--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Pilous Jiří F.
Název: Podivná hra StB a BIS ...
Zdroj: NN Ročník........: 0004/048 Str.: 002
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

PODIVNÁ HRA STB A BEZPEČNOSTNÍ INFORMAČNÍ SLUŽBY aneb AGENTI "MNOHA JMEN" STÁLE V AKCI

(Pokračování z minulého čísla)

IV. část

(Situace, která se kolem pana Mikuláše Nadašiho a mnoha dalších "zajímavých" l idí postupně během několika posledních let "vyvrbila", vypadala dost "podivně. Prostě, všechno nakonec "kdosi" úmyslně zamíchal tak, aby to v závěrečné fázi vypadalo úplně jinak než na začátku. Jako by se někdo snažil cílevědomě "zame tat" stopy a chtěl pátrání zaměřit jinam. Pochopitelně s úmyslem odvést pozorn ost od některých osob a naopak zabránit "odhalení" těch, kteří skutečně stáli či dodnes stojí v pozadí různých akcí...)

STOPY VEDOU DO ZTRACENA...

Ano: Tak by se stav, který tenkrát vzniknul, dal nazvat. A trvalo dost dlouho, než se autor tohoto seriálu dokázal v celé té spleti událostí, jmen a faktů j akž takž orientovat. A dodnes s jistotou nelze tvrdit, že ve všem všudy správn ě. Ale většina skutečností zapadá přesně do sebe. I když interpretace status q uo je zatím stále místy dost nejasná. Či jinak řečeno, dodnes někdy není možné přesně určit, proč se "jisté" věci děly tak, jak se děly.

(Abychom však některé věci lépe pochopili, je nutné se na chvíli vrátit poněku d zpět. Do poloviny roku 1991, kdy se v dávno už zrušené redakci tehdejších "č erných" Zemědělských novin začaly shromažďovat první statistické údaje a fakta o "slušovické mafii". Do doby, kdy se mezi tím vším poprvé objevilo jméno Mik uláše Nadašiho ...)

* * *

O tomhle pánovi jsem se dozvěděl náhodou při třídění materiálů o činnosti tzv. "utajené" pražské expozitury Slušovic, onoho mnohokrát už zmíněného stavebníh o závodu číslo 3 se sídlem v Zádveřicích na Zlínsku, tehdejším Gottwaldovsku. Z toho ovšem, co bylo tenkrát o jeho činnosti známo, se nedalo předpokládat, ž e to nakonec bude takový "sólokapr". To až později, když z kruhů blízkých krim inální policii prosákly informace, že se v pražském podsvětí snaží skupinka "z ajímavých" a dost "podivných" lidí investovat peníze do nákupu pozemků, hotelů či restaurací, domů atd. A to nejen v Praze, ale i v Brně a Bratislavě, Střed očeském a Jihomoravském kraji. Přičemž jedno z mála jmen, které se s přispěním přátel podařilo identifikovat, byl právě Mikuláš Nadaši. A pochopitelně jeho tehdejší i současná pravá ruka Josef Šíbl.

(Není bez zajímavosti, že nejsilnější podněty o zmíněné činnosti přicházely hl avně ze západního Slovenska. Proč zrovna odtud? Mikuláš Nadaši, po matce prý " uherský gróf", měl údajně v Bratislavě a okolí zdědit dost velké množství poln ostí a též "nevýznamné" nemovitosti. A pak: do Bratislavy se před "spravedlnos tí" v té době uchýlil s nakradeným mnohamiliardovým majetkem DAK MOVA Slušovic e v čele s docentem ing. Františkem Čubou, CSc...)

Dál už to bylo v podstatě dost jednoduché: Informace se kupily a stačilo jen j e roztřídit a postupně analyzovat Nadašiho trestně hospodářskou činnost, časté pobyty ve vězení, podvody a nelegální hromadění majetku, jeho cesty do Německ a a Itálie... Včetně působnosti onoho pána coby agenta Státní bezpečnosti a du blera ve vztahu ke spolkové německé zpravodajské službě a StB.

POZADÍ HRY NA "SLEPOU" BÁBU

První vážnější varování, že v případě Mikuláše Nadašiho jde o člověka dost vel kého, hlavně však nebezpečného "kalibru", přišlo někdy kolem podzimu 1991, a t o v souvislosti s narůstající aférou kolem tzv. "červené rtuti". Prostě, začín aly se objevovat stále častěji útržkovité údaje o tom, že v pašování oné látky z bývalého SSSR, resp. Polska či NDR, a v jejím následném tranzitu přes naše území, jsou namočeny Slušovice. Přesněji DAK MOVA Bratislava a MORAGRO. A s ni mi také jistí poslanci tehdejšího Federálního shromáždění, České národní rady a někteří vysocí vládní činitelé z federálního i českého ministerstva vnitra.. .

(Tehdy, na podzim roku 1991 se na Ministerstvu zemědělství České republiky zač al v blízkosti ministra Bohumila Kubáta znenadání objevovat jistý vysoký činit el z federálního ministerstva vnitra. Tuším, že zastával velmi důležitou funkc i na ředitelství federální policie, jednu dobu dokonce působil jako zástupce p rvního náměstka federálního ministra vnitra Jana RUMLA. A byl silně angažován při zásahu speciálních jednotek v Mošnově: Vlastně celou akci, která skončila blamáží a totálním krachem, osobně řídil... Stejně tak brzy na to organizoval zátah na překupníky drog na pražském letišti v Ruzyni, jež skončil taktéž deba klem... Náhoda tomu chtěla, že jsem narazil na únik informací o těchle věcech z bezprostředního okolí náměstka federálního ministra vnitra Rumla. Takže mini str Kubát s jeho souhlasem zprostředkoval mé setkání s oním vysokým činitelem. ..)

* * *

Pana majora X.Y. (prozatím mu kvůli napínavosti říkejme tak) v následné diskuz i ani tak nezajímal únik informací: spíš ho velmi zaujala právě osoba Mikuláše Nadašiho. Dokonce tak silně, že se "údajně" rozhodl v této záležitosti maximá lně angažovat. On to také byl, kdo prý měl zjistit, že byly skartovány spisy N adašiho: Že je agentem Státní bezpečnosti, pracuje pro Federální bezpečnostní informační službu a dělá zároveň dublera ve hře se západoněmeckou zpravodajsko u službou, ve zmíněné už akci CHRPA, to už jsem v té době dost dlouho věděl od jinud...

(Nenapadlo mě tenkrát ovšem, že major X.Y. má dokonalý přehled o faktech, kter é mám k dispozici. Možná dokonce i o jejich zdrojích. A že tedy vlastně "poušt í" věci, které znám, úmyslně: aby získal důvěru...Hlavně však, že se snaží kon trolovat, co dělám...)

Ale pokračujme dál. On to také byl, kdo zahájil "intenzívní" pátrání po Nadaši ho "utajeném" pobytu v Praze, komu se ho podařilo zajistit po návratu z Itálie při cestě z ruzyňského letiště do centra Prahy, a pak ho prý po dvoudenním vý slechu na příkaz prokuratury znovu propustit na svobodu.

(Alespoň tehdy se zdálo, že tomu tak skutečně je. Ostatně, při zmíněném sledov ání Nadašiho z letiště jsem seděl s majorem X.Y. v autě. Stejně jako při někol ika našich pozdějších setkáních v souvislosti se Slušovicemi. I tenkrát jsem m u ještě věřil, i když už se smíšenými pocity. Jeho další reakce či jednání byl y totiž v následujícím období dost nepochopitelné a stále více vzbuzovaly jist á, byť zatím neidentifikovatelná podezření...)

* * *

Po pár měsících, zhruba někdy v polovině února 1992, navštívili redakci tehdej ších "černých" Zemědělských novin dva zástupci lidí, co provozovali na Chuchli v Praze dostihový sport. Tedy koníčky. Jednalo se tenkrát o některá rozhodnut í nového ředitele státního podniku inženýra Záliše, pod nějž tenhle resort spa dal. Pan ředitel patřil mezi důvěrné přátele ministra Kubáta a zmínění zástupc i chtěli část uvedených rozhodnutí s pomocí ministra anulovat. Údajně pro jeji ch škodlivost pro dostihový sport...

Slovo dalo slovo a diskuse se rozšířila také na Slušovice, na jejich angažovan ost v dostizích. Mimo jiné padlo i jméno Mikuláše Nadašiho. Návštěva zpozorněl a: Mikuláš Nadaši ? Ten měl přece v polistopadovém období pronajatu na Chuchel ském závodišti stáj, konstatovali.

A vykládali velmi zajímavé věci o praktikách tohodle pána. Či lidech, kteří se kolem Nadašiho a jeho "koníčků" v onom období ochomýtali. Mimo jiné také o je dnom vysokém důstojníkovi z federálního ministerstva vnitra, jenž tam byl "peč ený vařený" skoro každý den ... Ne, jméno neznali, jen podobu. Protože už delš í čas se rýsovalo podezření, že jakési úzké kontakty tady existují, došlo na p odrobný popis zmíněné osoby. Kupodivu, přesně se hodila na majora X.Y. Fotogra fie z novin (pár dní před tím s ním byl v Rudém právu rozhovor o "boji" proti drogám a terorismu) se stala jasným důkazem: Ano, je to jeden a tentýž člověk ...

(Takže závěr v celku jasný: major X.Y., pokud jde o Mikuláše Nadašiho, hrál ce lou dobu dvojitou hru. Pátral po Mikuláši Nadašim a shromažďoal o něm údaje, p řitom všechno už dávno věděl. Údajně ho zajistil a vyslýchal, aby ho pak musel na "příkaz" prokuratury pustit. Prostě, zdá se, že se na mě "napojil" zejména proto, aby zametal stopy ... Jenomže, v tom případě se dostává do jiných dime nzí také informace o spisech Mikuláše Nadašiho v archívu Federální bezpečnostn í služby. Protože v době, kdy major X.Y. údajně zkoumal Nadašiho registrační s vazky a "zjistil", že část byla "skartována", jiní tvrdili opak. Dokazovali, ž e sotva pár dní před tím tam bylo všechno...)

* * *

V období, kdy ještě nevypukla dnes už polozapomenutá aféra kolem tzv. "černých " Zemědělských novin (čtenáři si jistě pamatují na detaily a události, které p robíhaly koncem února a v březnu 1992, kdy byl vydavatelem odvolán autor tohot o seriálu z funkce šéfredaktora a redakce se jako celek postavila za něj a vyh lásila stávku), jsem dost úzce spolupracoval v některých věcech kolem Slušovic s tehdejším pracovníkem ministerstva zemědělství Johnem Bokem. Přiznávám, dos t mi pomohl. V paměti mi utkvěla jedna rozmluva, týkající se právě zmíněného m ajora X.Y. John Bok o něm, podle vlastních slov, hovořil s tehdejším prvním ná městkem federálního ministerstva vnitra Janem Rumlem. A řekl mu stejná fakta, jež uvádíme v textu tohoto pokračování. Ba víc: konstatoval i věci, jež budou řečeny později. Bezvýsledně. Jan Ruml údajně nereagoval ...

(Nereagoval ani na skutečnosti, které byly dost zajímavé či podivné a týkaly s e minulosti majora X.Y. Vezmeme-li v úvahu údaje z obvykle dobře informovaných kruhů a i vlastní tvzení mjora X.Y. tak tenhle pán byl původně příslušníkem V B, údajně v Jihlavě. Pak pobýval dost dlouho před listopadem v cizině. prý jak o emigrant. Měl být v Západním Německu přibližně pět let ve vazbě. Jak sám při znáva, tak za drogy. Nějaký čas se nacházel také v USA. Jinak také údajně spol upracoval s francouzskými a italskými specialisty v boji proti pašerákům drog. .. Hlavně však, opět podle svého vyjádření, do Československa se vrátil bez ja kýchkoliv osobních dokladů, takže zde mu byly vystaveny duplikáty... A ještě n ěco: existuje podezření, a ony výše zmíněné, obvykle dobře informované kruhy j e nevylučují, že major X.Y. už hezkých pár let spolupracuje s německou spolkov ou zpravodajskou službou. A možná nejen s ní...)

* * *

Tohle všechno měl John Bok prvnímu náměstkovi federálního ministra vnitra tenk rát Janu Rumlovi říct. Prý bezvýsledně. Nemohl mu však sdělit věci další, prot ože je v té době prostě ještě nevěděl: Staly se totiž o něco později, a to v s ouvislosti s pánem, který se jmenoval Petr Osmík. Ostatně, čtenář si na toto j méno jistě vzpomene: Psali jsme o něm dost obšírně ve druhé části našeho seriá lu.

O co šlo? V okamžiku, kdy se objevily konkrétní údaje, týkající se vyšetřování trestné činnosti Petra Osmíka, se, bohužel opožděně, obrátila moje pozornost na spisy kolem celého případu. Protože na "českém vnitru" se "záhadně" prý ztr atily, napadlo kohosi, že by něco mohlo být tam, kde Osmíka "rozpracovávaly" t ehdejší orgány kriminální služby: Tedy na Praze 8. Jaké však bylo naše překape ní, když se zjistilo, že veškerá DOKUMENTACE ZMIZELA. Byla totiž odvezena na p říkaz majora X.Y. jako šéfa speciální protidrogové brigády na federálním minis terstvu vnitra. A to těsně před tím, než jsme se o ně začali zajímat. Zřejmě n ejen proto, aby se nám nedostaly do rukou. Spíš měl někdo eminentní zájem "zam ést" po Petru Osmíkovi stopy... A provedl to major X.Y.

(V této souvislosti ovšem stojí za zmínku ještě jedna událost. Zhruba začátkem ledna 1992, tj. přibližně v období, kdy byla záhadně odvezena výše citovaná O smíkova akta, zazvonil v redakci tehdejších "černých" Zemědělských novin telef on. Ten kdo volal, se představil coby Petr Osmík, alias dnes Petr Schulhof, ch těl k aparátu autora tohoto seriálu. A hysterickým hlasem mu oznámil, že ho ne chá zabít. Prý dosud nesmí do Československa, ale má dost prostředků, hlavně v šak vlivných přátel, aby svůj záměr mohl realizovat... Zajímavé přitom je, že přibližně v témže čase prosákly z nejbližšího okolí Mikuláše Nadašiho obdobné informace: údajně se prý rozhodl rovněž autora tohoto seriálu nechat zabít. A happy end? Přestože obě zprávy byly publikovány v tisku a autentičnost zmíněný ch faktů potvrdilo dost svědků, major X.Y. odmítl cokoliv učinit. Náměstek fed erálního ministra vnitra Jan Ruml taktéž. "Někdo" ale vzápětí Osmíkovi a Nadaš imu akt msty zakázal a brzy na to se Petr Osmík ocitl v Německu ve vězení...) OTAZNÍKY SPÍŠE NARŮSTAJÍ

Odsuňme na chvíli úlohu pana majora v celé záležitosti do pozadí. Stejným způs obem taktéž na čas zapomeňme na informace Johna Boka, které se v mnohém shodov aly s tím, co bylo v dané době o našem jednom z nejvyšších funkcionářů ministe rstva vnitra známo. A zkusme vzít v úvahu všechny dosud známé souvislosti a po kusit se už teď o jakési závěry.

Zejména: Major X.Y. je nejen v osobním důvěrném vztahu k Mikuláši Nadašimu, al e zřejmě ho i kryje. Mikuláš Nadaši se osobně zná s Petrem Osmíkem. Petr Osmík má, podle důvěryhodných pramenů, dost úzké kontakty na federální ministerstvo vnitra. Trvale je usídlen ve Spolkové republice Německo (přesněji v Norimberk u), kam Nadaši často jezdí ... Major X.Y. tam byl též dost dlouho a lze předpo kládat, že Petra Osmíka rovněž dobře zná. Petr Osmík je v důvodném podezření, že spolupracoval - či dodnes ještě spolupracuje - jako agent s německými bezpe čnostními složkami. Je totiž zarážející, že měl být po listopadu 1989 "šupem" poslán do Československa a nakonec z toho sešlo... Navíc se jeho jméno nachází v registru agentů StB... Major X.Y. zase téměř na 100 procent působil a stále zřejmě ještě působí coby aktivní spolupracovník německé zpravodajské služby. Mikuláš Nadaši pak zcela oficiálně v roli dublera StB (v současnosti BIS) a ag enta rovněž německé zpravodajské služby ...

(A eventuální závěry? Těžko říct. Snad jen, jak jsme již naznačili v předešlýc h řádcích: Všichni tři pánové se s největší pravděpodobností velmi dobře znali a každý z nich plnil určité úkoly. Možná pracovali společně, možná však je to hle všechno jen zdání a každý z nich pracoval sám pro sebe. Čemuž by například nasvědčovaly úvahy těch, co mají dost obsáhlé vědomosti o Mikuláši Nadašimu c oby agentu Bezpečnostní informační služby: Domnívají se totiž, že nikoliv Nada ši pracuje pro BIS, ale že je to naopak: BIS pracuje spíš pro Nadašiho a ten j í "pouští" pouze takové informace, jaké uzná za vhodně. Zcela lhostejno zda on sám nebo ten, koho doopravdy Nadaši reprezentuje...)

* * *

V této souvislosti je zajímavá další událost. Podle informací dne 16. června 1 992 major X.Y. navštívil ministra zemědělství České republiky Bohumila Kubáta. Nezastihl ho, s čímž však asi počítal. Byl totiž dost dlouhou dobu v kancelář i sekretariátu ministra, hlídán pouze svým podřízeným. Údajně měl také strávit hezkých pár minut sám v pracovně Bohumila Kubáta.

(Ovšem nejen to: Stejné zdroje jako v předešlém případě uvádějí, že major X.Y. spolu se svým společníkem též jistý čas pobývali beze svědků v tzv. malé zase dací síni ministerstva zemědělství, kde se obvykle konala zasedání privatizačn ích komisí a projednávaly se privatizační projekty "zajímavých" a často i "luk rativních" podniků. Zašli také na dost dlouho do tiskového oddělení ministerst va, v němž "zcela náhodou" rovněž nikdo nebyl... Podle oněch výše už citovanch zdrojů oba pánové prý odstraňovali odposlouchávací zařízení...)

* * *

Pokud jsou uvedené informace vynesené z bezprostředního okolí Bohumila Kubáta pravdivé, a vše nasvědčuje tomu, že ano, zdá se ona popsaná událost poněkud zv láštní. Co tam asi major X.Y. hledal pár dní po volbách a necelé dva týdny pře d tím, než byl jmenován nový český ministr zemědělství Josef LUX z KDU-ČSL? Je domněnka, že se jednalo o odstraňování odposlouchávacího zařízení správná? A pokud ano, šlo pouze o tenhle úkon? Nehledali náhodou jisté kompromitující pís emnosti? A pokud ano, tak jaké?

(V této souvislosti nezbývá než připomenout opět další zajímavosti: Např. osob ní sekretářka ministra Kubáta, jedna "z nejvěrnějších, přešla po jeho odchodu z úřadu na české ministerstvo vnitra, a to k pozdějšímu policejnímu presidento vi Ivanu VYLETOVI. Po jeho odchodu z funkce pak k šéfovi inspekce zmíněného mi nisterstva panu KOLAJOVI... A vedoucí sekretariátu ministra Kubáta JUDr. BRET, který se s majorem X.Y. osobně, ba důvěrně znal? Až do konce roku 1993 pracov al coby náměstek generálního prokurátora České republiky, poté jako tajemník b ranně bezpečnostního výboru Poslanecké sněmovny českého parlamentu...) KONEC INKOGNITA: HAPPY END?

Krátce po parlamentních volbách, koncem června 1992, abdikuje federální vláda a je jmenován nový federální ministr vnitra včetně nového vedení resortu. Na č eské ministerstvo vnitra pak coby ministr přechází Jan Ruml. A náš pan major X .Y.? Oznamuje, že odchází ze služeb ministerstva a bude se věnovat soukromým z áležitostem. Jestli to budou drogy či nikoliv, to tenkrát už nesdělil ... V každém případě ale ono prohlášení bylo dost pofiderní. Major X.Y. - teď už m ůžeme prozradit jeho jméno - tedy major JIŘÍ VACEK - totiž do "civilu" zdaleka ještě nehodlal odejít. Nějakou dobu působil v původní "federální" funkci i na českém ministerstvu vnitra, poté se angažoval coby "poradce" Jana Rumla ohled ně boje proti drogám a terorismu... Teprve indiskrece, kdy prozradil přísně ut ajovaná fakta kolem schůzky představitelů ruské a italské mafie v Parze, týkaj ící se rozdělení sfér vlivu a obchodu s drogami, přivodily v jeho "kariéře" zv rat. A nebývale ostrý protest Interpolu pak znamenal jeho definitivní odchod z e služeb ministerstva. Nikoliv však do "civilu". Působí totiž jako ředitel měs tské policie na severu Čech, v těsné blízkosti hranic se Spolkovou republikou Německo. V místech, kde se kříží cesty balkánské, ruské a italské mafie... (A nejen to: Má tolik odvahy, že se nadále velmi často presentuje v našem "nez ávislém" tisku, pochopitelně nejčastěji v Rudém právu a Mladé frontě Dnes. Poř ádá ovšem také tiskové besedy se zahraničními korespondenty, poskytuje rozhovo ry zpravodajům ČTK... Na jaké téma? No přece o drogách, o bezpečnostní situaci v České republice, o terorismu, o tom, že se dnes všechno dělá špatně, kdežto za něj to prý bylo mnohem lepší... O Mikuláši Nadašim a své "podivné" minulos ti však raději mlčí. Že by čekal na novou přípežitost? Ale, proč ne! Ostatně, když Ivan Vyleta odešel z funkce policejního presidenta, jeden z kandidátů na onen "post", alespoň podle informací Rudého práva, měl být právě i exmajor Jiř í Vacek. Možná, po nedávném odvolání Stanislava Novotného, se s ním coby s pol icejním presidentem v kuloárech počítá i teď. Kdo ví?)

* * *

Na závěr této části seriálu ještě jedna malá poznámka, týkající se rovněž naše ho záhadného majora X.Y., "vlastním" jménem Jiří Vacek. Těsně před červnovými parlamentními volbami do Federlního shromáždění a národních rad v roce 1992 pr vní "polistopadový" federální ministr vnitra Richard SACHER v jednom neoficiál ním rozhovoru sdělil, že na něj byly vyvíjeny velké tlaky, aby onoho pána přij al do služeb ministerstva na dost vysoký "post". Nakonec údajně zmíněným tlaků m podlehl, i když dost nerad, a pana majora Jiřího Vacka přijal proti své vůli ...

Jiří F. PILOUS

(Pokračování v čísle 50)