--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Holeček Jan
Název: Marlboro rock-in 94
Zdroj: NN Ročník........: 0004/019 Str.: 015
Vyšlo: 01.01.1994 Datum události: 01.01.1994 Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

MARLBORO ROCK-IN 94

Naše veřejnost, a to jak již hudbymilovná, či nehudbymilovná si v uplynulých d vou, třech měsících, mohla téměř na všech nárožích pestrobarevných poutačů, vy zívajících k návštěvě série koncertů, kde mladé a talentované skupiny budou př edvádět vzájemné klání na poli rockové hudby.

Jelikož se jedná o prestižní soutěž, kde není nouze o atraktivní ceny (první m ísto 10 000 US dolarů), je každoroční zájem o účast ze strany "rockových naděj í" velmi vysoký. Tento rok to bylo něco kolem 500 kapel z celé ČR. Z celkového množství přihlášených pak několikačlenná porota vybere 24 kapel, k teré projdou následně čtvrtfinálem a semifinálem, a ze zbylých třech "nejlepší ch" se pak vybere vítěz, který slízne toliko vytouženou smetanu. Ano, zní to jako učiněná rocková pohádka se šťastným koncem, rocková pohádka, kterou si ve své době nedokázal představit ani samotný P. Janda, když do violo ncela se svými přáteli strkal přenosku zž gramofonu, aby tak následně vyloudil i zvuk, který se alespoň vzdáleně podobá zvuku baskytary. Nedalo to tedy ani mne a celému Freeway Jamu a do kýžené soutěže jsme se přihl ásili také.

Co čert nechtěl, byli jsme vybráni v prvním kole a probojovali se tedy mezi po sledních 24 a následně prošli v rockovém clubu Bunkr i do semifinále. Nutno přiznat, že mne to poněkud překvapilo, protože ještě před začátkem celé soutěže jsem vzpomínal jeden úryvek z Benešovy "Indolence" : " Kluci ale bacha , aby porota nezjistila, že jsem z NN. Mohla by se totiž po případném vítězstv í sejít ještě jednou a dodatečně pozměnit svoje rozhodnutí..." Ale nestalo se tak a bylo nám sděleno, že jsme tedy postoupili, a že semifinál ové kolo naší skupiny se bude konat 22.4.1994 v ROCK CAFÉ. Z naprosto pro nás nepochopitelných důvodů jsme se však o několik týdnů dozvěd ěli, že jsme jako skupina byli přesunuti do Olomouce, a to na 30.4. 1994, do k lubu S...

Byla to vpravdě poněkud otrava se hartusit takovou dálku, ale nicméně nic netu še jsme se tam vypravili.

Jaké však bylo mé zděšení, když jsme dorazili na místo, a já jsem zjistil, že ve zmíněném klubu, jako by se zastavil čas...

Ohromily mne zvláště budovatelské nápisy na stěnách, v zákulisí obrovská rudá hvězda...

Řekl jsem si :" Budiž, třeba je to recese" Jako recesi jsem již však nemohl posuzovat vlastní průběh soutěže... Popravdě řečeno jsem si spíš připadal jako na festivalu Politická píseň Sokolo vo 1975. Ano byla to přesně ta atmosféra, o které mi kdysi vyprávěl V. Padrůně k, kdy byl všeobecně zakázán vstup v džínách a hlavně fakt, že bylo o vítězi r ozhodnuto již na začátku celé soutěže.

Již od začátku celého koncertu jsem se totiž o tom na vlastní kůži přesvědčova l.

Závěrečné vyhlášení vítěze tedy se stalo jakýmsi všeobecně trapným a formálním aktem.

Ano, jednalo se o trapný akt, pominu-li důvody jiné, že při ně vlastně došlo k porušení pravidel soutěže.

V propozicích celé soutěže totiž stálo, že každý ze členů zůčastněných skupin musí být Čech.

Toto bylo porušeno na celé čáře...

Zpěvák vítězných CIRCUS PRAGUE ja totiž Američan... Co k tomu tedy dodat ?

Asi jen jediné : " Česká "rocková scéno" vlez mi na hrb - já s tebou končím".. ..

JAN HOLEČEK