--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Durdil Miroslav
Název: Komunistické zločiny proti lidskosti
Zdroj: NN Ročník........: 0004/020 Str.: 011
Vyšlo: 01.01.1994 Datum události: . . Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

KOMUNISTICKÉ ZLOČINY PROTI LIDSKOSTI

Předmluva: Dnes,kdy se pomalu začíná vkrádat do podvědomí našich občanů netečnost k nedávnému " řádění " komunistů a v zemích bývalého východního bloku vítězí prokomunistické síly, je nutností znovu připomínat jejich zločiny proti lidskosti...

Následující příběh se kterým Vás seznámíme, nám vyprávěl pan ANTONÍN M., jehož celé příjmení neuvádíme nejen na jeho přání, zároveň i z etických důvodů (jak později z děje vyplyne)... Pan ANTONÍN byl poprvé zavřen komunistickým režimem v roce 1953 za rozšiřování letáků a podruhé za údajné vydírání, které mu však nebylo právně prokázáno... Byl držen devět měsíců ve vazbě, kde s ním byly prováděny ve dne, v noci nekonečné výslechy...Když došlo ke konfrontaci, přišel chlap, který ukázal přímo na něj...Když se později s ním střetl u soudu, onen dotyčný již po vynesení rozsudku pronesl, že to není ten pravý pachatel... NN: Policejní i soudní praktiky komunistického režimu jsou mementem pro budoucnost.. Pan ANTONÍN byl odsouzen na čtyři a půl roku. Nejprve byl ve věznici na Pankráci. Odtud jezdili vězňové pracovat na stavbu Sportovní haly, stojící v areálu Parku kultury J.Fučíka (psal se rok 1962). Zde se mu přihodil úraz, když spadl z lešení. Z lešení, kde podlážky byly ze shnilého dřeva... Ve stavu, kdy následkem úrazu nevěděl o sobě, byl eskortován, přivázán k sedadlu policejního autobusu do plzeňské věznice BORY. Zde musel navléci denně 8,5 kila špendlíků, což se mu vzhledem k jeho stavu, když dostával 3x za den injekce nedařilo, zejména pro jeho špatný zdravotní stav. Byl převeden na tzv. šatony, kde se brousily kameny do prstenů. Nelidskou práci dlouho vydržet nemohl a tak jednou fyzicky zcela vyčerpán, upadl... Nechme však vyprávět samotného aktéra nelidského týrání: " Byl jsem vytažen po zemi na chodbu, kde do mne začali bachaři kopat a mlátit. Ze zoufalství jsem se chtěl bránit, třebaže jsem měl pouta na rukou. Zaslechl jsem ještě výkřiky od spoluvězňů " Vy fašisti, co tam s ním děláte " (!). Zmlácen a dokopán jsem byl za železa na rukou odtažen po chodbách a schodech do korekce. Tam už na mne čekalo osm bachařů se psy. Začali mne mlátit pendreky, kopali do mne. Myslel jsem si, že je to můj konec. Začal jsem se bránit, protože mi šlo o život. Ani jsem si neuvědomoval, že mě psi trhají (!!!)... Když se dost vyřádili, tak si akorát pamatuji, že jeden z bachařů křičel, aby šli s těmi psy do ( hajz..). Na to ze mne strhli zbytek oblečení, co jsem měl na sobě, nohavice jsem měl plné krve a varlata mi visela jen na žílách (!!!)...Pamatuji se, že byl přítomen vedoucí šatonu poručík KUNHERA, který měl ve věznici na starost poštu. Když si mne prohlédl a zjistil, že krvácím, doslova prohlásil: " Tady změkli jiní, prosili a ty budeš prosit taky. Když se domů nevrátíš, vůbec nic se nestane. Byli tady jiní a také se nevrátili. A svět jde dál "... NN: Cynismus fašistů za druhé světové války a obdobné metody stalinismu, byly inspirací i pro komunisty v Československu. Poté jsem byl vláčen po chodbách až na " ošetřovnu ". Když přišel lékař, tak mi chtěl začít sešívat rány. Odmítl jsem do té doby, než příjde prokurátor. Bylo mi řečeno, že nemám nárok. Bachaři po mně skočili a snažili se mně povalit na stůl.Když jsem se bránil, přiskočil mukl, který dělal zdravoťáka a začal mě zezadu škrtit. Upadl jsem do bezvědomí... Když jsem se probral, byl jsem připoután. Ve dveřích " ošetřovny " se objevila " gestapácká příšera " major DIPOLD. Smál se mi do očí a řekl, že psi byli puštěni na mne na jeho rozkaz (!!). Potom jsem byl " naložen " do auta, přivázán a odvezen do Prahy - Bohnic... Doktorka FORMÁNKOVÁ, vidouc mě svlečeného, spráskla ruce a řekla: hochu, co to s vámi prováděli. Po těchto slovech jsem po dlouhé době pocítil lidskost, tolik scházející bachařům. Nikoliv na dlouho. Byl jsem odnesen na kobku, kde již byli tři vězni, v té době již viditelně blázni. Iluze, které jsem si udělal o doktorce, brzy vzali za své. V mé kobce, která sousedila s " ošetřovnou " byly prasklé dveře a tak jsem štěrbinou viděl co se tam provádí. Nesčíslněkrát jsem viděl, jak se vězňové týrají elektrickými šoky (!!). Když doktorka FORMÁNKOVÁ uvedla vězně do šokové narkozy, začala se " vyžívat " pohledy na zmítající se těla, dříve než přidala el. proud, přívádějící vězně do bezvědomí. Tady se pan ANTONÍN M. odmlčel...

SOUDNÍ ANABÁZE Podle paragrafu 325 tr.ř. přerušil Okresní soud v Nymburce dne 19.1O.1964 v trestní věci proti odsouzenému Antonínu M. o přerušení trestu odnětí svobody na tři měsíce z důvodu zhoršení zdravotního stavu A.M a doporučuje léčení v psychiatrickém zařízení, zhruba na uvedenou dobu...Výkon trestu by totiž neplnil svůj účel (!). Tak se pan ANTONÍN ocitl již podruhé v psychiatrické léčebně, tentokrát v Dobřanech... Okresní soud v Nymburce poté dne 16.6.1965 ve veřejném zasedání rozhodne o odpuštění zbytku trestu A.M., vzhledem jeho těžkému úrazu, utrpěném v době výkonu trestu a duševní i nervové nemoci.. V roce 1968 začíná soudní anabáze ...

Pan ANTONÍN M. napřed podává stížnost na okresní prokuraturu Plzeň - město. Věc se postupně dostane až na prokuraturu v Praze 4. v Lazarské ulici. V odpovědi je napsáno: Přešetřili jsme vaší žádost a zjistili jsme , že pokud se týká vašeho pracovního úrazu, který jste utrpěl v roce 1962 během výkonu trestu, byla vaše stížnost několikrát (?!) předmětem přezkoumávání ze strany příslušných orgánů MV. Bylo však zjištěno, že váš nárok na odškodnění z tohoto úrazu je promlčen (!). Poněvadž jste jej uplatnil poprvé až 19.3.1966 na stížnostním oddělení MV čtyři roky ode dne, kdy k úrazu došlo. Generální prokuratura tento váš úraz přezkoumala a zjistila, že byl řádně (!!) vyšetřen a byl jste s tím řádně seznámen. Šetřením jsme též nezjistili, že by v roce 1963 i v roce 1964 docházelo k nezákonnému jednání příslušníků SNV ve zvláštním oddělení v Bohnicích, jak uvádíte ve své stížnosti. Tímto považujeme vaší stížnost za vyřízenou, za prokuraturu podepsán obvodní prokurátor Prahy 4, v.z. JUDr. Josef KAZBUNDA... NN: Nic jiného nemohl pan ANTONÍN od justice očekávat, vždyť " ruka ruku myje " . Očekává - li čtenář, úspěšnější pokračování stížností pana A.M. v době polistopadové, bude převážně zklamán. Ale nepředbíhejme... Dne 22.5.1991 dostává pan A.M. na svou, již pražskou adresu, vyjádření z ministerstva spravedlnosti, ředitelství sboru nápravné výchovy, č.j. ŘSNV 989/ 723/ 91... Ve věci žádosti o odškodnění úrazu z roku 1962 a dalších škod na zdraví v době výkonu trestu odnětí svobody vám sdělujeme, že z doby výkonu trestu se zachoval pouze průvodní zdravotní záznam. Nedochovaly se však žádné doklady, týkající se posouzení vámi uváděného úrazu a ani korespondence v této věci. Nemáme tedy podklady, na jejiž základě by bylo možno posoudit otázku odpovědnosti za případnou škodu podle tehdy platných právních předpisů. Navíc je třeba upozornit, že případné nároky na náhrady z titulu odškodnění úrazu se již před mnoha léty promlčely. Přes shora uvedené s ohledem na další obsah vaší žádosti jsme požádali Zdravotnickou službu SNV o přešetření vaší zdravotnické dokumentace, podpis ředitele je nečitelný... Vyjádření se dočkal pan ANTONÍN M. až v květnu roku 1993,kdy mu bylo zasláno vyjádření výše zmíněné instituce, nesoucí změněný název Generální ředitelství vězeňské služby ČR, odbor zdravotnické služby.

NN: Název sice nový, ale praxe stejná. Částečně to dokumentuje i stejná poštovní přihrádka 3, 14O 67 Praha 4

Vážený pane, (píše se ve vyjádření ředitele odboru ZS GŘ VS ČR) provedli jsme znovu vyhodnocení dokumentace a byli jsme nuceni konstatovat, že se zachoval pouze Průvodní zdravotnický záznam, ale žádné doklady, korespondence...Přesto jsme věc postoupili řediteli ekonomického odboru GR VS... BUDE LETOŠNÍ ROK ZLOMEM ? Na začátek musíme konstatovat, že panu ANTONÍNOVI byl již podnět ohledně pracovního úrazu vyřešen. Například podle vyjádření Sexuologického ústavu byly jeho potíže " ohodnoceny " 4OO body... Jeho požadavek na postih příslušníků věznic na Pankráci, Borech i pracovníků psychiatrické léčebny v Bohnicích však není dosud vyřešen... V usnesení policie ČR, úřadu vyšetřování hl.m.Prahy, podepsaném vyšetřovatelem mjr.ing.Miloslavem ŠIKÝŘEM ze dne 22.2.1994 se píše: odkládáme věc trestního oznámení pana Antonína M. na pracovníky pavilonu č.17 v PL Bohnice, Praha 8, kteří se měli dopouštět trestných činů v létech 1962 - 63 násilím na pacientech zde hospitalizovaných, neboť se nejedná o trestný čin a věc není na místě vyřídit jinak. Z výpovědi tehdejšího primáře pavilonu č.17 MUDr. Vlastimila ŠEBKA a sekundářky MUDr. Marie ŠKODOVÉ bylo zjištěno, že v uvedené době nedocházelo na pavilonu k nevhodnému chování pracovníků k pacientům. Pokud se týká používání elektrošoků, k tomu oba lékaři uvedli, že se jedná o běžný způsob, používaný i v této době. Je to léčebný postup...O nějakém topení pacientů jim není nic známo. K tomu uvádějí, že v některých případech se používá hydroterapie, kdy je pacient léčen za použití studené vody. Z těchto důvodů jsme rozhodli, jak je uvedeno ve výroku...

Městské státní zastupitelství však zrušilo jako nedůvodné, výše zmíněné usnesení vyšetřovatele Policie ČR... V odůvodnění se m.j. píše: K stížnosti oznamovatele pana ANTONÍNA M. jsme přezkoumali napadené usnesení vyšetřovatele a příslušný spisový materiál a dospěli jsme k názoru, že rozhodnutí vyšetřovatele o odložení věci bylo předčasné, neboť nebyly dosud provedeny v úplnosti veškeré možné úkony k objasnění věci. Zejména nebyla zjištěna osoba tehdejšího náčelníka a zástupce náčelníka pavilonu č.17, Praha 8 - Bohnice, dále nebyla blíže zjištěna osoba svědka, pacienta pana Hory... NN: Causa pana ANTONÍNA M., jehož celé příjmení jsme neuvedli z důvodů jeho zranění, není zatím do těchto dnů dořešena. Jeho snaha o potrestání zločinů proti lidskosti naráží na nepochopení. Z faktografie uvádíme, že dostal odmítavé dopisy od Českého helsinského výboru, poslanců ČSSD P.Buzkové a J.Wagnera. Žádáme všechny, kteří mohou poskytnout nové poznatky o činnosti již zmíněných pracovníků z Bohnic i z věznic na BORECH či Pankráci, o spolupráci na odhalení zrůdností páchaných v těchto objektech a následném potrestání

zainteresovaných... Miroslav DURDIL

Podle paragrafu 325 tr.ř.se trest, uložený rozsudkem okresního soudu v Nymburce ze dne 12.12.1961 č.j. 2 T 183/ 61 - 97 panu ANTONÍNOVI přerušil na dobu 3 měsíců do 19.1.1965. Ve zdůvodnění se uvádělo: Z přípisu ÚNZ - MV Plzeň je patrno, že zdravotní stav vězně se pozvolna zhoršuje a vyžaduje léčení v odborném psychiatrickém zařízení, zhruba na dobu tří měsíců. Výkon trestu by neplnil svůj účel. Proto se okresní soud rozhodl uložený trest přerušit... Tak se pan ANTONÍN ocitl již podruhé v psychiatrické léčebně, tentokrát v Dobřanech... Okresní soud v Nymburce posléze dne 16.6.1965 ve veřejném zasedání rozhodne o odpustění zbytku trestu

vzhledem k jeho duševně nevyléčitelné nemoci a těžkému úrazu na hlavě, který utrpěl ve vězení...

V roce 1968 začíná soudní mašinerie...

Pan ANTONÍN M. podává stížnost okresní prokuratuře Plzeň - město. Věc se dostane až na prokuraturu pro Prahu 4 v Lazarské ulici. V odpovědi je napsáno: Přešetřili jsme vaší stížnost a zjistili jsme následující - pokud se týká vašeho pracovního úrazu, který jste utrpěl v roce 1962 během výkonu trestu, byla vaše stížnost několikrát (?!) předmětem přezkoumávání ze strany příslušných orgánů MV. Bylo však zjištěno, že váš nárok na odškodnění z tohoto úrazu je promlčen. Z důvodu, že jste jej poprvé uplatnil 19.3.1966 na stížnostním oddělení MV. Čili čtyři roky ode dne, kdy k úrazu došlo (!!). Poněvadž Generální prokuratura tento váš úraz přezkoumávala a zjistila, že případ úrazu byl řádně (!!) vyšetřen. S tím jste byl dne 26.1O.1963 seznámen. Šetřením jsme nezjistili, že by v roce 1963 nebo v roce 1964 docházelo k nezákonnému jednání SNV ve zvláštním oddělení v Bohnicích, jak uvádíte ve vaší stížnosti. Tímto považujeme vaší stížnost za vyřízenou, podepsán obvodní prokurátor pro Prahu 4 v.z. JUDr.Josef KAZBUNDA...

NN: Jinou odpověď nemohl pan ANTONÍN ani čekat, " vždyť ruka ruku myje ".