--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Cihelková Dana
Název: ODS ...
Zdroj: NN Ročník........: 0005/009 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Psát o tom, že díky vládnoucí garnituře s ODS v čele se příslušnost k StB stává ctností a členství v KSČ známkou vzdělanosti, je dnes nošením dříví do lesa. Neudivuje tudíž, že političtí žongléři a začasté i dobrodruzi s oblibou tvrdí, že prý tenkrát nebyla politická vůle zločiny komunismu rozkrývat, kdežt o dnes je už na něco takového pozdě a stíhání, natož potrestání, konkrétních v iníků prý už není ani tématem k diskusi. Ti občané v jejichž životech zanechal a komunistická zločinecká diktatura nezhojitelné jizvy a začasté i hroby, se t ak opět cítí být ponížení, navíc o to více, že někdejší zločinci se jim veřejn ě vysmívají.

Jedním z nejpodlejších triků samotných estébáků je jimi šířená propaganda , že prý s komunismem nějakým způsobem kolaboroval každý. Je to samozřejmě lež , jejiž účelem má být vyvolat ve vědomí občanů pocit viny a studu, třeba i za to, že byli nuceni v zájmu přežití nějakým způsobem s totalitní moci komunikov at. Šířitelé této zlovolné propagandy by rádi setřeli rozdíl mezi profesionáln ími estébáckými zabijáky, obyčejnými udavači a prostými občany, kteří byli oko lnostma nuceni tvářit se, že všechna tato zvůle jako by byla v jejich zájmu. N emůžeme mít těmto lidem za zlé, že z prostého pudu sebezáchovy mlčeli. Vždyť v jejich očích, viděno z jejich pozic i toto mlčení bylo vzorem. O to více pak čest a sláva těm, kteří našli v sobě sílu veřejně vystupovat proti tupé totali tní moci. Nakolik si této moci prostí občané vážili dokazuje tisíce chat a cha tiček, zahradkářských kolonií a zahrádek, kde tito občané utíkali před nechutn ou realitou reálného socialismu. Máme toho za sebou v posledním století hodně. Od stupidní c.k.mašinérie, přes rádoby vlastenecké fangličkování za první rep ubliky, že se až občané divili jak je to možné, že ta monarchie vydržela tak d louho, přes brutální fašistickou diktaturu až po diktaturu komunistickou. To v še v lidech vypěstovalo něco, co u jiných národů neexistuje a co lze nazvat "š vejkovštinou". Právě tato vlastnost přiváděla nejednou husákovské normalizátor y k zuřivosti až zoufalství nad vlastní neschopností donutit tento národ mašír ovat podle plánu. Vzpomeňme například na hela, která naši lidé dokázali převrá tit v tak černý humor, že i za něj se nakonec zavíralo. "Plán splníme, i kdyby na chleba nebylo", viděla jsem jednou bílým vápněm napsáno na zdi, kterou dru hž den v akci Z vzorně nabílili brigádníci, ačkoliv od konce války o ni štětka natěrače nikdy nezavadila. Přesto vše, že vzpomínky na tyto šílenosti mnohdy vyvolávají úsměv už svou slepou trapnosti, je zjevné, že totalitní režim ukrad l drtivé většině občanů to nejdůležitější a to je plnost života a jeho kvalitu . O tom zastánci tlusté čáry za zločiny komunismu tiše mlčí. Nejlze totiž žádn ým způsobem vybytí, kdy jejich čas už pomalu mizí v minulosti a jim se právě d íky této zlotřilé diktatuře, uzurpující si právo diktovat lidem i způsob myšle ní, nikdy nepodařilo naplnit své sny a tužby s kterými přišli na svět. Domnívá m se, že právě v tom spočívá nejděsivější podoba této obludné mašinérie, která si přisvojila právo brutálně převálcovat milióny životů a učinit je svým maje tkem nemajícího větší hodnoty než činila cena dokladu o právu na existenci. Ne udivuje, že současná vládnoucí garnitura se snaží zbagatelizovat tento tichý, avšak všude přítomný zločin a namluvit lidem, že to zase nebylo až tak hrozné. Neudivuje, že tatáž vládnoucí garnitura nám dnes namlouvá, že návrat postkomu nistických elit je vlastně dobrodiním, za které ji máme být vděčni. Uvědomme s i, co vše nám už jednou komunismus vzal a co vše by nám opět mohl vzít kdybych om mlčeli i tam kde mlčet by bylo zbabělostí.

Dana Cihelková