--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Kubalčík Jan
Název: Je třeba jít vždy do důsledků
Zdroj: NN Ročník........: 0005/009 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

JE TŘEBA JÍT VŽDY DO DŮSLEDKŮ !

Reakce na otevřený dopis pana Jiřího KOSTÚRA otištěný v Českém týdeníku 20.1 .1995 na straně 6 "Ostuda pro Outratu, nebo KPV ?"

Vážený pane,

reaguji na Váš dopis ze dvou důvodů. Prvním je ten, že oba Vámi uvedené pány osobně znám. Pana Färbera jako člena KPV a aktivistu Občanských komisí, pana Outratu jako člena DEU a propagátora Necenzurovaných novin. Druhým důvodem mé reakce je pak to, že se v současnosti zabývám podobnou záležitostí v Brně. Plně se s Vámi ztotožňuji v názoru, že image DEU musí být věrohodná. Prvním krokem na této cestě je a priori takováto tvrzení neodmítat, ale naopak se jim i důsledně zabývat.

Panem Färberem a Vámi popsanou situací jsem se zabýval asi před půl rokem. J e nepopiratelným faktem, že pan Outrata byl redaktorem uvedené tiskoviny, (týd eník Prostějovska "STRÁŽ LIDU" - pozn. NN) a to v letech přibližně 1967-71. Je likož nejsem dostatečně starý, abych tuto dobu zažil, dohledal jsem si patřičn é výtisky v Univerzitní knihovně v Olomouci, s následujícím výsledkem: dle méh o názoru, z článků, které jsem nalezl, jsou jen dva, o jejichž obsahu by se da lo polemizovat. Po následných konzultacích a zjišťování okolností vzniku těcht o článků se mé pochybnosti z dostatečné míry rozptýlily. Dále je třeba uvést, že pan Outrata aspiroval (nevím, zdali ještě aspiruje) na "poetu". Kvalitu jeh o poezie nedokážu posoudit. Napsal však pár oslavných básní na Lenina a VŘSR. Tady si netroufám posoudit ani politickou závažnost a dopad těchto veršů. Můj soukromý odhad je, že tím nikomu neublížil.

Nejsem kompetentní posuzovat závažnost zjištěných skutečností. Podle mého ná zoru se pan Outrata dopustil maximálně toho, že jej poblouznil vývoj konce šed esátých let. Závěrem mi dovolte vyjádřit politování nad tím, že uvedení pánové , které oba znám jako lidi na které je spolehnutí se mezi sebou nedokáží dohod nout.

Snad těchto pár řádek přispěje k vyjasnění celé situace. Obecně je pak třeba říci, že ani DEU není vůči personálním problémům imunní, a je povinností její ch členů, aby před těmito otázkami neuhýbali.

Brno 17.2.1995 Jan KUBALČÍK