--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Brom Libor
Název: Generace umluvených
Zdroj: NN Ročník........: 0004/050 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Generace umluvených

Po desítiletích vyučování ve Spojených státech na všech úrovních a studentů vš ech národností možno dělat zodpovědné závěry o mladší generaci. Jeden z těchto závěrů je následující: Dnešní generace čtyřicátníků a padesátníků je generací umluvených, kteří věří, že se ze všeho mohou chytráckou řečí vymluvit. Tato generace umluvených byla vychována bez náležité lásky a kázně liberálními rodiči, a vzdělána bez náležité intelektuální a morální zodpovědnosti liberál ními učiteli.

Liberálové indoktrinovali generaci dnešních čtyřicátníků a padesátníků touto f ilozofií: Není důležité, co řeknete, ale jak to řeknete! Levičáci je navíc omá mili tímto heslem: Řeč není prostředek k dorozumění, ale zbraň k dobývání! A k omunisté je dorazili tímto maximem: Lidem lze namluvit všechno! A tak generace, která je dnes u moci a organizuje záležitosti národa a světa, naučila se vyjadřovat tak obratně, že slova ztratila smysl a jejich praktický účinek je zoufalý. Naučila se házet učenými výrazy tak hbitě, že široké lidské masy si představují, že ta slova musí mít nějaký potřebný význam, a odhalovat nějakou neznámou vyšší pravdu.

Na vysokých školách naučila se tato generace čtyřicátníků a padesátníků opravd u dávat dohromady pozoruhodné věci. Namísto srozumitelné písemné práce třeba n a téma "Jakou úlohu hraje čas v románu," píše thesi o "Ambivalentní frustraci při fixaci ontologické situace temporálních parametrů ve stratifikované totali tě fiktivního komplexu."

Jak prostí lidé nemohou být takovou učeností uchváceni! Jaká to vědomost nás o mamuje již ze samotného zvuku těchto výrazů! Jaká to vzdělanost slovní a větní ! Jaká to neskonalá myšlenková hloubka se musí skrývat za tímto mozkovým plode m! Jaký to pašák autor této práce musí být!

Opravdu, není důležité, co řeknete, ale jak to řeknete? Ne, nikdy ne! Podstatou takového nezměrného vyjadřování je přetvářka, je lež. Volá studentka, pětačtyřicátnice (rozvedená, dvě děti). Potřebuje doporučení p ro studium k vyšší akademické hodnosti. Pak prý se chce dostat do diplomatické služby. Na otázku, zda graduovala, odpovídá, že ano, ve dvou oborech - v ekon omice a ruské oblasti. Na otázku, jak je to možné, když ředitel pro graduaci n ám právě sdělil, že ona bude končit svá studia až někdy koncem roku, studentka začíná rychle mluvit, vysvětlovat, žvanit (o tom, jak to všechno vlastně je a není). Přetvařuje se a lže - v učených termínech, na vyšší úrovni ... Volá státní úřad pro vzdělání. Pořádá státní konferenci o vzdělání neprivilego vaných. Žádá mě, abych posloužil jako hlavní řečník. Na otázku, o čem ta konfe rence vlastně je, předseda úřadu mluví, vysvětluje, žvaní - bez přestávky, jis tě deset minut - o perspektivách, dimenzích, profilech a průsecích, maximálníc h kvantitách a nominálních kvalitách atd. Na výzvu, aby řekl v jedné srozumite lné větě, co tím vším míní, je v koncích. Je jasné, proč potřebuje hlavního ře čníka jiného než sebe. Sám nemá co říci a chce jen nějakou srozumitelnou konfe rencí udržet svou politickou pozici a moc.

Opravdu, řeč není prostředek k dorozumění, ale jen k dobývání a udržení moci? Ne, nikdy ne! Řeč je jedním z prostředků pro nalezení a uplatnění pravdy mezi lidmi.

Celý svět se zmítá v nesnázích, které se nejen nezmenšují, ale naopak hromadí pro velká slova a malé činy. Technický člověk vyrostl v obra a mravně zůstal p idimužíkem.

Pod tímto zorným úhlem musíme se tedy dívat na celou řadu individuí mezi námi. Neboť vývoj k planému mluvení je všeobecný a strašný. Neukazuje se jen v Amer ice, ale všude - nejen mezi prezidenty nahoře, ale i mezi byrokraty dole. Podívejme se například, jaké pozdvižení způsobil současný americký prezident p ři svém posledním tažení Evropou, když dal najevo, že není zaměstnán myšlenkou o dramaticky upadajícím dolaru, jenž je přece základní mezinárodní měnou, ale spíše myšlenkou o "rozvoji kultury celoživotního učení".

Anebo pohleďme třeba na jednu odpověď novinářům, kteří se ptali na jeho reakci , týkající se prohlášení bývalého prezidenta, vyslaného do severní Koreje na p rojednávání atomického odzbrojení této stalinistické země. Odpověděl toto: "Ne vím, co řekl, a nevím, že víte, co on řekl. Nevím, co řekl a nevím, zda víte, co on řekl. Všechno, co vím, je tb, co jsem řekl, a co jsem řekl, je politikou Spojených států amerických."

Opravdu, lze lidem namluvit všechno?

Ne, nikdy ne! Všechny lidi nelze vždycky obalamutit! Lidé se nakonec vždy dopí dí skutečnosti!

A to ani nemluvíme o tom, jaké slovní a větní konstrukce dovede splétat český prezident, který za pomoci mezinárodních živlů si hraje na světového státníka a filozofa, a pravidelně inkasuje za to svůj žold.

Prof. Dr. Ing. Libor Brom