--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Roller Richard
Název: Vážený pane Bělohoubek
Zdroj: NN Ročník........: 0005/003 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Vážený pane Bělohoubek, Vaše postřehy zveřejňované čas od času v NN jsou po stránce obsahové bezesporu tvrdé diamantů. V interview v č. 37 NN se zmiňujete, že je hodláte vydávat kn ižně a jejich koncepční linii líčíte až božsky ušlechtile. Samozřejmě Vaše věc , dovolte však můj skromný názor. Vždycky jsem u psaného slova přičítal větší význam obsahu. Přesvědčil jste mě, že ani forma zcela akademická záležitost ne ní. Nevěřím totiž, že lze dnešního člověka umravnit a ještě více unavit suchop árným mentorováním, tím méně tímto způsobem pečovat o jeho duševní růst. Vy ví te, že Váš způsob pranýřování poměrů se míjí účinkem, ale asi z těch výšin poř ád nevidíte, proč, jelikož si tak často a trpce stěžujete. To není podle mého až taková hluchota, ani slepota oslovovaných. To je tím, že se většina lidí na světě chce (pochopitelně různě a na různé úrovni) bavit a jen výjimečně touží po systematickém obdarovávání příliš hustými moudry. Tam podle mého názoru za číná jejich duševní růst, neboť dlouhodobě zůstává kardinální otázkou předevší m pro spisovatele, JAK otřesný stav společnosti pokud možno CO NEJEFEKTIVNĚJI měnit k lepšímu. Darmo Váš rozhovor nenese název "Nejen o DEU". Tentýž princip by měl platit i pro politiky. Kéž by DEU zabodovala. Paní ing. Hromádková mě několikrát pregnantně přesvědčila, že na to jde z toho správného konce, avšak k věci. Obzvlášť se závěrem Vašeho rozhovoru, znějícího velmi nadčasově, souhl asit nemohu. Přece jasně označujete viníky toho, co se děje, a jistě i Vám jso u známy osudy např. některých muklů padesátých let, volající do nebe, a i pro mnohé další postižené je věru slabá útěcha dopřát si trochu "osvobozujícího fu riantství" z pocitu, že už to nebude tak dlouho trvat a zbude po nás po všech jen blednoucí vzpomínka. Nedomnívám se, že toto je nejvhodnější forma toho spr ávného furiantství. Věřte, že tyto řádky nepíšu s lehkým srdcem, ale nenapsat Vám je nemohu. Když už jsme u těch mouder, cituji: Apollo, vůdce múz, je bohem dálek a distancí - nikoliv bohem pathosu a pathologie - a také ne utrpení, ný brž volnosti, je to objektivní bůh, bůh ironie ...

S pozdravem

Richard Roller