--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Vydra Luboš
Název: Tomáš Sokol je práskač
Zdroj: NN Ročník........: 0004/050 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

JUDr. Tomáš Sokol je práskač! Luboš Vydra

V úterý 5. 11. 1994 se konalo u městského soudu další projednávání žaloby na o chranu osobnosti, kterou dal proti vydavateli ČD Josefu Kudláčkovi superbolšev ický policajt Pavel Hofman, přezdívaný důvěrně též "Zlaté prase". Příliš zaměs tnaného žalobce, s láskou zastupoval jeho bývalý nadřízený, exministr vnitra Č R JUDr. Tomáš Sokol. - Typické splynutí duší? Vždyť zcela nepochybně po žalobě , která v dohledné době proti šéfovi pražské policie bude vznesena, bude násle dovat žaloba i proti Tomáši Sokolovi. Ten, zatím netušíce svoji hořkou budoucn ost, požadoval změnu petitu v tom smyslu, aby vzhledem k tomu, že ČD přestane koncem roku vycházet, obviněný Josef Kudláček byl povinen zveřejnit svoji omlu vu v Mladé frontě dnes. Tedy trest velmi poťouchlý a svým významem obdobný, ja ko kdyby církevní inkvizice přikázala muslimovi provést pokání na obětišti lid ojedů. I tento návrh části rozsudku poukazuje na nevkusnost oné politické scén y, které Tomáš Sokol dělá lansknechta a v níž vítězí opět pojetí nové normaliz ace. Tedy nátlak, aby svazácké symboly, jakými bezesporu název " Mladé fronty dnes" je, musel akceptovat bez rozdílu každý, stejně jako onen svérázný duch h umanizmu - komunizmu, který vane z Lán.

Tomáš Sokol jiskřil svým obvyklým rétorizmem s občasnými sylogizmy, když kladl všetečné otázky autorovi inkriminovaného článku v ČD, svědkovi Marku Vítkovi, nyní reportéru TV Nova. Ale židle pro pana vydavatele Kudláčka byla prázdná, jeho právní zástupce se spíše tvářil jako liška - ryška a paní předsedkyně JUD r. Vostrejšová měla své obvyklé problémy jak přemoci nutkání, aby to co se sku tečně řeklo, nezaměnila s tím, co se jí naopak namísto toho do zápisu nadiktov at chtělo. Skupina nijak Sokolovi nenakloněných novinářů se snažila tvářit bez výrazně.

Genialita JUDr. Tomáše Sokola patrně těžce trpěla tímto nedostatkem tolik potř ebného ohlasu. Proto Tomáš Sokol musel udělat cosi, co patrně dělával již jako malý chlapec ve škole: Práskl soudkyni, že mám viditelně zapnutý diktafon a n ahrávám. Předsedkyni soudu šel tímto žalováním patrně na nervy. Protože ona tu byla přece od toho, aby si toho všimla a nikoliv nějaký Sokol, proto v první chvíli zareagovala prohlášením, že si toho nevšimla. Teprve po chvíli mi polož ila otázku, zda je to pravda. Nebylo co zapírat, řekl jsem jí, že podle zákona mám na to právo. Dala do zápisu své milostivé svolení. Neměl jsem nikdy rád u žalované chlapce a s chutí jsem je za jejich žalování tloukl, nemám proto rád ani užalovaného bývalého ministra vnitra. Ale dnes je mi již jaksi pod úroveň, abych na kverulanta Tomáše Sokola vyplázl, byť i jen jazyk. Pouze mlčky si op akuji básníčku Magorovu: "Čurák čurákem zůstane, i když mu nikdy nevstane."