--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Kořinek Marek
Název: Uřad pro garanci beztrestnosti zločinů komunismu
Zdroj: NN Ročník........: 0004/050 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Úřad pro garanci beztrestnosti komunistických zločinců???!!!

ROZHOVOR S BOHUSLAVEM HUBÁLKEM

Koncem tohoto roku uplynou promlčecí lhůty velké většiny trestných činů, kt eré je možno zařadit mezi zločiny komunismu tak, jak je definuje zákon č. 198 o protiprávnosti komuunistického režimu. Vzhledem k tomu, že do této doby zbýv á již jen pár dní a komunističtí zločinci se nám i nadále vesele smějí do tvář í tak, jak jsme to viděli například na náměstí Svobody v Brně 26. října, navšt ívili jsme ředitele Střediska pro vyšetřování zločinů komunismu pana Bohuslava Hubálka, požádali jej o krátkou rekapitulaci činnosti tohoto úřadu a přitom m u položili několik zajímavých otázek:

NN: Jak můžete charakterizovat dosavadní činnost centra pro dokumentaci zlo činů komunismu, jehož jste ředitelem?

Bohuslav Hubálek: Středisko, jehož jsem ředitelem, vzniklo 1. února letošní ho roku tím, že začalo fungovat pod patronací ministra spravedlnosti, který je mým přímým nadřízeným. Patříme přímo pod ministra, nikoliv pod některého z ná městků. Středisko dostalo svůj statut, který je součástí organizačního řádu mi nisterstva spravedlnosti a protože vychází ze zákona o státních zastupitelství ch, nemá vyšetřovací pravomoc, kterou mělo předtím koordinační centrum při gen erální prokuratuře do konce roku 1993. Zánikem Generální prokuratury zanikla i vyšetřovací pravomoc státních zástupců. Přesto má sředisko na základě získaný ch materiálů podávat trestní oznámení ve věcech spadajících do rozhodného obdo bí 1948 až 1989, konkrétně do 29.12.1989. Máme pro tento účel možnost přístupu do všech archivů, ke všem materiálům vztahujících se k tomuto období, ať jsou to archivy ministerstva vnitra, tzv. Grossův archiv ministerstva spravedlnost i nebo i jiné archivy. Máme možnost si vyžádat spisy u soudů všech stupňů, mám e možnost spolupráce s policií a pokud to je možné, vyšetřování sledujeme. Spadnul jsem do této práce jak se říká "rovnýma nohama". Měl jsem představu , že budeme vyhledávat podezřelé, svědky a postižené, a na základě toho jsem n echal postavit počítačový program, který sice částečně funguje, ale není to to pravé, co by zde mělo být. V květnu jsem zavedl určité "novum", které by mohl o usnadnit práci i vyšetřovatelům zefektivněním jejich práce. Tím je tak zvaná dokumentaristická zpráva, tedy výňatky ze soudních spisů nebo ze spisů zadaný ch občany. Zpracováváme tedy rejstřík osob a stěžejních událostí, o kterých se ve spise pojednává. V takto zpracovaném spise se již právník velice snadno or ientuje a má předložen výčet možných svědků. Rejstříky zůstávají součástí spis ů, které vracíme a stávají se potom materiálem pro novináře, historiky atd. Měli jsme zde například případ sociálních demokratů, kteří byli souzeni v r oce 1953, kdy už nedocházelo k tak hrubému násilí, jako v roce 1950, takže se tam nedalo nic trestněprávního vyvodit. Já všem lidem, na základě jejich zjišt ěných adres v centrální evidenci obyvatel, protože v rozsudcích je jen jejich datum narození, posílám dopis, ve kterém jim píši, že jim nerád připomínám těž ká léta života, ale že je to potřebné pro objasnění nebo pro případný trestněp rávní postih a žádám je o doplnění znalostí, které jsme získali ze spisů. Lidé mze sociální demokracie mi napsali, že těžko by se tam něco dokazovalo, že ta m toho násilí nebylo tolik, jako v jiných případech. Ale kdybychom ten spis ne zpracovali výše uvedeným způsobem, tak by tam nevyšlo najevo, že se při přelíč ení hovořilo o Bohumilu Laušmanovi, o tom, jak ho různí lidé denuncovali a to je podle mého názoru velmi zajímavá věc pro historiky a politology. Bez tohoto zpracování spisu by historik nebo politolog musel prolistovat např. třistalis tový spis a hledat. Takhle mu stačí jen náš rejstřík. I tímto se snažím zůroči t peníze, které do nás vláda investovala, aby měla naše práce vůbec nějaký výz nam.

Dále tento způsob vypracovávání dokumentaristických zpráv umožňuje sestavov at seznamy osob podle jejich zařazení. My tam máme např. kolonky, do kterých z ařazujeme Krajskou prokuraturu, Krajský soud, Generální prokuratura, Státní so ud, StB, Lidové milice, KSČ atd. a podle toho můžeme udělat seznamy lidí, kter é námi zpracovanými spisy procházejí, ze kterých je potom snadné zjistit, ve k terém roce byl např. dr. Vojtěch Rudý soudcem Krajského soudu, kdy soudcem Stá tního soudu apod. Tento seznam jsem již předložil ministru Novákovi. Stejně ta k můžeme vytáhnout příslušníky StB a kohokoliv jiného.

Vzhledem k tomu, že disponujeme počítačovou technikou a máme vypracován dok umentační systém, bylo možné za letošní rok podat již šest trestních oznámení a to z různého období. To první, co jsme dávali, byl případ rolníka J.Ž., kter ý byl při zatýkání těžce postřelen zepředu komandem StB a věc byla odložena v roce 1969 z důvodu promlčení. Letos, když jsem případ nechal zpracovat a předl ožil jsem jej úřadu pro dokumentaci a vyšetřování činnosti StB, aby vyšetřili dotyčného pana A.Š., který žije jako bývalý příslušník StB a jeden z těch, kdo do pana J.Ž. střílel, věc byla odložena. Já jsem tedy znovu nechal materiály prozkoumat a věc se nachází před zahájením trestního stíhání. Příslušné státní zastupitelství prozatím přislíbilo, že věc postoupí vyšetřovateli. Druhý případ byl záležitost pana Jaromíra Šavrdy disidenta, který zemřel, a my jsme zjistili, že během jeho věznění, kdy byl těžce nemocen a měl být oper ován v civilní nemocnici, mu to bylo odmítnuto i přesto, že měl být za dva měs íce propuštěn. Na základě těchto skutečností jsme podali trestní oznámení rozš ířené obžalobou na dr. Krupauera, který má jít před soud.

Třetí věc byla nepochybné zjištění na základě i dřívějších podnětů poslance , nyní ředitele BIS Devátého, bývalého poslance Hrušky, funkcionáře KAN v jižn ích Čechách pana Jana Boučka, dr. Mlčáka z ODS a dalších. My jsme to nějak zas třešili tím, že jsme vypracovali trestní oznámení s tím, co obsahovat má, že j sme tam uvedli jména čelních žijících funkcionářů KSČ, a toto jsme podali nejv yššímu státnímu zastupitelství letos v červnu.

Dalším případem je zabití slečny Danuše Muzikářové. V tomto případě se nám podařilo vznést průkazné trestní oznámení na vyšetřovatele této věci z roku 19 69, protože on zneužil pravomoc veřejného činitele tím, že nedbal příkazů kraj ského velitele SNB aby provedl expertizy zbraní těch lidí, kteří se nacházeli v těsném okolí. Protože jsme chtěli trestní stíhání "pojistit" proti odložení, argumentovali jsme odstavcem 2 ş 158 (zneužití pravomoci veřejného činitele), že incident vyvolal velké pobouření jak u nás, tak i v zahraničí. Proto je pr omlčecí lhůta tohoto případu deset let a nikoliv pět, aby nám to 29.12. t.r. n euniklo. Ve spise slečny Muzikářové jsem nalezl průkazná svědectví, která směř ují přímo proti příslušníkovi SNB. Na tomto případě stále pracujeme, podařilo se nám ve spolupráci s perzonálním odborem Ministerstva obrany i s perzonálním odborem ministerstva vnitra zjistit jména několik desítek vojáků i policistů, kteří v tom místě byli, takže vyšetřovatel bude mít možnost rekognice osoby, která je svědky popisována jako ta, která střelila do davu a vzápětí po výstře lu slečna Muzikářová padla k zemi.

Pátý případ se týká stejného vyšetřovatele, jde o zabití pana Stanislava Va lehracha, protože ten vyšetřovatel stejným ledabylým nebo spíše někým dirigova ným způsobem jako v případě Danuše Muzikářové vyšetřoval i tuto věc. Bohužel, v tomto případě pachatele zřejmě nenajdeme.

Posledním případem je kauza, kterou jsem dostal na stůl při svém nástupu do funkce. Strýc jednoho pána, velmi zámožný člověk, byl vězněn v příhraniční ob lasti a z vězení se ztratil. Údajně utekl. Vznesl jsem dotazy na vězeňskou slu žbu, zda ten pán nemohl být zastřelen na útěku nebo nezemřel ve vězeňské nemoc nici a pod.

Bylo zjištěno, že na území republiky není evidován, proto jsme požádali prostř ednictvím mezinárodního odboru ministerstva spravedlnosti, aby požádali Spolko vou republiku Německo a Rakousko o zjištění, zda tento pán neprošel evidencí u tečenců. Letos na podzim jsme obdrželi zprávu, že evidencí utečenců neprošel a my jsme následně vznesli trestní oznámení pro zabití tohoto člověka. NN: Proč nebylo zahájeno trestní stíhání všech představitelů KSČ na všech s tupních, kteří se aktivně podíleli na porušování lidských práv z hlediska mezi národně platných a tehdejším státem ratifikovaných paktů? Neměli být tito před stavitelé KSČ podle vzoru svých nacistických předchůdců již dávno postaveni př ed soudní tribunál podobný norimberskému?

B. Hubálek: Podívejte se, tohle musíte vždy aplikovat na konkrétní případ. Je to podobné tomu, co jsme vznesli proti Lidovým milicím. Tam máme objektivní pravdu, protože Lidové milice nemají zakládací statut. Tam je skutečně formál ně porušen zákon. My jsme tedy podali trestní oznámení proti Miloši Jakešovi, panu Urbánkovi s uvedením jejich adres, daty narození, tak jak se to vyžaduje. Nyní je ovšem potřeba dokázat to subjektivní zavinění. To už je věcí vyšetřov atelů a my jím k tomu dodáváme materiály z archivů bývalého UV KSČ, z nichž ví me, že směrnice, kterou tito bývalí nebo i dnešní soudruzi podepsali, stanovil a odpovědnost vedoucích tajemníků nebo polliticko organizačních tajemníků až n a úroveň okresů. A teď je potřeba ale dokázat, že ten určitý milicionář při ně jakém výjezdu někomu ublížil. Anebo to, co "rozjel" dr. Marek Steiner z Nové h utě ostrava, tedy dokázat jím, že někomu způsobili nějakou škodu. V tomto příp adě žádal soud o to, aby KSČM uhradila podniku peníze, které byly vydány na úh radu pohonných hmot pro vozidla Lidových milic.

NN: Zde snad není třeba nic konkrétně dokazovat. Ve státě byla plošně omezo vána svoboda shromažďovací, svoboda projevu, svoboda pohybu a jiné základní li dské svobody a práva. Za všechny tyto zločiny byli a jsou dodnes odpovědni fun kcionáři zločinecké organizace KSČ, dnes přejmenované na KSČM, a to na všech s tupnich, až po předsedy základních organizací. Za zločiny, které zničily život y miliónům lidí nebude nikdo postaven před soud? Vždyť to je naprosto absurdní !

B. Hubálek: Náš trestní zákon nezná kolektivní vinu. Pachatelem musí být oz načena fyzická osoba.

NN: Cožpak podle platného tetrestního zákona není možné soudit funkcionáře KSČ za napomáhání trestnému činu, za nadržování pachateli, neoznámení trestnéh o činu nebo za jiné delikty spáchané pasivně, když ne již přímo aktivně? Nacis tičtí váleční zločinci byli v v Norimberku také odsouzeni i přestože se dušova li, že o zvěrstvech v koncentračních táborech neměli ani ponětí. Proč to nejde u nás, když např. Jáchymov neměl od Terezína po stránce zacházení s vězni pří liš daleko?

B. Hubálek: Vzpomeňte si na případ pana (soudruha) Čalfy, když se o něm mlu vilo v souvislostech s tzv. "pendrekovým zákonem". Nakonec o tom hlasovali pos lanci...

Zmíním se např. o tom Simonu Viezentahlovi. Ďemjaňuk byl dozorcem v Osvětim i, v lágru s plynovými komorami, ale Izrael ho nemohl odsoudit, protože se nen ašel jediný svědek, který by Ďěmjanuka viděl, jak do plynových komor lidi cpe. Já nejsem právník, ale ten rozdíl v tom cítím. Vím, že Děmjanuk je lotr, ale to k jeho odsouzení nestačí.

NN: Nám nestačí pouhý fakt, že komunistický stát ratifikoval mezinárodní d ohody o lidských právech, které přitom soustavně porušoval a své občany tímto vystavoval nesčetným stressovým situacím, pokud jím právě nerozbíjel rodiny a nepřipravoval je o životy a majetky? Cožpak už jen skutečnost, že byla u nás u zákoněna pracovní povinnost a byla omezena možnost vycestování za hranice, nen í dostatečným důkazem o tom, že šlo vlastně o jeden veliký koncentrační tábor se vším všudy? Kdo je odpovědný za ty, kteří byli při útěku z tohoto velkého k oncentráku zastřeleni?

B. Hubálek: Ovšem k ratifikaci těchto paktů došlo až v roce 1976. NN: Proč tedy není vyšetřováno období od roku 1976 do roku 1989, když poru šování mezinárodně platných paktů, které mají platnost nad zákony státu, je na prosto průkazné a neoddiskutovatelné?

B. Hubálek: Tohle je všechno pravda, ale nevím co vám na to můžu odpovědět . Každý občan má tu teoretickou možnost podat trestní oznámení. To bych chtěl ještě připomenout v souvislosti s uzákoněním zákona č. 198/1993 Sb. Trestné či ny podle tohoto zákona může každý občan hlásit nejen středisku pro dokumentaci nebo úřadu pro dokumentaci a vyšetřování činnosti StB, ale může je oznámit kt erémukoliv vyšetřovateli policie nebo státnímu zástupci.

NN: Hovořil jste o seznamech prokurátorů a soudců. Kolik jmen tento sezna m obsahuje?

Bohuslav Hubálek: V tomto seznamu je asi 1950 položek, ale např. dr. Vojt ěch Rudý, který byl jeden z obávaných souidců padesátých let, je v seznamu uve den šestkrát, protože soudil šest případů. Státní soudy od r. 1949 až 1952 maj í 47 položek. Státní prokuratura z let 1949 až 1954 má v seznamech 39 prokurát orů. Přísedících a tzv. dělnických prokurátorů zde máme 36. Je to ale jen z ob dobí do roku 1954.

NN: Překvapuje mne, že ve vaších seznamech figurují jen justiční pracovní ci do roku 1954. Pozdější období nevedete v patrnosti?

Bohuslav Hubálek: To bohužel nemáme, oni totiž údajně neexistují kartoték y a seznamy, protože nebylo v povinnostech ministerstva spravedlnosti takové s eznamy tehdy vést a u Krajských soudů jsme prozatím neměli možnost a čas pátra t.

NN: Vaše středisko namá doposud vyšetřeny justiční zločiny posledních dva ceti let? Snad nechcete říci, že jich bylo tak málo, že to nestojí za řeč? Bohuslav Hubálek: Já vůbec nevím, co tím myslíte?

NN: Vezměme si tedy jeden z nejznámějších případů, JUDr. Marcela Horvátov á, která se podepsala na smrti Pavla Wonky. To snad není justiční zločin? Bohuslav Hubálek: To je ale případ, který není nikde souborně způracován. NN: Z jakého důvodu není tento případ zpracován?

Bohuslav Hubálek: Protože na tomto případu zatím nikdo nepracoval. Případ Pavla Wonky je věcí úřadu pro dokumentaci a vyšetřování činnosti StB, přestož e Pavel Wonka zemřel ve vazbě během trestního řízení. My jsme udělali dohodu, že případy vyšetřovací vazby až do předání soudu bude šetřit UDV, aby nedošlo k duplicitě a mimo to si UDV vyhradilo pro sebe případy, na kterých pracovalo do doby založení koordinačního centra. Byly to případy Pavla Wonky, Pícha - Tů my, kněze Toufara, Jana Masaryka. Všechny materiály týkající se těchto kauz js em tedy púostoupil UDV.

NN: Jak probíhá vyšetřování případu pana soudruha Grebeníčka staršího (zl očinného vyšetřovatele z Uherského Hradiště)?

Bohuslav Hubálek: Na tomto případu pracuje UDV, konkrétně bývalý politick ý vězeň dr. Jiří Málek.

NN: Nemůžeme mít z toho, co jste mi zde řekl, dojem, že se justiční zloči ny zakrývají za činnost StB?

Bohoslav Hubálek: Ve věci vždycky rozhodovali soudci. My nemůžeme proto p rokurátora z něčeho obvinit. My víme, že v padesátých letech byly vynucovány s vědecké výpovědi a na jejich základě byly vypracovávány obžaloby prokurátory, kteří o všech těchto praktikách dobře věděli. Ale oni dnes všichni mohou tvrdi t, že o ničem takovém neměli ani potuchy. Právo vyžaduje, aby byla jejich vina prokázána a tu prokázat obvykle nelze. Soudci jsou mnohem snadněji postižitel ni než prokurátoři. A přitom ani soudce nesmíte odsoudit za jeho výrok, můžete ho odsoudit například za to, že si nenechal předložit všechny doklady, jakými jsou lékařská vysvědčení, znalecké posudky atd. Na tomto jej můžete chytit, z de vám neukličkuje. Proto jsou velmi důležité soudní protokoly. Bohužel však m noho z nich je skartováno.

NN: Jak je možné postavit před soud soudce, který se dopustil justičního zločinu s trvalými a velmi závažnými následky jen tím, že soudil na základě př edchozího rozsudku, který nenabyl právní moci?

Bohuslav Hubálek: Tomuto soudci nikdo neprokáže, že tak rozhodl úmyslně. Vždycky se to svede na nedbalost.

NN: Je možné, že takovéto "nedbalosti" by se v jednom případě mohlo dopus tit několik soudců po sobě a následně i jejich odvolací a kontrolní orgány až po ty nejvyšší?

Bohuslav Hubálek: To jim ovšem musíte prokázat. Já když budu chtít, aby b yli souzeni ti, kteří mne tloukli u výslechu, tak jim to budu muset prokázat. A to jim nikdy neprokážu, protože oni tam byli tři, zatímco já jsem sám a u so udu budou mít pravdu oni. Pokud se u takového případu opravdu neprokáže, že by l někým a na něčí příkal manipulován, že o podobných postupech byla udělána po rada neby byl vydán pokyn, nedokážete nic, protože oni budou vždycky tvrdit, ž e věc posuzovali dle jejich vnitřního přesvědčení, nebo že se domnívali a může te je nanejvýše odsoudit pro nedbalost. A nedbalostní trestné činy jsou již vě tšinou promlčeny.

NN: Dá se z vašich slov pochopit, že většina zločinů komunismu je dnes pr akticky nepostižitelných? Můžete to jako ředitel střediska s naprostou jistoto u říci?

Bohuslav Hubálek: Vzhledem k časovému odstupu, skartaci archivů nebo neoc hotě svědků svědčit je většina zločinů komunismu právně nepostižitelná. To je bohužel pravda, říkal to i ředitel Blažek z UDV a kdo se těmito věcmi zabývá, ten to nutně musí vědět.

NN: Co nám můžete říci k případu věznění Petra Cibulky, jelikož byl tento případ také předložen k vyšetřování vašemu středisku?

Bohuslav Hubálek: Pokud vím, nám bylo pouze sděleno, že Petr Cibulka toto podání pouze učinil a že je věc v šetření u policie. My nemáme žádné kontroln í nebo nařizovací pravomoci, proto jsme mu dali na vědomí, že jsme se o jeho p řípad starali, ale že je potřeba, aby se o něj staral také sám. Druhá věc. Kdy ž nám někdo oznámí dvacet podezřelých, ihned se domnívá, že je to případ k šet ření. To je velký omyl, protože k nim musí uvést také nejméně dvacet svědků. NN: Vaše středisko patří přímo pod ministra spravedlnosti. Nemůže zde doc házet ke střetům zájmů mezi střediskem a ministrem spravedlnosti, jehož podříz ení pracovníci se v minulosti velkého množství justičních zločinů dopouštěli? Bohuslav Hubálek: Nevím, koho máte konkrétně na mysli. Já prozatím o žádn ém případu nevím.

NN: Opravdu nevíte? Tak tedy jeden příklad za všechny. Již jsme hovořili o JUDr. Horvátové. K ní můžeme přiřadit JUDr. Maiovou z Okresního soudu v Pros tějově a spoustu dalších. Máme zde případ JUDr. Vernera, JUDr. Urbánka z Kromě říže (kauza Navrátil) a spoustu dalších. Toto všechno jsou pracovníci rezortu ministra spravedlnosti, jehož je středisko součástí.

Bohuslav Hubálek: To máte tak. Soudci jsou jmenováni prezidentem a schval ováni parlamentem. Já jsem si vědom mnoha nedostatků, které existují, případ M inařík už měl také být dávno vyrovnán jiným způsobem. Ale pochopte, že nejsem spasitelem národa! Já se tuto práci snažím dělat poctivě, když se mi tam něco nelíbí, jdu tvrdošijně až do důsledků. V mém případě prozatím k žádnému střetu zájmů nedošlo. Neměl jsem zsde jedináý případ, kdy bychom si stěžovali na něk terého z dnes činných soudců. To se v našich případech skutečně nevyskytlo. NN: A co uděláte, když vám takové případy s podrobnou dokumentací předlož íme?

Bohuslav Hubálek: V tom případě budu jednat tak jak jsem zvyklý. Padni, k omu padni. Já se nebojím vystoupit ani proti Ústavnímu soudu.

Děkuji za rozhovor. Otázky kladl a zaznamenal Marek KOŘÍNEK

foto autor