--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Bělohoubek Antonín
Název: Místo poctivé služby arogantní panování
Zdroj: NN Ročník........: 0004/050 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

MÍSTO POCTIVÉ SLUŽBY AROGANTNÍ PANOVÁNÍ Jsou texty, které si žádají nemalou kuráž nejen k tomu, aby byly napsány, ale i k tomu, aby byly POCTIVĚ přečteny, POCTIVĚ posouzeny, a aby byla zjištění v nich obsažená POCTIVĚ přijata. K takovým textům patří i ten, se kterým přicház ím dnes. Jistě proto nepochybím, když se kuráž čtenářů pokusím posílit přiznán ím, že poté, co "do mne sestoupily" postřehy obsažené v tomto textu a já je za znamenal, polekal jsem se jich i já sám natolik, že musely čekat v šuplíku něk olik týdnů - než moje kuráž dorostla až k rozhodnutí nabídnout je k očištění. (Opakovaně jsem zas hledal pomoc u těch, co svým příkladným a zavazujícím díle m zůstanou silní už napořád - u Josefa Čapka, Václava Černého a Karla Kryla. O pakovaně jsem si zas musel přeříkávat i své "kacířské zaklínadlo": Hanba mužům , kterým vládnou prašivci komunističtí i nekomunističtí! Pozvolna mi pak i u t ohoto textu přicházelo zahanbení, že jsem ho ke zveřejnění ještě nenabídl). Sn ad čtenářům pomůže i mé připomenutí, aby si všelijak zbloudilými "dobráky" nen echali vsugerovat, že se mají mít na pozoru i před hněvem UŠLECHTILÝM. Je to t otiž naopak jeden z nejcennějších duševních výbojů, ke kterému se dřív nebo po zději protrpí snad každý, kdo poctivě porovnává, jací by lidé (jako jednotlivc i i jako celá společnost) být už mohli a jací jsou. Ušlechtilý hněv je navíc J EN ZDÁNLIVĚ zcela zatracující. Ve skutečnosti je bláhodárně, až mučivě VYBÍZIV Ý.

Co všechno se za záměnou poctivé služby za arogantní panování skrývá! Vedle "p lnohodnotného" politického zlodějství je tady i chorobná touha smýkat životy j iných, cynické povyšování politické proradnosti na poctivost, nechybí ani domý šlivost narostlá až do rozměrů nijak běžných. Nejde tady také o nic menšího ne ž o podvod na milionech lidí, vyúsťující až do vyslovené zvůle vůči nim. Před získáním vysokých funkcí se totiž takoví političtí šarlatáni tváří, že jim jde především o poctivou službu společnosti. Jen co se však do takových funkcí do stanou, přestanou se zpravidla brzy obtěžovat i pouhým předstíráním poctivé sl užby a přejdou k otevřeně arogantnímu panování.

Co je však na obludnosti arogantního panování nejabsurdnější, to není míra nes tydatosti vládnoucích, ale skutečnost, že si ovládaní proradnou záměnu poctivé služby za arogantní panování nechávají líbit. Místo, aby už sebemenší náznak této záměny brali jako důvod bohatě postačující pro okamžité vyhnání takového individua z "jeho" funkce, nechávají ve významných funkcích dál i vyslovené cy niky. (Je nanejvýš zbloudilé sepisovat a posílat arogantně panujícím jakékoliv petice. To by totiž mělo smysl jen v případě, že by šlo na straně vládců o op omenutí a špatnosti NECHTĚNÉ. Arogantně panujícím však prokazují autoři petice poctu až příliš velikou - přiznávají jim totiž ještě dobré úmysly. Tito cynik ové však už dávno jednají špatně VĚDOMĚ a petice všeho druhu považují jen za " bzučení hmyzu". Taková individua jsou už zralá nikoliv na petice, ale na tvrdé pranýřování, na VYHNÁNÍ ze "svých" funkcí! Protože však vyhnání vysokých hodn ostářů bývá v zastupitelských lžidodemokraciích možné až při dalších volbách, "zpestřujme" jim alespoň jejich panování tím, že jim budeme při jejich výletec h mezi ovládané "provokativně" cinkat klíči. Je to gesto, kterému i oni rozumí velice dobře a jejich cynické reakce budou dobrou medicínou pro ty, co se ješ tě neprobrali z poblouznění oněmi "velikány". Petice jsou naivním pokusem o ko munikaci s arogantně panujícími. Patří se však nemluvit už S NIMI, ale jen O N ICH).

Moc arogantně panujících by však nebyla možná bez další podstatné obludnosti - bez celých tlup jejich prodejných pomocníků. Ti jsou oním "mezičlánkem", bez kterého by střet "vládce versus ovládaní" skončil pro vládce brzy katastrofáln í prohrou. V tomto smyslu jsou tudíž prodejní pomocníci vlastně ROZHODUJÍCÍMI viníky záměny poctivé služby za arogantní panování. Stalin i Hitler by byli se svými zrůdnými ambicemi spíše k smíchu, kdyby se k nim nepřidalo dost prodejn ých pomocníků. Jen k smíchu by byli i V. Havel a V. Klaus se svou "tlustou čár ou za minulostí" i se svou touhou po panování, kdyby na jejich straně nebylo d ost prodejných pomatenců a neřádů.

Ukázalo se tedy, že komunisté vůbec nebyli posledními, co se u nás dopustili z áměny poctivé služby za arogantní panování. "Noblesní" V. Klaus nám tuto haneb nost předvádí v podobě přímo čítankové. Cynicky ignoruje volání po spravedlnos ti vůči komunistickým zločincům i vůči zasaženým jejich zvůlí, ironizuje volán í po respektování základních morálních zásad a bez nejmenšího zaváhání i uzard ění máchá miliony lidí v trojnásobné špíně (prostřednictvím špinavých lidí a š pinavých peněz naplňuje čas svého panování více nebo méně špinavým počínáním). Přes všechnu zdánlivou politickou kulturu, přes všechnu zdánlivou noblesnost je V. Klaus ve skutečnosti člověkem morálně až méněcenným. NELZE přece mít za morálně zachovalého toho, kdo si osobuje právo vládnout jiným, jakoby sám byl duševně kdovíjak výjimečný a ostatní jakoby byli duševně nesvéprávní! (Podobně jako nedávná chvála V. Havla ze strany Z. Brzezinského, tak ani nedávná chvál a V. Klause ze strany M. Thatcherové z těch dvou lidí vskutku poctivé, a tím i vskutku hodné úcty neudělá. Oba chválící nám jen předvedli, jak moc jsou i on i v těchto případech slepí a jak povážlivá je i jejich morální rozbředlost. S takovou "pomocí Západu" k nám věru jezdit nemuseli!).

Veliký despekt vůči V. Klausovi jsem poprvé nepocítil až ve chvíli, kdy se vyj evil jako hloupý lhář a arogantní cynik, ale už ve chvíli, kdy "neslyšel" na m é argumenty (na setkání pražských předáků antikomunistického křídla OF před us tavujícím kongresem ODS), aby se programové prohlášení ODS místo "Cesta k pros peritě" jmenovalo "Cesta k životu ušlechtilému" a podle toho aby byl pozměněn i obsah tohoto prohlášení. Nešlo tady o nic menšího než o příští kurs naší spo lečnosti, o spor, jestli budeme nebo nebudeme ignorovat právo i morálku. (Arog antní hněv V. Klause vůči Demokratické unii, kladoucí důraz na právo, poctivos t a morálku vůbec, NENÍ náhodný! V. Klaus začíná zřejmě cítit, že se naplňuje moje předpověď pronesená mezi delegáty ustavujícího kongresu v Olomouci poté, co do této strany "pootevřel" dveře i "bývalým" komunistům - že podobně jako O F bude se muset ještě štěpit i právě vzniklá ODS na větev prokomunistickou a a ntikomunistickou, AŽ PAK že tady vznikne politická strana skutečně poctivá). Arogantní panování V. Klause už "vyzrálo" natolik, že je načase konstatovat: 1. Jen arogantně panující se může bez nejmenšího uzardění (ba dokonce chlubivě ) opakovaně přiznávat ke skoro neodolatelnému nutkání nafackovat vydavateli Če ského deníku za to, že o něm napsal kus alarmující pravdy. (Člověku poctivě sl oužícímu by taková hanebnost nikdy na mysl nepřišla. Tím víc by naopak přemýšl el o tom, jak si důvěru neotrlých lidí znovu zasloužit).

2. Jen arogantně panující může s takovou samozřejmostí vyhlašovat, že těm, co utekli před zvůlí komunistů do emigrace a PRÁVEM váhají s návratem, majetek an i volební právo u nás nedá a basta! (Člověk poctivý by se jim naopak omluvil z a to, že majetek i volební právo už dávno nemají).

3. Jen arogantně panující může prohlásit, že špinavé peníze nezná. (Člověk poc tivý by se už dávno postaral o jejich rozlišování a zabránil tak tomu, aby byl y miliony lidí vydány namilost a nemilost soudruhům milionářům).

4. Jen arogantně panující může svěřovat i funkce hodně vysoké hodně špinavým, hodně provinilým. (Člověk poctivý by se toho nikdy nedopustil a dávno by už ta kových funkcí zbavil ty, kteří se do nich dostali dřív, než se stal premiérem on).

5. Jen arogantně panující může diktovat, jaké otázky mu televizní redaktor dáv at smí a jaké mu dávat nesmí. (Člověk poctivý by naopak redaktora napomenul, k dyby u něj zaregistroval lokajskou podbízivost).

6. Jen arogantně panující může společnosti vnucovat dokonce i jako ministra sp ravedlnosti člověka s povědomím o spravedlnosti "přetransformovaným" až do pro komunistického cynismu. (Člověk poctivý by se společnosti už dávno omluvil, že vybíral tak špatně a dávno by už tuto funkci svěřil někomu, kdo by ani vůči j eho vážným pochybením shovívavý nebyl).

7. Jen arogantně panující může tak zlovolně ironizovat Demokratickou uniii, kt erá chce své působení brát především jako poctivou službu společnosti i V. Kla usem opakovaně podváděné. (Člověk poctivý by předákům této strany DĚKOVAL, že mají vůli napravit, co on dobře nezvládl).

8. Jen arogantně panující může tak velkopansky ironizovat ty, kteří připomínaj í, že poctivost má být i v politice, i ve vypořádání s minulostí. (Ušlechtilý člověk se NIKDY nesníží k tomu, aby poctivost jen předstíral. V. Klaus nezřídk a jen předstírá i jiné věci. Nenechme se například mýlit jeho dosti častým kňo uravým, jakoby až ublíženeckým "divením se" kdekomu a kdečemu. Jde opět jen a jen o rafinovanou záludnost).

9. Jen arogantně panující se může i po tolika špatnostech tvářit, jakoby premi érem nemohl být nikdo jiný než on. (Člověk poctivý by naopak namístě V. Klause začínal svá veřejná vystoupení - pokud by už dávno neodstoupil - prosbou o od puštění za špatnosti, které už stačil napáchat).

10. Jen arogantně panující na pokornou omluvu za své špatnosti a za špatnosti svých podřízených, na prosbu o odpuštění ze strany těch, co nesou následky oně ch špatností, ani nepomyslí. (Dohnat bezpočet lidí k životu ve smutku až ochro mujícím, cožpak to není zločin?! Vyčíslí někdo V. Klausovi, kolik získal pro s vé "ekonomické zázraky" například tím, že sprostě, zlodějsky znehodnotil nezří dka i těžce nastrádané úspory starých lidí, že tyto úspory nezvyšoval úměrně p rudké inflaci?).

Shrnuto:

Záměna poctivé služby za arogantní panování je projevem i důkazem nepoctivosti přímo bytostné. Kdo odmítá přijmout toto konstatování o V. Klausovi, měl by d át (především ve vlastním zájmu) odborně přešetřit svou svéprávnost intelektuá lní i morální. Kam až může dovést ovládané "dobře dělaná nepoctivost", to jsme mohli vidět nejen u Stalina a Hitlera, ale i na nedávném pomatení přemnohých v Severní Koreji, kde miliony zaslepených a pokřivených lidí lomily rukama nad smrtí hlavního původce jejich duševního zubožení. (Nezapomínejme, že i u nás dosud patří nejprovinilejší k nejpopulárnějším!).

Závěrem čtyři otázky:

1. Jsou voliči povinni respektovat výsledky voleb (a prokazovat zvoleným úctu) i poté, co zvolení proradně zradili své předvolební sliby?

2. Může se vůbec dopustit něčeho ještě horšího ten, koho si lidé vybrali, aby jim poctivě sloužil, a on jim místo toho začne arogantně panovat? 3. Čeho by se měl "veliký" Klaus a jeho nejbližší ještě dopustit, aby přišlo h romadné odhazování legitimací ODS, jako tomu bylo po roce 1989 při odhazování legitimací KSČ?

4. Křivdí V. Klausovi ten, kdo ho má za člověka politicky a morálně tak nepoct ivého, až o něm mluví jako o "NOBLESNÍM" ŠPINAVCI?

P.S.

Kdyby zas nějaký proklausovský lokaj vyrukoval s tvrzením, že jsem vůči V. Kla usovi nesnášenlivý až neúnosně, až nenávistně, odpovídám mu předem: Rozlišujte ušlechtilý hněv a nízkou nenávist. Snažím se být poctivým spojencem toho lepš ího v lidech a tvrdým protivníkem špatného v nich, a to ve VŠECH lidech, tedy i ve V. Havlovi, V. Dlouhém a V. Klausovi.

Ant. Bělohoubek