--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Blažek Pavel
Název: Od včely med a od hada jed
Zdroj: NN Ročník........: 0004/020 Str.: 008
Vyšlo: 01.01.1994 Datum události: 21.04.1994 Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
OD VČELY MED A OD HADA JED
"BRZY NA NÁS ZASE DOJDE?"
Zákonná existence komunistické strany jí dovoluje vyvíjet rozsáhlé druhy činnosti. Ve své historii je sama vymezovala jako různorodou kombinaci ilegálních a legálních forem. Každá z nich vždy měla předem definovaný strategický význam a stanovenou taktiku. Nikdy nebylo nic ponecháno náhodě. A to ani v oblasti hromadných sdělovacích prostředků, v nichž účelové nepravdy měly oporu v tzv. teorii třídní stranickosti pravdy.Tajní spolupracovníci v nekomunistických titulech strategické a taktické cíle této strany prosazovali a prosazují pestrou škálou šumů a propracovaných metod. Od libertinských tezí na způsob "rozhodně s vámi nesouhlasím, ale vždy budu hájit vaše právo veřejně hlásat vaše názory", přes selekci zpráv, volbu podpůrných témat a kauz odlákávajících pozornost veřejnosti od probíhajících strategických operací, taktické přisvojování si populárních idejí a tradic atd., po "neprofesionalitu" výkonu, záměrné nepřesnosti a zlehčování důsledných demokratických odpůrců komunistů, jimiž jsou v naší době zejména členové KPVČ a KAN. Právě jim byl v Plzni do tváří vmeten výrok: "Brzy na vás zase dojde!" ze strany účastníků zádušního komunistického shromáždění.
BORSKÁ DVORANA V PLZNI
21. dubna 1994
V tento den se ve velkém sále borské Dvorany konalo veřejné shromáždění pořádané Městským výborem KSČM v Plzni. Údajně na počest plzeňského rodáka Julia Fučíka, komunistického novináře, konfidenta-volavky Gestapa a komunistického idolu poúnorové doby. Zvolený termín v předvečer výročí narození V.I. Uljanova-Lenina a pozvaní hosté svědčili o jiném a nezákonném záměru pořadatelů. Možná inspirovaném pankráckou rozcvičkou z Fučíkovy reportáže, při níž se, alespoň jak její autor a předcvičitel tvrdí, pantomimicky napodobovaly symboly dnes už neexistujícího Sovětského svazu. Státu, o němž v době Stalinova masového vraždění Fučík psal jako o zemi, "ve které zítra znamená již včera". Tehdejší " nacističtí bachaři" prý rozcvičkové symboly neprohlédli. Z hlouposti nebo proto, že šlo o krytí tajného spolupracovníka Gestapa?
V dané souvislosti je třeba poznamenat, že Fučíkova "charakteristika SSSR" se v době okupace naši vlasti stala názvem školních soutěží a nástrojem ke znásilňování pedagogických sborů ze strany kolaborantských komunistických učitelů, ředitelů a inspektorů. Je také nutno připomenout roli hosta borské dvorany národní umělkyně Jiřiny Švorcové jako jedné z hlavních postav kolaborace v kulturní oblasti a teroristických kampaní po vydání Charty 77, které měly zlomit páteř nebo alespoň kompromitovat představitele naší kultury.
Protesty KPVČ a KAN a podaná trestní oznámení, která učinili i někteří plzeňští občané a členové Konservativní strany, se odvolávaly k paragrafu 260 a 261. Neměli bychom však ztrácet ze zřetele i to, že organizátoři shromáždění a jejich oficiální hosté vědomou a dobrovolnou kolaborací s okupačním režimem naplnili skutkovou podstatu trestného činu vlastizrady a vynucování souhlasu s ním na ostatních obyvatelích naší republiky aniž byli dodnes voláni k zodpovědnosti. Zde spočívá specifická odlišnost viny komunistů v naší vlasti ve srovnání s nacisty v Německu. Nacisté na rozdíl od našich komunistů nesloužili zahraniční mocnosti a nebyli zahraničím řízeni.
Akt komunistické vlastizrady je zvláště markantní po 21. srpnu 1968 a vraždění prováděném jednotkami LM, SNB a ČSLA v ulicích Prahy a Brna o rok později, které se dělo ve prospěch okupační sovětské moci a komunistických kolaborantů českými a slovenskými komunistickými kolaboranty. Pamětní desky obětem tehdejšího vraždění a post generála Nekvasila jsou spíše výsměchem než pietou. Následné pohovory na pracovištích v roce 1970 vynucující souhlas s Biĺakovým "Poučením z krizového vývoje" i ze strany bezpartijních byly přímou formou politického teroru. Konaly se pod hrozbou existenčního postihu a proskribce rodinných příslušníků. Zejména profesních a studijních šancí dětí. V jejich posudcích-komplexních hodnoceních se tyto údaje objevovaly s inspektorským signováním černou tečkou. Červené tečky znamenaly "přijmout" na studium a byly na dokladech dětí z rodin normalizačních komunistů... Vynucování souhlasu s okupací, podpisové akce proti Chartě 77 a pokusy o rozpoutání štvanice proti účastníkům týdne Jana Palacha v lednu 1989 jsou stejnými akty jako tryzna za Heydricha v Praze na Václavském náměstí v roce 1942, kdy neúčast mohla znamenat obvinění ze schvalování atentátu ze strany kolaborantů a cizí okupační moci s následnou represí. Dekrety presidenta Beneše vytvořily právní podklad pro potrestání kolaborace, zrady, útoků proti republice a postavení všech forem fašismu mimo zákon.
President Václav Havel ve vztahu ke komunismu a kolaboraci s okupačním režimem postupoval cestou velkorysého pardonu. Vlastizradu a kolaboraci učinil beztrestnou přesto, že znal likvidační záměry akce NORBERT, záměr generála Vacka zaútočit na listopadové shromáždění občanů na Letné v roce 1989 tlakovou vlnou proudových letounů... Tak na rozdíl od presidenta Beneše učinil Václav Havel se svou skupinou komunismus možný i ve smyslu jeho transformace a uchování pozic komunistických kolaborantů ve všech sférách našeho společenského života. Z pragmatického hlediska jsou motivy tohoto rozhodnutí druhořadé. Mohou být spatřovány v ideologické interpretaci Václava Havla jako "velkého humanisty", v psychoanalytickém vysvětlení pomocí kategorie jeho "špatného svědomí" s odkazy na dokumenty StB, ve spiklenecké koncepci dějin pana Dolejšího, v tajných úmluvách disentu s komunistickou mocí, dohodách z Malty a podobně. Pochopení motivace není postavením komunismu mimo zákon ani právním nástrojem pro potrestání kolaborantů.
TŘÍŠŤ VĚCNÝCH ÚDAJU
Leninské akce v borské dvoraně se zúčastnilo něco málo přes sedm set osob. Naprostá většina z nich štědře přispěla do papírové krabice s nápisem "příspěvek na sál". Pořadatelská služba v předsálí razantně a jadrně odmítala pokusy členů KPVČ o dialog. Na jejich dotazy "čemu tady chcete tleskat" a sdělení zda vědí, že "Lenin založil vyhlazovací tábory před Hitlerem" padaly odpovědi "běžte do prdele... brzy vás tam zase pošleme... jste provokatéři". Hlídkovou službu vykonávali policisté ve voze zn. Favorit SPZ B 41054. Přítomná skupina politických vězňů zjistila, že policisté tohoto vozu navázali v 16.55 hodin kontakt se dvěma důstojníky bývalé StB a pořídila dokumentační fotografie, vydávala přítomným novinářům kopie protestů proti shromáždění. Informovala je o letákovém avizování komunistické akce v ulicích Plzně a vlastních letákových protiakcích a ztotožňovala přítomné novináře. Zájem o jejich stanoviska a dokumenty projevili přítomní redaktoři ČTK, Českého rozhlasu, České televize a Necenzurovaných novin. Ve Dvoraně členové KAN pořizovali zvukovou nahrávku a konstatovali, že národní umělkyně Švorcová se "fučíkovsky vtipně" oblékla do symboliky barvy tepenné krve. Podle jejich statistiky se "tryzny za Lenina" účastnilo 10% osob ve věku pod třicet let a 40% osob v důchodovém věku. Zbytek tvořila střední generace. Po skončení "tryzny" došlo k drobným slovním potyčkám mezi některými členy KPVČ a vycházejícími účastníky. Jejich styl lze přiblížit na dvou příkladech. V prvním na slova "Zase připravujete lámání žeber? Na Borech jste mi je třikrát při výslechu zlámali!" zazněla odpověď: "Brzo ti je tam zlámeme po čtvrtý a definitívně. Sedmadevadesátej už ty lumpe nepřežiješ." Na námitku "co to říkáš, vždyť jste si pověsili vlastního generálního tajemníka" bylo pohotově řečeno: "Visel právem. Slánský byl sionistický zaprodanec a zrádce." Jinak se komunisté navzájem vyzývali k mírnosti. Libovali si, že jich přišlo hodně a "provokatérů" málo. Na adresu členů KPVČ, které snadno identifikovali podle jejich odznaků na klopě, pronášeli slova " provokatéři... zase z vás naděláme práskače... máš dlouhý vlasy jako vopice" a tu a tam si uplivli. Národní umělkyni Švorcovou odvážel bílý Peugeot SPZ PMM 2416. Vzájemné jásavé kynutí rukou jeden z politických vězňů komentoval slovy: "Stejně tu roli prodavačky ukradla Janě Hlaváčové přes jejich úvé. Pořád jsme blbí jako Ferdinand Peroutka. Taky si myslel, že to jsou jen táboroví řečníci a pak před nimi tak tak utekl". A jásavě mávající upozorňoval na to, že v Německu NSDAP zakázali, nedovolili jim přetransformovat se, a že by to u nás s komunisty mělo být také tak. Odpovědí mu byl výsměch a slova "seš blbej".
NĚKOLIK DOKUMENTU
Plzeňský komunistický sraz neunikl pozornosti některých deníků. O události referovali mdle ale věcně. Jedinou vyjimku opět bohužel vyprodukoval Český deník v glose paní Radky Pistoriusové v sobotu 23. dubna 1994 pod titulkem "Jak novináři Fučíkovi pomohli". Autorce plzeňská událost posloužila k zesměšnění členů místního KAN. Je škoda, že i v tomto případě list slovně deklarující svou pravicovost metodicky čerpá s publikací typu "Lenin o tisku", nebo goebelsovských studnic. Autorka glosy v rozporu s fakty napsala: "Smutek nad absencí herce Větrovce projevili jak lidé v sále, posílající mu prostřednictvím Jiřiny Švorcové srdečné pozdravení, tak členové KAN. Když nepřijel umělec Plzni "drahý", opustili sál a podali trestní oznámení na neznámého pachatele z plzeňské KSČM, která akci pořádala." Zdá se, že nepravdy o KAN jsou v Českém deníku buď dobře placenou záležitostí, nebo nenávistnou vášní. Fakta svědčí o jiném. Kromě několika členů KAN v sále iniciativně pořizujících zvukový záznam byl před Dvoranou jen regionální předseda pan Loskot, který po informování novinářů a předání stanoviska místního KAN odešel na pracovní setkání. Z důvodu objektivního informování vážených čtenářů otiskuji dokumenty, které zde byly dány k dispozici všem přítomným novinářům.
KAN Místní klub Plzeň
adresát: Prof. MUDr. Zdeněk Mraček DrSc. primátor města Plzně
náměstí Republiky č.1
Plzeň
Vážený pane primátore!
Patrně není náhoda, že dne 21. dubna 1994 /tedy v předvečer 124. výročí narození V.I. Lenina/ pořádá MěV KSČM v Plzni kulturní pásmo věnované komunistickému pseudohrdinovi J. Fučíkovi.
To pouze dokumentuje to, že se KSČM nezřekla zločinecké komunistické ideologie a lze ji proto, ve smyslu ş2. odst. 2 zákona č. 198/1993 Sb. o protiprávnosti komunistického režimu považovat za zločinnou a zavrženíhodnou organizaci, porušující navíc ş260 trestního zákona /propagace fašismu a komunismu/.
Přítomnost horlivé stoupenkyně komunistické ideologie Jiřiny Švorcové a zejména Josefa Větrovce, nechvalně proslulého účastí na stržení sochy T.G. Masaryka v Plzni dne 1.6. 1953 nás nutí k tomu, abychom požádali Magistrát města Plzně o přijetí opatření, která by vyznavačům diktatury proletariátu znemožnila učinit jakýkoli pokus o zneuctění prostoru náměstí T.G. Masaryka. V Plzni dne 18. dubna 1994
KAN Místní klub Plzeň
adresát: Městská policie
Dominikánská ul.
Plzeň
Věc: Oznámení porušení zákonů
Oznamujeme tímto, že dne 21. dubna 1994 od 16.30 hodin ve velkém sále Dvorany, Dvořákova ul., Plzeň 3 pořádá MěV KSČM v Plzni akci oslavující Julia Fučíka.
Máme za to, že tímto dochází k porušení ş 260 a 261 trestního zákona a k naplnění ş2, odst. 2 zákona 198/1993 Sb., dle kterého lze považovat KSČM za zločineckou organizaci.
Žádáme tímto městskou polici v Plzni o přijetí opatření běžných v případě porušování platných zákonů České republiky.
V Plzni dne 20.4. 1994
Pan Loskot novinářům předal exempláře letáčku formátu A4, který po Plzni vylepovali členové KAN, Konzervativní strany a Svazu přátel USA /byly komunisty strhávány-poznámka autora/. Přítomné novináře před Dvoranou informoval pan Vladimír Panský /člen Konzervativní strany a poslanec místního zastupitelstva v Plzni/ a pan František Pitor /příslušník II. a III. odboje dvakrát odsouzený k trestu smrti provazem nacistickým a komunistickým režimem, zpravodajec pracující na území III. říše pro OSS generála Donovana, člen Konzervativní strany, Občanských komisí a KPVČ/ o osobním podnětu k zahájení trestního stíhání včetně předání kopie následujícícho textu. adresát: Státnímu zastupitelství ČR v Plzni
Polici ČR v Plzni
Věc: Trestní oznámení na neznámého pachatele z Městské organizace KSČM 1/ Ze spáchání trestného činu projevu sympatií ke KSČ dle ş261 Sb. č. 65/1994 "Kdo veřejně projevuje sympatie k "... uvedenému v ş260..." se toho dopustil uveřejněním přípravy akce nazvané "Kulturní pásmo o Juliu Fučíkovi" /ş260 -1 - třídní zášť/.
2/ Z pokusu o spáchání trestného činu dle ş260 ods,2 a,b, přípravou výše ad 1/ uvedené akce na den 21.4. 1994 od 16.30 h v plzeňské Dvoraně. V Plzni dne 21.4.1994 oznámení podal /rodné číslo a adresu trvalého bydliště vynechávám-poznámka autora/
Vladimír Panský
František Pitor
Přetištěné dokumenty mají všechny náležitosti včetně potvrzení příjemců. Ještě před zahájením komunistického shromáždění, to jest před 16.30 hodinou, pan Panský novináře informoval, že podání učinil v 15.00 hodin osobně a byl podroben pětačtyřicetiminutovému výslechu, při němž byl s ním sepsán policejní protokol. Sám mohu vydat svědectví o tom, že žádní členové KAN neučinili tak, jak paní Pistoriusová tvrdí ve své glose. Bohužel se tak na stránkách Českého deníku neděje poprvé. Z hlediska profilu tohoto listu nejde jen o téma novinářské etiky. Glosa paní Pistoriusové, útoky proti KAN, žurnalistický podíl na likvidaci nekomunistického křídla ODS v Brně, podvědomé tóny svazáckých častušek v článcích o LBD z pera paní Petrušky Šustrové a další zneklidňující fakta vnucují otázku po skutečné politické linii Českého deníku a otázku "cui bono". Neboť jen převážně verbální a nevzdělaná "pravicovost" ve svých praktických důsledcích posluhuje zakonspirované komunistické moci. Hegelovská lest rozumu je zde neúprosná a má až děsivě saturnské rysy. Rozhodnutí Ústřední rady KAN nereagovat na útoky, neotevírat případ a.s. Bohemia Art, sporů o jistý miliardový překlenovací úvěr s poukazem na protagonisty v jeho pozadí, sebekázeň v mlčení o zbrojních průkazech atd. tváří v tvář hegelovské lsti je moudré i z hlediska vysokých morálních nároků na politické rozhodnutí. Jeho pochopení obohacené o moudrost křesťanského demokrata Václava Bendy by Českému deníku mohlo pomoci najít tolik potřebný konzervativní hodnotový řád a neokonzervativní linii namísto efemérní "pravicovosti". Jedině neokonzervativismus je schopen postavit hráz nebezpečným levicovým tendencím současného českého "liberalismu". Zde není jiné cesty než přát Českému deníku, jeho vydavateli i nám samotným hodně zdaru s výzvou "čím dříve, tím lépe". A nebát se dobře míněné kritiky i za cenu neinformovaných a nekorektních útoků vařečkových žurnalistek třeba i na stránkách Necenzurovaných novin.
Pavel Blažek