--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Vydra Luboš
Název: Spiknutí všeho schopných s neschopnými proti schopným
Zdroj: NN Ročník........: 0004/046 Str.: 002
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Komunismus = Spiknutí všeho schopných s neschopnými, proti schopným (trochu jedu, pro komunistické krysy, do jejich předvolebního guláše)

Luboš Vydra

Motto: Vstávaj starý bojovníci,

samí kurvy žádající

O tom, že neexistuje "hodný" nesmysl

Akční program KSČM, zveřejněný v nadttextu Haló novin, 7. 11. 1994 už zase pož aduje: "Právo na práci,..."(přestože práce může být až podle toho, jaké se vyt voří pracovní příležitosti)"...spravedlivou mzdu,..." (přestože mzda, by měla spravedlivě i odpovídat výkonu a kvalitě odvedené práce)"...moderní pracovní z ákonodárství..."(myšleno pracovní plánování, které opět povede k vytváření umě lých pracovních příležitostí, tedy stavění "hladových zdí")"...a sociální jist oty..." (pro lenochy a neschopné).

Vidíme tedy, že u komunistů stále nic nového, a to i kdyby si na tisíckrát změ nili jméno a rozptýlili se v celé společnosti. Jeden z mnoha jejich defektů, k terý je spolehlivě prozrazuje, pod detektory antikomunismu, je jejich požadave k "sociální spravedlnosti". Tedy omyl, který lze hledat již u prvních humanist ů a utopických socialistů. A je to právě ono zneužívání tohoto slova spravedln ost, které neustále hrozí zničením, onoho pojetí práva, které z něho udělalo z áruku individuální svobody. Sociální "spravedlnost" se začala považovat za vla stnost, kterou by mělo mít "jednání" společnosti. Jde o projev primitivního my šlení, které když se poprvé setká s nějakými pravidelnými procesy, tak je inte rpretuje, jako by je nějaká myslící bytost uvědoměle řídila. Je to stejné jako byla víra našich pohanských předků, že za všemi živelnými úkazy v přírodě sto jí nějaké božstvo, které lze získat a ovlivnit určitým "zbožným" chováním. Jde o primitivní myšlení, které přisuzuje věcem na člověku objektivně nezávislých , lidské vlastnosti. Na př. "hodný strom", "laskavý déšť", "nespravedlivé moře ", je stejný antropomorfismus, jako "dobré auto", "těžká matematika", "spraved livá ekonomie", či "sociální spravedlnost". Z těchže důvodů i ona "sociální", nebo také "ekonomická spravedlnost". Protože tyto pojmy, se z hlediska adresov ání jednotlivci, stávají pojmy prázdnými, bezobsažnými, je požadavek "sociální ", či "ekonomické spravedlnosti" adresován společnosti. A z toho také vzniká p ožadavek, že by se příslušníci této společnosti měli organizovat a to tak, aby bylo možné přiřazovat různým jednotlivcům a skupinám konkrétní podíly na spol ečenském produktu. To ovšem zapřičiňuje i množství otázek, mezi které patří i ta, zda existuje morální povinnost podřizovat se této moci, která koordinuje ú silí společnosti tak, aby bylo dosaženo takové podoby rozdělování, jakou ona p ovažuje za spravedlivou. V té sovislosti je totiž velice lákavé hovořit o "hod notě pro společnost", namísto o hodnotě člověka pro jeho bližní a pochopitelně , že člověk, který tvoří v továrně "hodnoty", o kterých tato "spravedlivá" spo lečnost rozhodla, že je potřebuje, má pro ní větší cenu, než člověk, který nab ízí skvělé vědomosti nebo potěšení jen několika málo tisícům lidí, kteří jsou sto jim rozumět. A jsme opět u diktatury proletariátu a tyranie kolektivu, kde Beethovenovy sonáty, obrazy mistrů, ba i kostely samé, nemají žádnou "hodnotu pro společnost". A pokud mají, tak pouze tehdy, kdy se dají zpeněžit a proměn it na buřtguláš pro všechny a řízečky pro vůdce a generály.

Všechny "hodnoty pro společnost" jsou bezobsažné a "právo na práci", je stejná blbost, jako právo na "věčný" život, právo na "dobré" zdraví, či právo na "he zké" dětství. Stejně tak touha po "sociálních jistotách", pouze prozrazuje str ach pohanského primitiva v nás. Kdysi se bál tmy, hustých porostů v lese, dnes se bojí životních změn, ba co víc: života samého. Opravdová osobnost bojuje a žije, dokud jako celistvá osobnost existuje. Viz příklad v Ronaldu Raeganovi, muži jehož zásluhou byl uzbrojen Sovětský svaz tak, až se hospodářsky zhrouti l, a který, ač sám těžce nemocen nevyléčitelnou chorobou, vedoucí k rozpadu os obnosti, organizuje a burcuje svět k boji proti této chorobě. Vždy je totiž co dělat, namísto toho, aby člověk skončil mezi sebelitujícími se žebráky na uli ci a sloužil tak jako karta pro argumenty komunistů. Neměli bychom také zapomí nat, že naše chyby jsou nejlépe vidět teprve v našich krizích: tehdy, když pří jde na lámání chleba. V takových tlacích vznikají i vzácné drahé kameny. Je sl abostí, když v takové chvíli metamorfozy, člověk volí hnůj, namísto toho aby r ostl!

Výzva Satana: Z kamenů učiň chléb!

Titulky, jako "Situace na Bruntálsku se začíná blížit poválečnému stavu", proz razují, že Haló noviny, které po své šedosti již dostatečně ďábelsky zrudly, s e těší na nový únorový puč. Osobně si však myslím, že situace na Bruntálsku se do poválečného stavu vrátila,pouze z těchže důvodů, jako se vrací Slovensko. Je totiž, především, třeba odepsat čtyřicet let komunistické, umělé ekonomické "prosperity" v těchto oblastech, na kterou dopláceli občané ve zbylé části re publiky. Je třeba odečíst zemědělskou velkovýrobu, která v tržním hospodářství opět ztratila na významu. Prostě: na bruntálsku se vždycky více urodilo kamen í než chleba. A jak to dělají ve vyspělých oblastech na světě? Nesnaží se pěst ovat banány a kokosové ořechy, tam kde se těmto plodům nedaří. To chtějí jen k omunisté, kteří by rádi poroučeli i větru a dešti, kdy má pršet a kdy vát. Naš i zemědělci na bruntálsku podle Haló novin prý nemají na umělá hnojiva a jejic h výnosy klesají, až na 8 nebo 15 centů obilí na hektar. Znamená to pouze ovše m jedinou skutečnost, že pokud nechceme půdu i nadále otravovat umělými hnojiv y, že na to tato půda nemá. Měli bychom jí proto využívat k něčemu jinému. V R akousku, ve Švýcarsku, či na Islandu, se také nesnaží pěstovat za každou cenu, to co jim tu právě neroste, ale dávno již přišli na to, že mají zakládat hosp odářské farmy s pastvinami. Ovšem farmy se samostatně hospodařícími a myslícím i zemědělci by se sotva hodily do krámu komunistům, jejichž propagandě se daří , jak jsem již vysvětlil, nikoliv mezi osobnostmi, ale ve velkém a naprosto ne informovaném kolektivu. Velké továrny, zemědělská velkovýroba, to je živel ve kterém jsou komunisté jako ryby ve vodě. V malých a často rodinných podnicích, se jejich agitace nemůže rozvinout a nikdo nemá důvod, ani čas se jí zabývat, protože každý musí být sám o sobě iniciativní. Jinak by totiž podnik přestal fungovat, natož prosperovat. Pokud by se povedlo na bruntálsku, z iniciativy p odnikatelů, na příklad postavit malá zařízení na výrobu mikrotechniky, která b y mohla suplovat totéž, co byly v těchto nepříliš úrodných oblastech u nás, kd ysi textilky, sklárny, či bižuterie, komunisté by si zde ve volbách škrtli led a tak u obecního pasáka Pepka Vyskoče. To, že bychom asi již dnes neobstáli v konkurenci s japonskými, tchajvanskými a honkkongskými výrobky je věc jiná. I to lze ale přičíst čtyřicetileté vládě komunistů, kteří namísto rozvoje a vývo ji mikrotechniky u nás, se zabývali bezperspektivní a životní prostředí poškoz ující, zemědělskou velkovýrobou.

Vědí, kdy se dohodnout

Skupina jedenačtyřiceti opozičních poslanců z poslaneckých klubů KSČM, ČSSD, L SU, LSNS a Sládkova SPR - RSČ, se podle Haló novin obrátila dopisem na Ústavní soud České republiky v Brně. Navrhuje v něm, aby ÚS zrušil ustanovení č. 1, b od 24. zák. 117/1994, popř. ustanovení 2 zák. č. 424/1991 o sdružování v polit ických stranách a v politických hnutích ve znění zákona č. 117/1994. Dále část ustanovení ş 18 téhož zákona a ustanovení ş 3 odst. 4 zákona č. 166/1993 o Ne jvyšším kontrolním úřadu ve znění zákona č. 117/1994. Všechna uvedená ustanove ní jsou prý v rozporu s Ústavou.

O co jde? Tyto strany si nepřejí být především nikým kontrolovány a usilují o maximální samostatnost. Obzvláště NKú, který je oprávněn přezkoumávat stranám příspěvky ze státního rozpočtu, ale též všechny ostatní příjmy, včetně darů o d fyzických a nestátních právnických osob, jakož i roční účetní výkazy, jim le ží v žaludku. Rozšíření kontrolní působnosti NKÚ na hospodaření stran a hnutí je v rozporu s ustanovením čl. 20, odst. 4 Listiny, podle kterého jsou politic ké strany odděleny od státu. Zrovna tak dát podnět NKÚ na zrušení, či pozastav ení činnosti kterékoliv strany, je prý v rozporu s Listinou. Novým zákonem se také stranám a hnutím zakazuje, aby vlastním jménem provozovaly jakoukoliv pod nikatelskou činnost, aby založili právnickou osobu, která provozuje podnikatel skou činnost, nebo se zúčastnily jako společníci, nebo členové takové právnick é osoby. V dřívějším znění zákon připouštěl, aby strany a hnutí provozovaly ro zhlasové a televizní stanice, vydavatelství, nakladatelství a tiskárny, jakož i publikační a propagační činnost. Podle podepsaných zástupců těchto stran, jd e o radikální omezení možnosti politického působení, všech politických stran a hnutí, aby svými vlastními prostředky propagovaly své programové cíle. Ale ani kontrola ze strany NKÚ není dostatečná. Činnost politických stran a hn utí by měla být kontrolována především opravdu nezávislým tiskem, či sdělovací mi prostředky. V neposlední řadě však také, aktivitami občanů samých, kteří by směli jak kontrolovat tyto strany přímo, tak své podněty vyjadřovat v husté s íti svobodných sdělovacích prostředků. To ovšem předpokládá, aby nebyli ohlupo váni populistickými žvásty, právě těchto výše uvedených levicových stran, ale naopak zásobováni obsažnými informacemi, řešícími konstruktivně problémy každé ho občana. Nejde totiž o to vést občany k vizím a šťastným zítřkům společnosti , ale jde o to v nich probudit individuální radost ze svobodného podnikání a t vořivosti. Bude-li však každá z těchto stran podnikatelský subjekt (i když de facto jím skutečně, stejně jako strany koalice, je!), budeme tím legalizovat p odklad k organizovanému zločinu, jako tomu je na příklad v Itálii a jako tomu bylo ostatně i u nás, když KSČ měla jako jediná, monopol moci. K čemu to poved e, bude-li mít každá z těchto politických stran, své vlastní sdělovací prostře dky, nakladatelství, tiskárny, atd? Časem bychom se totiž mohli dočkat i toho, že každá z těchto stran bude mít opět své vlastní ozbrojené milice, lansknech ty, či jednotky SA a SS. A pokud bychom jím to chtěli zakázat, inu budou se br ánit, že porušujeme Listinu práv a svobod. Myslím však, že časy hašteřících se knížat a lénních pánů jsou již dávno za námi.

Antikomunista na výměnku

Bezzubý antikomunismus již mnohokrát dokázal, jak ho lze zařadit do u nás obvy klé mocenské hry. Totéž se stalo opět 6. 11. 1994, kdy v TV NOVA, v pořadu Sed m, vystoupil disident a sociolog Rudolf Battěk proti předsedovi KSČM Miroslavu Grebeníčkovi. Moderátorem Janem Vávrou, dopředu inzerovaný ostrý střet, prová zený blesky se však nekonal. Rudolf Battěk naopak působil jako vyšumělá limoná da. V tom se ostatně nelišil od všech těch, které polistopadový kágébácký esta blishment nezařadil sice do svých řad, ale kteří bláhově doposud stále doufají , že žijeme v demokratickém a právním státě.

Zatímco antikomunističtí diváci u svých obrazovek byli zklamáni, komunisté pro svoji předvolební kampaň, pořad Sedm využili maximálně. Na otázku moderátora, zda jsou komunisté pro návrat bývalých poměrů, odpověděl soudruh Grebeníček: "Nikoliv, návraty jsou nemožné..." Soudruh Grebeníček si také zdarma, na telev izní obrazovce, zapřednášel o poklesu výroby o 40 %, neúměrně nízkých mzdách a platech vůči několikanásobnému zvýšení cen (vše v komunistickém duchu okoment ované!), zatímco Rudolf Battěk plácal spoustu nepodstatností, včetně nevysvětl itelného nesmyslu, když srovnával Lisneriádu s Hilsneriádou. Komu byla debata ku prospěchu, je nabíledni.

Kolikrát ale již takhle komunisté slibovali. Na samém začátku tohoto článku js em ukázal, že i kdyby jim dobrá vůle nechyběla, přesto dodržet své vlastní sli by je nad jejich síly. Museli by totiž, především, stejně jako narkomané léčit svoji osobnost, jinak mají jejich sliby stejnou váhu jako tvrzení narkomana, že s drogou skončil. Legalizování komunistických stran je tatáž obdoba jako le galizace drog, s tím dodatkem, že jim k tomu ještě zajistíme precizní výrobu, servis a ochrannou známku. Komunismus má s drogami ještě i to společné, že ste jně jako drogy nevede ke svobodě, ale naopak tuto svobodu likviduje. Proto naš i ochránci lidských práv by jej neměli chránit, ale naopak jako lidským právům odporujícím, komunismus potírat. Protože tak nečiní, pokládám si otázku: Jsou tak blbí, nebo navedení? - A protože jsem přesvědčen, že všichni blbí být nem ohou, vidím vysvětlení v tom, že mnozí jsou navedení. Navedení dlouhodobým plá nem na ovládnutí světa? - Ano! Nejde přece o žádné polovičaté troškaře, jak si myslí masy naivních dobráků s klapkami na očích, kteří, aniž to chápou, slouž í cílům kágébáckého establishmentu. A posloužil mu tak, na TV NOVA, svým vlažn ým přístupem i Rudolf Battěk.

Na prvním místě: Příbytek a žrádlo! - pak ideály Pro komunistickou předvolební kampaň používají Haló noviny přílohu "Volby 1994 ", kde se systematicky zaměřují na ovlivňování určitých regionů. Ve vydání 7. listopadu 1994 se zaměřují na region východočeský. Titulky: Bytová otázka je b olestivá; Kdo nemá paměť, nemá duši; Náměstí Ulrychovo nebo Bankovní?, se obzv láště dotýkají ožehavého námětu nedostatku bytů a mizení podniků rychlého a la ciného stravování. Tedy témata, která jsou dnes stále ožehavá pro širokou veře jnost. A pokud se komunisté těmito tématy, obzvláště v regionech, zabývají dal eko více, než sdělovací prostředky pravicové, mají naději, že zde dostanou v k omunálních volbách i více hlasů. Takže, nestačí pouze zastrašovat voliče, že p okud nedají své hlasy koaličním stranám, zvítězí ve volbách komunisté, ale je potřeba sestoupit z arogantní bohorovnosti a o občany se také více zajímat. Pr oto i antikomunisté, na př. v KANu, by neměli vystupovat pouze jako "psi obran áři", ale měli by najít odvahu být, a to nejméně, stejně schopnými jako komuni sté. Slabý antikomunismus totiž pozice komunistů jenom posiluje. Velikou necno stí, vedoucí k neschopnosti cokoliv projednat, se v antikomunistických kruzích stala bezkoncepčnost a rozvláčnost. Lidé, než aby se k tématům vyjadřovali vě cně a stručně, hovoří především sami o sobě, o svých zásluhách, či vzpomínkách na mládí.

Podívejme se jak jsou oproti nám věcní komunisté, když přikročí hned k tomu, n a co lidé myslí nejdříve, ještě před ideály, totiž na střechu nad hlavou a na žrádlo: " A stavět je třeba, neboť jen v Trutnově chybí na 1 100 bytů. Komplex ní bytová výstavba však není realizována. Každý se musí postarat sám o sebe." A nyní komunisté udeří na infantilní strunu občana, kterou tak pečlivě celých čtyřicet let v něm hýčkali: " Jak budou řešit tento problém mladé rodiny s dět mi a důchodci, kteří představují nejsilnější část současné populace, tím se ni kdo nezabývá." To, že tento problém je stále rekonvalensentní problém, následk em nemoci, kterou komunisté způsobili sami, to je teď nezajímá, ale snaží se j ej využít opět ve svůj prospěch. Nejhůře jsou na tom důchodci. To je pravda. A le jak chceme jinak přejít na vyrovnané světové ceny? V tom nám komunisté nepo radí, protože ti mají svoji vlastní cestu ke komunismu, v němž význam člověka klesne pod hovado a o cestu do Evropy zájem nemají. Proto se jim také tak dobř e i kritizuje. A mladí s dětmi? Bývalo kdysi dobrým zvykem, že pokud mladí lid é neměli na to, aby mohli zajistit rodinu, tak sháněli prostředky, aby si jí z ajistit mohli. Komunisté ale zavedli opačný pořádek, který se nyní jen těžko o brací. Zpitomělá společnost těžko chápe, že všechno toto pohodlí "plného žlabu " bylo především zaměřeno proti rozvoji osobnosti každého z nás. Občané, nepři rozené pohodlí gulášového socialismu a tepla paneláků doslova fetovali a nyní je pochopitelné, že z toho mají abstinenční příznaky, úměrné tomu, do jaké mír y se kdo nechal tímto pohodlím zneschopnit. Otylost, která se stala téměř naší m národním rysem, rozšířený alkoholismus a slabomyslnost, obzvláště tam, kde c elé obce dnes volí komunisty, jsou toho názorným důkazem. (Je znepokojující, ž e KSČM kandiduje v komunálních volbách, z celkového množství cca 6000 obcí v Č R, ve 4000 obcích, s počtem 30. 000 kandidátů!) Pamětníci vědí, že v Trutnově, stejně jako v mnoha jiných městech republiky, byl rozsáhlý bytový fond, který komunistická vláda nechala zpustnout a zbourat.

Pokud v článku: Kdo nemá, duši, si Jíří Hofman stěžuje na to jak výstavba v Hr adci Králové nepokračuje, lze to kvitovat pouze s potěšením, protože pokračova t podle komunistických projektů, by postupně zcela zabilo jak historické jádro města, tak krásu secesní prvorepubliční výstavby Gočárovy. Prasečiny typu hot elu Černigov, obchodního domu Prior, či chaoticky rozmístěné unifikované panel ové zástavby, by tak během deseti let učinily z města druhý sovětský Kaliningr ad. Vedle článku je fotografie z areálu Benešovy třídy, s textem, ve kterém je tato neutěšená pustota betonu a kasárenských laviček vynášena do nebes, spolu s "totalitou" (fakt, že je redakcí uvedena v uvozovkách je na pováženou!), kt erá se o vybudování této nestvůrnosti zasloužila. Redakce Haló novin je patrně složena z kybernetických androidů ze souhvězdí Orion, když dokáže něco takové ho chválit.

V článku následujícím, který by měl spíše nést název: Pláč bufeťáka, se vzpomí ná na staré dobré komunistické časy, kdy na Ulrichově náměstí, namísto nynější ch bankovních domů, byly bufety s buřty a levnou dršťkovou polévkou. Opět to ž rádlo, stavěné na prvém místě! A k tomu nekvalitní, umísťující nás do nedávna, v úmrtnosti, na čelné místo ve světě. Věru, chtěl bych vidět takového Švýcara , který teskní, že místo bank, nestojí v jeho zemi bufety s buřty a levnou drš ťkovou polévkou.

Jediný lék proti komunismu: růst schopných lidí Pokud banky vystřídaly bufety, měli bychom tato zařízení uvítat, ovšem zároveň s tím, že nebudou sloužit pouze pro ukládání peněz mocenské oligarchie, ale h lavně, a to především, rostoucí střední vrstvě. Protože střední vrstva a nikol iv bufety s levnou dršťkovou polévkou, je základem blahobytu státu. Pouze ze s třední vrstvy a nikoliv komunistickou stranou dosazených ředitelů velkovýroby, mohou vzejít kapitáni smysuplných podniků, zajišťující svým spolupracovníkům možnost obživy. Chápejme, toto je sice tvrdá realita, ale pokud nemáte svoji v lastní půdu, nemovitost a své vlastní finanční prostředky, jiná možnost obživy pro nás není, než vstoupit do služeb toho jenž tyto prostředky vlastní! Pokud ovšem nechceme krást, podvádět, vraždit, či utéci se ke sbírání kořínků. Nebo , pokud nechceme hlásat program světové proletářské revoluce - tedy přerozděle ní majetku ve jménu, oné bezobsažné sociální "spravedlnosti" o které jsem psal již v úvodu. Za touto touhou po sociální "spravedlnosti", která se rádoby tvá ří ušlechtile, se obvykle skrývá pouze malá lidská závist, vycházející z naivn ího přesvědčení, že ti druzí mají lehčí životní úděl, než my. Tato závist, nej doucí pod povrch věcí, všímá si pouze lesku jejich plodů. Nechce vidět ohromné pracovní vypětí těch, kteří jej ze sebe vydávají. Oběti, které musí přinést, aby svůj podnik nejen vytvořili, ale především dokázali vést tak, aby nejen př ežil, ale i prosperoval. Jsem přesvědčen, že většina z těch, kteří po sociální "spravedlnosti" horují, by nebyla ochotna obětovat ani zlomek toho, co musí o bětovat tito "bohatí" a nedokázala vydat ze sebe ani desetinu výkonu, který mu sí vydat ze sebe právě ti, co mají úspěch. Naopak, neschopným křiklounům vyhov uje život v paneláku, kde mají svůj obchod a hospodu, ve které mohou nadávat a utrácet čas, který člověk schopný považuje za vzácný. Všehoschopní zločinci p ak neschopnou věšinu využívají pro své mocichtivé záměry. Pouze v zemích, kde jsou neschopní v menšině, jako na př. v západní Evropě a USA, to komunisté, za tím mají těžké. Pokud však konzumní život povede k rozšíření lenosti a neschop nosti i tam, sen komunistů a KGB o ovládnutí světa, se zdaří.Komunální volby Blíží se nám komunální volby do obecních zastupitelstev. Uskuteční se poprvé p odle novelizovaného zákona č. 152/1994 Sb. Ale již dnes je jasné, že zmiňovaný zákon je ušit na míru nejsilnější politické straně a z boje de facto vylučuje nezávislého kandidáta. Jako takový je tedy protidemokratický.

Je potřeba si uvědomit, že základním samosprávným celkem je obec, která je spr avována voleným zastupitelstvem. Obce, jakožto územně správní celky, jsou samo statnými subjekty hospodařícími s obecním majetkem a zajišťujícími jejich chod . Je zřejmé, že by toho rády využily různé podnikatelské subjekty, neboť v ruk ou voleného zástupce se soustředí velká moc. Kontrola občany zdola je neefekti vní díky neexistenci systému referend vypisovanými ke všem důležitým otázkám, které se podle názoru občanů týkají života obce. Na řadu přichází volební boje nejsilnějších politických stran, které dnes již nejsou schopny si finančně ná kladnou kampaň zajistit ze svých fondů, a tak se i zde, tak jako v mnoha jinýc h oblastech, dostává do popředí sponzor jako nový, ale dnes již zcela nezbytný element volební kampaně. Je bláhové se domnívat, že sponzor bude investovat z načné finanční obnosy, aniž by neočekával protislužby, výhody či ústupky. Z těchto důvodů je důležitější než jindy vybírat pozorně mezi jednotlivými kan didáty, preferovat odbornost, čestnost, morální bezúhonnost. Kandidát musí své činy a postoje obhájit před důležitějším soudcem, než je strana. Tím soudcem by mělo být jeho svědomí.

Zájmem každého občana by měla být snaha o naprosté odpolitikaření na komunální úrovni, neboť je nezbytné vyzdvihnout zájmy občana a ne politické strany či s eskupení.

A proto se zamysleme nad problematikou nezávislých kandidátů. Nezávislý kandidát spoléhá sám na sebe, na své kvality. Uvažme, že samotná kan didatura nezávislého kandidáta je složitá. Skutečnost, že je k samotným volbám připuštěn pouze za předpokladu, že ke své kandidátce přiloží petici s potřebn ým počtem podpisů, podporujících jeho kandidaturu a zároveň i minimální pravdě podobnost jeho zvolení, vycházející z nespravedlivého zákona, je málo povzbuzu jící.

Každý si lehce spočítá, že být nezávislým kandidátem je nevýhodné. Proč tedy p řesto existují nezávoslí kandidáti?

Protože jsou to lidé, kteří nechtějí být vázáni stranickou příslušností, a kte ří nechtějí akceptovat stranické stanovy, povinnosti a různé politické dohody, uzavřené za zády voličů.

Co je to za nezávislé kandidáty, kteří jsou na volebních kandidátkách různých známých či méně známých stran. Jsou opravdu nezávislí nebo jejich nezávislost spočívá jenom v tom, že nevlastní stranický průkaz. Proč by politické strany č i různé podnikatelské subjekty, podporující tyto strany, investovaly zrovna do těchto tzv. "nezávislých kandidátů"?

Pročítejte pečlivě kandidátní listiny!

Pravý nezávislý kandidát jde do voleb na vlastní pěst, sám si zajišťuje volebn í kampaň. Je to člověk, který musí opravdu chtít, chtít pracovat, rozvíjet obe c a věří v rozum nás občanů voličů, protože ví, že nespravedlivý zákon jej z b oje doslova vyřadil. Protože pokud politická strana či seskupení zaplní komple tně celou svoji kandidátku a volič volí příslušnou stranu či sdružení, získává první na kandidátce z této strany tolik hlasů, kolik se volí členů do zastupi telstva. Pokud volí občan nezávislého kandidáta, který je samozřejmě na kandid átní listině sám, počítá se mu vždy hlas jen jeden. V praxi to znamená, že u d esetitisícového města nebo obce se počítá vítěznému kandidátovi dané strany 19 hlasů, nezávislému kandidátovi pak hlas jen jeden.

Kandidáti nebudou dělat politická rozhodnutí, ale budou pracovat na komunální úrovni. Volíš konkrétního kandidáta a ne politickou stranu s její "osobností", vybranou a "udělanou" stranickým aparátem.

Občane, tohle jsou komunální volby!