--------------------------------------------------------------------------------
Autor: David Radek
Název: Půlkacíř
Zdroj: NN Ročník........: 0004/020 Str.: 024
Vyšlo: 01.01.1994 Datum události: 01.01.1994 Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

PŮLKACÍŘ IV.

(Ukázky ze stejnojmenné knihy Karla Kryla)

Co řeknou ti všichni kdož dnes ti tu tleskají tehdy až mocní ti umlčí hlas?

Zas budou jen tančit jak jiní jim pískají Hopsat tak dlouho až zlámou si vaz!

(Co řeknou?)

Kdo je kdo

Všiml jsem si, že v našich rozhovorech je málo konkrétních jmen. Často mluvíme o "oblíbených politicích", případně o "významném hudebním publicistovi".

Chceš říct, že jsem vzhledem k své pověsti urazil zatím jen málo lidí?

Něco takového. Pojďme si zahrát hru. Já budu říkat jména, která mě při našem povídání napadala, a ty se k nim stručně vyjádříš. Souhlasíš? Dobře. A předem upozorňuji, že budu mluvit pouze o svých pocitech a náladách. Netrvám na tom, že má hodnocení objektivní. Jaké je první jméno?

Pavel Tigrid

Člověk s nespornými zásluhami o exilové časopisy. Fundovaný novinář, znalý politického kontextu. Neobyčejně obratný taktik. Někdy pomýlený dálkový stratég. V soukromém styku čestný muž.

Jaroslav Hutka

Bolestín, který nikdy nepochopil, co obnáší exil. Přišel do něj jako stipendiant - a setrval tak až do konce. Nikdy nepracoval, vždycky žil z podpory státu - a tudíž se cítil utlačen. Psal v sedmnácti řečech, které se nikdy nenaučil.

Velmi tvůrčí člověk, inteligentní a hloubavý. Muž, kterého si musím vážit a uznávat ho. Dobrý a ukázněný partner v rozhlasových povídáních a písničkách. Skvělý interpret svých písní.

Bohužel, typ člověka, jenž se sám lituje, když je v úzkých. Mám radši lidi, kteří se perou. Ale to neříkám jako hodnocení - pouze konstatuji naše odlišné charaktery a temperamenty.

V každém případě se velmi zasloužil o to, že něco jako česká folková písnička existuje.

Vladimír Merta

Ani ne tak písničkář, jako výborný muzikant. Člověk ve svém oboru vyjímečný, možná geniální - zamilovaný do kytary. Jemný, zranitelný muž - natolik dbalý etosu, že to někdy povrchně vypadá jako vyhýbání se problémům.

Jaromír Nohavica

Z generace pozdních třicátníků asi nejpronikavější talent mezi písničkáři. Velmi odvážný člověk, možná trpící nekonečným zdůrazňováním: Bůh, ten pro mě nikdy nebyl. Tvrdý, angažovaný, jdoucí vždycky na věc. Jeho temným stínem byl vždycky Vysocký, od kterého se nikdy zcela neodpoutal. Druhá věc je Jarkovo údajné spolupracování se Státní bezpečností. Dodneška postrádám jeho jasné a srozumitelné vyjádření. Mlčení je moc špatná zbraň.

Anastáz Opasek

Můj zpovědník a otcovský přítel. Oběť mých výtvarných snah. Člověk, který zná utrpení, výsostně inteligentní, hluboce pokorný a propastně neskromný. To všechno jsou dobré vlastnosti. Voják církve a vlastně jeden z našich světců, který se protrpěl koncentráky. Dnes značně degradovaný smlouváním o to, co patří klášteru. Často se musí rvát o věci, jež jsou ho nehodny. A na důkaz, že člověk je tvor omylný dodávám: Je to muž, často se pletoucí ve výběru svých přátel.

Jiří Pelikán

Mluví se mi těžko, protože se známe. Rozporuplná postava. Člověk, jehož hlava neodpovídá jeho tělu. Postava obra, která nemá duši obra. Nesmírně ambiciózní muž, věnující se politice, toužící po světlech ramp, skoro chorobně puzený vystoupit z davu.

Miloš Zapletal

Skromný soudruh s předpokladem růstu, který posléze z tohoto kádrového posudku dorostl do slušného člověka. Nebyl jen kouzelníkem v poetickém pořadu, v němž jsem vystupoval, ale později byl jeden ze spolupachatelů desky Bratříčku zavírej vrátka. Miloš mě pozval na nahrávání do ostravského rozhlasu. Těžko posoudit, co ho později přimělo ke spolupráci s mafiemi - ale možná to jednou vysvětlí sám.

Jiří Černý

Člověk, jehož první i poslední předností a také první a posledním záporem je věrnost.

Pan prezident

O panu prezidentovi nic nevím. Zeptej se jinak.

Dobře - Václav Havel

Autor, který nikdy nepochopil dělnickou třídu. Vždycky se cítil někým jiným, než kým zrovna byl. Nikdy nepřestal být člen pražské elity, pražské smetánky, ze které vzešel. Vzdor tomu, že byl potahován. Člověk po dlouhou dobu naprosto čestný, a možná natolik nedospělý, aby byl bezelstný. Zneužitelný ve své slabosti intelektuála. Dnes zamilovaný do světa velkoměsta a reflektorů - což je pro dramatika, který má zůstat za scénou, vždy tragické. Snad zamilovaný sám do sebe - a do své pozice. Jako autor je slušný dramatik evropské úrovně.

Karel Schwarzenberg

O tom nesmím nic říkat, protože je to člen rodiny, ke které patřím a od které dostávám šest láhví ročně - od starého pana Schwarzenberga, což je tatínek Karla, velký šlechtic a důstojník maltézského řádu. Karel Schwarzwenberg, kníže můj. Bohužel zesnulý. Karel Schwarzenberg mladší měl tu smůlu, že byl pozván, aby naučil hradní pakáž jíst vidličkou a nožem.

Luboš Dobrovský

Býval zručný žurnalista. Momentálně špatný člověk na špatném místě.

Václav Klaus

Já se bojím computerů. K tomu nemám co říct.

Miloš Zeman

Veliký člověk - vzrůstem i svým chováním. A je si toho dobře vědom, což vždycky přináší rizika. Je tak zamilován do pointy, že by za ni prodal babičku. Za elegantní výrok vymění možná i politický názor. Na druhé straně inteligentní a zřejmě fundovaný. Kdyby zapoměl na zalíbení v sobě, mohl by být důstojným šéfem opozice, případně vládnoucí koalice. Má na to, stejně jako na to má i Václav Klaus. Ale oba potřebují poradce, kteří je budou kopat do nohy a připomínat: Nejste tak krásní, jak se vám zdá.

Vladimír Mečiar

Člověk, kterému se výroky vymykají úmyslu. Často myslí jinak než mluví. Vznětlivý muž, celá léta v opozici odpovídající jánošikovské představě politika. Potřeboval by člověka, který za něj bude formulovat - a každý výrok si nejméně den rozmyslí.

Milan Kňažko

Člověk, který se nedopatřením dostal k politice a snažil se v ní uspět, ale zjistil, že to není jako být na scéně. Kdysi velmi dobrý herec. Muž, který se zřejmě umí poučit ze svých omylů.

Miroslav Sládek

Vždycky mi je podezřelé, když někdo mluví příliš dlouho. Mám velmi dobrou paměť. Pana Sládka neznám osobně, pouze z jeho proslovů. Slyšel jsem dva - na Staroměstském náměstí a v jednom menším městě. Pan Sládek je politik, který beze všeho slíbí studený oheň a planoucí vodu. V jednom proslovu. Je velmi zručný demagog - a proto mu nelze upřít, že devadesát procent z jeho proslovů se skládá na pravdě a na zručném průzkumu půdy. Z profesionálních politiků je jeden z nejzručnějších.

Ludvík Vaculík

Exhibicionista politický a posléze literární i skutečný.

Pavel Kohout

Stručně: Jediné náboženství je Pavel Kohout.

Ivan Klíma

Budu velice vlídný. Ivanu Klímovi jsem k padesátce napsal recept na skopové. Já mám rád, jak píše. To je jeden z těch svazáků, který překročil svůj stín. Dokázal uniknout všem naučeným stereotypům a šel si dál po svém. Opakuji: Rád čtu jeho věci, vzdor tomu, že se asi namnoze neshodneme politicky. Osobně se neznáme, soudím jen podle toho, co jsem přečetl.

Jan Werich

Jedna z mých největších bolestí. Výjimečný autor, nejen svými hrami, ale speciálně svými pohádkami, které jsou vedle Čapkových těmi nejlepšími v české literatuře. Všeobecně lidský a hluboce filosofický autor.

Bohužel, zapoměl, že filosof musí jednat v souladu s tím, co zastává. Kdyby byl Werich jenom literát, neměl bych mu nic za zlé. Je všeobecně známo, že Nezval nebyl příliš kvalitní člověk - ale přesto ohromný básník. Ale ve chvíli, kdy autor tvoří a formuje názor národa, musí být opatrný na to, co činí. Jako filosof má povinnost neustupovat a neusnadňovat lidem jejich kurvení se. Po tom totiž každý jeho čin ospravedlňuje zbabělost národa. Nikoliv jako jeden z podpisovatelů Anticharty, ale jako Jan Werich. Jan Werich je moje zhrzená láska.

Poslední jméno bude těžké. Karel Kryl - Jde jaro do léta

a léto do podzimu.

V kostýmu Hamleta -

- a v mozku Hirošimu -

strach krajem obchází

seškvařen s beznadějí.

Vrah pije se zloději

v putyce nad hrází.

Na prášek rozemnou

má váhání - mé činy.

Vždyť kdo je onde mnou,

je vlastně někdo jiný:

zombie - sen z morfia -

- ve vodě obraz klamný.

Kdo jsem? Jen bezvýznamný zatrpklý pária.

Ten druhý přebírá

vítězství, pocty, ceny.

Mé já - je nevíra...

půlkacíř uřícený

z útěku před citem,

před láskou, před pohodlím. Ještě se někdy modlím

v tom příliš hlasitém

hrabivém očistci.

Co zbývá moji páni?

Pozorně přečíst si -

- tiše a bez reptání -

- rozsudek mlčení

a nad skleničkou raki

dál věřit na zázraky.

Uctivost vážení!

Příště dokončení. Připravil: Radek DAVID