--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Sedlářová Iva
Název: Strážci pořádku, či patroni lásky?
Zdroj: NN Ročník........: 0004/020 Str.: 029
Vyšlo: 01.01.1994 Datum události: 01.01.1994 Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

STRÁŽCI POŘÁDKU, ČI PATRONI LÁSKY ?

Přišel do redakce chlap jako hora a proplakal tam několik odpolední. Těžko tlumil vzlyky a slzy se mu koulely po tvářích jako hrách.

Utekla mu žena. To se stává a proto nepřišel. Utekla mu se ženatým policistou. I to se stává, taková věc se řeší před soudem a říká se tomu občansko-právní řízení. Pan Medřický však byl absolutně na dně z něčeho jiného. Jeho nástupce v lásce, policista, p.Z. Pitrof, ví kam až může a ví také, kde se narazí na zákon. Jako zkušený policista umí také v mezích zákona jednat. Zákon nepřestoupí a po této stránce mu nelze nic vytknout. Když se však do spisu začtete, nabudete pocit, že profesní znalost je aplikována v osobním případě a policejní praxe posloužila jako jakési know how. Nezkušený protivník obratně veden tak, že šlápne vedle. Pan Medřický , zoufalec, roní slzy a skutečně dělá chyby takového charakteru, že není vyloučeno, jak mezi vzlyky utrousil, že se jednou na půdě svého domku oběsí. V pozůstalostním řízení potom prázdný domek připadne zkrátka dědicům ze zákona.

Jeho jednání je skutečně odsouzeníhodné. Odpůrkyně, bývalá choť, v doprovodu sestry nového partnera navštíví dům, který opustila a zřejmě omylem odnese i věci, které jsou památkou po rodičích p. Medřického. Ten v hnutí mysli vymění vložku u zámku - a přestupek je tady. Paní Medřická je na adrese ještě trvale hlášena. To se nedělá a není se co divit, že dveře jsou při příští návštěvě k odstěhování násilně vylomeny. V další návštěvě se p. Medřický již neovládá a proto bylo prozíravostí vzít si na pomoc soukromou bezpečnostní službu. Pan Medřický zaútočí - což dělat nemá a tak si poleží s následky fyzického střetu. Jinak to ani dopadnout nemohlo. V bezpečnostní službě jsou vazouni a pan Medřický, byť vzrostlý, je invalidním důchodcem po pracovním úrazu. Sotva se zmátoří, jde si pro synka aby si s ním užil víkend. Několik svědků potvrdí, že vyvolal incident, jeho styky s dítětem proto neslouží k jeho zdárnému vývoji. Pan Medřický pochopitelně sebou svědky nevzal. Malý Lukášek se podrobil psychologickému testu. Bojí se tatínka, že jej chce zabít. Tomu ale nerozumím. Proč paní Medřická když opustila domov, Lukáška nechala u otce, který má s ním vražedný úmysl? Jak mohl soud v prvním kole přiřknout děcko do výchovy takovému člověku ? Ach ano, matka jej vlastně opustila a psychologický test tehdy ještě nebyl proveden.

To vše vyšlo najevo až později, kdy Lukášek byl odvezen, pochopitelně tajně, kdo by riskoval další incident a proto byl, logicky, i jeho pobyt tajen. A to tak důkladně, že ani škola, ani policie nevěděla, kde se nalézá. Dnes je již vše v pořádku, Lukášek byl řádně odhlášen z trvalého bydliště a podle nového řádně navštěvuje základní školu. Vše jak má být. Soud se sice ještě nekonal a nedošlo ke změně určení komu ze zákona nastane povinnost rodičovské péče, o výsledku však asi nemůže být pochyb.

Pan Medřický zůstane ve svém domku sám - invalidní důchodce, nesnášenlivý, kterého se bojí i vlastní desetileté dítě, o které se , kupodivu, až do této doby staral a nic se za deset let nepoznalo.

Vše by se pochopitelně mohlo odehrávat stejně, i kdyby partnerem bývalé manželky nebyl policista. Nelze paušalizovat a nerada bych vytvářela teorii, že v osobní při s policistou má vždy pravdu druhá strana.

Tak tomu není, chytrost bez skrupulí na jedné straně a průzračná naivita na straně druhé, nemusí mít profesní pozadí. Říká se, že druhý si k tobě dovolí jenom tolik, kolik jsi ochoten připustit.

K dodržení práva a objektivity proto slouží orgány vyšetřovací a justiční. Nebyl by to případ pro publikaci v NN, a možná, že by děj měl i jiný průběh, kdyby na celé věci nebyl pozoruhodný postoj kladenské policie, který se zdá poněkud šaržistický. Jakoby bylo dáno, že proti policistovi může stát jen darebák. Proto NN pomohly p. Medřickému koncipovat osobní dopis ( ačkoliv takto zásadně nepostupují), min.vnitra Janu Rumlovi, se žádostí o přešetření celého případu.

Nutno konstatovat s uznáním, že odpověď od ministra přišla panu Medřickému obratem. Ministerstvo vnitra opakovalo známou pravdu, že se jedná o občansko-právní záležitost, nicméně postup kladenské policie že bude přešetřen inspekcí MV. Následně přišel panu Medřickému dopis podepsaný tím, na něhož si prakticky, mimo jiné, panu ministrovi stěžoval.

V obsahu je sdělováno, že nenastaly v jeho stížnosti ministrovi žádné nové okolnosti a vyjádření, že bude-li takto pokračovat, nebude již na jeho dopisy reagováno. Jak silně to připomíná postup ve vyřizování stížností v době nedavno minulé.

Závěrem malou, leč klasickou ukázku, co míníme tím šaržistickým jednostranným přístupem:

V materiálech vyšetřování případu, se odvolává policie na jakýsi protokol z jednání, zpracovaný dne 11.1.1993. Protože pan Medřický je si vědom, že dne 11.1.1993 s ním žádný protokol sepsán nebyl a žádný nepodepsal a nebyl s ním ani seznámen, zaslal žádost o jeho kopii. Odpovědí byl dopis z 14.dubna 1994 podepsaný ředitelem Policie ČR OŘ Kladno, mjr.Pelcem, který doslovně citujeme :

"Věc: Žádost o zaslání záznamu paní Volkové - sdělení.

K Vašemu dopisu, ve kterém žádáte zaslání kopie záznamu paní Volkové o jednání s Vámi ze dne 11.1.1993 sděluji, že paní Volková o tomto jednání záznam skutečně sepsala, ale pouze pro vlastní potřebu.

Není ochotna, ani povinna Vám tento záznam poskytnout pro Vaše soukromé účely."

A máme to, punktum.

Odkdypak na policii je pořizován služební záznam z jednání, se kterým nesmí být seznámen jeho účastník, o kterém byl sepsán ? Odkdypak si policisté dělají "záznamy pro vlastní potřebu" místo protokolu a na tento elaborát je v dalším služebním styku poukazováno jako na protokol z jednání? Odkdy je jiná terminologie pro policistku (vlastní potřeba) a pro civilistu ( soukromým účelem), ačkoliv oba jsou účastníky jednání ( a chci doufat, že rovnoprávnými) o kterém byl "tajný" záznam sepsán ? Co podpis druhého účastníka, nutný k ověření, zda je obsah pravdivý? Jak chce kladenská policie prokázat bez podpisu pana Medřického, že paní Volková ve svém "záznamu" se drží reality a nestrannosti vyšetřovacího orgánu?

Nebo snad pod záznamem podpis p.Medřického existuje ? Nepochybuji, že ředitel OŘ PČR Kladno ví, co je to úřední doklad. V tom případě, ráda napíšu, co tomu říkají grafologové.

A co Vy na to, teď, pane ministře Rumle ? Neměla by se na případ inspekce MV přece jenom podívat ? Pokud mohu prosit, nikoliv však tak, aby paní Volková kontrolovala počínání paní Volkové.

Iva SEDLÁŘOVÁ