--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Lukeš Vladimír
Název: Vrátí Jiona nakradený majetek
Zdroj: NN Ročník........: 0005/003 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

VRÁTÍ "JITONA" NAKRADENÝ MAJETEK? V březnu 1950 jsem byl StB zatčen a rozsudkem ze dne 27.10.1950 odsouzen stá tním soudem na 20 let nepodmíněně a ztrátě majetku. Prožil jsem přes dvanáct p ekelných let v koncentračních táborech a když jsem byl "amnestován" v roce 196 2, zjistil jsem, že nemám absolutně N I C ! I trenýrky mi ukradli. Rozhodnutím Krajského soudu v Praze jsem byl dne 10.ý.1990 rehabilitován. Všechna rozhodn utí byla zrušena k datu, kdy byla vydána. Pravdou je ale skutečnost, že ač byl zrušen rozsudek a tím prohlášedn za neplatný, do dnešního dne mi nebyl vrácen ukradený majetek, nejen můj, ale též mé matky a babičky, jejichž byty estébác i při prohlídkách 17.1.1950 vykradli. Jednalo se o orgány SNB: org. 06 č. 158, B-22, B 57. Na zločiny spáchané komunistickou stranou jsem v plném rozsahu po dal žalobu - trestní oznámení již 22.3.1990 na Gen. Prokuraturu ČSFR. Výsledek je jednoznačný. Po nějakém dopisování mi sdělil starší prokurátor GP ČSFR JUD r. Topinka, že se můj podnět odkládá. Zločinci budou nadále držiteli a uživate li mého ukradeného majetku. Můj majetek má neoprávněně v držení a používá jej k výdělečné činnosti podnik "JITONA" v Soběslavi.

Dnes jest majetek ve firmě "JITONA", na kterou jsem se obrátil s pohledávkou uplatnění svých majetkových nároků 20.8:1990. Nastalo dopisování s ředitelem. Výslednice je jasná. Soudruzi se jen tak lehce ukradeného majetku, ze kterého žijí, nevzdají, proto jsem až do dnešního dne zase jen ten okradený občan toh oto "demokratického" státu. Na advokáty desetitisíce nemám, je mi sedmdesát le t, takže oni jistě také počítají, že ukončení soudního sporu s průtahy, odvolá ními a jinými překážkami bych se při dnešním "tempu", s jakým justice pracuje, jistě ani nedožil.

Nedokáži pochopit, kde je mé právo, když rozsudek byl dnem vynesení zrušen a přitom majetek, který mi byl na základě tohoto rozsudku protiprávně ukraden, dále používají potomci a pohrobci zločinců, kteří jej ukradli a vysmívají se m i.

Jsem si vědom toho, že ačkoliv znám služební čísla estébáků, kteří mně, matc e a babičce vykradli byt, jsou tito zloději dnes chránění a nedobytní. Ale tov árna s mým, komunisty nakradeným majetkem existuje, a já mám plné právo na jeh o navrácení.

Vladimír Lukeš Žebrák