--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Brom Libor
Název: Co nejvíce dohodnuté moci vadilo ?
Zdroj: NN Ročník........: 0004/052 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Co nejvíce dohodnuté moci vadilo

Když Kladenské noviny jako jediné psaly o DEU, vznikl tak dojem, že jsou novin ami této strany. Za dané situace bylo ovšem obtížné vysvětlit, že to není prav da, že je to pouhý optický klam. Proto, když ÚV Vltava poslal do novin opět sv ého drába dr. Jungra, tak ten se rozčiloval: " Mně bylo z vyšších míst naznače no, že tady jsou jakési noviny DEU!" Za týden nato, když bylo již po mítinku s Demokratickou unií, ho vrchnost hnala do Kladenských novin znova. Redakce tot iž dala na titulní stranu článek s f otografii paní Ing. Aleny Hromádkové. Neu činila tak bez důvodně, neboť mítink DEU, kvůli němuž byl zaplněn velký sál kl adenskými občany, byl zcela jistě hlavní událostí onoho týdne. Jenže ve stejné m týdnu, co čert nechtěl, byl v Kladně i premiér Václav Klaus. Vzhledem k tomu , že paní Alena Hromádková a Václav Klaus nejsou královští manželé, sotva by b ylo vhodné dát oba vedle sebe na titulní stranu. Redakce proto - snad jí k tom u vedl i jistý cit pro galantnost k první dámě DEU - přenechala místo pro fot ografii premiérovu a článek o něm, až na čestnou druhou stranu. Jenže zrdcadlo ODS - Vltava přesto rozhodlo, že nejkrásnější princezna na světě je Václav Kl aus a proto dráb hnal opět koně pod kapotou z Plzně do Kladna.

Jak se padá na dlažbu od f. Vltava

Vrchnost rozhodla, aby šéfredaktor Janata dostal padáka, s příslibem, že mu bu de dva měsíce vyplácený dál plat, tedy do konce roku. Samozřejmě s tím, že do redakce Kladenských novin již nepáchne. Protože se jednalo vlastně o jakési dr žhubné, byla učiněná tichá dohoda, že o tom nikde nic nenapíše. Protože ale pa n Janata toho nedbal a dal zprávu o svém případu ČD, byl vyhozen na dlažbu bez tohoto finančního odškodnění s tím, že prý poškodil f. Vltava. K tomu všemu m u napsali absence, aby neměl nárok, ač je otcem dvou dětí, ani na sociální dáv ky. Vyhrožují mu žalobou, stejně jako jiným členům redakce, pokud by se o tom odvážili někde opět napsat. Na místo šéfredaktora má od nového roku přijít Vlt avě loajální pan Ing Pertl, který nyní dělá šéfredaktora Plzeňského deníku a k terý bude do Kladna jezdit, aby zkontroloval, zcenzuroval, co se má vydávat. K tomu napojí prý jednu loajální redaktorku s Berounského deníku, která by mu v tomto vltavělibém dozoru pomáhala.

O moci světské a "duchovní"

Povrchnost novin vydávaných neobolševickým gigantem Vltava bije do očí nejen v nenápaditých názvech těchto novin, ale především obsahem. Venkov v pojetí tét o podivné společnosti nesmí vůbec politicky myslet. Zdá se, že vše směřuje jed noznačně k tomu, aby to bylo u nás jako ve středověku: Moc světská a moc "duch ovní". Moc světskou bude uplatňovat přetransformované KGB a státostrany. Moc " duchovní", pak především na venkově, bude naplňována skrze komunistickou stran u, či případně jiný její hybrid. Ta také bude dál udržovat socialistický katec hismus, "morálku" a blbnout lidi, jako tak činila v minulosti, přes sliby rozl ičných perestrojek, sociálních rovností a spravedlností. Zdánlivě bude dělat o pozici moci světské. Přitom však bude s ní ve skutečnosti úzce spojena. Nikoliv čtenáři, ale čachráři rozhodují o obsahu listu

Pan dr. Jungr zbylým redaktorům řekl: " Vůbec vám neradím, aby jste se věnoval i politice. Nějaké hlubokomyslné úvahy, to by již mělo skončit. Věnovat by jst e se měli semaforům, rozkopaným ulicím, prostě komunálním věcem." Nepomohli námitky Františka Červenky, že to budou povrchní noviny. "Naopak, te ď to bude zajímavé. To musí být pro každou babičku", tvrdil dr. Jungr, který s e vžil do role osvětáře a vychovatele.

Za to co napsal o šéfredaktorce Kladenského Expresu Miladě Krejčí a místním zb ohatlickém magnátovi Pavlovi Ornovi, sklidil jejich časopis distribuční bojkot . Panu Ornovi totiž patří všechny důležité trafiky ve městě a proto zakázal v nich Kladenské noviny prodávat. Protože má peníze, za které lze u nás koupit v šechno, může mu být nějaké to svobodné šíření informací, prostě ukradeno. Na d otaz redaktorů v několika trafikách, zda mají Kladenské noviny, dostávali záje mci prostou odpověď: " Ne, pan Orna je zákázal." A pan Orna se tím i holedbal na veřejnosti: "Kladenské noviny se v mých stáncích prodávat nebudou, jednoduš e proto, že špiní mé jméno!" Vltava tím v závěru i argumentovala: "Nám klesá n áklad, protože nejste prodávaní v nejprodávanějších trafikách." Pan Orna si do konce kladl i podmínku: "Když nebude v Kladenských novinách pan Janata jako šé fredaktor, tak já obnovím znovu distribuci těchto novin." Čachrář, superbolšev ický velkohokynář, si tak nárokuje zasahovat do složení redakce a porušo vat t iskovou svobodu u nás. A dozorový dráb, pan Jungr z Vltavy, si k tomu pochvalu je: "Ano, to je pro nás seriozní partner." Dva cenzoři v redakci a nemožnost p lnění povinnosti novináře, tedy uplatnění svobody ve volbě námětu, přestože u čtenářů noviny měly úspěch, to bylo na Františka Červenku příliš a proto oznám il dr. Jungrovi svoji výpověď, což tento s nezastíraným projevem ulehčení uvít al.

Co páni poslanci v parlamentě, co vy na to? Není již na čase změnit jak tiskov ý, tak distribuční zákon?

Jak se z občanů stávají nevolníci

Dnes již si zgajšlajtovaný kladenský tisk hraje vzájemně do noty a píše o přek opnutých kabelech, semaforech, že Kašparově jalovici se narodilo tele, či kdo vyhrál proces s husami. Jak vidět psát tu mohou nikoliv novináři, ale jen prod ejné děvky.

Jak to všechno zapadá s oním mnou již zmíněným scénářem podle kterého na venko vě má politiku vytvářet moc "duchovní" v podobě KSČM, dokazují Haló noviny, je jichž náklad neustále roste. Našim občanům se právě v nich dostává "duchovní p otravy" na příklad o tom, že Antonín Zápotocký "zůstane v srdcích a myslích li du", či oslava komunistického novináře Julia Fučíka. To jsou ti "svatí", kteří mají nahradit svaté Floriány, Nepomuky, atd., nebo se s nimi případně se souh lasem církve v budoucnu spojí. Ora e t labora! - Modli se a pracuj! A hlavně n ezapomeň, že jakákoliv tvá vrchnost je tu od boha!

Co je skutečná svoboda

Velký argument se kterým se dnes kde kdo ohání je ten, že demokratická společn ost má být zcela otevřená každému. Pravda, ovšem pouze tehdy, kdy se jedná o s polečnost dokonalých andělů a nikoliv demoralizované lidské sběře, která uznáv á pouze za jedinou hodnotu, honbu za mamonem. Ponecháme-li demokratickou volno st komunistickým a estébáckým zločincům, kriminálníkům, či narkomanům, nakonec nám tuto demokracii zničí. Protože od zkaženého ovoce se zkazí i ovoce zdravé . Znamením doby je naprostý mravní r elativizmus a každý kdo volá po zodpovědn osti za své jednání je z jeho platformy označen za extrémistického kazatele mo rálky, který obtěžuje, protože se stále snaží lidem něco vnucovat. Snaha vědět a znát je v tomto novodobém Babylonu, hned napadána a zatracována bezmála jak o zločin. Ale i Sókrates měl chvíle, kdy netvrdil pouze, že ví že nic neví, al e on měl i chvíle, kdy uměl dokázat, že ví, že ví. Jinak by nemohl položit zák lady evropskému myšlení a filosofii.

Proto na rozdíl od mnohých tápajících, či dokonce zcela destrukčních živlů, se nestydíme přiznat, že víme co je svoboda. Karel Marx měl pravdu v tom, že svo boda je poznaná nutnost. Poznaná ale tak, že člověk, aby byl svoboden, musí se vnitřně ukáznit natolik, aby pochopil nutnost, že jeho svoboda končí tam, kde začíná svoboda člověka druhého. Protože, jak z toho zcela nepochybně vyplývá, pokud upře svobodu svému bližnímu, ztratí i svoji svobodu vlastní. Demokracie tedy není svévolná džungle, divoký západ, či divoký východ, ale pře devším osobní zodpovědnost každého z nás, za to co konáme.Generace umluvených Po desítiletích vyučování ve Spojených státech na všech úrovních a studentů vš ech národností možno dělat zodpovědné závěry o mladší generaci. Jeden z těchto závěrů je následující: Dnešní generace čtyřicátníků a padesátníků je generací umluvených, kteří věří, že se ze všeho mohou chytráckou řečí vymluvit. Tato generace umluvených byla vychována bez náležité lásky a kázně liberálními rodiči, a vzdělána bez náležité intelektuální a morální zodpovědnosti liberál ními učiteli.

Liberálové indoktrinovali generaci dnešních čtyřicátníků a padesátníků touto f ilozofií: Není důležité, co řeknete, ale jak to řeknete! Levičáci je navíc omá mili tímto heslem: Řeč není prostředek k dorozumění, ale zbraň k dobývání! A k omunisté je dorazili tímto maximem: Lidem lze namluvit všechno!

A tak generace, která je dnes u moci a organizuje záležitosti národa a světa, naučila se vyjadřovat tak obratně, že slova ztratila smysl a jejich praktický účinek je zoufalý. Naučila se házet učenými výrazy tak hbitě, že široké lidské masy si představují, že ta slova musí mít nějaký potřebný význam, a odhalovat nějakou neznámou vyšší pravdu.

Na vysokých školách naučila se tato generace čtyřicátníků a padesátníků opravd u dávat dohromady pozoruhodné věci. Namísto srozumitelné písemné práce třeba n a téma "Jakou úlohu hraje čas v románu," píše thesi o "Ambivalentní frustraci při fixaci ontologické situace temporálních parametrů ve stratifikované totali tě fiktivního komplexu."

Jak prostí lidé nemohou být takovou učeností uchváceni! Jaká to vědomost nás o mamuje již ze samotného zvuku těchto výrazů! Jaká to vzdělanost slovní a větní ! Jaká to neskonalá myšlenková hloubka se musí skrývat za tímto mozkovým plode m! Jaký to pašák autor této práce musí být!

Opravdu, není důležité, co řeknete, ale jak to řeknete? Ne, nikdy ne! Podstatou takového nezměrného vyjadřování je přetvářka, je lež. Volá studentka, pětačtyřicátnice (rozvedená, dvě děti). Potřebuje doporučení p ro studium k vyšší akademické hodnosti. Pak prý se chce dostat do diplomatické služby. Na otázku, zda graduovala, odpovídá, že ano, ve dvou oborech - v ekon omice a ruské oblasti. Na otázku, jak je to možné, když ředitel pro graduaci n ám právě sdělil, že ona bude končit svá studia až někdy koncem roku, studentka začíná rychle mluvit, vysvětlovat, žvanit (o tom, jak to všechno vlastně je a není). Přetvařuje se a lže - v učen ých termínech, na vyšší úrovni ... Volá státní úřad pro vzdělání. Pořádá státní konferenci o vzdělání neprivilego vaných. Žádá mě, abych posloužil jako hlavní řečník. Na otázku, o čem ta konfe rence vlastně je, předseda úřadu mluví, vysvětluje, žvaní - bez přestávky, jis tě deset minut - o perspektivách, dimenzích, profilech a průsecích, maximálníc h kvantitách a nominálních kvalitách atd. Na výzvu, aby řekl v jedné srozumite lné větě, co tím vším míní, je v koncích. Je jasné, proč potřebuje hlavního ře čníka jiného než sebe. Sám nemá co ř íci a chce jen nějakou srozumitelnou konf erencí udržet svou politickou pozici a moc.

Opravdu, řeč není prostředek k dorozumění, ale jen k dobývání a udržení moci? Ne, nikdy ne! Řeč je jedním z prostředků pro nalezení a uplatnění pravdy mezi lidmi.

Celý svět se zmítá v nesnázích, které se nejen nezmenšují, ale naopak hromadí pro velká slova a malé činy. Technický člověk vyrostl v obra a mravně zůstal p idimužíkem.

Pod tímto zorným úhlem musíme se tedy dívat na celou řadu individuí mezi námi. Neboť vývoj k planému mluvení je všeobecný a strašný. Neukazuje se jen v Amer ice, ale všude - nejen mezi prezidenty nahoře, ale i mezi byrokraty dole. Podívejme se například, jaké pozdvižení způsobil současný americký prezident p ři svém posledním tažení Evropou, když dal najevo, že není zaměstnán myšlenkou o dramaticky upadajícím dolaru, jenž je přece základní mezinárodní měnou, ale spíše myšlenkou o "rozvoji kultury celoživotního učení".

Anebo pohleďme třeba na jednu odpověď novinářům, kteří se ptali na jeho reakci , týkající se prohlášení bývalého prezidenta, vyslaného do severní Koreje na p rojednávání atomického odzbrojení této stalinistické země. Odpověděl toto: "Ne vím, co řekl, a nevím, že víte, co on řekl. Nevím, co řekl a nevím, zda víte, co on řekl. Všechno, co vím, je tb, co jsem řekl, a co jsem řekl, je politikou Spojených států amerických."

Opravdu, lze lidem namluvit všechno?

Ne, nikdy ne! Všechny lidi nelze vždycky obalamutit! Lidé se nakonec vždy dopí dí skutečnosti!

A to ani nemluvíme o tom, jaké slovní a větní konstrukce dovede splétat český prezident, který za pomoci mezinárodních živlů si hraje na světového státníka a filozofa, a pravidelně inkasuje za to svůj žold.

Prof. Dr. Ing. Libor Brom