--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Vydra Luboš
Název: Na kafíčku s Miroslavem Tylem
Zdroj: NN Ročník........: 0005/003 Str.: 004
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Na kafíčku s Ing. Miroslavem Tylem, poradcem ministra životního prostředí - Ús kalí zemědělské velkovýroby ( A další suché řeči o zemědělství ve světě) - Jso u u nás v zemědělství sankce za nedodržování privatizace? (Podle Miroslava Tyl a leda kulový) - Farmářská vrstva? (Nějaká je, ale moc prý již neporoste) - Co s nezaměstnaností na venkově? (Lenoši a práce se štítící jsou všude. Společno st by prý ale měla živit i je. ) - Zapomínaný zločin komunistů: Zmařená sebere alizace! - Časovaná masová vražda.

Luboš Vydra

Úskalí zemědělské velkovýroby

NN: Co říkáte současnému pojetí zemědělské velkovýroby? Tyl: Nevím jestli máme hovořit o pojetí velkovýroby a co to vlastně ve farmářs kém systému dnes znamená. Všechny evropské státy - a já schválně vynechávám US A, protože jejich zemědělství je postavené na poněkud jiné bázi - , tedy srovn atelné evropské státy, mají strukturu zemědělské výroby, co se týče velikosti, ekonomicky optimální. Jestliže v Rakousku je průměrná velikost farmy 14 ha, v e Švýcarsku 8 ha a v Britanii 70, pak to znamená, že právě v té zemi je tato u rčitá velikost optimální. Kdyby v Rakousku byla optimální velikost 70 ha, tak zítra tam budou 70 ha farmy. Samozřejmě, že je to vytvořeno nejenom kombinací aktuálních ekonomických podmínek na trhu, nejenom konfigurací terénu a toho vš eho ostatního, co se děje dnes na zemědělském trhu, ale je to také výsledek hi storického vývoje, kdy vlastnit půdu je pro mnohé farmáře obtížné, protože je půda v Evropě stále drahá a její přínos je malý. A to je vlastně konstanta pos tavení těchto farmářů, že oni mají jakoby drahé výrobní prostředky, ale procen to výtěžnosti z těchto prostředků se pohybuje rozhodně v jednociferných částká ch, spíše v jejich dolní polovině, od 2 - 5, možná 10 %. To znamená ovšem, že je třeba velké množství fixního kapitálu, který je umrtven v tom, aby se vůbec mohlo vyrábět. Zároveň to také znamená, že velikost obhospodařované plochy je pouze pomocným kritériem, pro posuzování této zemědělské velkovýroby a nic ne vypovídá o její intezitě v té které zemi, o její úspěšnosti. Na příklad britsk é zemědělství. Toto moderní zemědělství vzniklo, kdybychom byli důslední ve sv é klasifikaci, až v šedesátých letech se vstupem Velké Británie do ES. Od svéh o začátku bylo mimořádně úspěšné. Třetí až čtvrtá největší dojivost v Evropě, špičkové výnosy, poměrně velká koncentrace ploch, moderní technologie, atd. Al e stejně úspěšné, ne-li úspěšnější je holandské zemědělství, které je malé, tr adiční, intenzivní. Tato rozdílná kritéria, mezi těmito zde uvedenými zeměmi, ale mají na ekonomiku zemědělství, malý vliv. Jsou zde daleko důležitější krit eria, která rozhodují o úspěšnosti nebo neúspěšnosti. Francouzské zemědělství je někde mezi těmito dvěma zeměmi, ale je podstatně neúspěšnější. Jsou u nás v zemědělství nějaké sankce za nedodržování privatizace? NN: Zkusme ale nyní přejít z této argumentace o evropském zemědělství k tomu, co je u nás.

Tyl: Naše moderní zemědělství bylo založeno na sovchozním a kolchozním způsobu , který byl podřízen deformaci vlastnických vztahů. Aby vůbec možné takto hosp odařit bylo nutné rozbít onu selskou, farmářskou strukturu, která zde byla. K tomu bylo třeba nejprve soustředit moc a potom i vlastnictví do rukou tak, aby to bylo ovladatelné z centra. Proto vzniklo cca 170 Státních statků a cca 100 0 JZD na území současné ČR. Oněch 2,5 % soukromníků byla z tohoto hlediska nap rosto zanedbatelná záležitost. Tato státní forma hospodaření je dnes v privati zaci, která není příliš úspěšná.

NN: Naše čtenáře by jistě zajímalo jaké sankce za nedodržování privatizace jso u vlastně uplatňovány. Komunisté v Haló novinách si na toto sankcionování stěž ují.

Tyl: Nic takového samozřejmě neexistuje. Sankcí by bylo odvolání těch, či oněc h zodpovědných pracovníků za to, že privatizace měla být ukončena v červnu 199 3, potom na konci toho roku, potom v polovině 1994, dnes jak to vypadá nebude dokončena ani do konce roku 1995. Managementy STS si ve "svaté válce" o privat izační projekty neuvědomily, že se dostanou do konkurence začínajících farem. Vycházely stále z představy, že oni jsou monopolní výrobci v oblastech jako je broumovsko, chebsko, sokolovsko a dokonce ve velké části jižních Čech. Jde o klasické oblasti půdy státu. Zabraná půda šlechtě po první světové válce, byla vykoupena státem. Šlo o přibližně 1 milion 800 tisíc ha, z čehož asi 800 tisí c ha bude muset být vráceno, jako náhrada za restituce a zhruba 1 milion ha bu de privatizován. Vypadá to tak, že vítězové privatizačních projektů nechtějí p lnit podmínky svých projektů. Ve chvíli, kdy vyhrají privatizační projekt, zač nou tvrdit, že nejsou sto zaplatit první splátku a trvají na tom, aby jim stát ještě dříve než splatí svoje závazky, předvedl do vlastnictví ten privatizova ný majetek, který pak zhodnotí, ale splácet ho nebudou. To je model, který se neosvědčil v roce 1948 podle zákona 46 a na který si vzpoměli jako na tradiční model v roce 1952, kdy byla splacena z takto rozdělené půdy cca jedna čtyřice tina z toho co se slibovalo splatit. Ti lidé tehdy přestali splácet, protože p ochybovali o tom zda jim to zůstane. Ale především to byli i lidé velmi nezodp ovědní, kteří nebyli sto se hospodářsky udržet. A dnes je to obdobné v tom, že privatizátoři vyhráli projekty a v podstatě argumentují takto: - My budeme ho spodařit, ale musíte nám na to dát peníze! - Tedy, oni trvají dnes na státních dotacích, tak jak to dosud bylo, aby mohli hospodařit. To je ovšem špatná ces ta privatizace. Napravit tento přístup by se dalo pouze způsobem: Těm kteří ne jsou sto plnit závazky z privatizačních projektů, zrušit smlouvy, znovu udělat inventury jejich majetku, nechat jim doplatit co tam chybí a vyhlásit novou s outěž pro nové zájemce.

NN: To se již někdy stalo?

Tyl: Samozřejmě, že ne. Protože ministerstvo zemědělství nemá sílu privatizačn í proces řídit, natož aby do něho vstoupilo tak, aby se racionalizovala vrstva vlastníků.

Bude u nás střední farmářská vrstva?

NN: Co státní dotace?

Tyl: Domnívám se, že je to čistý a nefalšovaný boj o státní příspěvek. O účast na sladkém podílu na pokud možno nedefinovaném státním rozpočtu. Mám za to, ž e tato vláda je mimořádně opatrná, aby tomuto zvlášť naslouchala. (Má patrně z cela své vlastní starosti jak obohatit nejvyšší vrstvy a samu sebe. Proč by se měla dělit s někým koho považuje za méně schopnějšího, než je ona sama?! - L. V.) Není pravděpodobné, že bychom šli cestou francouzskou, švýcarskou, nebo j inou, kde si stát své zemědělce platí, protože k tomu má své důvody a produkce je třeba ve Švýcarsku marginální. A naopak zase ve Francii má vláda ty důvody , že zemědělci tvoří silnou vrstvu voličů, takže si je musí předcházet. Což na štěstí u nás nepřichází v úvahu, protože lidí pracujících v zemědělství je rel ativně málo a jejich podíl na národním produktu stále klesá (již pod 5 %). Je to něco zcela jiného než v Maďarsku, kde to kolísá mezi 14 - 15 % objemu vývoz u.

Co se týká přechodu vlastnických vztahů v družstvech, zde se vyčleňuje vrstva farmářů - asi 25. 000 - o jejichž významu lze již hovořit. Ti obhospodařují př ibližně 20 % veškeré půdy. Tato vrstva má zatím výrazně nejmenší náklady a nej větší rentabilitu, zatímco družstva ( 3 miliardy Kč) a statky ( 7 miliard Kč), podle údajů z roku 1993, prodělávaly. Za rok 1994 je rentabilita těchto farmá řů opět mnohem vyšší. Protože jsou v rozvoji, potřebují všestrannou podporu ze strany státu, nikoliv aby stát investoval do toho, kdo je v úpadku. Na úpadek platí pouze konkurz. To je jediný lék. Tito samostatně hospodařící farmáři js ou onou podnikatelskou střední vrstvou, přes niž má smysl vést veškeré smysupl né projekty, včetně ochrany krajiny.

Co s nezaměstnaností na venkově?

NN: Myslíte, že tato vznikající střední vrstva vyřeší problémy venkova s jeho zaměstnaností, aby zde lidé byli spokojení a nenabíhali nazpět do náruče komun istů?

Tyl: Tady si myslím, že to tak jednoduché není. Nejsem si totiž jist, jestli t ěch farem bude přibývat, co se týče do množství. Jejich přibývání bude totiž e liminováno úbytkem těch neschopných farem, které by žádnou pracovní příležitos t stejně nedaly. Tady jde spíše o kvalitu oné pracovní síly, než kolik jí dost ane příležitost zaměstnat. Zkušenosti z oblasti středočeské nasvědčují, že kva litní zemědělské pracovní síly chybí. A to jak ve výrobě, tak ve veškerém serv isu.

Zapomínaný zločin komunistů: Upření práva na seberealizaci NN: Co s nekvalitními silami, což je vlastně důsledek devastace za oněch čtyři cet let, jsou možné rekvalifikace?

Tyl: Částečně ano. Nicméně, obávám se, že nebudeme při veškeré snaze schopni v yřešit to, co nebyly vyspělé země sto vyřešit za poslední desítky let. Kvalifi kace oněch potřebných totiž nestačí rychlostí tomu, co by je bylo sto zaměstna t. Přizpůsobovací faktor lidí je dnes pomalejší, než svět, který se kolem nich rychle mění. Všude ve světě, a to i v době, kdy je maximální hospodářský růst , zůstává proto určitá část lidí mimo tohoto pracovního procesu. To ovšem sebo u nese řadu nepříznivých hlubokých dopadů osobních, sociálních, politických, a td. Abychom však tvrdili, že do budoucna budeme znát lék, že si s tím budeme v ědět rady, lhali bychom.

NN: Ano, toto je problém každého otevřeného systému. Problém života, který má vždy spousty neznámých. Komunisté předpokládají uzavřený systém, v němž je mož né plánovat a zemský ráj je nevyhnutelnou realitou. Ve skutečnosti nic není ji sté: žádná diagnoza, ani uzdravení, ani prosperita, ani soud o kterémkoliv člo věku...

Tyl: Témata za socialismu byla tak zúžená, že se nikdo nemusel zabývat kapitál ovým trhem. Aby byl tento svět ovládnut, musel být zúžen a ochuzen o tisíce ak tivit. Od roku 1989 sice relativně se člověk může o tyto aktivity zajímat, ale aby mohl do nich vstoupit chybí mu finanční prostředky. Přesto největší dlouh odobou zbraní proti nezaměstnanosti je otevřenost společnosti a důraz na vzděl ání. Přiznejme si ale, že v každé společnosti je vrstva lidí, která nikdy nepr acovala a pracovat nikdy nebude.

NN: Tato vrstva je ale zdrojem nespokojenosti. Tyl: A vždycky byla. Ti lidé byli v době socialismu zvyklí na určitý stereotyp . V zaměstnání si odpíchli. Po práci skončili v hospodě, nebo u televize. NN: Pracovní dobu ale proflákali.

Tyl: Samozřejmě. Nikdo také, na nich nechtěl nic jiného. Ve svobodné společnosti by měl mít člověk právo i pouze jen tak existovat sám pro sebe

NN: Pamatuji si jak jsem na jednom karlínském nábřeží viděl zabagrovávat spous ta šroubů, přírub, nových kabelů a jiných výrobků, které lidé vytvářeli v tová rnách stovky hodin a přesto tato jejich práce přišla nazmar. Tehdy mne přepadl smutek pro všechnu tu dělnickou hrdost, okázale stavěnou nad hokynáře, krejčí ky, holiče a úředníky, kteří pro svoji "třídní méněcennost" byli posílání do v ýroby. Naháněla mi smutek všechna ta zbytečnost práce pro práci, budování pro budování. To jak komunisté nahnali lidi do továren a připravili je o všechnu p estrost životních možností, které každá jedinečná osobnost si v sobě přináší n a svět. Tento zločin zmaření milionů životních poslání se mnohdy svým významem vyrovnal masové vraždě. Když se podíváme na vzorek západní společnosti a vzor ek socialistické společnosti, můžeme srovnávat kolik schopných a ve společnost i úspěšných lidí je tam a kolik je jich pouze u nás. A tento rozdíl, o který j sme v naší zemi přišli, to je ten zločin rovnající se vraždě, to jsou ta zmaře ná životní poslání. A přesto v každé společnosti existuje vrstva lidí, které t oto flákání a nicnedělání naopak vyhovuje. To jsou lidé, pro které je socialis mus a vláda komunistů naprosto ideální příležitostí. Čím déle pak socialismus existuje, tím se rozšiřuje i tento vzorek neschopných lidí a dusí svojí závist í a donášením lidi schopné.

Tyl: Dvacet let jsem usiloval o to, abych mohl něco smysuplného dělat. Ovšem j edině nicnedělání zaručovalo klidný život v instituci socialistického typu. Ja kmile jste začal něco dělat, měl jste potíže. A jakmile jste začal něco dělat pořádně, měl jste nepřekonatelné potíže. Ale i kdybychom socialismus nezažili budeme zde mít určitou vrstvu, která nikdy pracovat nebude, protože se práce š títí. Stejně jako jsou naopak lidé, kteří bez práce nemohou žít a pracují od č asného rána, do noci. A to i kdyby z toho skoro nic neměli.

NN: Ovšem platí i opak. Jak říká mistr Eckhart: "Suma zla by se ve světě podst atě zmenšila, kdyby se lidé naučili sedět v klidu ve svých příbytcích." Bohuže l právě tato líná, práce se štítící individua v klidu sedět nebudou, protože n evědí, co klid a mír je a protože se z prázdnoty svého života nudí. Tyl: Otevřená společnost musí být tak bohatá, aby i ten kdo nic nedělá neumíra l hlady.

NN: Aby svoji nespokojeností nedělal rozvrat ve společnosti, nekradl a nezabíj el, musí dostat tolik, aby se mu nevyplatilo jít do vězení?

Tyl: Nejenom to. Je to nejzásadnější lidská solidarita, která až do těch nejvn itřnějších důsledků nezkoumá příčiny proč ten dotyčný nepracuje. Je ovšem otáz ka na které úrovni je společnost schopna nechat záruku pomoci pro lidi, kteří nedělají nic, nebo skoro nic.

NN: Společnost také nemusí správně odhadnout co pro ní správné je a co není. V ždyť mnozí podivíni, umělci, mohou svůj užitek přinést až s odstupem času. Tyl: To co říkáte považuji ještě za jakousi činnost. Když třeba řádová sestra celý život ošetřuje ony krajně mentálně zaostalé děti, podle pragmatického náz oru žádné hodnoty nevytváří. Ale přitom to není pravda. Ona vytváří nesrovnate lnou hodnotu pro společnost a tato společnost by si měla uvědomit, že i toto j e třeba finančně krýt.

(pokračování příště)

(dokončení)

Na kafíčku s Ing. Miroslavem Tylem, poradcem ministra životního prostředí - Va nitas vanitatum et omnia vanitas... (Marnost marností, všechno je marnost: Pou ze v přítomnosti je štěstí) - Proč kapitalisté se v osmačtyřicátém bolševikům smáli, za břicha se popadali? - Komunismus je strach ze svobody. (Kdo se jí bo jí, příjde do pekla.) - Nepostradatelní odborníci? (No, kdo jiný než estébáci, ti vypasení ptáci.) - Zastávat se zločinců? ( Toť bláznovství Dona Quichota, který v bandě darebáků vidí vznešené rytíře, nebo spolčenost s nimi.) - Traged ie výpadku z mezinárodního měnového fondu, aneb nejen ropou je člověk živ. Člověk, protože zodpovídá pouze sám za sebe, má právo být šťasten NN: Máte pravdu. Kdysi na jedné předlistopadové demonstraci jakýsi pán nám řík al: "Proč to všechno děláte? Copak nevidíte, že je to zbytečné?" Odpověděl jse m mu: "Ano, je to zbytečné. Dnes tu stojíme, ale příjde čas a my zemřeme. Slun ce, které nám svítí nad hlavami, také jednou zhasne. Máte pravdu, je to zbyteč né. Běžte domů, vezměte rubáš a lehněte si do rakve. My však tady zůstaneme a budeme dál demonstrovat." A přitom, když jsem mu to říkal, cítil jsem onu nesm írnou chuť přítomnosti, které říkáme život. Vždyť, kdo opravdu žije, nestará s e o zítřek, neboť život je trvalá přítomnost. Ovšem k tomu, abych mohl se těši t z přítomnosti, se musím zbavit strachu z budoucnosti. Proto je tak nutná vír a v život, který nekončí smrtí, odevzdanost k takto šíře chápanému životu a po rozumění pro vše, čím se tento neomezený život projevuje. Z tohoto důvodů nemo hu ani očekávat, že bude něco lepší, protože všechno to dobré je již dávno pří tomno. To ovšem neznamená, že nebudu o představu onoho lepšího usilovat. Pouze nejsem na výsledku této představy závislý. Jsem spokojený jak v klidu a míru, tak v bitevní vřavě, pokud jí život přede mnou postaví. Toto je podle mne spr ávný postoj křesťana. - V tom máte naprostou pravdu: Když nebudu dělat nic jin ého, než že jen prostě budu, má i toto svoji obrovskou hodnotu. Základní omyl komunistické doktriny

Tyl: Nemusíme chodit až zas tak daleko. Nicméně, každý rok jsme v rozpočtu a k aždý rok ti pragmatici, kteří ho vytvoří, musí jej rozdat. Posláním politické reprezentace by mělo být umět rozvázat všechny vnitřní síly v lidech, dokud je mají. Využít, to znamená násilné nasměrování. Uvolnit, ale znamená, že oni sa mi mohou hledat svoji cestu. A jak je to v ústavě USA: "Oni jsou ti, kteří maj í právo hledat své štěstí."

Tak jako Němci byli schopnější vůči Francouzům tak také my se snažíme vůči naš im východním sousedům a těm ostatním 180 státům zasedajícím v OSN, nebýt na 50 místě, kam jsme se dostali za posledních čtyřicet let, ale snažit se dostat m ezi přední státy, kde jsme kdysi byli. Tam, kde mezi 66 státy v roce 1936, jsm e se pohybovali v oné první desítce. Dnes se nalézáme kdesi na místě 38, ale č ím dále budeme postupovat, tím to bude obtížnější, neboť se budeme stále více střetávat s opravdu dynamickými zeměmi. Navíc, konkurence dnes přichází odjinu d, než tomu bylo kdysi. Do popředí se derou země zcela jiných kultur a duchovn ích kvalit. Obchod se již po několik století stále více internacionalizuje. Pr oto v roce 1948 muselo všem západním zemím znít nejenom hrůzně, ale také i smě šně zdejší znárodňování. V době, kdy vše spělo k mezinárodnímu propojení, byla jakákoliv nacionalizace směšný pojem.

NN: Takhle směšně a přitom tragicky, dnes vypadá i nacionalizace Slovenska, př estože díky bohu pro tuto zemi, nezasahuje tolik obchod jako ono komunistické znárodnění.

Tyl: V době, kdy rostli obchodní obři, mamutí podniky, v jakémsi obrovském pod nikatelském vzepětí od Japonska západním směrem, až na Aljašku, tak u nás se n acionalizovalo. Tak začala studená válka, která byla již dopředu prohraná. Vít e, myslím si, že říci, že únorový komunistický puč byl tragický pouze tím, že jsme ztratili svobodu, to je málo. Daleko tragičtější byl v tom, že jsme ztrat ili místo v mezinárodním měnovém fondu. Ztratili přístup ke světové porovnatel nosti. Přestali jsme se srovnávat se světem, ale pouze se Sovětským svazem a j eho satelity. Toto je daleko horší, než ztratit svobodu, protože toto konstitu uje. Ke svobodě je možný návrat. V tomto směru jsou však změny, jak se obávám, nevratné, protože svět kolem nás je v neustálém vývoji.

Strach z otevřeného prostoru

NN: Ale vraťme se ještě k zemědělství

Tyl: Ti kteří nás chtějí uzavřít říkají: musíte zavést cla, přerozdělovat, nac ionalizovat, vybudovat ochranné bariéry, Chtějí nás vést nazpět do pekla. Samo zřejmě, že když chceme vyvracet argumenty těchto populistů a říkat jak to děla t jinak, dostáváme se do obrovských potíží. Neboť máme před sebou onen obrovsk ý náskok celého rozvinutého a průchodného světa, a my bychom museli mít takové argumenty, abychom se v něm dokázali prosadit.

Jednim z nástrojů jak, alespoň s tímto vyspělým světem obchodně kooperovat je naše relativně levná pracovní síla. Ta samozřejmě může ustoupit poněkud do poz adí, jakmile dokážeme své výrobky na světových trzích prodat. Podpora podnikán í však nespočívá v tom dávat podnikatelům výhody, ale otevřít jim přístup k in formacím, aby měli pouze minimální administrativní omezení, aby nebyli handica pováni mimoekonomickými bariérami a mohli se zcela soustředit na to, co je ono u skutečnou potřebou celosvětového trhu.

Nepostradatelní odborníci

NN: Otázkou ovšem je, kdo vlastně měl nejlepší kontakty od roku 1948, kdo může navázat na ony obchodní cesty v zahraničí? Nejsou to především právě lidé z S tB?

Tyl: Těchto kontaktů lze ovšem využívat pouze jako sumu znalostí. Stále cítím, že jsme neudělali onu chybu jako v roce 1948, že jsme nerozdělili lidi na hod né a zlé. Že jsme tu společnost zase neuzavřeli. Lustračním zákonem jsme se há jili pouze politické infiltraci na úrovni Hradu, vlády, vedení parlamentu a ve řejné správy. Ale záměrně jsme to nerozvedli na ekonomickou sféru, protože jsm e se obávali stagnace společnosti, která by byla nutně vyloučena ze své přílež itosti. Zůstává zde samozřejmě otevřený problém: Oni vlastně měli jakoby lepší otevřený start.

NN: Ale tím, že měli tu výhodu pouze oni, tak tím znemožnili úspěch i pro ty o statní. Zatímco oni vyjeli na northonech, tak ti ostatní na koloběžkách. Tyl: Ale těmi northony nebyly jejich peníze, nýbrž jejich znalosti. NN: Neslouhlasím! Existují důkazy, že byli ve výhodě. Nejenomže rozkradli maje tek KSČ, převedli si majetek ze státních podniků do svých akciovek, ale že již koncem sedmdesátých let si připravovali finanční zázemí v západních bankách. Mnoho firem, podobně jako bratři Helbigové, bylo zřízeno na jejich podporu. Tyl: Odstranění těchto lidí by však nemělo vliv na ostatní, kteří byli na stře dní a nižší úrovni a kteří spoluvytvářeli komunistickou atmosféru. Nezapomínej me, že jeden milion čtyřista tisíc členů KSČ v roce 1989 nemůžete z tohoto nár oda vynechat. Jsou s námi provázáni přes rodinné, přátelské, pracovní vztahy. Neexistuje proto žádný způsob, pokud chceme vytvořit demokratický systém, jak je z této společnosti vyloučit. Pokud ovšem někomu prokážeme kriminální vinu, pak ovšem lze jej postavit před soud.

NN: Ovšem za předpokladu nepromlčitelnosti těchto zločinů. Stejně tak bychom m ěli postavit mimo zákon komunistické organizace, protože byli semeništěm těcht o zločinů a vláda by neměla dávat vysoké odškodné například estébákům a nemá j e nechávat na vysokých úřadech atd.

Tyl: Ano, s tím souhlasím.

NN: A stejně tak by nemělo být dovoleno, aby velká část vnitra, která má praco vat pro vládu, podávala současně informace estébáckým firmám.

Tyl: Je ovšem otázka do jaké míry je to nelegitimní, kde to již naráží na záko n, nebo kde je to informace, kterou vy dáte svému známému, nebo za peníze. NN: Pokud neexistuje odkrytí zločinů těchto jedinců a organizací v minulosti, nemáme možnost, abychom odkryli jejich zločiny ani dnes.

Tyl: Jsou tu ovšem i dnes svědci, kteří působí svojí pamětí na př. na Úřad vyš etřování komunistických zločinů, lidé

z KPVČ a další.

NN: Ovšem, co ti zmohou, když do celé té zločinné sítě nahlédnout nemohli. Ti kteří do ní po listopadu nahlédli a mohli jí nějak rozplést, mlčí a dokonce se těchto zločinců zastávají. To je ovšem krajně podezřelé. Protože, kdo zločinc ů se zastává, sám je s nimi spolčen.

Tyl: To jsou silná slova. Když jsem četl ony fascikly záznamů o lidech, kteří mne zajímali, neshledal jsem v nich nic co bych již dopředu nepředpokládal. Ne jlepší agent, není ten koho musíte platit, ale ten, který to dělal z přesvědče ní. Co na tom by jste chtěl uchopit, než to co již je odkryto, totiž, že tady byly směrnice podle kterých byla organizována státní bezpečnost, kterou má kaž dý jiný stát, která je i dnes, protože stejně jako kdysi, BIS odposlouchává a sleduje řadu lidí. Ať je to proti drogám, proti politické infiltraci z východu ...

NN: Nebo proti tzv. politickému extrémismu. Tak třeba skinheds a neofašisté ne jsou pro BIS zas tak velký problém, protože jsou to především narkomané a opil ci, ale zato HOST (Hnutí za společenskou toleranci), nebo v neposlední řadě Ne cenzurované noviny, DEU by BIS ráda rozvrátila, protože k nim se obrací spoust a samostatně myslících a tudíž pro současnou nomenklaturu nebezpečných lidí. Nic nového pod sluncem?

Tyl: Já si myslím, že nic tak radikálního, co by vneslo nové světlo na zpravod ajské služby, neexistuje. Tyto služby jsou pouhými služebníky, nástroji svých vlád. Jejich autonomní kroky jsou jen velmi omezené a ony nikdy nemají jistotu dokdy budou mít podporu té, které vlády. To bylo vidět třeba na Chruščevovi a jeho atomové lobby, kterou posléze odložil, protože se mu to již do politické ho rámce nehodilo. Když přijel do USA, tak tehdy pochopil jak je SSSR i s tout o lobby slabý. Na tom není nic neprůhledného a tajemného. Problém je především pouze v tom, že jsme ztratili jako stát ve světě svůj význam, svoji konkurenc eschopnost, možnost odbytu a od toho se odvíjí ona demoralizace a ten náš poci t bezvýchodnosti. My nemůžeme udělat nic jiného, než vybudovat onu silnou vrst vu reprezentantů na mezinárodním poli, silný střední stav, atd. Od toho se vše chno odvíjí.

Když ale budeme z něčeho vytvářet problém, dočkáme se toho, že tento problém b udeme nakonec mít a ovládne nás natolik, že nebudeme mít čas na nic jiného. Po dívejte se, my jsme tady mohli mít Petra Pitharta a mohli jsme ještě dnes vali t před sebou neúnosný konflikt se Slovenskem. Dodnes jsme se mohli přehrabávat ve svých vzájemných národních pocitech. To je to štěstí, že se z toho problém neudělal, ale naopak se to rozdělením vyřešilo.

NN: Děkuji za rozhovor.

Poznámka: Protože nemáme v Necenzurovaných novinách cenzuru, zveřejňujeme také jiné názory než naše. Ale stejně s panem Tylem ve všem nesouhlasím. Dáme-li e konomicky přetransformovaným bolševikům pokoj, rozkradou nejen naši malou zemi , ale prodají jako bezprávné peony nás i naše děti. Takže neztrácejme odvahu a perme se s nimi i nadále!

Světový Mezinárodní měnový fond, stejně jako světová banka určující ceny a ted y hodnoty podle jejich vztahu k ropě, ve mně také nevzuzují přílišnou důvěru. "Nejen ropou je totiž člověk živ, "jak ukazuje stále víc ke svému neprospěchu se měnící příroda, narušovaná pro štěstí "smetánky" několika desítek tisíc rod in. Strukturální úpravy v rozvojových zemích Třetího světa a postkomunistickýc h zemí, které mají za cíl přiblížit ekonomiku té které země světovému trhu, ob sahují devalvaci národní měny, snížení státních výdajů do veřejných služeb a s ociální péče, zrušení jakéhokoliv omezení cen, zavedení regulace mezd, elimina ci kontroly obchodu a zahraničních investic, restrikce ve státním rozpočtu, pr ivatizaci ( což v podmínkách zemí bývalého Sovětského bloku znamená prodej svý ch podniků nadnárodním společnostem!) a zvýšení úrokové míry. Říká se tomu "šo ková terapie". Představa, že ekonomika po delší době se stabilizuje a dlouhodo bý efekt strukturálních úprav bude veskrze kladný, ze zkušenosti rozvojových z emí se ukázala být ale falešnou. Dluhy rostou, stejně jako se prohlubuje bída a moc nadnárodních společností na úkor lokálních výrobců stoupá. Mám za to, že rozhodující pro naši naději je skutečnost zda nás velkofinančníci vezmou mezi sebe. Proto ona, byť mafiánská reprezentace, vycházející dnes z našich vládní ch kruhů? Skutečným heslem pragamatiků by tedy spíše mělo být: "ZACHRAŇ SE KDO MůŽEŠ!" Neměli bychom ale i tak přemýšlet na obrácení hodnot? Ropu, která se vyplavila vysoko nad naše hlavy, vrátit hodnotově zpět kam patří, do jejího mr tvého podzemí? Proto daleko naléhavěji než kdysi, vyvstává potřeba samosprávné společnosti. Ale Golém je již z podzemí venku. Copak je možné ho ještě zastav it?!

R O Z H O V O R s panem Václavem Bendou, ředitelem Uřadu pro dokumentaci a vyš etřování zločinů komunismu.

NN jsou známy svým postojem ke zločinům komunismu. Uřad pro dokumentaci a vyše třování zločinů komunismu, vzniklá sloučením Uřadu pro dokumentaci vyšetřování zločinů StB a Střediska pro dokumentaci protiprávnosti komunistického režimu nemohl ujít naší pozornosti. Požádal jsem proto nově jmenovaného ředitele Uřad u pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu o rozhovor.

P r v n í d o j m y.

S jakými předsevzetími jde pan Václav Benda do své funkce? Podle něj je toto p oslední politická příležitost před veřejností vyrovnat se s minulostí. Aby pro tikomunistický odboj přestal pochybovat o poctivé snaze zamezit prosazení teor ie tlusté čáry za minulostí.

Není možné činit si iluze o plošném naplnění spravedlnosti. Rovněž tak však ne lze rozpoutat hon na čarodějnice či sto tisíc politických procesů. Obrovskou h oru nespravedlností nelze v plném rozsahu napravit.

Cíl k budoucnosti je proto více psychologický. Jde o naplnění představy, dle n íž zločin nepřestává být zločinem jenom proto, že ve své době požívá dostatečn é krytí poskytované mu totalitní mocí. Jedině tak zamezíme společenskému stavu , v němž moc svádí k nepravostem.

Procesy, k nimž jistě dojde, nebudou mít za hlavní cíl dostat osmdesátileté dě dečky za mříže. Důležité je vyslovení viny. Toto je podstatnější pro budoucnos t, než vykonání trestu.

S ohledem na krátký čas, po nějž je pan Václav Benda ve své funkci, je raději skeptickým.

S t B - v ý k o n n á s l o ž k a r e p r e s e. Sloučením obou úřadů, které se do konce minulého roku zabývaly dokumentací a v yšetřováním zločinů minulého režimu, je dána odpověď na otázku, zda se nový uř ad bude zabývat také specielně činností StB. Zkušenosti z jejich práce směřují k závěru, že zaměření jen na činnost StB či jiných složek vede mnohdy k dupli citě ve vyšetřování. Jde o komplexní posuzování komunistických zločinů. U větš iny z významných a závažných zločinů nelze zcela odděli politickou a policejní odpovědnost.

L u s t r á k.

Není neznámým faktem podíl pana Václava Bendy na vzniku tak zvaného lustračníh o zákona.

Podle něho šlo od počátku o opatření nutné k zamezení svévole bývalých "estébá ků" , která po 14 měsících od 17. listopadu 1989 narůstala. Pan Václav Benda j e přesvědčen, že ani nebylo úkolem lustračního zákona definitivní řešení čehok oliv. Šlo o varovný výstřel, který do značné míry zastavil nástup těch, jichž se lustrační zákon nejvíce týkal, tedy samotných příslušníků StB, komunistický ch funkcionářů a jiných protagonistů bývalého režimu.

V tomto smyslu lustrační zákon svoji úlohu splnil, přes všechny nedokonalosti mu vytýkané.

Z p ř í s t u p n ě n í s v a z k ů.

Základními dokumenty činnosti StB vůči občanům jsou svazky. Udržovat je v tajn osti považuje pan Václav Benda za nesprávné. Problém však tkví ve způsobu jeji ch zpřístupnění veřejnosti. Udělat se to však musí. Nedojde-li k tomu oficiáln í cestou, nelze zabránit tomu, aby se tak nestalo způsobem nelegálním, jehož c ílem bude ne odhalení minulosti, ale diskreditace jednotlivců a jejich vzájemn é osočování.

Je nepochopitelné, proč by měly být dokumenty organizace StB, uznané za organi zaci zločinnou, chráněny razítkem TAJNÉ. Proč respektovat tajemství StB? Ochrana občanů, jejich oprávněných zájmů, však musí být respektována. Je tedy úkolem ne utajení svazků, ale ochrana oprávněných zájmů občanů při odtajnění s vazků.

D o s a v a d n í v ý s l e d k y.

Činnost orgánů činných v trestním řízení, zabývajících se vyšetřováním komunis tických zločinů byla podrobena kritice. Vyjádření pana ministra vnitra Jana Ru mla se však nesetkalo jen s kladným ohlasem.

Pan Václav Benda patří k tem, kteří se s hodnocením Jana Rumla ztotožňují. Z á v ě r.

Redakce NN děkuje panu Václavu Bendovi za rozhovor a přeje mu v jeho nové funk ci mnoho úspěchů a naplnění představ s nimiž se ztotožňujeme.