--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Sedlářová Iva
Název: Jaká je pravda v kauze Petrochemie
Zdroj: NN Ročník........: 0004/027 Str.: 003
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

JAKÁ JE PRAVDA V CAUSE PETROCHEMIE V čísle 26NN J.Pilous analyzuje resignaci T.Ježka na funkci předsedy výkonného výboru Fondu národního majetku. Jeho zdůvodnění vycházejí a znovu vyúsťují ve vzájemné antipatie mezi T.Ježkem a premiérem V.Klausem. I když je v podstatě tato dedukce pravdivá, je přece jen trochu bagatelizací problému, který má mno hem hlubší souvislosti.

Přes privatizační humbuk u nás vlastně k demonopolizaci nedošlo. Jde o obrovsk ý majetek, o největší a strategické podniky. Sem patří firmy které exportují s uroviny, jediní zpracovatelé ropných produktů, plynárenské podniky, energetika . Patří sem celá palivoenergetická základna, což je de facto páteř celého hosp odářství.

Monopol těchto oblastí je držen jak prohlášeními ministra hospodářství Karla D yby, tak i faktickými kroky vlády , což ve svém důsledku znamená u firem, jako je př. ČEZ vysokou míru investic, která se samozřejmě bude muset posléze obrá tit v ceně energií. Totéž platí i u podniků petrochemického průmyslu a dalších , což znamená, že konečný efekt bude u samotného spotřebitele. Neúměrně narost ou energetické vstupy, což se promítne do cen spotřebního zboží a přímo OHROZÍ SPOTŘEBITELE. Tím se sníží míra vnitřních investic. Podnikatelské subjekty ne jsou tak finančně vybaveny aby si mohly dovolit zatížení neúměrnou mírou nákla dů. Sotva se zakládající a mátořící střední vrstva začne zase krachovat. KUMPÁNI, KGB, KOLEGÁČKOVÉ

Přetrvávající monopol nám dále, i když nepsaně začne řídit hospodářství. Nikol iv zákony, teď pro změnu finančními prostředky. Jedná se prakticky o několik k onkrétních osob, které jsou ve vedení dominantních podniků a ti se vždycky dom luví. Jsou spolu v nejužším kontaktu ať již v nejrůznějších spolcích, sdružení ch, nebo spolu komunikují přes orgány vytvořené vládou nebo parlamentem. Takže se velmi dobře znají a dohoda nemusí mít psanou formu, stačí jen přátels ké povyprávění o tom, co je pro obě strany výhodné. Přátelské povyprávění může být příslibem prebendy ale i sdělením o existenci jistých materiálů z fondů " Z". Je skutečností, že energetrické oblasti jsou doménou výzvědných služeb vše ch států. Spoustu nejrůznějších služeb, které samozřejmě mají zájem získat co nejpodrobnější informace a zároveň strategickou oblast personálně obsazovat. Z logiky věci vyplývá, že není možné, aby v České republice od r.1989 nebyla pr okázána příslušnost ke KGB. Je znám pouze jeden- pan Muraško a ten se v r. 199 0 k tomu sám přiznal. Což je absurdní i v zhledem ke skandálům které propukají v Německu, Americe a dalších zemích.

Koncentrace moci svedla již několik osob exekutivy i odjinud aby se nějakým zp ůsobem spojili bez ohledu na partajní příslušnost a nevytvářeli si vzájemně vý hody k získání určitého podílu na hospodářské moci.

Žádná politická kariera není tak dlouhá, aby se zajistili pro budoucnost polit ici podle svých představ, takže bez ohledu na stranickou příslušnost si budují pozice pro příští roky. Patří k ním samozřejmě jak ministr Dlouhý tak ministr Dyba, Kočárník a další. To je podstatná skutečnost v odvíjení dalšího děje. P táme-li se jakou souvislost s tím má jejich společná komunistická minulost, po tom konstatujeme, že nezřízená touha po moci byla typickou u všech kádrů a pri oritní vlastností. Proto do té strany taky kdysi vlezli, aby získali určité vý hody, ať již dneska tvrdí, že to bylo pouze na základě umožnění dalšího odborn ého růstu, přece jen to byla kolaborace s režimem. Přinejmenším morální handic ap, který by měl být spíše varováním, než doporučením k výkonu vysokých státní ch funkcí. Tím spíše u oborů, jako je finančnictví, hospodářství, obchod a prů mysl.

PROČ MUSEL ODEJÍT TOMÁŠ JEŽEK.

Personální výměnou náměstka na ministerstvu průmyslu a obchodu vzniká situace, která prakticky velmi dovedným způsobem vytlačuje T.Ježka do neustále obranné ho postavení. Mapujeme-li situaci k dnešnímu výsledku, docházíme k poznání, ja koby nový náměstek MPO Sabela (není v ODA) byl na T.Ježka nasazen k jeho likvi daci. Po jeho odchodu z Fondu národního majetku byla nesmírně posílena pozice min.V.Dlouhého. T.Ježek totiž, zoufalý ze situace se potřeboval zbavit Sabely a Jurečky (náměstek ministra pro privatizaci Skalického , ODS, kandidoval za P lzeň v parlamentních volbách, ve skutečnosti ze Vsetína na Moravě), které měl neustále v zádech, předal práva akcionáře 43 podniků přímo ministru Dlouhému. To je velice zajímavý moment. Hovoří se vždy, když se předávají práva, že byla předána na některé ministerstvo. To není pravda. Pověřena musí být konkretní osoba, která dále tyto pravomoce svěřuje.

To znamená - pověřen je vedoucí exekutivy. Při představě 43 podniků si předsta vme 43 statutárních orgánů akciových společností. To znamená, že se tady objev uje kvanta míst, tak 400 až 5OO, které mohu obsadit svými lidmi, nebo lidmi se mnou sympatizujícími za služby již poskytnuté, či za služby, které mně v budo ucnu poskytnou. Přirovnáme-li to k době minulé s kádrovými rezervami, jedná se prakticky o totožné. Jakási prebenda za loajalitu, dříve ideologická politick y, dnes ideologie, která se stává všeobecnou - touha po moci a po prachách. Ně jaké stranické zájmy v tom nehrají roli. Každý člověk který je ochoten tolerov at, akceptovat, chválit,- je přípustný. Když se začalo privatizovat, zjistilo se, že mnohé menagamenty obsazují statutární orgány lidmi, kteří by neprošli s ítí lustračního zákona. Byla snaha a bylo to opakovaně konzultováno s příslušn ými legislativními odbory ministerstev ,jest-li Fond národního majetku v přípa dě, když je to zvláštní právnická osoba a je správcem státního majetku, neměl ještě před tím než převody schválí a vytvoří akciové společnosti provést lustr ace těchto orgánů, nevhodné vyřadit a nahradit je jinými. Státní exekutiva nak onec dospěla k názoru, že postup Fondu je opodstatněný, neboť se již nejedná o státní podnikya tím pádem tedy k lustracím docházet nemusí.

Chemapol je trochu jinou záležitostí, než nás informovala příkladně NOVA. Chem apol nebyl uznán státní akciovou společností, neboť vznikl v roce 1968 jako ak ciová společnost. Jedním z největších vlastníků Chemapolu byl VHJ Chemopetrol, obrovský koncern , značná část akcií patřila Slovnaftu Bratislava. Z toho dův odu se hledaly cesty a lustrační zákon vykládán úmyslně zúženě, aby nedošlo k lustracím. Ve skutečnosti ovšem lustracím podléhal, neboť tam je hovořeno o po dnicích zahraničního obchodu . Svaz odborů pracovníků chemie zaslal upozornění že došlo pravděpodobně k porušení zákona a vznesena otázka, zda rozhodnutí uč iněná statutárními orgány jsou právně závazná. Na to následovala hloupá odpově ď, další dopis a na ten do dnešního dne nebylo odpovězeno. Mezitím byla totiž prokuratura transformována do Státních zastupitelstev. Celá událost proběhla v polovině minulého roku. Latence, jak je vidět, je velice dlouhá.... CAUSA PETROCHEMIE ZAČALA .

V roce 1991 Tomáši Ježkovi, v té době vášnivému privatizerovi někdo předhodil, že existuje Benzina a benzinové stanice a že nebude problém je zprivatizovat. Ježek se rozhodl tyto stanice vrhnout do procesu malé privatizace. Po mnoha u pozorněních a urgencích, že tohle se ve světě neděje, hlavně díky p.ing.Soldát ovi byl proces tenkrát zastaven a bylo usneseno, že Benzina by se měla rozděli t na nějaké strategické podniky, vytvořit z nich souvislé řetězy a nabídnout j e buď stávajícím rafineriím, případně nějakým strategickým partnerům. Někdy v počátku roku 1992 se na ministerstvu průmyslu a obchodu začal vypracov ávat projekt privatizace rafinerií a petrochemického průmyslu. V té době byl p ověřen vypracováním tohoto projektu ing.Josef Uhlíř. Tento projekt spočíval v tom, že podniky, které se vlastně rozpadly z VHJ měly být v prvním kroku slouč eny, vytvořen jeden podnik a tento velmi rychle restrukturován. To všechno pla tilo až do dubna 1993. Tento materiál, který byl dopracován v té době do koneč né podoby, pan ministr Dlouhý POCHVÁLIL, doporučil ještě dodělat tabulkovou a grafickou část s tím, že materiál bude v té podobě, jaké byl vypracován předlo žen do vlády. O dva dny později se OBJEVIL MATERIÁL JINÝ, MNOHEM STRUČNĚJŠÍ, K TERÝ NEPROŠEL BĚŽNÝM ZPUSOBEM KTERÝM TYTO MATERIÁLY PROCHÁZEJÍ.(materiál, kole čko, zapracování připomínek atd.)

PAN MINISTR DLOUHÝ JEJ NECHAL ROZESLAT NA MINISTERSTVA. Bylo to zrovna na velikonoční svátky, v úterý po velikonočním pondělí se konal a porada ekonomických ministrů,

Které se pan ministr Dlouhý nezúčastnil, protože odjel do zahraničí. Jakmile s e zjistilo, že tento materiál je postaven jinak a MĚNÍ KONCEPCI PRIVATIZACE, v zniklo určité rozladění . Ministři české vlády byli seznámeni s rozdíly těchto materiálů a ekonomičtí ministři při projednávání tohoto materiálu, O KTERÉM S E DODNES NEVÍ KDO SE ZASLOUŽIL NA JEHO VYPRACOVÁNÍ,JEJ TEHDY ZAMÍTLI v poměru 4:1. K projednávání se min.Dlouhý ze zahraničí vrátil. V tomto druhém materiál u, který se záhadně objevil za záhadného alibi nepřítomnosti předkladatele , M PO, vlastně předního aktéra samotného ministra Dlouhého a který tudíž není jím podepsán, pouze jeho náměstkem, se PRUDCE ODKLÁNÍ Z CESTY RACIONÁLNÍ, SNIŽUJE POMĚR ZAHRANIČNÍHO KAPITÁLU ČÍMŽ V PODSTATĚ POTLAČUJE FUNKCI NADNÁRODNÍHO MON OPOLU, KTERÁ JE NESMÍRNĚ DULEŽITÁ PRO VNĚJŠÍ KONKURENCI NAD RÁMEC ZEMĚ. BUĎ SE PŘIDRUŽÍM k NĚKOMU, KDO JE NA ZAHRANIČNÍM TRHU TAK SILNÝ, ŽE OBHÁJÍ MOJE ZÁJM Y, NEBO BUDU VYČKÁVÁNÍM K TOMU POSLÉZE PŘINUCEN, OVŠEM JIŽ BEZ PRÁVA VÝBĚRU. D alší kroky, které se prováděly, byly vlastně materiál třetí, který SE STAL KOM PROMISEM mezi předloženými variantami. Varianta třetí, je již známý materiál, který hovoří o tom, že Chemopetrol Litvínov a Kaučuk Kralupy vyčlení své rafin erie, spojí je v jeden podnik a umožní vstup zahraničnímu kapitálu s tím, že j ak u Kaučuku, tak u Chemopetrolu byla vyčleněna část akcii k prodeji předem ur čenému vlastníku za cenu odpovídající nominální hodnotě. V případě Kaučuku to bylo 25 procent akcií pro Chemapol. TAM SE NÁM PRVNĚ OBJEVUJE CHEMAPOL. U Chem opetrolu to bylo 15 procent, počítalo se s partnery v podobě bank, jednalo se se všemi, byla vybrána Komerční a Investiční. Tato třetí varianta je dnes znám a jako KOMPROMISNÍ MIN.DLOUHÉHO. Pokud čtenář teď dochází k názoru, že chci-li zvrátit běh událostí, objeví se opačný model, který kompromisem dostanu tam, kam potřebuji, orientuje se výborně. Je rovněž jasné, že protilehlá varianta n emůže obsahovat stejné podpisy, a znovu doporučuji k pozornosti velikonoční ce stovatelský ruch.

NABÍDKY VSTUPU ZAHRANIČNÍHO KAPITÁLU. Veškerá masmedia, i tak zvaně seriozní, přinesla ve zpravodajství informaci, ž e byla českou stranou odmítnuta nabídka Internacional Oil Consortia. Není to v šak doslovná pravda. Původně existovaly nabídky dvě. V tzv.prvním materiálu se uvažovalo se vstupem konsorcia, které obsahovalo spojení firem AGIP, CONOCO a TOTAL. Toto konsorcium nabídlo vstup do obou rafinerií (Kaučuk i Cemopetrol). Nabídka vycházela z logiky, že nemá smyslu vytvářet vnitřní konkurenci . To p ředpokládalo obě firmy sloučit, nadvýšit základní kapitál zahraničním vstupem, vytvořit tak vnější konkurenceschopnost. Konsorcium nabízelo svým vstupem i s vé trhy v Prusku a Polsku. Rafinerie v Loině totiž není příliš moderní, není d ostavěna, vzdálenost je přibližně taková, jako u našich rafinerií, takže dopra vní náklady jsou prakticky totožné. Záleží tedy jen na tom, kdo efektivněji vy robí. V druhé variantě najednou vstupuje do hry firma Schell.Objevují se tak n ajednou dvě nabídky a dvě varianty. Druhá subvarianta je nabídkou Schellu - vs tup pouze do Kaučuku Kralupy. Vychází z nabídky modernizace Kaučuku, vytvoření podmínek hlubokého zpracování ropy. Schell pochopil, jako světový gigant s ob ratem 100 mld.US dolarů ročně, že dvě firmy na trhu, které si budou konkurovat nemají co dělat, což znamená, že jedna z nich posléze musí padnout. Nutno pod otknout, že Schell sám o sobě je daleko mocnější v kapitálových možnostech, ne ž zmíněné konsorcium spojených tří firem. Vzájemní konkurence dvou nadnárodníc h firem na jednom trhu by byla nejen nepříjemnou, ale mohla by se vyvinout v o bchodní válku. Pro třetí zůčastněnou osobu v obou podnicích, tzn.stát, pozice neřešitelná. Nelze přisuzovat jakýsi vnější zájem zahraničních účastníků v ref ineriích ČR, neboť kapacita rafinerií je v Evropě dostatečná a náš trh tak mal ý, (8 mil tun), že je zanedbatelný a případný realizovaný zisk minimální pro p otencionální zahraniční investory. Z tohoto hlediska zájem zahraničních firem lze posuzovat jako pomoc na základě intervencí velvyslanců.

Nabídka Schellu byla pro českou stranu nepřijatelná, neboť v podstatě znamenal a likvidaci litvínovské rafinerie , na kterou ovšem nasedá hluboké zpracování ropy. To znamená, že ropa se zpracovává dokonale až na mazut a meziprodukty, n a kterých je závislá řada výrob. I Kaučuku vlastně dodává suroviny Litvínov. T ato varianta byla obsažena v záhadně vzniklém a stejně záhadně předloženém dru hém návrhu a není tedy divu že byla tehdy po velikončních svátcích na poradě e konomických ministrů zamítnuta. Využitím tohoto tržního chování Schellu na nea kpcetovatelnosti českou stranou v nemožnosti jít proti vlastním zájmům, byla t ak zvaná kompromisní varianta, jako výsledek uložení min.Dlouhému materiály př epracovat.

Začala taktizace vlády. Ministr Dlouhý začal tlačit názor, že ne konsorcium, n e Schell, ale aby konsorcium našlo kompromisní řešení se Schellem, že pokud ty to firmy chtějí vstoupit na náš trh, že mají vstoupit společně. V jednáních na nejvyšší úrovni došlo ke sloučení Schellu, a býv.konsorcia firem Agip, Conoco a Total v International Oil Consortium, což nebyl zrovna šťastný způsob, vzhl edem k rozdílným zájmům zúčastněných stran. Nejednalo se o přímé kapitálové pr ovázání, vstupy do jednotlivých rafinerii se od sebe lišily. Zatímco Agip, Tot al a Conopo vstupovaly do obou rafinerií, Schell pouze do jedné z nich. Kapitá lovou neprovázaností se struktura funkční i řídící stává nestabilní. To bylo s amozřejmě posléze napadeno. Česká strana byla pobouřena, že vzniká jakási křeh ká struktura, která má zajistit stabilitu chodu strategicky důležitého odvětví . Posléze se to stalo jedním z hlavních argumentů zamítnutí nabídky. TAKÉ JISTÉ CZECH MADE VL.DLOUHÉHO

TENTOKRÁTE JAK Z TRHU UDĚLAT PODTRH.

Situace v rafineriích není dvakrát ideální. Postupně ztrácejí trh zásobováním pohonnými hmotami z naprosto přirozených důvodů, tkvících v tom, že ceny ropný ch produktů a paliv z okolí hranic ať je to Ingolstadt či jiné, jsou podstatně nižší. Problémem je tedy pouze dovoz těchto paliv. Zajímavý je i zjištění, že naše firmy aby alespoň produkovaly určitý objem, který je nutný a nezbytný k uhrazení nákladů, vlastně za dampingové ceny tyto paliva vyvážely za hranice a hovoří se také o různých reinportech, což znamená, že OBCHOD PROBĚHL POUZE PA PÍROVĚ a tímto způsobem ZLEVNĚNÉ PALIVO BYLO POTOM PRODÁNO NA NAŠEM TRHU. V další etapě vývoje causy petrochemie došlo k různým peripetiím. Hovořilo se o daňových únicích, o spotřební dani v souvislosti s Chemapolem a dalších fire m . Toto vše zpochybňuje tzv.ČESKOU CESTU, jak bylo nazváno "kompromisní" řeše ní třetí variantou p.min.Dlouhého, která vzešla z porady ekonomických ministrů , která je pochopitelně zatím nezávazná, není zakotvena v žádném ústavním pořá dku. Byl to jen shodný názor našich předních ekonomů, ekonomických ministrů. L ze těžko říci, kdo přišel na název česká cesta.

Kuriozitou je příhodnost tohoto názvu hned ve čtyřech významech. 1. Bez cizí kapitálové účasti

2. Zvláštním způsobem privatizace, krokem zpět k monopolizaci. 3. Opětná bezvýhradná fixace na státy vzniklé ze Sovětského svazu. 4. A co je nejdůležitějšího: NAPOJENÍM NA ZÁPADNÍ SÍŤ ROPOVODU, BYLA BY REÁLNÁ ŠANCE VZÁJEMNÝM PROPOJENÍM S ROPOVODEM "DRZŽBA" ZÁSOBOVAT ZPĚTNÝM TOKEM SLOVE NSKO A STÁTY UKRAJINY. "Česká cesta" toto vlastně odstraňuje.

MOCENSKÉ ZÁJMY

ZVLÁŠTNÍ, ŽE O TOMTO SE MOC NEMLUVÍ A AČ MUSELO BÝT ZACHYCENO A MONITOROVÁNO S LOVENSKÝMI, MAĎARSKÝMI A UKRAJINSKÝMI ZPRAVODAJSKÝMI SLUŽBAMI A SAMOZŘEJMĚ NEJ EN TĚMI, ALE I NOVINÁŘI, NIKDE SE O TOM NEHOVOŘÍ A NEPÍŠE.

ZNAMENALO BY TO PŘITOM NEUVĚŘITELNÝ MOCENSKÝ POSUN SMĚREM NA VÝCHOD OD NÁS. Na druhé straně by ovšem Rusko mohlo zásobovat celou západoevropskou síť. OVŠE M, ZMIZEL BY TAM TEN JEDINÝ KOHOUT PRO ROPU NA SLOVENSKO A UKRAJINU. PROBLÉM S E PŘÍMO NABÍZÍ PRO KGBÁCKÉ HRÁTKY A JE NEMYSLITELNÉ, ŽE BY V TOM KGB NEFIGUROV ALO. V této rovině je udivující i zavádějící informatika českých sdělovacích p rostředků, převážně v Rudém právu, MFD, LIDOVÝCH NOVINÁCH atd. Nebo odvádění p ozornosti směrem k detailům které konečně ani právním problémem nejsou. Mám na mysli příkladně vyčlenění dceřinné společnosti z Kaučuku Kralupy s řadou benz inových čerpadel s citací jejich zisků, jak nám to od 26.6. předvádí nezávislá TV stanice NOVA.

Největším zájmem v pozadí je totiž HLEDÁNÍ NEJOPTIMÁLNĚJŠÍCH MOCENSKÝCH POZIC V EVROPĚ A MY JSME OPĚT DÍKY SVÉ GEOGRAFICKÉ POLOZE STRATEGICKÝM BODEM č.1. RUSKO NÁS STÁLE CHÁPE JAKO SVOU PŘIROZENOU DOMÉNU A V TOMTO SMĚRU VYSTUPUJE DA LEKO AGRESIVNĚJI. NENÍ TO OVŠEM JENOM OTÁZKA ROPY, KTERÁ NENÍ TOU JEDINOU STRA TEGICKOU SUROVINOU. BLÍŽÍ SE ROZHODNUTÍ O PRIVATIZACI PLYNÁRENSTVÍ A TAM JE SI TUACE OBDOBNÁ, NAVÍC KOMPLIKOVANÁ TÍM, ŽE RUSKO VYSLOVILO SVÉ PŘÁNÍ ( A SNAD S E JIŽ K TOMU CHYSTÁ), VYBUDOVAT NOVÝ VELKOKAPACITNÍ PLYNOVOD PŘES BĚLORUSKO, P OLSKO,NAPOJENÍ NA ZÁPADOEVROPSKOU SÍŤ A TÍM PÁDEM BY SE MOHLO STÁT, ŽE ČESKÁ R EPUBLIKA PŘESTANE BÝT ZEMÍ TRANZITNÍ A STANE SE ZEMÍ KONEČNOU. V dnešní situac i, kterou máme, propojení nestačí krýt naší potřebu ani z 1/3 a v tom případě se tady zase objevuje OPĚT pro ČESKÝ STÁT NEVÝHODNÁ ZÁVISLOST NA RUSKU. Hovoříme pořád o ropě a neuvědomujeme si, že je situace obdobná ve všech oblas tech, kde se objevuje zdroj surovin mimo naše území. Nebo si to na patříčných místech plně uvědomují a náš návrat ke kapitalismu, či zpět do Evropy, jak se vžilo, má být pod kontrolou Východu, respektive Moskvy. Vzhledem k tomu, že zd roje surovin jsou v nestabilních oblastech, je přístup k řešení (viz česká ces ta) přinejmenším nezodpovědný. To na adresu jak ministra průmyslu a obchodu Vl .Dlouhého, tak na adresu ministra hospodářství K.Dyby, neboť u nás nedošlo k d emonopolizaci strategického průmyslu. ( ještě se vrátíme později k pozici T.Je žka a ministerstva pro privatizaci v této cause).

Kdyby se v předstihu řešil problém monopolů a vědělo se, jakým způsobem budou regulovány včetně energetických a vysokonapěťových sítí, potom by již nebyl pr oblém do tohoto schematu zasadit i privatizace a transformace jednotlivých odv ětví.

K INGOLDSTADTU.

Prohlášení vlády, že vybudování je ze strategických důvodů nezbytné, je samozř ejmě oprávněné a logické. Ovšem, je-li ze strategických důvodů budována věc, k de nemám jistotu že se mně ekonomicky v horizontu vrátí,v tom případě jsem sic e stratég, ale nejsem ekonom. Nejsem efektivní ekonom, protože nemám (díky ned ořešeným meritním vztahům a okolnostem) jistotu, že z vybudovaného ropovodu mn ě nebude foukat pouze zdravý bavorský vzduch. Ropovod je napojen na západoevro pskou síť s nemalým podílem Totalu. Hovoří se o smlouvách, které budou velmi d louhé (cca 1,5 roku).Bude v nich obsažena smlouva na přepravu, což znamená pře prav, nebo zaplať. Spotřeba v ČR je zhruba 8 mil.tun. Aby se ropovod efektivně zafinancoval, je potřeba, aby jím proteklo min.5 mil.tun. Pokud by nedošlo k naplnění druhé podmínky, to znamená nejen výstavby ale i transportu, znamená t o, že by vše zůstalo pouze v strategické části a zaplatil by daňový poplatník. Koncorsium se snažilo nějakým způsobem zaujmout naší exekutivu a utvořit tako vou nabídku, která by byla pro Českou republiku zajímavá. První byla v převrác ení toku ropy, druhá byla, že doporučili nabídnout Rusku přepravu v systému zá padoevropských ropovodů, další byla nabídka předjednání existence českého petr ochemického průmyslu (hruhé zpracování některých produktů v Litvínově a transp ort ropovodem do zahraničí k dalšímu zpracování), nabídka na rozšíření českých trhů. Vše do jisté míry ztroskotalo na argumentu, že vstupem zahraničních spo lečností do Kaučuku a Chemopetrolu by byl ohrožen český chemický a petrochemic ký průmysl, který závisí na hlubokém zpracování ropy. Hluboké zpracování ropy je neefiktivní, v dnešní době ztrátové a cizí firmy, které by vstoupily, by se pochopitelně chovaly tržně a ta část, která by se jevila jako neefiktivní by byla tlačena k ukončení existence. To je jeden z hlubokých omylů, který nelze brát jako relevantní fakt.

MĚLO BY SE NEUSTÁLE UPOZORŇOVAT NA TO, ŽE ZÁKLADNÍM MOMENTEM JE PŘI VZÁJEMNÉM PROPOJENÍ BÝV.ROPOVODU DRUŽBA SE SÍTÍ ZÁPADOEVROPSKÝCH ROPOVODU, MOŽNOST PŘEVR ÁCENÉHO TOKU ROPY. TO NEJEN OHROŽUJE MOCENSKÉ POSTAVENÍ RUSKA (MOSKVY) ZVLÁŠTĚ VE VLIVU NA HOSPODÁŘSKÝ CHOD BÝV.STÁTU VÝCHODNÍHO BLOKU, ALE V JINÉM POHLEDU I MOBILNOST ARMÁD, ČI JEJICH ČÁSTÍ ( Ukrajina, Slovensko) BÝVALÉ VARŠAVSKÉ SML OUVY.

KONKRÉTNÍ KROKY V ČR

Z TOHOTO UHLU POHLEDU, LECOS VYSVĚTLUJÍ.

Změna názoru ministerstva průmyslu a obchodu na způsob privatizace se stala ma rkantní po náhle provedených personálních změnách. Objevila se po nástupu nové ho náměstka min.Dlouhého, p.Sabely. Sabela dostal jakousi supervizi nad celou tou oblastí a stal se jedním z propagátorů vstupu Chemapolu do našich rafineri í. U Chemapolu je jednoznačné, že je navázán na komplex ropného průmyslu v Rus ku. Má velmi úzké kontakty. Z našeho obchodního zastupitelstva v Moskvě jsou z právy, že je i tam dominantním. Dokáže ovlivnit svými vazbami případné konkure nty, dokáže jim bránit i v takových triviálnostech, jako je získání osobního a uta. Dovoz automobilu ze zahraničí musí totiž projít celnicí, což se buď bez t učného bakšiše či úzkých kontaktů hned tak nepodaří a čekací doby mohou být i několik měsíců. Generální ředitel Junek( StB) může tvrdit zcela legitimně, že na mafie napojen není. Snaží se navíc( s podporou ruské vlády samozřejmě), usm ěrovat obchod na státní akciové společnosti, což je odstátněná společnost, kde může mít majetkový podíl kdokoliv. Nevylučuje se ani ruská vláda. Hovoří se o samotném premiérovi Černomirdinovi v souvislosti s a.s.Nafta. Navíc je pravdo u, že v Rusku vznikají soukromé těžařské společnosti. Tlak Ruska na závislost ČR ma ruské ropě v tržní společnosti není normální. Suverenní stát, kterým (do ufejme) jsme , nemůže příjmout diktát od koho, kolik a za kolik nakupovat. A t o ani zdánlivou formou neovlivněného obchodu Chemapolem.

ZDÁNLIVĚ NEKONZISTENTNÍ SOUVISLOSTI NA DOMÁCÍ SCÉNĚ. To, co se přihodilo,( včetně výměny Tomáše Ježka), bylo velmi dlouho a velmi o bratně připravováno. Výměna T.Ježka tento strategický plán ukončila a je přímo i nepřímo souvislá s privatizací petrochemického průmyslu a s jeho zpětnou fi xací na ruskou ropu. Privatizace rafinerií, uhelného průmyslu a plynárenství p řináší zpětně strategické podíly na Fond národního majetku. Tam se tedy něco s tát muselo.

Causa musela začít kontaktem p.náměstka MPO s p.náměstkem Jurečkou (ODS) z min isterstva privatizace. Z toho lze i předvídat, nebo analyzovat, jaké je postav ení náměstků jednotlivých ministerstev. Zatímco na ministerstvu průmyslu a obc hodu se bez p.min.Dlouhého nehne ani lístek, či-li veškeré kroky jsou konzulto vány s ministrem, na straně ministra Skalického existuje velká autonomie . Nel ze počítat s tím, že min.Skalický řídí kroky svých náměstků. Nám.Sabela s nám. Jurečkou začali na prezidiu Fondu národního majetku vytvářet tlakovou atmosfé ru a postupnými kroky přivedli napětí do takového stupně, že T.Ježek předal, ( jak jsme již uvedli), bez vědomí prezidia výkon práva valné hromady na Dlouhéh o. Není bez zajímavosti, že štvanice na Ježka byla podporována výpadem Rudého práva a následně některými dalšími sdělovacími prostředky a tudíž zapadala náp adně souvisle do celkového programu. V další etapě se ministr Dlouhý náhle sta hl do pozadí, proběhlo politické gremium ODA a tam bylo zaznamenáno několik za jímavých peripetií. Politickým gremiem ODA byl T.Ježek podpořen až asi na dva hlasy, které mu nevyslovili důvěru. Samozřejmě z ekonomických ministrů je v OD A pouze min.Dlouhý. Bylo však jasné, že po tlaku který byl vyvolán, se nepodař í T.Ježka obhájit a bylo mu doporučeno, aby našel svého nástupce. T.Ježek zare agoval zkratkově, bylo vidět, že se ho to dotklo subjektivně. To se promítlo v jeho nešťastných vyjádřeních. K pádu T.Ježka nutně tedy muselo dojít, ovšem h lavním významem v kontextu je, že se Fond národního majetku se jeho odstranění m ve správě majetku nebezpečně přiblížil exekutivě, tzn. ministerstev hospodář ství a průmyslu a obchodu a zvýšila se tak koncentrace moci do rukou exponovan ých jednotlivců, jmenovitě min.Dyby a Dlouhého. Fondem národního majetku lze o vlivňovat hospodářsky politické dění ve státě.

Bez ohledu na partajní příslušnost jednotlivých person, výkonné orgány se chov ají naprosto autonomně i DÍKY TOMU, ŽE JSOU V TOM BRÁNĚNY A HÁJENY PŘEDSEDOU V LÁDY. PAN PREMIÉR DO JISTÉ MÍRY KRYJE PARTIKULÁRNÍ ZÁJMY, POKUD JE JEJICH POLI TIKA KONZISTENTNÍ S JEHO OSOBNÍ PŘEDSTAVOU. TO ZNAMENÁ, ŽE JE OCHOTEN VYTVOŘIT OCHRANNÝ VAL V PŘÍPADĚ, ŽE KROKY JEDNOTLIVCE Z PŘEDSTAVITELU MOCI NEJSOU PO C HUTI JEJICH PARTAJI (tedy i jiné než ODS).

ZÁVĚREM.

V současné době je nutné zachránit co se dá , zachytit uzlové problémy, doplni t legislativu a zabránit daňovým únikům, demonopolizace. V každém případě je n utný vstup zahraničního kapitálu. Zprůhlednit privatizaci natolik, aby řadový občan mohl sledovat dopad kroků a jeho promítnutí až do spotřebitelských cen. Umožnit cizincům získávat majetky a nemovitosti legálním způsobem. Restituční tečka ano,ale až po vrácení majetku uloupeného.

V otázce petrochemie zahraniční nabídka stále trvá. Podstatné bude, jak v priv atizačním procesu, který je navržen a předložen vládě, bude participovat Chema pol. Záleží na vyjádření ministra vnitra Rumla, který byl pověřen prověřením j istých souvislostí. Pokud jeho analyza prokáže

propojení Chemapolu na Rusko ve více směrech, případně, že se Chemapol podílel na vysokých daňových únicích a tyto prostředky bude chtít využít v privatizac i, v tom případě by se měla preferovat cesta bez účasti Chemapolu.( Obligace f ormou dluhopisů jsou ideální pračkou špinavých peněz).

Navržená varianta superholdingu s nadvýšením kapitálu Coramem a Paramem ( i př i verzi účasti Chemapolu odstranění možnosti blokace rozhodnutí) k posílení ma joritního postavení státu je sice krkolomná, nicméně vláda podle novel Zákona o velké privatizaci nemůže měnit v průběhu probíhajícího kola privatizační pro jekty.

Z nejmenovaných, dobře informovaných zdrojů, pro NN 2.7.94 Iva SEDLÁŘOVÁ