--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Neotrlý A.
Název: Ještě že to byl jen sen
Zdroj: NN Ročník........: 0004/023 Str.: 003
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

JEŠTĚ ŽE TO BYL SEN !

Zdálo se mi o společnosti, která i přes značnou technickou vyspělost byla morá lní úrovní vládců i ovládaných jen pokračováním historie barbarů. K nečtenější m novinám tam patřilo i po údajně protikomunistické revoluci Rudé právo. Přiči něním údajně pravicové vládní koalice se tam z komunistických aparátčíků, z es tébáků a soudruhů milicionářů stali soudruzi milionáři. Lví podíl na těchto a mnoha dalších obludnostech měl také jejich prezident, který patřil k nejpopulá rnějším zjevům i poté, co jeho provinění šla až za hranice vícenásobné zločinn osti.

Za poctivé tam potupně ovládaní měli takové, co byli zadobře i s cyniky nejpro vinilejšími. Ta země byla plná věčně podváděných a okrádaných, plná lidí dušev ně tak zubožených, že halasně oslavovali i hlavní viníky svého zubožení. Do ne jvyšších zastupitelstev si tam znovu a znovu volili takové, které měli už dávn o vyhnat nejen ze všech významných funkcí, ale i ze své země. Vládcové tam neu silovali o duševní ozdravení ovládaných, ale o pokračování jejich zaslepenosti a morálního pádu. Také umělci si dávali pozor, aby ani bezděčně nekřísili v o vládaných jejich zakrnělou potřebu pravdy, spravedlnosti a ušlechtilé krásy. J en je přihlouple a obhrouble "bavili", to jest ubíjeli v nich každou jiskřičku naděje, že se ti zubožení začnou stydět za život ve špíně a v hanbě. A tak i ti poměrně nejméně zubožení tam byli zubožení tak hodně, až bylo zřejmé, že sn ad ještě ani jejich pravnuci nebudou mít intenzívní potřebu života plného tíhn utí k následování těch nejlepších v jejich historii.

Téměř nikdo se tam nepozastavoval nad tím, že se nesetkávají, aby se obdarováv ali tím lepším v sobě, ale aby se vzájemně zahrnovali tím pokleslejším a nejpo kleslejším. Za psychicky vadné tam neměli ani zatvrzelé cyniky ve významných f unkcích, ani ty, kteří ony cyniky v takových funkcích nechávali, ale ty, co tu to dvojnásobnou ohavnost kurážně pranýřovali.

Životy ovládaných se v té zemi spíše špinavě naprazdňovaly, než ušlechtile nap lňovaly. Duševně nezdegenerovaným výjimkám mezi nimi nezbývalo, než střídavě s i zoufat a tvrdě pranýřovat ubohost vládců i ovládaných.

Zděšením jsem se probudil. Ještě že to byl jen sen!

A. Neotrlý, Praha 4