--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Eisenmann Jan
Název: Jak to vidí exil. Rozhovor s Vladimírem Vaňhou
Zdroj: NN Ročník........: 0004/019 Str.: 012
Vyšlo: 01.01.1994 Datum události: . . Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

TISKOVÁ ZPRÁVA

Návraty

Třikrát, čtyřikrát do roka jezdíte z Ameriky do Čech. Máte čerstvý, nezastřený pohled. Jak z této konfrontace dvou světů vycházejí Čechy?

S Američany se člověk zrekreuje z negativity. Většina je hodná a morální. Para doxně se v Evropě myslí víc krátkodobě: že být lotr se vyplácí. Česká ekonomik a se nezlepší, dokud lidé nezačnou respektovat jeden druhého. Svině může utéct zákonu, ale ne vlastnímu podvědomí. Nemá se ráda, a proto je zlá na druhé. Re spekt k sobě samému za vlastní slušnost není luxus prosperity. To je její podm ínka. Tam, kde se lidé respektují, by si vládní nedovolili trestat podnikatele za to, že je živí. Tolik podnikatelských by nevidělo v zákazníkovi dojnou krá vu a žádný prodávající by vás nevítal s obrannou reakcí. Jsme tady proto, abyc hom světu nějakou hodnotu přinesli. Člověk, jehož motivací jsou pouze peníze, bude mít jen dočasný úspěch.

O Americe se ale říká, že je to země toho nejtvrdšího businessu. Jak to jde do hromady s vaší charakteristikou?

Vždyť si to neodporuje a Amerika je velká. Je nejsvobodnější zemí, kterou znám . Dokonce i Severní Karolína, ve které jsem žil a která je ve vězeňské populac i světová jednička, je fašistická jen v určitém směru. Udusit explozi z roku 1 776 chvíli trvá.

Amerika stále ještě dovolí lidem být takovými, jací opravdu jsou. Bohužel větš ina lidí dá zodpovědnost za sebe těm, kteří vaši svobodu rádi zpeněží. Kdo z t oho ansámblu by stál o to, aby se ti z nás, co chtějí zodpovídat sami za sebe, rozmnožovali? Společnost dnes není jiná, než za starého Egypta. Neaspirující otroci, administrátoři a vládci. Aby mohl existovat tyran, musí být někdo, kdo je ochotný být obětí.

Ale Ameriku zde takto nikdo nechápe! Spojené státy byly přece při svém vyhláše ní roku 1776 jedinečným krokem k vládě lidí, prostřednictvím lidí a pro lidi. Zkrátka cestou k demokracii.

Proto jsem přece emigroval, či ne?

???

Propaganda by nepůsobila, kdyby lež nebyla smíchána s pravdou. Jedna z takovýc h demagogií je, že lidé chtějí slyšet pravdu. Například když napíšete, že není dobrotivý strýček Sam, který vám podává bohatou a moudrou ruku, budete prodáv at míň novin. Americká prosperita končí, protože vládní přestali respektovat l idi, kteří se neozvali, když byli zneužíváni jen málo. Vyrostl tak administrat ivní moloch, slepnoucími živiteli, za vlastní impotenci opovrhovaný. Veřejně 6 8 % tázaných připustilo, že vidí "nebezpečně široký záliv mezi sebou a vládním i".

Sám senátor Russell Long nebyl ústav veřejného mínění pro platící mocné a vyjá dřil to jinak: "Tato vláda je kompletně a totálně utržená ze řetězu ... Vytvo řili jsme byrokracii ve Washingtonu, tak gigantickou, že řídí tuto vládu pro b yrokracii, jak chce a ne pro lid Spojených států. V Americe již nemáme repreze ntativní vládu."

- To je přehnané - byrokratické masy se reprezentují perfektně. Amerika byla založena jako republika. Ta nemá s normalizovanou demokracií, do které zdegenerovala, nic společného. Bohem osvícení zakladatelé si uvědomovali nebezpečí z prosazování zákonů lidských. Otcové věděli, že největší hrozba je vláda samotná. Jinými slovy - není vlády, která by byla přítelem. Ta minimali zovaná znamenala, že není-li oběť, není zločin, a byl-li poškozený, našel se z ločinec. Dnešní uniformovaný a neuniformovaný úředník je povětšinou malý lupič , který má požehnání od lupičů velkých a s mlčenlivým souhlasem otroků vybírá výpalné od tvořivých za povolení, že je nechá dýchat. Nezaslouží-li si větší r espekt kapesní zloděj, který nás nestojí daně přímo, a který musí dosáhnout zr učnosti ke své obživě!

Bez administrativy však nemůže existovat žádný stát. Souhlasím. Už Cicero tvrdil, že byrokraté jsou ty nejodpornější kreatury, ale připustil, že to jsou přirozené exréce složitější materialistické společnosti. Duševnější lidé volí dodržovat božské zákony. Nedopustí, aby se z administrát orů stali vládci obírající o bohatství formou nejrůznějších povolení, pokut a odstupňovaných daní z příjmu ty, kteří skutečně tvoří hodnoty. Narozdíl od rep ubliky, demokracie je podvodná diktatura většiny spějící ke stejnému konci jak o v minulosti.

Měl jsem v Los Angeles kamaráda optika. Po jeho péči vraceli pacienti brýle. Z ákonitě vyslali "kolegové" petice za jeho zastavení. Tenkrát výjimečně došlo k publicitě a policejní department Los Angeles chtěl vyléčit slepnoucí zaměstna nce. Začal se jim vracet zrak, když kamarád zjistil důvod jejich slepnutí. Pod vědomě žili v hrůze, že na ně někdo vystřelí. Do policejního sboru vstoupili, aby mohli stále nosit zbraň. Tím uvědoměním začali také dávat výpověď. Policej ní department si řekl: raději slepí policajti než žádní policajti, a byl konec businessu. Ale hrnek tvořitelů hodnot stále vaří. Můj kamarád se nemusí bát n edostatku práce.

Naše ukryté agendy jsou normou, ne výjimkou. Ne všichni noví čeští mocipáni po skakující pro mezinárodní monopoly musí být zahraniční agenti. Jejich hrnek je pouze prázdný. Jen ti nejlepší jsou také poplatni společnému podvědomí. To je ze svobody v panice. Zvyk je železná košile, honem najít nového pána, vzhůru do neokolonialistického područí. Ne nadarmo nazývají Němci Čechy bicyklisty, k teří ohýbají hřbet před těmi nahoře a šlapou po těch, co jsou dole a slovo sla v - Slovan není pro elokventní řečníky. Je od slova sclave pro dobré otroky. Nezoufejte, nejen Češi jsou iracionální otroci svého podvědomí. Víte, z čeho m á lidstvo největší strach? Dozvěděl jsem se to z výzkumu managerů těch nejlepš ích manažerů. Neuhodl byste ... Je to strach z úspěchu. Honem se zbavit té zod povědnosti, a tak se Amerika stala neplatičem světa a mandát světlonoše lidstv a končí masakrem aktivně věřících v Texasu.

V praxi není lidský zákon přijatý třeba i s dobrým úmyslem, který se nestane b ičem velkého k zotročení malého. Ale ti vládnoucí na úkor jiných neuniknou v p odvědomí vině. Jejich i jimi často nerozpoznaná sebevražda by byla ekologické řešení, kdyby nestáli u červených knoflíků.

Náprava je jednoduchá a rychlá. Začíná tím, že si odpustíme ... Třeba i za svo ji impotenci. A v momentě, kdy odpustíme našim viníkům, dokážeme odpuštění při jmout. Nebudeme chtít přestat dělat sviňárny, ale představíme si, co bychom sn ad přece jen chtěli - že náš hrnek stále vaří - pro nás. A představíme si v de tailu, co dělat chceme.

Na co myslíme, to dostaneme. Zabývám-li se v myšlenkách tím, jak odplatím zlý čin svého souseda, jiní přemýšlejí o pomstě pro mě. Nechme to Bohu či vesmíru, jestli potřebujete změnu názvosloví. V každém případě v momentě, kdy pomůžeme svému sousedovi tím, že mu budeme příkladem šťastného, tedy slušného žití, če ká nás skvělá budoucnost, respektive ty, kteří nebudou patřit k většině. Někdo rozdělil cykly civilizační na válečnický, během kterého se také paradoxn ě vytvoří bohatství. Dále na cyklus intelektuálů, kteří ono bohatství doslova prokecají. Třetí cyklus patřil shromažďovatelům zanechávajícím nadace i slzy. A nakonec naše vláda lůzy připravující pole pro nové válečníky. Mimoto stojí několik supercyklů vedle sebe. Např. v původním Babylonu 1/3 lidí vlastnila 90 procent bohatství. V říši římské pokračovala koncentrace moci, a tak asi 1/10 obyvatelstva vlastnila většinu hodnot. Dnes jsme ve stádiu, kdy přibližně 1 % bytostí vlastní 90 procent planety. Není divu, že mayský kalendá ř a jiné předpovědi končí, neznamená to však konec světa, speciálně ne pro ty, co jim hrníček vaří.

Ale chcete vědět, proč jsem emigroval. Viděl jsem se, jak vnoučeti na svém kol enu odpovídám, neodešel jsem, protože jsem neměl dost odvahy. Chtěl jsem dosáh nout pozice moci, ovlivňovat místo, kde jsem se narodil, a splatit tak svůj dl uh. Výsledkem myšlenky, která mě zaměstnávala, bylo setkání třeba s člověkem, který odmítl kandidovat na úřad viceprezidenta Spojených států s tím, že takov ý syčák ještě není. Byl jsem jeden z mála, kterému Pentagon schválil vývojový projekt. Trávil jsem dovolenou v jihoamerické džungli s prezidentskými příbuzn ými a potřásal jsem si rukou s guvernérem svého státu, který mi předával cenu podnikatele roku.

Není doba objasnit, proč věřím, že jsme si vybrali nejenom rodiče, ale i místo , kde jsme se narodili. V Československu jsme zajisté spláceli dluhy z minulýc h životů. Moje studia mě přesvědčila, že je na nás, kdy řekneme dost. Je rozdí l jako noc a den, jestli vidíme hrnek z poloviny prázdný, či z poloviny plný. A od této chvíle už nebudu trpět, ale budu hledat radost. Volba je mezi civili zací smrti a životem. Civilizací lásky, jeden řekl.

Po absolvování průmyslovky oboru automatizace a elektronika v Praze Vladimír V aňha pádloval v Dukle na divoké vodě. Rok nato pracoval jako číšník v Paříži. V roce 1975 dorazil do USA s vynálezem zrychlujícím malá plavidla, který vyvin ul s bývalým hydrodynamikem Wernera von Brauna. Za oceánem začínal jako liftbo y, údržbář a obligátní umývač nádobí.

Po přijetí jeho patentu na plastické hmoty byl už řečníkem na mezinárodních ko nferencích a poradcem pro vojenské dodavatele.

Společnost Pan Vanha Corporation, kterou založil, byla uvedena jako vynikající firma na amerických konzulátech, a často zmiňována ve světovém tisku. Vaňhovy projekty speciálních vozidel byly schváleny pro vývoj Pentagonem a státem Sev erní Karolína.

Studoval také "inteligenci srdce" s renomovanými egyptology a byl uveden do fi lozofie poradcem prezidenta Cartera. Jeho přátelé v public relations jednají s e špičkovými kaskadéry mezinárodního politického cirkusu, a diskutoval egoismu s vládnoucí elity se současnými muži renesance. Rovněž indiánskému šamanovi, e xpedicím do jihoamerické džungle a zpovídajícím se americkým agentům vděčí za lepší pozorumění světu. Nahlédl do budoucnosti i s burzovním analyzátorem dese tiletí.

Zúčastnil se kurzů managementu a NLP seminářů u nejlepších firem, spolu s mana gery Fortune 500. Je certifikován jako NEUROLLINGUISTICKÝ PROGRAMÁTOR. Praktik anti této psychologie tvrdí, že každý náš problém je příležitost a může být "o bjevena" v jednom, maximálně ve dvou sezeních. Něco objevit musel, protože v r oce 1987 mu guvernér předal cenu "Podnikatel roku Severní Karolíny". Následující rok začal Vaňha exportovat a během léta se jeho kajaky staly druho u nejlépe prodávanou značkou v Japonsku a hitem ve Velké Británii. Business není jen výroba. Vaňha zvítězil v zápasech, které se zdály předem pro hrané. Například napravil managera bankovní sítě a bez soudního řízení přiměl multibilionového dodavatele dodržet záruku. Objevil toho až moc. Místní korupc e se mu stala osudnou - prohlásil Severní Karolínu za policejní stát s komunis tickými manýry, což "Symbióza justice a režimu" promptně potvrdila sankcemi. P o likvidaci jeho businessu, proti Vaňhově vůli upustili od jeho stíhání, žertu jíce: "Vždyť nás můžeš soudit!". Zajímavé na té vládní justici ovšem je, že po nechali sankce v platnosti.

Statistiky a obchodní deficit naznačují, že tam dnes dělají zákony byrokrati, kteří mají v podvědomí emociálně zafixovánu nenávist proti blahobytu. Podaří s e z nich vydolovat alespoň symbolický milion dolarů odškodného? Nebo spíše při pravují "Texasskou" neutralizaci, či alespoň asasinaci charakteru, jak sází Va ňha?

Zaznamenal Jan Eisenmann

Foto: Vladimír Vaňha