke kontrarozvědce z civilu, někteří reaktivovaní důchodového věku, příslušnící Státní bezpečnosti však, až na několik jednotlivců, nikoliv. Všichni ti, jimž těsně před svým odvoláním stačil udělit Jiří Novotný na základě lstračního zákona výjimky, zůstali. Tj. přes 90 procent.)
Období "éry Bačinského" se stalo ve FBIS typické především bojem několika skupin o moc resp. vliv. A to jak uvnitř organizace, tak také vně. Bývalí pracovníci Federální bezpečnostní informační služby (přesněji lidé kolem Bašty), kteří z ní odešli, se postupně dostali do různých úřadů, ministerstev či redakcí novin (ministerstvo zemědělství, generální prokuratura, úřady zmocněnců pro majetek KSČ, SSM, deníky Metropolitan, Český deník...) se ve spojení se svým přáteli uvnitř FBIS pokoušeli tyto instituce ovlivňovat ve svůj propěch. V některých případch, se jim to nepodařilo, tak jako třeba v Zemědělských novinách, kam dokonce nasadili, ve snaze ovládnout redakci, do funkce ředitelky listu pracovnici FBIS. Jindy vyvolávali aféry, jako například kolem Jihočeských mlékáren (údajné podplácení náměska ministra pro privatizaci Muroně...) nebo koncem roku 1992 kolem případu Václav Wallis & Viktor Kožený (Harvardské investiční fondy)...
(Největší aféra ale vznikla vzhledem k tzv. lustrací novinářů. Její počátek sahá do poloviny roku 1991, kdy tzv. analytickooperační pracoviště číslo 1 lustrovalo některé nepohodlné noviny a časopisy, vyvrcholení pak počátkem roku 1992 tzv. "Seznamem agentů StB mezi členy Syndikátu novinářů", jež byl ředitelem Bačinským za podivných okolností předán tehdejšímu předsedovi české vlády JUDr. Petru Pithartovi.)
Po volbách
v červnu 1992 bylo už celkem jasné, že ČSFR vydrží maximálně do Nového roku. Přesto, nebo právě proto došlo k další, paradoxně už šesté změně ředitele. Bačinský odchází (později nastupuje jako zástupce ředitele Vojenského obrannho zpravodajství př generálním štábu České armády), na jeho místo na posledních pár měsíců nastupje PAVOL SLOVÁK, ovšem v té době už s téměř žádnými pravomocemi. FBIS se de facto rozděluje na českou a slovenskou část. Přitom náměstkem ředitele pro onu českou část je jmenován STANISLAV DEVÁTÝ, v té době poslanec Federálního shromáždění za ODS, bývalý člen Komise pro vyšetření událostí 17. listopadu, ještě předtím disident a signatář Charty 77.
(Lze říci, že v době, kdy se funkce ujal Pavol Sedlák a v České republice Stanislav Devátý, se FBIS nacházela nejen v útlumu, ale téměř v rozkladu. Boj různých skupin uvnitř kontrarozvědky, pokud se tomu tak ještě dalo říkat, pokračoval, úniky informací vně FBIS byly skoro na denním pořádku. Činnost směřující k ekonomické ochraně státu měla v období vrcholící transformace našeho hospodářství hodnotu prakticky nulovou, jiné směry na tom nebyly o mnoho lépe. A v této situaci musel Stanislav Devátý provést v souvislosti s rozdělením státu další, v pořadí už nejméně třetí reorganizaci, a převést kontrarozvědku do nových poměrů, které se očekávaly se vznikem samostatné České republiky. Měl k tomu nejen málo času, ale i dost nekvalitní kádrové zázemí včetně chyb předešlých ředitelů, jejichž odstraňování si vyžádá zřejmě několikaleté úsilí... A před sebou problémy s praním špinavých peněz, rostoucí terorismus, mezinárodní obchod s drogami, pronikání mezinárodních mafií na naše území... Hlavně však nedokonalé a naprosto nepostačující zákony, které by kontrarozvědce usnadňovaly její práci...)
*
Dne 1. ledna 1993 vznikla Česká repblika a s ní i nová kontrarozvědka. V pořadí již se čtvrtým názvem - tentokrát Bezpečnostní informační služba. Jejím prozatímním ředitelem (už sedmým za poslední necelé tři roky) se stal znovu STANISLAV DEVÁTÝ.
(Je paradoxem, že tím prozatimním ředitelem je dodnes. Stejně tak, že dodnes neexistuje zákon, podle kterého by se řídila práce kontrarozvědky a jenž by vymezoval její práva a povinnosti. Neexistují ani další potřebné právní normy, nutné k zabezpečení chodu oné organizace. Jako by stát neměl o tuto bezpečnostní složku zájem. Prostě, necelý rok a půl od vzniku České republiky je vše stále provizorní. I když, na druhé straně se tomu člověk celkem moc nediví. Po dosavadních zkušenostech z touto službou, po transformaci části příslušníků Státní bezpečnosti do FIS/FBIS/BIS... Co jiného lze také očekávat, kdy občané - a zřejmě také poslanci parlamentu České republiky - nemají v tuto instituci pražádnou důvěru. Výsledky její práce jsou totiž vzhledem k vynaloženým financím stále ještě téměř nehmatatené. A strašák StB stále veliký...)
Jiří F. PILOUS