--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Kolář Vladimír
Název: Návrat do komunistické minulosti vyloučen
Zdroj: NN Ročník........: 0004/020 Str.: 032
Vyšlo: 01.01.1994 Datum události: 10.05.1994 Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

I V MAĎARSKU JE NÁVRAT DO KOMUNISTICKÉ MINULOSTI VYLOUČEN.

Maďarské socialistická strana vyhrála volby. Přesto jsou obavy o návrat komunismu vyloučeny předem. Ani v Polsku, kde dopadly volby stejně, avšak již v loňském roce, k jeho návratu nedošlo.

Lze říci, že u nás je situace stabilizována obdobně. K takové její stabilizaci došlo po volbách v roce 1992. Jsme tedy opět v čele vývoje. Ano, je tomu tak. Zatím co v Polsku a Maďarsku se udržely strany hlásící se k myšlenkám socialismu, u nás ti, kteří socialismus 40 let budovali,

udělali více štěstí ve stranách proklamativně pravicových. Nelze nevidět, že se levicová část politického spektra soustřeďuje v Zemanově sociální demokracii. Krajní levice se rozpadla, pokud nejde o nějakou překombinovanou fintu, jejíž úspěch je ve hvězdách. Není se však čeho bát ani v případě Zemanově.

Z á r u k a n e j p e v n ě j š í.

Tou je, jak by jinak, po léta nerozborná jednota našeho lidu. Tentokrát v odhodlání zabránit návratu komunismu. Nejde ani tak o tu jeho lidskou část, která dělala statisty již od roku 1918, přes Mnichov, únor, srpen a listopad. Najvíce jednotni jsou bolševici sami. Jsou nyní v takovém ekonomickém postavení, o nějž se nějakými fantasmagoriemi dědů vševědů marxismu leninismu, nenechají připravit. Nemluvě o těch, kteří si hřejí hřbety na výsluní světské slávy již od dob totality. Kolegu Grebeníčka hodí klidně přes palubu i s jeho klubem důchodců.

V tomto světle jsou spory o způsoby privatizace, o podobu sociální politiky, školství a Bůh ví čeho ještě, vedené mezi zemanovci z jedné a klausovci z druhé strany, žabomyší válkou. Nebo jde jen o divadlo pro ony statisty? Hlavně že jsou zajedno ve vztahu k restituentům, exilu,

rehabilitacím. Tam spolu drží basu, partaj nepartaj. Stačí se podívat na hlasování v parlamentu.

J i s t o j i s t á p r o g n ó z a

Nemylme se, nejde o hlupáky spájené jen společnou nenasytností. Po léta zkoumali možnosti přežití. Ať již v prognostickém ústavu či jinde. Nešlo-jim však o přežití

komunistického režimu. Z něho již dávno vyrostli svými privilegiemi, jichž za dob totality požívali měrou

vrchovatou. Studia v zahraničí, nabývání majetku nad rámec, pro ostatní bez vyjímky platícího zákona, zvláštní režim

výjezdů do zahraničí, konta v cizině, prodejny potravin a spotřebního průmyslového zboží, to vše již měli dávno před listopadem.

Jim šlo vždy a vždy také půjde, jen a jen o přežití jich samotných. To oni to byli, kdo poznal neudržitelnost ekonomiky komunistického systému. A samozřejmě, že nehodlali čekat, až spolu s ním padnou. Přesto vše, co si, jako jeho oblíbecni mohli dovolit, jedno přeci jenom nemohli, protože by nejednali v souladu s fantasmagorií, která byla základem jejich moci. Nemohli podnikat. Zákaz soukromého podnikání, základ oné fantasmagorie, vedl nakonec komunistický systém do záhuby, jako celek. Proto to byli oni, kdo mu do záhuby pomohl, nebo postupující záhubě alespoň nepřekážel. To oni začali podnikat jako první. A to že by si měli nechat vzít, třebas i vlastním volebním vítězstvím v České republice, v Polsku, v Maďarsku, kdekoliv. Nenechte se vysmát, říkávala moje babička.

J i s t o t y s t a t i s t ů.

Jsou zde však lidé, kteří mohou skutečně říci, že jim polistopadové změny mnoho dobrého nepřinesly. Sociální jistoty v mizérii, ulitba mocných, jsou ty tam. Nynější mocní, mnohdy totožní s těmi dřívějšími, již nejsou k takové ulitbě ochotni. Pod hesly svobody, lidských práv a odpovědnosti svobodného člověka za sebe sama, nechávají v

nejistotě a na pokraji bídy ony věčné statisty. To, že základ pro své nynější podnikání mají z nepoctivých zdrojů, zastírají svobodou podnikání pro každého, tedy i pro ně, kteří kdysi z nesvobody podnikání vytvořili svůj neudržitelný systém. A zákon a praní špinavých peněz příjde až po velkém prádle. Pokud budou zklamaní statisté, z touhy po ztracených sociálních jistotách, volit socialismus, ať tou či onou stranou hlásaný, jsou na omylu. Staré časy komunismu se již nevrátí. Nechce je nikdo, včetně samotných bolševiků, těm by se nyní hodily do krámu nejméně.

V Praze dne 10. května 1994, pro NN Vladimír Kolář