--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Kolář Vladimír
Název: Prodejní cena občana
Zdroj: NN Ročník........: 0004/019 Str.: 029
Vyšlo: 01.01.1994 Datum události: . . Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

PRODEJNÍ CENA OBČANA. Pod stejným názvem si postěžoval v Českém deníku pan doktor Brož na morální ur oveň kulturních špiček národa. To v souvislosti s reklamou Harvardských invest ičních fondů. Ve svém dopise hovoří o spojitostech "Harvardu" s StB. Nejvíce p ana doktora naplňuje smutkem osobnost našeho předního houslového mistra, který též účinkuje v reklamě Harvardských investičních fondů.

Pan doktor pozapoměl, co, vyjma nesporného talentu, vyneslo konkrétní osoby na špičkové pozice národní kultury. Za ty čtyři uplynuvší roky, od listopadu 198 9 to zatím nikdo nestihl. Alespoň ne v té míře, jaké dosáhl onen houslový mist r, který zaujímá své přední místo v kultuře již drahnou řadu let. Než se kdokoliv ze špičkových postav kultury vypracoval na své místo, musel př edevším dřít, protože talent je pouhým předpokladem úspěchu, jehož hnací silou je píle. K ní bylo však v dobách totality nutno připojit ještě něco. Tím něčí m byly pořádně veliké klapky na oči. Bez nich by ani talent, ani píle nepřived ly nikoho na Parnas. Jsou známy případy skutečných talentů, nejen v kultuře, a le i ve vědě a sportu, jimž chyběly ony klapky na očích. Oni viděli za meze po líčka či lánu svého talentu. Prostě viděli totalitu, která jim vadila ať svýmy projevy vůči nim samotným, či obecně, vůči společnosti, jako celku. Abych byl konkrétní, uvedu jména: sportovci Navrátilová s Lendlem, hudebníci ze skupiny Plastic Peoples, literáti z disentu, akademik Vichterle.

Mnohé talenty se objevily a zapadly právě pro nedostatek úzkého pohledu na svě t v němž a pro nějž chtěly tvořit. To je jeden z mnohých a neodpustitelných zl očinů totality.

Dnešní kulturní špička si klapky doposud nesudala, zvykla si na ně stejně, jak o na své postavení, kterého dosáhla za totality i díky jim. V takto zúženém po hledu je také méně měřítek, které patří do pojmu morálka. Měřítko, které zůstá vá i přes klapky na očích, jsou peníze, prachy, prachy, prachy.

V Praze dne 10. prosince 1993, pro NN Vladimír KolářOHLASY ČTENÁŘŮ Napsali jste nám...

Děkuji Vám za stránky, které jste v NN věnovali Karlu KRYLOVI a především díky za to, že jste na jeho pohřbu v Břevnově zastupovali nás všechny, co máme Kar la rádi. Nás všechny, co jsme stejně jako on nepřizpůsobiví bahnu lží, falše a proradnosti, jenž nás dál obklopuje...napsal nám čtenář ing.B. KUBA z Nového Jičína. Nám je zde ještě o něco bližší. Když z Nového Jičína Karel KRYL odcház el do exilu, zanechal zde své rodiče, bratra Jana i sestru Marii. Když jsem si kdysi u Karlovy maminky nahrával RAKOVINU (kterou jí někdo propašoval), omlo uvala se mi, že je deska již moc ohraná. To víte (řekla mi) "je to vlastně jed iná možnost, jak mohu slyšet hlas mého syna, kdykoliv je mi smutno"...Tehdy js em jí poděkoval, že vychovala tak dobrého syna pro náš národ. Do Nového Jičína také vedla Karlova první cesta z exilu, bohužel to byla cesta nejsmutnější - na pohřeb své maminky...S pohnutím jsem ho tehdy objal u nás, doma. Pak jsem u rakve Karlovy maminky pronesl několik vět za CHartu 77, kdy jsem jí znov u po děkoval za jejího syna, za všechny, co jsme s ním jedné krve...Až jeho rodina mi připomněla, že zbabělost ještě přetrvá (psal se 1. prosinec 1989 ): "Vy jed iný, jste položil k rakvi kytku s trikolórou". Jejich slzy říkaly vše... A tak si myslím, že by snad všechny blízké z Karlovy rodiny v tom smutku potěš ilo a zahřálo, kdyby jste uveřejnili alespoň část z mé kondolence, vždyť je z jejich i Karlova domova...

NN: rádi tak činíme..

Z dopisu rodině Karla KRYLA, zaslaném panem B. KUBOU vyjímáme: " Vážení přátelé, srdce nás zabolelo, že nás navždy opustil náš milý a drahý K AREL. Od šedesátých let byl vzácným bratrem nás všech, co jsme v minulosti TRP ĚLI NESVOBODOU, LŽÍ A NESPRAVEDLNOSTÍ. Ze SVÉHO ČISTÉHO, UŠLECHTILÉHO SRDCE do vedl brilantně vyzpívat všechny naše bolesti, JEHO PÍSNĚ BYLY LÉKEM NA HOŘKOST NAŠEHO ŽIVOTA. Jsou lékem dodnes a budou dál, protože licoměrní, pyšní tupci nad námi, mnozí se svými chráněnci - nečistými zbohatlíky, chtějí opět " norma lizovat " pravdu, spravedlnost i lid ské city do svého unifikovaného pojetí. D ržitelům kožených křesel KAREL opět připomíná to, co ztratili. Své svědomí a c it pro pravdu, spravedlnost pro mravní principy..

Ti bezpáteřní jsou opět pohoršeni. Nikdy nepochopí, že jeho vnímavá duše opět střádala. V POCITU OBLEŽENÍ LHOSTEJNÝMI A NEDOSLÝCHAVÝMI POKRYTCI KAREL ZNOVU OBNAŽOVAL VE SVÝCH VERŠÍCH JEJICH DUCHOVNÍ MALOMOCENSTVÍ...Všem, kteří nejsou lhostejní k lidské bídě a pokračující RAKOVINĚ, bude Karel KRYL navždy drahý a nezapomenutelný. Jeho zhudebněné básně zůstanou navždy MRAVNÍ VÝZVOU slyšícím , balzámem pro trpící a políčkem do tváře pokrytcům kolaborujícím ze zlem...Na vždy, protože boj DOBRA se Zlem je v ěčný "...

NN: SVÝM SKONEM NÁS KAREL KRYL VŠECHNY ZARMOUTIL, NÁS SPŘÍZNĚNÉ, ALE JEHO MYŠL ENKY I KRÁSNÉ PÍSNIČKY ŽIJÍ V NÁS DÁL...Všem čtenářům, kteří nám zaslali své d opisy, ve kterých vyjádřili hluboké zklamání nad skonem Karla KRYLA, děkujeme. ..

Pan B.KUBA nám dále napsal, že by dost lidí přivítalo otištění dalších textů K arlových písní, vždyť jsou stále aktuální, pro nás i pro mnohé Nahoře... NN: Jeho přání postupně vyhovíme, podobně jako budeme otiskovat dopisy našich čtenářů , pojednávající o písničkáři Karlu KRYLOVI.

Dnes otiskujeme ještě jeden dopis na stejné téma... Čtenář P.Červený z Prahy píše: " Česká země nikdy nesvědčila svým vyjímečným s ynům, kteří přerostli svou osobností její čecháčkovské, závistivé podhoubí. Mo hla-li, vyhnala je, když to nešlo, tak jim alespoň ztrpčovala život nebo je zc ela ignorovala.

Básník od pánaboha - Karel KRYL, byl jedním z nich...Přijel zpět do vlasti pok račovat v tom, co dělal celý svůj život. BURCOVAT Z OTUPĚNÍ, ZÁPASIT SE LŽÍ, M ALOSTÍ A ZBABĚLOSTÍ. Rozpoznal, že každý zde nosí metastásu morálního úpadku. On, nešťastný bard s hrdou duší, geniálním mozkem a dětsky upřímným srdcem se pro toto trápil. Zděšený tím, že nová " lodní" posádka NÁVÁZALA NA ZVYKY SVÝCH PŘEDCHŮDCŮ, S MALÝMI ÚPRAVAMI SI PONECHALA APARÁT DRÁBŮ A STRPÍ I ZLOČINCE, j en když svými penězi vylepšují kurz koruny. Snad si z dálky Karel Kryl idealiz oval svou vlast, zřejmě si myslel, že bude opatrnější při výběru nových svatýc h. Jakmile si dovolil "sáhnout" na idoly, dostal nálepku programového nespokoj ence. Když nepolevil, odsunuli ho stranou.. NEŠEL ZA VOZEM A TAK MU BYLA NASAZ ENA KORUNA NECHTĚNÉHO REBELA. Štval se po únavných šňůrách, pak koncertů ubýva lo. Jeho srdce ten bol neuneslo a tak spočinul v nebeském příbytku, majíc obča nství věčné, nikoliv podmíněné...Pouštím si doma desku MONOLOGY, kterou jsem d louho marně sháněl. Ale nejdříve si pustím "Neznámého vojína", jenž mi zněl v uších po celou dobu Krylova pohřbu (napsal dne 11.3.1994 pan Červený)...