--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Pilous Jiří F.
Název: Pinochetova návštěva...
Zdroj: NN Ročník........: 0004/027 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Analýza týdne Pinochetova návštěva v České republice rozdělila společnost
aneb Kdo zůstal dosud komnistou?
Letošní pozdní jaro a počínající léto bylo, a do značné míry ještě je, dost ho rké. Nikoliv snad počasím, ale hromaděním různých afér a zdánlivě neřešitelnýc h, rádoby zásadních problémů. Namátkou připomeňme ty, o nichž jsme v minulosti v Necenzurovaných novinách už psali: například silně kontroverzní role minist ra obrany Antonína Baudyše (KDU-ČSL) jak při výkonu funkce, tak i na domácí po litické scéně, soudní proces s bývalým podplukovníkem BIS Václavem Wallisem a nejasnosti kolem do nedávna ještě předsedy představenstva Harvardských investi čních fondů Viktora Koženého, skandál s vynucenou rezignací předsedy Fondu nár odního majetku Tomáše Ježka (ODA) či činnost někdejších příslušníků StB v Bezp ečnostní informační službě...
Před více než měsícem přilila oleje do rozbouřené hladiny veřejného mínění, po dle velké části sdělovacích prostředků a jistých mocenských skupin diskutabiln í návštěva dřívějšího chilského diktátora a současného vrchního velitele pozem ních sil chilské armády generála AUGUSTA PINOCHETA. Oleje proto, že díky rozpo ruplnosti této osobnosti se politické spektrum a většina denního tisku rozčlen ily na několik základních názorových proudů: indiferentní, "antipinochetovský" a konečně ojediněle chápající Pinochetovu činnost v sedmdesátých a osmdesátýc h letech tohoto století v Chile v kontextu rozporuplnosti moderních světových dějin (v tomto případě pochopitelně s odkazem na historické zkušenosti Českosl ovenska v posledních padesáti letech).
* * *
O účelu a okolnostech návštěvy generála Pinocheta v České republice toho už by lo řečeno a napsáno hodně. I na stránkách Necenzurovaných novin. Je tedy zbyte čné se opakovat. Přesto však redakce považuje za nutné se k této události ješt ě jednou vrátit. A vytyčit v následujících řádcích přesné mantinely jednotlivý ch názorových směrů k dané události včetně jejich zázemí, resp. podhoubí. (Jen pro orientaci uveďme, že generál Augusto Pinochet přijel do České republi ky s oficiálním posláním jako vrchní velitel pozemních sil chilské armády a ja ko člen chilské delegace dne 3O. května 1994. Ta zde několik dní na pozvání ak ciové společnosti Omnipol jednala o výměně informací a případném prodeji český ch zbraní chilské armádě...)
Než však přejdeme k oné avizované diferenciaci názorů na Pinochetovu osobu, zk usme si ve zkratce připomenout, kdo to vlastně generál Augusto Pinochet byl, č ím se "proslavil" a z čeho pramení rozdílnost chápání na jeho úlohu v novodobé chilské a světové historii... A co to vlastně "novodobá chilská historie" v s ouvislosti s jeho osobou a s "mezinárodním komunistickým hnutím" byla. "ANTIPUČISTA", NEBO "PUČISTA"?
Abychom si přiblížili kořeny podle komunistické terminologie tzv. Pinochetova "neslavného zločineckého působení", podívejme se na politický a hospodářský vý voj v Chile v inkriminovaném období. A jako výchozí bod použijme informace z č lánku Johna D. Polesaka "Pinochet - mýtus a strašidlo", zveřejněného dne 8. če rvna 1994 v Českém deníku, doplněné o další údaje z našeho tisku. * * *
V polovině šedesátých let se Chile z ekonomického hlediska jevila jako velmi n adějná země. S výjimkou nemalé inflace, s níž tehdejší president Eduard Frei z ápasil se střídavými úspěchy: v roce 1968 pouhých 26 procent, o tři roky pozdě ji už 32, 5 procenta. Její příčiny spočívaly v neukázněném vydávání oběživa a v nadměrných vládních výdajích.
V lednu 1971 se konečně podařilo inflaci stlačit na hranici 23 procenta, to vš ak již převzal moc slabošský reformní socialista Salvador Allende, silně ovliv ňovaný svými marxistickými přáteli.
(Presidentskou funkci získal Allende až ve čtvrtém kole voleb, avšak pouze dík y značnému rozkolu mezi nesocialistickými stranami, které ve volbách dostaly 6 2 procent hlasů. Allende se svým ziskem 36, 2 procenta tak vlivem těmto neshod vlastně dostal svůj mandát zadarmo.)
Novopečený president se vzápětí po svém uvedení do úřadu rozhodl nahradit nedo statečnou podporu voličů příliš radikálním plněním předvolebních slibů - již v roce 1971 se proto uchýlil ke znárodňování ve velkém. "Dělnické výbory" coby "orgány lidové moci" obsazovaly továrny a jim na roveň postavené tzv. "rolnick é rady" zabíraly zase zemědělskou půdu a statky na venkově. Do země pak navíc začaly proudit tisíce nadšených rudých partyzánů, kterým se zdály i drastické Allendovy reformy příliš pomalé a tudíž chtěly roztočit "kolo dějin" důrazněji a hlavně rychleji...
(Zdá se, že výše popsaný postup cosi živě připomíná. Zejména těm, kdož dobře z nají historii nebo jsou dříve narození. Např. léta 1947 a 1948 v Československ u. Závodní výbory, rolnické rady, místo rudých partyzánů komunistické lidové m ilice či narůstající počet komunistických poradců ze Sovětského svazu... A chc eme-li jít mimo naše vlastní zkušenosti, stačí připomenout tzv. "Velkou říjnov ou socialistickou revoluci" v Rusku, revoluční Castrovu Kubu, Kamodžu, Angolu, řádění revolučních studentských gard při tak zvané kulturní revoluci v Číně a td.)
* * *
Následky uvedeného vývoje v Chile na sebe nenechaly dlouho čekat - přišly v po době katastrofy: Země se stále více izolovala od světového obchodu, Moskva po počátečním nadšení odmítla poskytnout jakýkoliv z rozjednaných úvěrů... (napro ti tomu sliby na dodávky zbraní rudým partyzánům a revolucionářům plnila...), všude postupně převládla vnitropolitická nestabilita a začínala se projevovat všeobecná destrukce společenských a etických hodnot.
V listopadu 1971 vyhlásil Allende ve své zemi ekonomický a hospodářský bankrot . A dominující politický úpadek a chaos pak zlikvidovaly poslední zbytky demok racie. Dělníci byli rozčarováni praktickým plněním presidentových slibů - výpl aty se jim opravdu silně znásobily, ale za obnos dostatečný před volbami ke ko upi osobního auta nyní sotva pořídili základní obživu. Naopak levice, zklamaná pomalým postupem "reforem" si zatím už od června 1972 pilně opatřovala zbraně , pravděpodobně k plnému převzetí moci; svědčí o tom mimo jiné i tehdejší ofic iální heslo socialistické strany: "Úkolem doby je odstranit parlament." (Je zbytečné, vzhledem k analogickému vývoji v jiných, nám známých zemích, zdů razňovat, že se zásilkami samopalů se stále více objevovali i obětaví zahranič ní poradci, experti přes vývoz lidových revolucí, vyškolení v ahraničí...) * * *
Silná střední vrstva byla stávajícím vývojem zděšena, armáda, rekrutující se p ředevším ze zbídačených venkovanů, se pod neúnosným tlakem extrémní levice pos tupně začínala politizovat. Situace v Chile stále více nabírala jasný kurs k o bčanské válce. Zejména, když inflace v roce 1972 dosáhla 163 procenta a levice od května téhož roku rozpoutala zatím nejtvrdší politické násilí. Střední vrs tvy zahájily stávky a po několika týdnech se k nim přidávali i dělníci... Allende dál k tomu tomu všemu nečinně přihlížel. Stejně tak ovšem i k vyzbrojo vání partyzánských bojůvek stále těžší vojenskou technikou; ty měly už víc zbr aní (30.000 mužů, z toho kolem 15.000 zahraničních "rudých" partyzánů) než arm áda (v té době asi 26.000 příslušníků).
* * *
V průběhu první poloviny roku 1973 se inflace vyšplhala už téměř na 200 procen t, od počátku května politické násilí pozvolna přerůstalo v teror: přesně podl e marxistického vzoru ozbrojeného třídního boje... V den třetího výročí voleb, 4. září 1973, byl Allende "velmi překvapen" hladovou demonstrací tři čtvrtě m iliónu lidí v Santiagu. O pouhý týden později ho smetl puč, který řídil jím os obně ustanovený generál Augusto Pinochet. V santiagské márnici napočítali podl e oficiálních hlášení 2676 mrtvých, další desetitisíce lidí zemřely na následk y zranění či dodnes zůstaly nezvěstné... Moskva dirigovala "celosvětové zděšen í" a protesty... A o sedm let později Světová banka prohlásila: "Přes mimořádn ě nepříznivé okolnosti se chilským úřadům podařilo docílit ekonmického obratu a zlepšení, které nemá v dějinách země obdoby"...
(Že šlo ze strany Pinocheta skutečně o opatření proti uchopení moci komunistů a ne o fašistický převrat, dokazuje skutečnost, že vojenská junta v zemi nepro sazovala žádnou scestnou sociální či nacionální ideologii, tedy nějaké vymýván í mozků tak, jak to známe ze všech fašistických resp. komunistických režimů. N aopak: Pinochet povolal do vlády přední liberální ekonomy, kteří chilské hospo dářství znovu postavili na nohy. Chilská ústava z roku 1980 pak zcela jasně de klarovala časovou omezenost vojenského režimu. V roce 1989 junta obnovila demo kratický režim a o rok později Pinochet odstoupil z funkce presidenta...) * * *
Takový je tedy sled událostí v Chile. A úloha generála Pinocheta, kterou v nic h sehrál? Na rozdíl od názoru tehdejšího stoprocentního a dnešního většinového mínění našich sdělovacích prostředků svým zásahem - čili pučem - nepotlačil s vobodu a demokracii, ale zabránil, jak jsme uvedli už výše, totálnímu rozpadu státu a s největší pravděpodobností i kruté občanské válce, jež hrozila být mn ohem krvavější než vše, co se mu následně tzv. "světovou veřejností" připisova lo. Zejména, když ono "připisování" bylo do značné míry přebíráno od socialisi cké a komunistické chilské emigrace, která se v zápětí poté usídlila v SSSR, H usákově Československu a Honeckerově NDR. Pochopitelně za peníze těchto států. ..
(Jistě, ty mrtvé, nezvěstné, zraněné a uvězněnéé nikdo generálu Pinochotovi "n eodpáře". Povlečou se jeho svědomím jako "černá skvrna na životopise" až do sm rti. Nikdo však nemůže onomu pánovi upřít, že svým antikomunistickým pučem zab ránil občanské válce, zastavil destrukci ekonomiky a znovupozvedl chilské hosp odářství na velmi vysokou úroveň, dnes nejvyšší v Latinské a Střední Americe. Víc k tomu nelze dodat, protože jinak by nastoupily jen plané úvahy...) OFICIÁLNÍ REAKCE
Jak už bylo řečeno, generál Augusto Pinochet přijel do České republiky s chils kou vojenskou delegací na pozvání akciové společnosti OMNIPOL, firmy, jež se z abývá obchodováním se zbraněmi. Nebyla to tedy oficiální návštěva a údajně nem ěla s ministerským kabinetem nic společného. Tedy alespoň podle vyjádření nejv yšších vládních míst. Možná i z toho důvodu se proto ke generálu Pinochetovi p áni ministři včetně premiéra vyjadřovali indiferentně a do značné míry také re zervovaně.
* * *
Ministr vnitra JAN RUML (ODS) k názorům, že Pinochet zabránil nástupu komunism u v Chile, uvedl: "Vidím generála Augusta Pinocheta jako představitele určité formy diktatury a nelze se řídit heslem, že cíl světí prostředky." Z hlediska bezpečnosti státu viděl Ruml jeho návštěvu jako naprosto irelevantní. "Pinoche t nemá bezprostřední politické zájmy v tomto geopolitickém prostoru, ani verbá lně neútočí na integritu České republiky."
Vicepremiér a předseda ODA JAN KALVODA by Augusta Pinocheta dnes zase chápal s píše jako historickou osobnost, neboť přes všechny své neodpusitlné skutky dok ázal postavit mez extrémně levicovému vlivu v jedné zemi a také obětovat své m ocenské amice pokojnému vývoji směrem k politické pluralitě. Zdůraznil však: " Jsou tady dvě strany rovnice. Pro a proti. I kdyby byl jen jediný bez soudu a nespravedlivě zavražděný člověk, tak to nemůže vyvážit žádný klad na druhé str aně."
(Ministr zahraničí JOSEF ZIELENIEC se vůbec raději nevyjádřil. Ovšem podle sdě lení Rudého práva z 2. června 1994 se o udělení víza generálovi Pinochetovi hl asovalo ve speciální komisi ministerstva zahraničních věcí. "Nemohu takovou in formaci ani potvrdit, ani vyvrátit," uvedl den předtím ředitel tiskového odbor u ministerstva M. SKOLIL. Český konzul v Santiagu de Chile MARTIN POVEJŠIL k t omu 31.května 1994 uvedl, že o cestě Augusta Pinocheta zastupitelský úřad vědě l už před půl rokem. "Jelikož však Pinochet není na seznamu nežádoucích osob, vysavil mu počátkem května konzulát diplomatické vizum..." Mluvčí ministerstva zahraničních věcí Vít Kurfürst pak potvrdil, že ministerstvo nemělo žádný dův od generálovi vízum nevydat...)
* * *
V podstatě indiferentní stanovisko k návštěvě, a tím vlastně i k osobě generál a Pinocheta, zaujal premiér VÁCLAV KLAUS. Podle něj jeho cesta do České republ iky nemá co činit s vládou, nemá oficiální charakter. Vláda také nemůže diktov at podnikům, s kým mají či nemají obchodovat. Klaus též odmítl podezření komun istického poslance Vratislava Votavy ( KSČM) o podivných okolnostech Pinocheto vy návštěvy. Poslanec Votava totiž citoval výrok ministra obrany Antonína Baud yše (KDU-ČSL), který řekl, že návštěvu Pinocheta umožnily Klausovy postoje při jeho návštěvě v Chile.
(K osobě Pinocheta či jeho úloze v Chile v sedmdesátých a osmdesátých letech s e ovšem Klaus nevyjádřil. Jeho postoje je však možné vyčíst z následujícího vý roku: "Nikdo nediskutujeme o tom, zda poslední šéfové komunistického režimu, p áni Jakešové nebo kdokoliv jiný, mají nebo nemají pas a mohou či nemohou cesto vat do ciziny. Myslím, že bychom se velmi divili, kdyby někdo začal protestova t, že někdo z bývalých komunistických potentátů jede na dovolenou do Španělska , Řecka nebo kamkoliv jinam...")
* * *
Zcela jiné stanovisko zaujal už zmíněný ministr obrany ANTONÍN BAUDYŠ. V prvé řadě, podle některých zdrojů z ministerstva obrany, Baudyš proti plánu nepřije l 2. června 1994 na vojenský veletrh do Brna z obavy, aby se tam nesetkal s Pi nochetem. Navíc ministr Baudyš podle svého náměstka Jiřího Pospíšila rozkazem znemožnil generálu Pinochetovi návštěvu ve Vysoké vojenské škole pozemního voj ska ve Vyškově. Ministr Baudyš prý nepovažoval za vhodné, aby se Armáda České repuliky jakýmkoliv působm stýkala s vrchním velitelem chilských pozemních voj sk...
(A obdobným způsobem se zachovali i někteří ředitelé vojenských opravárenských závodů, které pro armádu pracují a jež by měly mít eminentní zájem právě na t om, aby chilská vojenská delegace kontrakt s akciovou společností Omnipol na o dkoupení našich vojenských přebytků uzavřela. Totéž se pak týká i několika čes kých zbrojovek, které taktéž odmítaly s generálem Pinochetem styky, a tím přin ejmenším ztratily mžnost uzavření výhodného obchodu, podle odhadů nejméně za 1 50 miliónů dolarů. O vhodnosti takového chování už ani nemluvě.)
* * *
K indiferentním, i když do značné míry odmítavě laděným stanoviskům ke generál u Pinochetovi lze řadit také postoje presidenta České republiky VÁCLAVA HAVLA. Už 30. května 1994, tj. v první den Pinochetova pobytu v České republice, se od jeho náštěvy tady distancoval. Presidentův mluvčí LADISLAV ŠPAČEK uvedl, že podle Václava Havla by pro vzájemné česko-chilské vztahy bylo prospěšné, k dyby je rozvíjely osobnosti respektované v demokratickém světě.
(Jistě, president má jako každý jiný občan právo na vlastní názor na dění kole m sebe. Obávám se však, že jeho eventulní hodnocení česko-chilských vztahů z h lediska osob, které je realizují, je přinejmenším sporné. Protože pokud by měl o své mravní opodstatnění, museli bychom je praktikovat ve všech případech ste jně nekompromisně. Např. při příjezdů různých delegací z bývalého Sovětského s vazu, kde ve své naprosté většině jsou lidé, kteří rozhodně z minlosti mají do st "špinavé" ruce. Totéž ovšem platí také o mnoha našich současných politickýc h a hospodářskch činitelích či kapitalistech, svázaných "pupeční" šňůrou s něk dejším totalitním režimem a jeho represívními orgány, například Státní bezpečn ostí, Lidovými milicemi...)
O pár dní později se pak president v rozhlase k Augustu Pinochetovi vyjádřil s lovy: "Je to muž, který zorganizoval puč proti demokraticky zvolené vládě, jeh o jméno je spojeno s hospodářským zázrakem, ale zároveň s mnoha krutostmi a s řáděním tajné policie."
HYSTERIE TV NOVA A RUDÉHO PRÁVA
Je docela možné, že návštěva generála Augusta Pinocheta by proběhla s minimáln í publicitou, nebýt enormního zájmu soukromé televizní stanice NOVA. Vlastně l ze říci, že hysterii kolem jeho služebního pobytu v České republice rozpoutala právě ona. Laskavý čtenář si jistě vzpomene na bombastické pátrací akce po do bě příjezdu Pinocheta do Prahy, o místě, kde měl být ubytován, o jeho oficiáln ím resp. neoficiálním programu v České republice. Vše pochopitelně ve stylu ne jtvrdšího bulváru se zřejmě úmyslným opomenutím jakéhosi Pinochetova životopis ného minima. Včetně distanu od objektivního zhodnocení jeho úlohy v chilských a světových moderních dějinách...
(Jenomže, tohle by asi bylo nad síly oné soukromé televizní stanice NOVA. Zvlá ště, když se podíváme na lidi, kteří jsou v čele tohoto sdělovacího prostředku a připomeneme si, co někteří z nich ještě donedávna dělali. A to jak v dobách komunistického režimu, tak ve službách pánům Pithartovi, Rycheckému a dalším z Občanského hnutí.)
* * *
Obdobným způsobem se prezentovalo i neokomunistické RUDÉ PRÁVO. I když s určit ým rozdílem: Jestliže u TV NOVA byla ideologie skryta v podtextu zpravodajství , u Rudého práva zřetelně hrála prim. Zejména u některých redaktorů, například u jistého Martina Hekrdly (např. Rudé právo ze dne 2. června 1994, glosa ke d ni "Kdyby", str. 3).
(Ostatně, ideologická angažovanost ve smyslu normalizačního období čišela z Ru dého práva i ve všech zpravodajských "relacích" s touto tématikou, uvedených j ako "vlastní informace". Především způsobem výběru faktů, které jednoznačně vy znívaly antipinechotovsky. Bez toho, aby mohli ti, co měli jiný názor, své od Rudého práva či dnešních resp. dřívějších komunistů odlišné postoje zdůvodnit. )
KOMUNISTÉ SE NEZAPŘOU
Obdobná stanoviska jako Rudé právo měly i některá další politická uskupení. Vy necháme-li komunistické pohrobky KSČM, SDL nebo stranu Levého bloku, kde je an tipinochetovská orientace jasná už z principu a podmíněna historickou kontinui to marxistické ideologie, zůstane nám na této platformě vedle sociálně demokra tické strany ještě Liberálně sociální unie (LSU), různé moravské více či méně nacionálně laděné strany a Svobodní demokraté (OH).
(Čili všichni ti, kteří o sobě tvrdí, že patří ke středu našeho politického sp ektra, a zapomínají při tom dodávat, že jsou buď přímou resp. nepřímou odnoží komunistů, nebo bývalí reformní komunisté (SD-OH), případně že jejich finanční zdroje (LSU) patří k velmi nejasným).
* * *
U všech zmíněných subjektů, stejně tak jako u Rudého práva, TV NOVA a většinou také u MLADÉ FRONTY DNES, LIDOVÝCH NOVIN, PRÁCE a dalších převládá vedle nejt vrdšího negování Pinochetovy postavy a jeho úlohy v sedmdesátých resp. osmdesá tých letech na chilské politické scéně i snaha zdiskreditovat v souvislosti s návštěvou generála Pinocheta v České republice vládní koalici a premiéra Klaus e osobně.
Za nehorázné pokládají představitelé KSČM, že představitele vlády nevzrušuje n ávštěva bývalého chilského diktátora Augusta Pinocheta. Tak lze označit slogan komunistů, který si vzali za svůj již zmíněné síly levice a "středu". * * *
Tak třeba tímto způsobem se vyjádřil i jistý pan J. HOLUB, který byl posledním československým velvyslancem v Itálii (a jehož jméno je totožné s jménem, evi dovaným coby agent StB) a jenž dnes působí jako zahraniční tajemník LSU. Člen prezídia Svobodných demokratů (OH) PAVEL RYCHECKÝ, bývalý místopředseda f ederlní vlády, mimo obligátního už odsuzování Pinocheta, prohlásil na tiskové konferenci 1. června 1994 v Olomouci: "Tvrzení, že Pinochet je soukromou osobo u, která je v této zemi na soukromé náštěvě, považují Svobodní demokraté za fa leš a lež."
(Obdobné stanovisko zastávají sociální demokraté. Zapomínají však k němu už do dat, že do nedávna jejich čelný představitel a dodnes prominentní člen, bývalý místopřadseda federální vlády do voleb v červnu 1998 VALTR KOMÁREK (v té době OF), při své tehdejší oficiální vládní návštěvě v Chile měl s generálem Pinoc hetem úzké kontakty. Že by jim to při přijímání Komárka do svých řad tenkrát n evadilo?)
PÁR STATEČNÝCH "MUŠKETÝRŮ"?
V záplavě útoků na generála Pinocheta a v této souvislosti také na premiéra Vá clava Klause se ovšem objevily i jiné, do značné míry pozitivní hlasy. Předevš ím z nejmenší strany vládní koalice, Křesťanské demokratické strany. Či přesně ji řečeno z úst jejího místopředsedy VÁCLAVA BENDY a poslance TOMÁŠE SVOBODY, předsedy kontrolního výboru pro Bezpečnostní informační službu Poslanecké sněm ovny Parlamentu České republiky. A v některých případech také od KAN. "Za svou osobu mohu prohlásit, že pan generál Pinochet je samozřejmě osoba kon troverzní, ale že k němu zaujímm stanovisko příznivé," prohlásil 2. června 199 4 Vávlav Benda. Vyjádřil dále názor, že v uplynulých desetiletích byl Pinochet jednou ze dvou osobností, druhou byl generál Suharto v Indonézii, které se po stavily proti komunistické expanzi a dokázaly ji odvrátit. Podle jeho slov Pin ochet přivedl velmi rychle Chile k hospodářskému rozkvětu, byl dokonce schopen přivést republiku ke svobodným volbám a podle jejich výsledků odejít z vrchol né politické scény. V Chile byla použita řada nedemokratických "a možná krutýc h prvků, nicméně ty byly odpovědí na velmi málo demokratické a velmi kruté pos tupy v podstatě mezinárodního komunismu... který prostřednictvím Allendovy vlá dy dokázal Chile výrazným způsobem zruinovat," uvedl Václav Benda. (Obdobným způsobem reagoval i Bendův stranický souputník Tomáš Svoboda a výkon ný výbor Křesťanskodemokratické mládeže. Ten považuje kampaň proti generálu Pi nochetovi, vedenou ve většině našich sdělovacích prostředků, za "neslušnou... Demagogické argumenty o počtu obětí pokládáme za směšné vzhledem k dobové situ aci v zemích, v nichž zvítězil komunismus...")
Naopak vedení Křesťanských demokratů se od těchto stanovisek distancovalo. Zvl áště poté, co Václav Benda spolu s Tomášem Svobodou pozvali generála Augusta P inocheta na oběd. Ten se sice nakonec neuskutečnil, protože Pinochet už dojedn aný oběd zrušil pod dojmem negativnío postoje českého tisku k jeho osobě, ale jak uvidíme později, "poprask" tím vznikl veliký. Zejména u jistých politickýc h a společenských kruhů.
NĚKTEŘÍ CHARTISTÉ A DISIDENTI KONTRA PINOCHET
Informace z mezititulu se dne 3. června 1994 objevila v některch sdělovacích p rostředcích. Např. RUDÉ PRÁVO píše: Na bývalého chilského diktátora Augusta Pi nocheta... podalo trestní oznámení pražskému státnímu zastupitelství několik o sob, mezi nimi signatáři Charty 77 JOHN BOK, H. CHROMÝ a S. PENC. Podle nich e xistuje důvodné podezření, že se na Pinocheta vztahuje Úmluva proti mučení a j inému krutému zacházení, která je součástí právního řádu České republiky. (Což je v podstatě záležitost velmi směšná. Zejména když po naší repulice stál e běhají beztrestně destitisíce příslušníků Státní bezpečnosti a bývalých pote ntátů, kteří mají na svědomí desetitisíce zavražděných, statisíce vězněných... Což zřejmě, jak uvedla TV NOVA, vzal na vědomí i městský ztátní zástupce v Pr aze JUDr. Josef Kredba a "decentně" celou událost "zahrál do autu"...) * * *
Zmínění chartisté však nebyli jediní, kdo reagovali na generála Pinocheta nega tivně. Ozval se také PETR UHL, rovněž bývalý chartista a vedoucí činitel disen tu. Ten ale zvolil formu otevřeného dopisu někdejšímu kolegovi z Charty 77 Vác lavu Bendovi. A pochopitelně zveřejněnému kde jinde než opět v Rudém právu (dn e 6. června 1994, str. 1 a 3). Odsoudil v něm stanovisko Bendy k Pinochetovi v četně jeho pozvání generála na oběd. A zároveň levicový intelektuál a dříve vy znavač anarchistického hnutí Petr Uhl Bendovi oznámil: "Prohlašuji veřejně, co jsem vždy tušil a čeho jsem se od Listopadu stále více obával: Nejde Ti o lid ská práva, nýbrž o Tvé vlastní postavení v politickém boji. Svými postupy a vý roky v posledních letech jsi mě stále více přesvědčoval, že tento boj chápeš j ako boj o moc. Po letech naší spolupráce ve Výboru na obranu nespravedlivě stí haných a v Chartě 77 mi je z toho smutno..."
(Dál je zbytečné pokračovat. Domnívám se totiž, že dopis sám o sobě v podstatě obhajuje komunistické idee svého pisatele a v mnoha případech Václava Bendu u ráží. Ale, to je spíš Bendova věc, jak bude na invektivy svého někdejšího kole gy reagovat...)
ZÁVĚREČNÉ SHRNUTÍ
Jak už bylo naznačeno v předešlém textu, Pinochetova návštěva v České republic e nejen rozbouřila hladinu veřejného mínění, ale rozdělila ji hned na několik základních směrů. V prvé řadě však ukázala, že smýšlení společnosti ve své vět šině ustrnulo na platformě komunistické, resp. marxistické ideologie. A pokud se z ní některé politické kruhy či masmédia dokázaly částečně vymanit, nedokáz aly už překročit určitou hranici a zůstaly na bázi indiferentnosti. Čili v poz ici "malého českého člověka", který pro jistotu zůstává neutrální, aby nic nev iděl, nic neslyšel a nemusel tak k ožehavým problémům zaujímat stanoviska. Což platí, s výjimkou několika jedinců, hlavně o reprezentantech vládní koalice, presidenta v tomto konkrétním případě nevyjímaje.
(Stejné dělení ovšem lze použít také v případě sdělovacích prostředků, jež pří mo ovlivňují veřejné mínění, vlastně je utvářejí. Jen málokteré z nich, v tomt o případě snad jen Český deník a kupodivu i Denní Telegraf, se v souvislosti s generálem Augustem Pinochetem dokázaly odpoutat od levičáckých a komunistický ch klišé a hodnotit minulé věci a události objektivně. Ty ostatní, včetně po l istopadu 1989 oficilně vycházejících Lidových novin, zůstaly nadále v zajetí p ostkomunistických a neobolševických ideologií. Kam v této škále současného čes kého tisku patří Necenzurované noviny, nechť čtenář rozhodne sám...) Jiří F. PILOUS