--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Kolář Vladimír
Název: Restituční tečka
Zdroj: NN Ročník........: 0004/020 Str.: 007
Vyšlo: 01.01.1994 Datum události: 10.05.1994 Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

R E S T I T U Č N Í T E Č K A. Restituce se stávají pro ODS přítěží. Omezují autory naší ekonomické transformace v tvůrčím rozletu. Není neznámým

faktem, že restituce do původních představ prognostiků vychovaných bolševickým odborným učilištěm, zvaným

Prognistický ústav, který byl jakousi věštírnou vizí budoucnosti, ne-li bolševismu, tak alespoň bolševiků, nezapadají. Původní představy, zdá se, slibovaly nejschopnějším ze

schopných minulého režimu, zachovat si to nejcenější co mají. Tím je ekonomická moc. K neštěstí mnohých, za takové schopné se považovali prominenti minulého režimu, ruku v

ruce se šmelináři a zloději. Názornou ukázkou je estébák Čadek. Jeho lesk sice zastiňuje čepičáře, ale je s nimi ze stejného hnízda nenasytných.

N u t n ý k r o k z p ě t.

Snaha po ustavení slušné lidské společnosti po zániku té neslušné, nutně musí začít krokem zpět. Krokem ke společnosti předcházející totalitě. Takový krok byl již jednou v historii našeho státu učiněn. Byl jím ş 1 dekretu č. 5, vydaného prezidentem Benešem 19.5. 1945. V něm se praví, cit.: " Jakékoliv majetkové převody a jakákoliv majetková právní jednání, ať se týkají majetku movitého či nemovitého, veřejného či soukromého, jsou neplatná, pokud byla uzavřena po 29. září 1938 pod tlakem okupace nebo národní, rasové nebo politické persekuce. Způsob uplatnění nároků, plynoucích z ustanovení odstavce 1, (shora citovaného, pozn. autor), budiž upraven zvláštním dekretem, pokud se tak nestalo již tímto dekretem." konec citace.

Zůstalo však jen u slibu. Tak se stalo, že se na tak zvaném arizovaném, ale i jinak německou říší zabaveném majetku, usídlili, kdo jiný než bolševici. Bylo a doposud je v jejich zájmu, aby Benešův dekretovaný slib splněn nebyl. A splněn také nebude. Pouze pod tlakem světového veřejného mínění ustoupili současní mocní ve věci navracení části majetku arizovaného. Zásluhou jiného totiž mocipána, Adolfa Hitlera, již není mnoho těch, kdož by o navrácení arizovaného majetku mohli požádat.

Zde se nabízí jedno srovnání. Co je horší? Z blbosti hajlovat, nebo zneužívat zla, které hajlováním oslavovaný napáchal? F a l e š n ý s o u c i t. Nejčastější námitkou proti restitucím je ochrana zájmů těch, kdo mají v držení majetek, jehož se restituce týkají. Demagogicky se poukazuje na nutnost zachování užívání majetku, zejména institucím poskytujícím sociální a zdravotnické služby. Jako-by nebylo možno zákonem zachovat jejich užívací právo, avšak majetek navrátit původním vlastníkům. To se týká i domků a vil, v nichž sídlí zastupitelské orgány cizích států. I takový majetek by měl být navrácen majitelům, kteří by jej pronajali současným jeho uživatelům. Pokud by to páni cizí diplomaté nechápali, mohli by odejít jinam. Třeba ke Kadáfímu. Nebo by to vadilo různým čenichalům z oboru jakési pofidérní ochrany jakýchsi pofidérních zájmů?

Za chudáky postižené jsou pak prezentováni ti, kdož se dostali lehce k majetku, jež jiný těžce vytvořil. Těmi jsou zejména majitelé domků a vil po našich spoluobčanech, kteří odešli do exilu.

E k o n o m i k a p ř e d e v š í m.

Není příliš známo, co hmatatelného vytvořil pan premiér, než přednášky a věštby. Je však všeobecně známo, že svým přístupem k těm, které poškodil totalitní režim, posunul hranici hodnot tam, kde nyní je. Ekonomika je činností zaměřenou na zisk. A není to ekonomika, co musí dát meze takové činnosti. Jsou zde i jiné zájmy, pro něž lidé žijí, k jejichž uspokojování ekonomickou činnost provádějí.

N e j e n s t á t.

Lidé se sdružují i v jiných společenstvích, než je jstát. Takovým jejich společenstvím jsou například církve. I ony musí být ekonomicky činné, aby mohly vytvářet hodnoty daleko přesahující obzory států. Lze-li připustit, že toto chápe i pan premiér, stojící v čele ODS a státu zároveň, a to v lepším spojení funkcí, než o jakém se kdy zdálo, například soudruhovi Novotnému, pak nelze nevidět jeho bezmezný pragmatizmus v přístupu k řešení majetkového zajištění církví, pokud jde o restituci jejich majetku. Chce to být výhradně on, kdo rozhodne, kolik a co se má vrátit.

V ě č n ý p r o b l é m r e s t i t u c í. Proti názoru šéfa vládní koalice, stojí i názory jiné. Jejich důvodnost lze vidět různě. Jednak jako předvolební populizmus, jednak jako skutečný program. Pak si lze představit že v příštích volbách zvítězí tato opozice. Budou se otevírat restituce znovu? Nejde-li o plané sliby, tak samozřejmě ano. Potom, jakékoliv jejich zastavení, jakoukoliv restituční tečkou, je jenom jejich oddálení, znesnadnění a ztížení celého procesu. Komu toto může sloužit, než těm, kteří na ukradeném sedí.

V Praze dne 10. května 1994, pro NN Vladimír Kolář