--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Uher Jož.
Název: Prase jako obrazné rčení
Zdroj: NN Ročník........: 0005/007 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

PRASE jako "obrazné rčení" Koncem minulého roku vydala a vytiskla Matice cyrilometodějská s.r.o. v O lomouci útlou brožovanou knížku, fotografiemi doplněnou, nazvanou "Šéfe, znáte Želiv...?"Autorem tohoto svědectví o násilném věznění, kněží a řeholníků v in ternačním pracovním táboře premonstrátského opatství v Želivě v jihovýchodních Čechách, okres Humpolec, v letech 150-1955, je Páter Pavel Zíbal, rodák z mor avsko-slováckých Vnorov.

Vedle starého poutního místa Želiv, byl o rok později (1951) i TNP Hájek v údolním povodí Želivky, na západ od Prahy, kam byli mnozí trv. Želiváci přev ezeni. V Hájku byla Prahou nařízená tzv. školení, která prováděli laici, propa gandisté, apoštolové socialismu. Některých se kněží ze zvědavosti zůčastnili, ale nakonec jejich vzdor a odpor přinutil organizátory k předčasnému jejich uk ončení.

Když bylo oznámeno, že přijede z Prahy jisý JUDr. a jeho přednáška bude m ít téma o právním řádu v naší vlasti, účast byla velká, protože kněží, mezi ni miž bylo mnoho významných osobností znalých práv ne toliko církevních, tušili, že diskuse, ke které je vždycky přednášející vybízeli, bude excelentní. A byl a...

Spisovatel P.Pavel Zíbal podává tuto událost takto, cituji:"Ovšem vrchol nastal, když se líně pozvedl starý koncentráčník Franta Štverák: "Pane doktore ! Bylo potěchou vás slyšet. Dovolte mi ale otázku: Když si na př. u nás nekdo po rozsudku odpyká trest, jde domů?" "Nu ovšem" ihned odpovídá JUDr. z Prahy. /.../ "Pane doktore," pokračuje Franta Štverák, co potom vy jako právník říkát e na tento případ.

Byl jsem v Norimberku jako jediný svědek s doktorem Blahou, když byli sou zeni nacističtí sločinci. Rozsudek byl nad nimi vynesen, rozsudek vykonán. Kdy ž osvobodili von Papena, šel ihned domů.

Já jsme měl před rokem soud, že jsem se dopustil urážky na cti ministra P lojhara. Řekl jsem mu do očí, starému příteli z Dachau: Josefe, ty jsi prase, ale prase nedrbaný. Tu máš exkomunikační dekret od pražského arcibiskupa Beran a, také koncentráčníka z Dachau. Plojhar se urazil, udal mě a dali mi flajstr 12 měsíců. Dkyž jsem si jej poctivě, na mou kriminální čest, odseděl, domníval jsem se, že jdu k mámě. Ale páni mě odvězli do Želiva, znáte zajisté toto jmé no. A nyní jsem tady už půl roku a máma čeká doma. Co na to říkáe jako právník ? Jaký že to máme u nás právní řád? Račte odpovědět!" Neráčil odpovědět, jan s e zmohl na: "Promiňte, pánové, jsem indisponován..." a se sklopenou hlavou pře d námi odcházel ven jako spráskaný pes...

/.../Když přestali chodit školitelé, začali se trousit k nám na návštvu b ratři kněží, kteří byli až v Praze na školení. Toto nikdy kněžím nezapomeneme. Přece každý kněz věděl, že je zakázáno jít na školení. To byla neposlušnost b iskupovi, kterou přece každý na kolenou sliboval při svěcení. /.../Přišel i nějaký velmi hezký kněz z pražské diecéze a ten si dal vyvo lat P. Štveráka. Asi byli spolužáci. Štverák věděl, že tento jeho spolubratr m á syna a to byl první důvod, proč se s ním bavil přes prsty. Ale když Štveráko vi, tomu starému kriminálníkovi, řekl tento kněžský hezounek:" Vy jste voli, ž e jste tu. Kolik je práce v duchovní správě a vy tady ze sebe děláte mučedníky ...", tu se již Franta neudržel a takovou mu jednu ubalil i bez pravého palce, že se hezounovi zamotala hlava, a aby nešel o jedné noze přidal mu ještě druh ou a to byla poslední návštěva kněží ze školení.

Venku se mezi kněžstvem rozneslo,že se v Hájku kněží bijí mezi sebou. Byl a to pravda ? Byla i nebyla. Byla v tom smyslu, že spolubratr dostal facky. Za sloužil si je. Jednak pro urážku:jste voli, a jednak proto, že nám vytknul, ja ko bychom šli z duchovní správy sami dobrovolně. Nebyla pravda, že bychom se m y, hájenští kněží, navzájem bili Ale byla to voda na čertův mlýn. Fráze: "Dělá te ze sebe mučedníky!" se nám často vmetla do tváře."

Tolik citování z knížky "Šéfe, znáte Želiv...?" P. Pavla Zíbala, jehož sv ědectví je světsky tak otevřené a upřímné, že na mnoha místech dojímá. Ale i p oučuje a burcuje.

Aniž by tomu autor chtěl, mně se pasáže, které jsem si dovolil opsat a od citovat, zdají být velice vztažné na některé situace naší současnosti, kdy ras antnost těch, kteří brání pravdu, se nazývá urážlivou, protože jako obrazné rč ení zvolila název jednoho domácího zvířete.

A že i dnes už jsou někteří radikální oponenti hanlivě přirovnáváni k vol ům a mučedníkům, to je také pravda.

Říká se, že kolem dějin nelze otočit dozadu. Ani není třeba, točí se samo , vracejíce a opakujíce to, co už tu bylo....

Jož.Uher