--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Pilous Jiří F.
Název: Mukuláš Nadaši - 2.část
Zdroj: NN Ročník........: 0004/046 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Část II. (Mikláš Nadaši stál v pozadí všeho, nebo téměř všeho, co "slušovická mafie" v čele s docentem ing. Františkem ČUBOU, CSc., a dalšími, v Praze podnikala. S p omocí svého "vybraného slušivého" oblékání, a údajně prý i šarmu a vzhledu "ma nekýna", hlavně však pomocí Čubových i svých kontaktů, pronikl do sfér "dost v ysokých". A začal postupně stále "odvážněji" pracovat také na vlastní "pěst". Zprvu opatrně, spíš jen tak, "na zkoušku". Později se osměloval víc a víc. Pře sto ale převážnou část aktivity vyvíjel nadále ve prospěch slušovického aružst va. A to i v době, kdy ze služeb docenta ing. Františka Čuby, CSc., musel odej ít. Což bylo někdy na přelomu let 1983 až 1984...)
AKCE "CHRPA" A CO JÍ PŘEDCHÁZELO
V podstatě po celé období své tzv. "slušovické éry" pochopitelně MIKULÁŠ NADAŠ I intenzívně spolupracoval s jednotlivými složkami Státní bezpečnosti. V roce 1981 se ovšem kontakty ještě víc prohloubily. Nadaši se totiž ocitl opět (poko likáté už ?) ve vazbě. A po jejím skončení navázal důvěrné styky s tehdejším m ajorem DĚDKEM, příslušníkem VI. správy StB (zpravodajská technika). Přes svoji údajně třetí manželku (Měla to být v předešlé části seriálu už zmíněná dcera profesora atavební fakulty ČVUT ing. Holého, CSc. Možná se dokonce shodovala s onou agentkou StB Jarmilou Nadašiovou, krycím jménem "Barbara"...), s níž se pan major "soukromě sblížil" v době Nadašiho výkonu trestu.
(Lze říci, že tady někde asi začínají náznaky pozdější "kooperace" slušovickéh o družstva s některými složkami zmíněné VI. správy Státní bezpečnosti. A jak z námo, mezi zpravodajskou techniku patří i část sortimentu, jež Agrokombinát v pozdějších letech vyráběl. Například počítače a komponenty k nim. Nejde ovšem jen o ně. Mafie pánů Čuby a spol. také běžně používala odposlechy a další spec iální zařízení. A ty musela odněkud mít, protože koupit se u nás v té době ned aly. A legálně dovést ze zahraničí také ne...)
* * *
V roce 1985, to už Mikuláš Nadaši ve Slušovicích nepracoval, se dostal do věze ní opět. Tentokrát, tuším, do Ruzyně. Za podvody. Jenomže to už patřil do zájm ů I. správy Státní bezpečnosti, čili rozvědky. Vyšetřování trestných činů býva lého šéfa pražského "utajeného" střediska JZD AK Slušovice vedl v té době vyše třovatel na Obvodní správě SNB na Praze 1 kapitán JUDr. KMEC. V podstatě však takovým způsobem, že k panu Nadašimu nepustil nikoho. Ani příslušníky XI. sprá vy StB (ochrana hospodářských zájmů státu), kteří vlastně k uvěznění onoho pán a do jisté míry přispěli. Dokonce ani někteří řídící důstojníci z II. správy S tB k němu nesměli bez speciálního souhlasu...
(Mikuláš Nadaši sice odsouzen tenkrát byl, ale zhruba po několika měsících, as i jedné třetině trestu, jej propustili na svobodu. Pikantní na tom je, že vyše třovatel kapitán JUDr. Kmec počátkem devadesátých let působil na ředitelství P olicie hlavního města Prahy ve vysoké funkci šéfa Úřadu pro vyšetřování a byl zároveň členem kolegia ministra vnitra České republiky JUDr. Tomáše Sokola. Po té ho jmenoval policejní president Ivan Vyleta ředitelem okresního policejního ředitelství Praha-západ... Takže znovu velmi zajímavá souvislost. Ostatně, ni koliv náhodná: Další fakta nám totiž ukáží, že nitky se sbíhají právě k pražsk é policii a v mnoha případech také do centra.)
* * *
Od Nadašiho uvěznění a následného předčasného propuštění na svobodu se také da tuje u onoho pána "nová" éra jeho života. Jednak, jak už bylo řečeno, na přelo mu let 1983/84 změnil působiště, a jednak ve vztahu ke Státní bezpečnosti. Teh dy totiž přešel "samozvaný inženýr architekt" Mikuláš Nadaši ve stejné funkci ze Slušovic do JZD HORNÍ BRANNÁ. Na doporučení předsedy Agrokombinátu docenta ing. Františka Čuby, CSc. A lze říci, že služby pro Horní Brannou vykonával st ejné jako pro Slušovice. Či vlastně dubloval je. Pracoval prostě pro obě stran y ...
Zároveň, po propuštění z vazby jej od II. a XI. správy StB přebrala Hlavní spr áva rozvědky, čili I. správa StB, a začala jej připravovat ke speciálnímu využ ití. V rámci tzv. akce s krycím názvem CHRPA, kde měl plnit funkci jednoho z n ejdůležitějších aktérů. Coby "dubler" čili "dvojagent" pro zpravodajskou hru s e západoněmeckou výzvědnou službou.
(Uvedenou roli plnil Nadaši od roku 1987 velmi dobře. Dokonce můžeme podle zdr ojů blízkých oběma rozvědkám, tedy československé a západoněmecké, konstatovat , že s úspěchem "donášel" na obě strany. A téměř s jistotou lze říci, že svou úlohu neskončil po listopadu 1989, ba ani o rok později ne: Zcela jistě ji vyk onává dosud, byť pod "jinou firmou". Čemuž by nasvědčovaly informace ze součas né doby... Navíc s určitostí stále pracuje pro německou zpravodajskou službu. Nezbývá tedy než položit otázku: Věděl o tom pan docent ing. František Čuba, C Sc.? Ostatně, proč by ne! Zvláště když po propuštění našeho "inženýra architek ta" z vazby v roce 1981 jeho služeb využíval zaměstnanecky dál, a po roce 1985 rovněž. Dokonce se dá soudit, že článek uveřejněný o Nadašim na jaře 1985 v S IGNÁLU, který ho vykreslil jako "extrakriminálníka", měl zakrýt výše uvedené s kutečnosti a připravit půdu ke krytí čehosi jiného. Nejen pro onu popisovanou akci s krycím názvem CHRPA...)
* * *
Zhruba v čase, kdy se spolupráce s První správou StB a západoněmeckou rozvědko u rozjela "naplno", změnil Mikuláš Nadaši opět působnost. Tentokrát se z JZD H orní Branná uchýlil do zemědělského družstva JINOŠOV na jihozápadní Moravě (ok res Třebíč). A znovu coby "specialista na rekonstrukce, stavební adaptace atd. Pouze místo Prahy se zaměřil na Karlovarsko. Na hotely, ubytovací zařízení, p enziony...
(Přitom nadále zásada věrnosti Slušovicím zůstala v platnosti. Mikuláš Nadaši svoje vztahy nepřetrhal, spíš naopak je posiloval. Měl totiž k tomu dost dobrý důvod. Vzestup soudruha Zajíce na mocenském žebříčku komunistické strany. S n ím totiž začal pro Slušovice, Jinošov, možná ještě pro Horní Brannou a nově pr o JZD DŘÍNOV (dříve Kyšice na Mělnicku) realizovat spoustu věcí. A pochopiteln ě také pro sebe... Ale, o tom až v následujících kapitolách seriálu. Stejně ja ko o některých podivnostech spojených se Slušovicemi a osobou pana Nadašiho po 17. listopadu 1989).
UTAJENÝ "TAJNÝ" AGENT?
Přijít na to, kdo to byl MIKULÁŠ NADAŠI a jaký měl vztah k Agrokombinátu či k jeho předsedovi docentu ing. Františku Čubovi, CSc., nebylo zrovna jednoduché. Jistě, tohle jméno se tu a tam v záležitostech kolem Slušovic vyskytovalo. Av šak dost mlhavě, bez konkrétních faktů. Víme například, že existovalo osobní k onto "N", které měl Nadaši k dispozici (na něm bylo v době působnosti onoho pá na u slušovického družstva zhruba 600.000 Kčs, jež vybral, ale nikdo po něm po odchodu nepožadoval vyúčtování...), v počítačové sjetině zaměstnanců či členů JZD AK Slušovice jsme jej ale nenašli: Buď tam nebyl evidován vůbec, nebo ho později v rámci "zametání stop" prostě vymazali. V evidenci obyvatelstva chybě jí některé údaje také. Zřejmě se kdosi vehementně snažil, aby se o něm vědělo co nejméně. Důvody? Například vyšetřování kolem Slušovic nebo jeho "tajná" age ntská minulost. Ostatně, zájem na "anonymitě" měly i tehdejší mocenské struktu ry, s nimíž se tenhle pán stýkal...
(V této souvislosti je nutné ovšem předpokládatt, že stejný zájem projevují i některé kruhy současných mocenských struktur. Dovede si totiž někdo představit , co škody y nadělala třeba jen taková informace z léta 1991, kdy se Mikuláš N adaši údajně snažil investovat do různých zajímavých objektů a firem v Českosl ovensku: Údajně to dělalo počátkem roku 1992 už přes miliardu a půl korun...) * * *
Jistě, nelze stoprocentně prokázat, zda je výše zmíněná cifra správná. Faktem ale zůstává, že Mikuláš Nadaši, který začátkem devadesátých let oficiálně bydl el v Praze na Vinohradech, Vinohradská ulice 133/1417 , kde byl trvale přihláš en u své tehdejší ženy, se na zmíněné adrese nezdržoval. (Předtím, od roku 197 7 trvale hlášen na Praze 1, Křemencova 186/7 a v roce 1986 krátce na Praze 6, Dejvická 209/7.) Anebo, že střídal osobní vozy stejně rychle jako jeho přítel, docent ing. František Čuba, CSc.
Například dne 1. dubna 1986 prodal do Bratislavy jistému Branislavu M. červeno u Alfu Romeo (ABX 18-47, poté BAM 08-66), rok nato, 29. července, panu Petru K . z jednoho pražského předměstí černé Volvo 264 L (ACR 18-23), a 16. června 19 89 potom modrý Fiat 127 do Jablonce panu Raoulu K. (ADI 38-95) ... Tyhle vozy ovšem ještě koncem roku 1991 měl mít nadále k dispozici, navíc používal a dodn es používá další, nepřihlášené na sebe. V prvních třech polistopadových letech totiž žádné auto na sebe hlášené něměl...
(Jedna z jeho někdejších manželek, paní Provodová, má bratra, s nímž Mikuláš N adaši udržoval dost úzké kontakty. V podstatě to byl vekslák, který měl před l istopadem 1989 mít ulité peníze v USA. Prý dost. Začátkem devadesátých let žil , anebo dosud ještě žije, v Praze-Štěrboholích, a prý realizuje celou dobu dos t zajímavé "kšefty". Že by s pomocí Mikuláše Nadašiho ? Ostatně, jméno onoho " švagra" má v pražském "podstvětí" jistou vážnost, zná je i kriminální policie. A zcela určitě o něm hodně věděli vedoucí pracovníci Slušovického agrokombiná tu, protože s Nadašim na některých věcech spolupracoval... Stejně tak ovšem kr iminální policie vedla v patrnosti zmíněného kupce onoho Volva 264 L z pražské ho předměstí Černošic...)
ZÁHADNÁ ROLE SOUDRUHA ZAJÍCE
Vzájemné vztahy našeho "inženýra architekta" Mikuláše Nadašiho s Miroslavem Za jícem, tehdejším tajemníkem ÚV KSČ pro zemědělství a posléze i členem jeho pře dsednictva můžeme vskutku označit za velmi zajímavé. Což už bylo v době, kdy N adaši měl velmi úzké kontakty s JZD Dřínov (v čele s někdejším předsedou soudr uhem Volkem). A pokračovalo to i po tzv. "listopadové" revoluci, kdy se Mirosl av Zajíc stal členem slušovického agrokombínátu (přijat 12. března 1990, osobn í číslo 2210) a některých "slušovických" akciových společností (např. DAK MOVA , TZV...) nebo začal soukromě podnikat jako majitel prosperující firmy... Vraťme se však k JZD Dřímov: Přes tohle družstvo, či spíš z něj, dovážel Nadaš i zeleninu ve velkém do Západního Německa. Bez vědomí Slušovic, zato ale v těs né spolupráci se soudruhem Zajícem, který celou transakci z politického hledis ka kryl. Pochopitelně, nikoli zadarmo: dělili se s Nadašim půl na půl, řidiči, jakémusi Hakovi (nebo Hackovi), který zeleninu do Západního Německa odvážel, dávali provizi. Ostatně, s tímhle pánem náš "inženýr architekt" udržoval konta kty ještě pár let po 17. listopadu 1989 a zřejmě je s ním ve styku dodnes. Mož ná, že dokonce využívá i jeho mercedes.
(Tady malé zastavení. Koncem sedmdesátých let dělal "šéfa" jisté restaurace "U Labutě" v Praze-Krči pan Vaníček. Měl postavenou vilu v Praze pod Strahovem, v blízkosti dřívějšího ministra zahraničních věcí Bohuslava Chňoupka. Je možné , že i na ní se "podepsal" Mikuláš Nadaši, Ale o to nejde. Tenhle pan Vaníček emigroval do Západního Německa, usadil se v Mnichově, tam začal obchodovat a p o 17. listopadu 1989 jezdil do Československa a skupoval v Praze hospody a poz emky... Po něm "šéfování" v citované krčské restauraci převzal jistý pan Jiří Kulich, který přes svého komplice, důstojníka StB Jaroslava Kříže, seznámil Na dašiho prostřednictvím jistého Josefa N. z firmy Konica-kopírky, jinak velmi z áhadné osoby, a pana Vaníčka s některými lidmi z Mnichova... A kšefty se zelen inou mohly začít. Mimochodem, stejným způsobem asi do Německa vyvážely Slušovi ce maso a jiné produkty, například sušené mléko ... V pozadí Mikuláš Nadaši a jeho přátelé z pražského podsvětí. Ostatně, v citované hospodě v Praze v Krči se právě část tohoho podsvětí, a ne zrovna malá a nevlídná, scházela. Což podl e zdrojů blízkých Nadašimu a jeho okolí resp. kriminální policii dělá dodnes.. . A dodnes se tam scházejí bývalí příslušníci I. a II. správy Státní bezpečnos ti. Ostatně, rozvědka, a zřejmě i kontrarozvědka, v oné restauraci měly jistou dobu tzv. detašované pracoviště, přes něž se realizovaly "zajímavé ekologické aktivity"...)
* * *
V době, kdy Mikuláš Nadaši odcházel "oficiálně" ze služeb Agrokombinátu Slušov ice a docenta ing. Františka Čuby, CSc., začal úzce spolupracovat s Josefem ŠÍ BLEM. Ten se postupně stal doslova pravou rukou našeho inženýra architekta. A je jím nadále. Člověk, kterému přátelé pro jeho "specifické" schopnosti krimin álního charakteru říkají "učitel", s ním prošel od let 1983 až 1984 všechno. J ako jeho zástupce či osobní sekretář, organizátor různých obchodních akcí... (Jeden čas působil v JZD Kačina, pak ale "přesedlal" přímo k Nadašimu coby bez prostřední podřízený: Prošel s ním prakticky všechna "novodobá" zaměstnání, dn es pracuje v jeho "soukromých" firmách... )
* * *
O milenkách nebo lépe řečeno "sekretářkách", ze slušnosti, až na určité výjimk y, hovořit nebudeme. I když i jejich jména jsou známá. Faktem však zůstává, že Mikuláš Nadaši pro svou rozsáhlou činnost měl množství spolupracovníků. Nejen vzhledem ke svým závazkům vůči slušovickému družstvu, JZD Horní Branná, zeměd ělskému družstvu Jinošov, případně JZD Dřínov ... Existovaly totiž "kšefty" os obní, a pak, další instituce a podniky. Třeba JZD Chýně u Prahy, bytové družst vo pro státní zaměstnance a pracovníky ÚV KSČ Kolektiv, kontatky s některými d nešními akciovými společnostmi, resp. společnostmi s ručením omezeným... (A lze říci, že přes "soukromý" finanční prospěch za vším můžeme hledat právě předlistopadové JZD Agrokombinát Slušovice, čili současný DAK MOVA Bratislava. .. Pavouk roztáhl sítě... A protože se Mikuláš Nadaši zdál být už v této fázi pro docenta ing. Františka Čubu, CSc., a jeho společníky dost nebezpečný a kom promitující, začali rychle v květnu 1991 zametat stopy. Očišťovat své jméno a "pověst firmy" od Nadašiho.)
DALŠÍ KONTAKTY PANA NADAŠIHO
Můžeme tedy spolehlivě konstatovat, že výše jmenovaný pán, který si nechal řík at "inženýr architekt", měl styky dost obsáhlé. K něčemu dopomohlo zaměstnání "šéfa", jednoho z pražských středisek slušovického Agrokombinátu, k ostatnímu se dostal prostřednictvím svých "kšeftů" či díky angažovanosti coby agenta ve prospěch II. správy Státní bezpečnosti resp. československé zpravodajské služb y. A vzhledem ke svým širokým "zájmům" také velmi často měnil adresy, odkud tz v. "služebně" kontroloval, resp. ovládal své záležitosti. Jeden čas "seděl" na Barrandově v Praze (tehdejší telefonní číslo 590662), jindy ve vile na Praze 3 v ulici Benešovská (tel. 7822170), v poslední době například V olšinách 55, Praha 10 (telefon/fax 7822085). Tam má, údajně, mít působiště spolu s kumpány dodnes...
V době, kdy Mikuláš Nadaši sídlil na Barrandově, se začal dost intenzívně zabý vat "problematikou" hotelů a soukromých cestovních kanceláří. Zřejmě v souvisl osti se svým "profesním" zaměřením v zemědělském družstvu Jinošov na Třebíčsku . Protože tam hotely a různá ubytovací zařízení, případně penziony do jeho náp lně přímo patřily. I když "pouze" v rámci rekonstrukcí ...
(Tvrdí se, že tenkrát se v Barrandově seznámil s lidmi, kteří po listopadu 198 9 mají své "interesy" ve společnosti DIALOG, patřící někdejšímu filmovému prod ucentovi ing. Adamcovi. Což jsou jak cestovní kanceláře, tak i hotely a ubytov ací zařízení, získané dosti podivným způsobem z bývalého majetku ÚV KSČ... Nav íc sem také až do nedávna spadal i deník METROPOLITAN, dnes DENNÍ TELEGRAF. A Mikuláš Nadaši tenkrát patřil k přátelům či obchodním společníkům téhle "neoby čejně aktivní" firmy Dialog. Zejména ve vztahu k vývozu masa do zahraničí. Ale také k jiným věcem. Například k těm, jež zajímaly Slušovice. A k tomu se nejv íc hodil právě "inženýr architekt" Mikuláš Nadaši).
* * *
S JZD CHÝNĚ u Prahy přišel Nadaši do styku prostřednictvím Jaroslava Kříže. Te hdy ještě pracovníka Státní bezpečnosti (později řidiče autobusu ČEDOK). O něm jsme se zmínili už v předešlých řádcích, přesněji při popisování Nadašiho obc hodních transakcí s někdejším tajemníkem ÚV KSČ Miroslavem Zajícem. A protože Chýně bylo družstvo "velmi zajímavé" a pro některé složky StB téměř nepostrada telné, například její I. správu - výzvědnou službu, dostávají kontakty onoho p ána, zaměřené tímto směrem, poněkud "zvláštní význam". Nejen proto, že náš "in ženýr architekt" pro tuhle správu pracoval coby agent a zároveň "dubler" ve vz tahu k německé zpravodajské službě.
Víme-li totiž, že Jaroslav Kříž Nadašiho znal osobně, lze předpokládat, že na oplátku Mikuláš Nadaši věděl o pozadí některých akcí, realizovaných prostředni ctvím JZD Chýně. A tudíž, že do nich více či méně byl se "svými lidmi" zaplete n. Stejně tak jako i slušovické družstvo ...
(O co tady jde ? JZD Chýně, ať už s vědomím nebo bez vědomí členské základny d ružstva, sloužilo jako expozitura první správy Státní bezpečnosti. Se zaměření m například na pašování lidí do zahraničí. Tímhle způsobem se třeba dostala na Západ ekonomka bytového družstva pro státní zaměstnance a pracovníky ÚV KSČ K OLEKTIV jistá Karlička - snad příjmením Ungrová, pocházející z Kladna nebo pan Osmík... Jsou však známy i případy pašování studentů ... Pochopitelně ne prot o, že by byli nepřáteli socialistického zřízení a utíkali přes hranice za "svo bodou, ale spíše byli touto cestou vysíláni jako tzv. nelegálové, čili agenti ...)
* * *
U pana OSMÍKA se zastavme trochu déle a podívejme se na celý případ poněkud po drobněji. Tenhle pán byl totiž v dost úzkém pracovním kontaktu právě s JZD Chý ně. Něco jako šéf stavební skupiny, či přidružené výroby obdobného charakteru. A když mu "teklo do bot", tak ho Jaroslav Kříž dopravil ilegálně do Budapešti , kde jej prostřednictvím "partnerské" maďarské státní bezpečnosti umístil v t amním konspirativním bytě. A než se vyřídily formality k Osmíkově trvalému vyc estování nebo lépe řečeno tzv. "emigraci" do Západního Německa, umožňoval mu p říslušník StB Jaroslav Kříž několikrát návštěvu Československa (pochopitelně i legálně, vždyť byl "utečenec") k vyřizování "jistých" záležitostí. Zřejmě nane jvýš "důležitých"...
(A tady je několik dalších zajímavostí: Na zmíněného Osmíka, křestním jménem P etr, byl založen na Obvodní správě SNB Prahy 8 založen spis z časů jeho působn osti v "delikátních" obchodech pražského regionu. A nešlo jen o JZD Chýně... P rostě, měl nevyřízené účty s místní kriminálkou. Asi proto musel rychle "emigr ovat". Navíc, vedoucím ekonomického útvaru, kterému zmíněný pán podléhal, byl v té době dnešní poslanec za sociálně demokratickou stranu pan Wágner...) Po příchodu do Západního Německa se prý Petr Osmík oženil a vzal si jméno manž elky, takže teď se jmenuje PETR SCHULHOF. Pod tím jménem si také údajně založi l jakousi "minifirmu". Nic moc, pouze nenápaná malá autoopravna s příležitostn ým prodejem... Až na jednu maličkost: Skutečným majitelem firmy je kdosi úplně jiný. A její účel? Například už pár let před 17. listopadem 1989 se přes ni " dovážely do Českoslovnska, přesněji do Prahy, ojeté osobní automobily. Nikoliv pro obyčejné lidi a nikoliv obyčejné osobní automobily... A prováděly se dalš í ochody, které nešly realizovat veřejně, "na denním světle".
(O panu Petrovi Osmíkovi bude ještě řeč později, v dalších souvislostech. Teď jen pouze konstatujme, že tak jako u mnoha jiných kolegů resp. "spolupracovník ů" Mikuláše Nadašiho, i jeho jméno je totožné se jménem Petr Osmík, které je u vedeno v registru agentů StB coby důvěrník, datum narození 28. srpen 1947, reg istrační číslo 35319, krycí jméno PETR. Protože tahle informace bude mít v poz dějších událostech dost velký význam...)
* * *
Co zbývá dodat ? Snad pouze několik maličkostí. Petr Osmík, alias Schulhof, je ště v roce 1992 kvůli své kriminální minulosti nesměl do Československa. Dnes prý by díky svým kontaktům a známostem mohl, kdyby údajně "neseděl" ve vězení. Na rozdíl od Mikuláše Nadašiho, který až do letních měsíců téhož roku mohl bě žně do Západního Německa. Tedy přesněji do doby, než mu Němci odhalili dost ve lký, zřejmě ne zrovna čistý "kšeft", který na "svoje triko" realizoval prostře dnictvím zemědělského družstva Jinošov. Zhruba nejméně za 100 000 marek. Což s e pochopitelně našim západním sousedům nelíbilo. Takže si Mikuláše Nadašiho ta k trochu podali. S výsledkem jednoznačným. Vyhostili ho, a do pasu mu dali tzv . "medvěda". Návrat nežádoucí...
(Co všechno "inženýr architekt" Mikuláš Nadaši v posledních letech pro Slušovi ce a zemědělské družstvo Jinošov dělal, ví Bůh. Sám pro sebe se však přiživova l na aukcích starožitností, které tohle posledně jmenované družstvo v letech 1 990 a 1991 na jižní Moravě, speciálně v Brně, realizovalo. Zcela jistě se ovše m velmi intenzívně také věnoval své další zálibě, t.j. "koníčkům". Čili dostih ovému sportu. Existují poměrně přesné údaje o tom, že právě tohle pana Nadaših o dost přitahuje. Takže, třeba má silné vazby na slušovickou společnost s ruče ním omezeným FORTUNA, která se právě tímhle zabývá. O kontaktech na ostatní ze mědělská družstva či podniky, které mají ke koním vztah, toho už je známo víc než dost. A nejsou to vztahy zrovna moc čisté... Jenomže, to teď není předměte m téhle části seriálu.)
CAUSA AGENT : PŘEKVAPIVÝ EPILOG
O činnosti MIKULÁŠE NADAŠIHO zaměřené ve prospěch slušovického Agrokombinátu, se vědělo dost dlouho. I o tom, jakého je charakteru. Málokdo však znal rozsah "pavouka", vytvořeného tímhle pánem. Počínaje napojením JZD AK Slušovice na " patřičná" místa až po vazby na administrativní a mocenské struktury státu či J ZD Jinošov, Horní Branná, Dřínov, Chýně, bytové družstvo Kolektiv a některé po listopadu 1989 vzniklé "akciovky", resp. společnosti s ručením omezeným. Lze předpokládat, že Nadaši udržoval úzké spojení také se zemědělským družstvem Pr áče na Znojemsku, jež spolupracuje se Slušovicemi rovněž dost dlouho (dokonce mají společnou firmu PEGAS). Zcela určitě však nikdo nemohl očekávat vývoj udá lostí kolem "inženýra architekta" Mikuláše Nadašiho v letech 1990 a 1991. A za interesovanost "jistých kruhů" na aktivizaci Nadašiho coby agenta i v současno sti ...
To bylo totiž tak: Při formování Úřadu na ochranu ústavy a demokracie přešlo d o služeb uvedené instituce hodně bývalých příslušníků StB. Ti pak s sebou čast o brali i své dřívější "agenturní sítě". Tvrdí se, že celkem asi 800 agetů. Ne ní ani moc překvapující, že se tedy mezi nimi ocitl i Mikuláš Nadaši. Jeho půs obnost tady měla být údajně zaměřena směrem na Spolkovou republiku Německo, čá stečně také na Rakousko a Švýcarsko, přičemž bezprostředně spadala pod II. odb or a II. oddělení Úřadu, později Federální bezpečnostní informační služby. Nav íc se nadále až do léta roku 1991 zúčastňoval zpravodajské hry "CHRPA", zpočát ku ovšem v rámci dřívější první správy Státní bezpečnosti, přejmenované po 17. listopadu 1989 na Zpravodajskou službu.
(Mikuláše Nadašiho do Úřadu na ochranu ústavy a demokracie přivedl prý jeho ří dící orgán, příslušník StB Gabriel, který tam po listopadu 1989 přešel též. Zd á se však, že to není tak jednoduché a Nadašiho role byla od 28. června 1990, kdy podepsal "vázací akt", poněkud jiná. Zřejmě přizpůsobená představám přátel ze Slušovic, či jeho obchodním přátelům a kolegům z jiných zemědělských družs tev resp. soukromých firem vzniklých "podivným" způsobem... Navíc i někteří pr acovníci Úřadu a později Federální bezpečnostní informační služby věděli, kdo Nadaši ve skutečnosti je. Znali nejen jeho "agentskou" minulost, ale též onu k riminální. Například jistý pan major Otakar Lohynský, který předtím působil ja ko činná záloha StB u 8. odboru Hlavní zprávy kontrarozvědky se zařazením na M inisterstvu zemědělství ČSR ve funkci šéfa zvláštního oddělení a znal nejen Na dašiho, ale i množství informací o něm. Už proto, že sám z titulu své práce se Slušovicemi spolupracoval. Možná právě proto ve Federální informační službě a později Federální bezpečnostní informační službě Mikuláše Nadašiho jistý čas také řídil...)
* * *
Překvapivá však není pouze angažovanost Mikuláše Nadašiho ve Federální bezpečn ostní informační službě. Dostat se totiž ke spisům tohoto pána, patří dodnes k záležitostem více než napínavým, s otevřeným koncem. Protože je na ně dána "b lokace". Například v letech 1991 a 1992 bez výslovného písemného souhlasu a vl astnoručního podpisu ředitele uvedené služby Jiřího Novotného a později Štefan a Bačinskéhok nim nikdo nesmí. A pokud se tam přece jen dostane, dejme tomu dv akrát, zjistí s údivem, že se oproti předcházejícímu stavu dost silně ztenčily . Přibližně z pěti svazků na tři, pak na pouhý jeden. Takže dnes by asi těžko někdo našel onen vázací akt z 28. června 1990. Byl nebezpečný, proto možná zmi zel. Stejně jako další kompromitující materiály...
(Zlí jazykové tvrdí, že to není jenom snaha Federální bezpečnostní informační služby, ale prý také některých lidí z Federálního ministerstva vnitra. Jak uvi díme z následujících pokračování našeho seriálu, je to docela i reálné, protož e Slušovice měly své vazby i tam. A nejen díky někdejší první správě Státní be zpečnosti, která přes jisté kádrové změny zůstala v podstatě zachována. Ostatn ě, vedle zmíněné "akce CHRPA" zde existují také určité kruhy "specifického pra žského podsvětí" a různých nově vzniklých ekonomických případně politických ma fií, které měly či dodnes mají co do činění se Slušovicemi resp. jejích nástup cem, DAK MOVA Bratislavou. Nemluvě u o "dlouhých prstech" zmíněných subjektů n a hodně vysoké vládní a "bezpečnostní" místa ve státě... Prostě, zájem o skart aci většiny materiálů týkajících se Mikuláše Nadašiho byl logický a její reali zace vyhovovala mnoha lidem.)
Jiří F. PILOUS