--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Vrzala Jaroslav
Název: O NATO, armádě a jiných kouzlech
Zdroj: NN Ročník........: 0004/019 Str.: 013
Vyšlo: 01.01.1994 Datum události: 01.01.1994 Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

O NATO, ARMÁDĚ A JINÝCH KOUZLECH Naše zbožná přání o vstupu do NATO zůstanou ještě drahnou dobou tím, čím jsou - sněním. Je bez diskuze, že tato obranná organizace nám, jakož i dalším střed oevropským národům, bude po dlouhá léta zárukou bezpečnosti, ať jsme jejími čl eny, nebo ne. Odkud totiž by nám mohlo hrozit nějaké vojenské nebezpečí? Z Něm ecka, pokud bude členem NATO, jistě ne. Poláci mají jiné starosti na svých výc hodních hranicích a Maďaři by mohli mít zájem nejvýše o Slovensko, což by byl konflikt á la Bosna, v němž bychom měli asi tak velké slovo, jako dnes v ex-Ju goslávii - viďte, pane premiére!

Zbývá tedy pouze moskevský imperialismus, proti kterému by nás měla bránit arm áda jím odkojená a která mu sloužila až do poslední chvíle, a sice tak nejapně - ovšem z jejího hlediska - že se nakonec zřekla zákroku do listopadových udá lostí. Nedošlo-li k hroznému krveprolití, nebylo to zásluhou vlasteneckého pro citnutí těchto lokajů cizích zájmů, jimž se opět bez hlavy podrobili, za což s e jim dostalo poct povýšení, odstupného apod., z rukou těch, které by byli ješ tě před měsícem smetli z povrchu zemského a připili si k tomu chámskou vodkou. Dnešní generální štáb - s.r.o. - společně s ministerstvem obrany si velmi rych le přisvojily myšlenku členství ČR v NATO, kteréžto jako jediné by mohlo ospra vedlnit existenci naší armády v její dnešní podobě a poskytnout jejím papalášů m, aby pokračovali ve svých naprosto zbytečných ometálovaných hodnostech do ne konečna. K tomu všemu ještě ne v (byty, cesty, diety) ušmudlaných varšavských či moskevských hotelích či slečny na Červeném mlýně, ale luxus skutečný - a dr ažší - ve Washingtonu či Bruselu apod.

Byla-li by to pouze divadelní fraška, mohli bychom se i smát. Jak dlouho si to to všechno ještě náš národ dá líbit. Generál de Gaulle řekl svého času o Franc ouzích, že jsou stádo telat. Už jsme to dopracovali stejně daleko?! Než by se mělo vstoupit do NATO, museli bychom mít armádu toho hodnou, zasluhu jící si důvěry jak vlastního národa, tak spojenců. Kolovaly jisté návrhy, že o d kapitána nahoru by mělo jít všechno panstvo do civilu. I pan ministr Baudyš nebyl příliš proti, a tak se šel radit se svými jenerály. Ti se mu vysmáli a j ali se vzájemně prověřovat a povyšovat. Pan ministr, jinak dobrý prý střelec, se zkrátka neztrefil a máme, co máme.

Že pan ministr neuspěl, by se snad dalo vysvětlit tím, že i on začal svou poli tickou kariéru v době Národní fronty, a to v dresu neslavné (kdysi mé vlastní) strany lidové. Vždyť jiným kandidátem na toto křeslo byl p. ing. Jaroslav Cuh ra, předseda obranného a bezpečnostního výboru bývalého Federálního shromážděn í, funkce, v níž si vedl skvěle, a která ho nesporně předurčovala na post mini stra obrany. Jenomže on nemá národněfrontovskou minulost a z ní plynoucí závaz ky ani k přetrvávajícímu politickému podhoubí, ani k Hradu.

Rodící se Demokratická unie (ne právě šťastné pojmenování - zase to skončí zkr atkou ČDU a v zahraničí by z toho mohla vzejít misimterpretace!) by si mohla d át do programu skutečnou reorganizaci naší armády. Quislingovští páni oficíři by nešli do kriminálu, ale docela prostě do výslužby s minimální penzí. Jsou z dravotně zachovalí (armáda měla dobré léky a dobrou krev, dokonce i některé tr vanlivé poživatiny, které se až v pokročilejším stádiu převáděly na civilní po třeby, což je jistě jeden z důvodů, proč u nás dnes chybí, podle statistických výpočtů uveřejněných svého času v Hospodářských novinách, kolem 500 000 obyva tel!), a tak si mohou přivydělat, či zahradničit.

Takto ušetřené peníze by ministerstvo obrany převedlo na účet důchodového poji štění, aby mohly být zvýšeny minimální penze, dále na financování domu důchodc ů či ústavu zdravotně postižené mládeže.

Připouštím, že zvláštní pozornost by si zasloužili důstojníci, kteří tak či on ak doplatili na sovětskou okupaci r. 1968 a následovnou normalizaci. Zároveň s i však musí být rovněž vědomi, že pokud byli v armádě před rokem 1968, stejně tak sloužili cizím zájmům.

Návratem neprávem přiznaných odstupných by byla v rámci této reformy pověřena vojenská kancelář prezidenta republiky.

Má-li u nás konečně vstoupit v platnost zákon o zločineckém kom. režimu, je nu tno z něho vyvádět první důsledky, a zde je bývalá armáda, jako hlavní nositel tohoto režimu první na řadě. Jinak bude pokračovat absurdní hra s národem, ta k jak si v ní doposud libuje její hlavní režisér.

Jaroslav VRZALA

P.S.

Česká republika je pozvána k účasti na oslavách spojeneckého vylodění v Norman dii, a je tedy otázkou, kdo ji tam bude reprezentovat. Snad přece jen ne ti so udruzi a jejich dědicové, kteří se podíleli, byť jen morálně, na věznění, pron ásledování, zubožování a popravách těch našich vojáků (uvádím jméno gen. Přikr yla za všechny), kteří bojovali za svobodu národa na západní frontě!