--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Richter Antonín
Název: Hoří důvěra v právní řád
Zdroj: NN Ročník........: 0005/003 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

HOŘÍ DŮVĚRA V PRÁVNÍ ŘÁD Píši Vám o případu požáru Veisova statku v Újezdci na Prachaticku v srpnu 19 93, o němž referovaly téměř všechny sdělovací prostředky. Policejní orgány pří činu jeho vzniku stále jen vyšetřují. Hledají "jehlu" v kupě sena, zda se nevz nítilo samovolně a zda náhodou v elektrickém vedení nevznikl zkrat. Seno bylo tehdy suché "na troud", protože jeho sklízeň tehdy podpořilo vyjímečně teplé p očasí, a jeho samovznícení tedy nepadá v úvahu.

Seno a elektrické vedení byly totiž hlavními předměty pozornosti vyšetřovací ch orgánů. Žhář je už tolik nezajímal. Proto ho nechaly běžet. Za to dobu již určitě utekl hodně daleko a je si jist, že už ho nikdo nedohoní. Zapálená sirk a v jeho ruce už také dávno uhasla, takže neexistuje žádný důkaz, na základě k terého by orgány n e č i n n é v trestním řízení mohly pachatele usvědčit. Vyš etřovacím orgánům tato situace vyhovuje, protože alespoň nemusí nikoho obvinit a nehrozí jinm žádná případná blamáž. Lidská zapomětlivost jim pomůže. Za těm ito účely zřejmě také nechali požár dohořet až do konce, aby ani v povědomí úč astníků nezanechal žádnou stopu...

Proběhlo to zcela jakoby v režii žháře, který nejdříve vypustil vodu z nádrž e zásobující obecní potrubí, aby nebylo čím hasit a aby pokud možno statek vyh ořel až do základů i s lidmi a zvířaty. Aby zkrátka z něj nezbylo vůbec nic. T ím obtížnější je potom zjistit příčinu požáru a najít stopy po žháři. Hasičské sbory musely vodu čerpat z velmi vzdáleného koupaliště, které žhář již nestač il vypustit.Jen díky tomu se obec vyhnula zkáze. Hospodářské budovy statku vša k dokonale shořely i s převážně novými zemědělskými stroji a zásobami z loňské úrody. Obytná část statku zůstala silně poškozena.

Tento požár byl úmyslně založen. Potvrzuje to celá řada okolností, uvedených ve zmíněných referátech. Vyšetřující orgány jim však nevěnovaly žádnou pozorn ost. Ani skutečnosti, že sběrací vůz byl jako první na řadě naložen slámou a n ejsnadněji přístupný. Stál mezi seníkem a stodolou, odtud byl nejpravděpodobně ji zapálen a z něj se požár rozšířil na obě strany. Napomohlo tomu větrné poča sí, které zřejmě žhář využil, aby docílil co největšího efektu.

Velké nebezpečí hrozilo obci z motorové nafty v cisterně umístěné v přístavb ě u hořícího objektu. Nafta mohla vybuchnout a způsobit katastrofu. Toto všechno žhář musel vědět. Rozhodně to nebyl potulný krajánek, nýbrž use dlý člověk znalý místních poměrů. Nebezpečný násilník? Vesnický "suverén"? Men tální "drvoštěp" neschopný si uvědomit následky svého činu?...

Ačkoliv je zcela nepochybné, že požár úzce souvisí s vypuštěním vodní nádrže , pro policejní orgány to není žádný argument. Dokonce ani to, že vypuštění ná drže a založení požáru musel mít na svědomí jeden a tentýž člověk, který vůči postiženému majiteli statku již dlouhou dobu popuzoval celou obec a požáru se tento nazlobený místní maniak ostentativně smál. Nebo si na tuto "práci" najal někoho duševně impotentního, který za něj škrtnul sirkou.

Tyto podezřelé okolnosti však policejním orgánům nestačily, i když bylo možn é požár objasnit několik hodin po jeho vzniku. Policisté nechytili žháře s hoř ící zápalkou v ruce, proto se raději soustředili na hledání "objektivních příč in".

O požáru zmíněného statku bylo už v tisku řečeno dost. Přesto mu nikdo nevěn oval žádnou pozornost. Jeho příčinám ani důsledkům. Zavřela se nad ním voda. P olicejním orgánům jindy stačí na usvědčení vraha utržený knoflíček nebo vlas. V daném případě je jim málo k usvědčení žháře i vyhořelý selský statek s celou řadou nepřímých na sebe navazujících důkazů.

Spolu se statkem ale shořela i naše důvěra v náš "právní řád". V naši schopno st si sami vládnout. Nedovedeme se vypořádat s kriminalitou. Máme tak měkké no rmy trestních postihů, že se jim v Evropě nic nevyrovná. Zločinnost je tolerov ána za pomocí blábolů o "lidských právech". Tato lidská práva jsou přiznávána hlavně zločincům a vrahům, nikoliv však zavražděným. Ti museli zemřít bez jaké hokoliv provinění, zatímco jejich kati si žijí dál bez podstatného omezení. Pokud v Německu ohrozí žhář lidký život, je souzen a trestán jako vrah. U ná s tomu tak není. Je "omilostněn" ještě dříve, než se mu zločin prokáže. Důkaze m toho je "výsledek" ppolicejního šetření příčiny požáru Veisova statku. Lidsk á práva "pod psa", právní řád "pro kočku".

Ing. Antonín Richter Praha