--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Volný Jiří
Název: Akce "Klín" v praxi, nebo jen český hyenismus ?
Zdroj: NN Ročník........: 0005/013 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Akce "Klín" v praxi, nebo jen "český" hienismus? Noví Kojzarové již povstali!

Radikální žurnalisté mně byli vždycky podežřelí. Netajím se tím, že jako pravi delný čtenář Českého deníku, všeobecně považřovaného za jediný skutečně pravic ový list, jsem s určitým napětím očekával, až se na novinových pultech objeví první číslo ohlašovaného Českého týdeníku.

Můj pocit po jeho zakoupení za bezkonkurenčně vysokou a vpravdě klausovskou ce nu (14.70 Kč) se dá vyjádřit jediným slovem: zklamání. Především z nenaplněnéh o očekávání. Nejde totiž jen o tu cenu, ale o mnohem víc!

Již vydavatelova úvodní poznámka, nazvaná Na začátek, představuje facku všem p octivě smýšlejícím čtenářům. Až po jejím přečtení jsem si řekl, zda není něco pravdy na oněch kritických hlasech, které v posledních týdnech roku 1994 pouka zovaly na to, že jak ČD tak i DEU se jaksi samozvaně pasovaly na pravověrné př edstavitele té zaručeně autentické pravice.

V té souvislosti jsem si nemohl nevzpomenout na akci "Klín" a na to, jak rozdí lným způsobem informují o veřejnosti málo jasném vývoji v Konfederaci politick ých vězňů na jedné straně ČD a na straně druhé Necenzurované noviny. Není to totiž tak dávno, kdy se V. Havel pohrdlivě vyslovil o NN jako o tiskov ině, která se prodává na záchodcích, a kdy označil tento týdeník za "stoku". K do se vydal v posledních týdnech v Havlových stopách, není již těžké rozpoznat .

Na mé dlouhotrvající pochybnosti o nefalšované pravicovosti ČD (a následně) da l odpověď hned v prvním čísle ČTD samotný vydavatel a šéfredaktor v jedné osob ě, J. Kudláček, kousavou a zcela nemístnou poznámkou: "...aby z Českého týdení ku nevzniklo "klubové periodiku", jakým se bohužel již před delší dobou staly například Necenzurované noviny."

Srovnávat samizdatový týdeník NN, který přežil jen zázrakem navzdory všemožným nástrahám těch, jimž se jeho způsob psaní nehodí do jejich koncepce "úspěšné transformaci" bývalých nomeklaturních kádrů KSČ a estébáků v komunistické kapi talisty, s dobře zavedeným deníkem je nejen neseriózní, ale přímo nehorázné! Význam NN je v jejich dokumentární povaze, v tom, jak "mapují" naši polistopad ovou scénu. Není to laciný politický žurnalismus, jemuž v posledních měsících roku 1994 tak často podléhal Český deník, který byl právě kvůli tomu vcelku po právu kritizován i těmi čtenáři, kteří se jinak ztotožňovali s kritikou toho, nač tento deník poukazoval.

Nemám tudíž obavy, zda přežijí Necenzurované noviny, byť jako "klubové periodi kum". Díky za ně, třebaže ani typugraficky, ani jazykovou úrovní nepředstavují "špičku" naší žurnalistiky! Je to však periodikum poctivé, které se nehoní za hlasy voličů jednou pro tu, jindy zas pro onu politickou stranu, jak to ostat ně již podvakrát úspěšně předvedl právě Český deník. V žurnalistice, ale i v o byčejném životě má větší cenu poctivost než perfekcionismus za každou cenu. Naopak se obávám, že principy výstavby DEU jsou nedemokratické a škodlivé pro skutečné zakotvení demokracie u nás, že nové straně nepomůže ani transformace ČD v ČTD. Strach z vnitrostranické demokracie a byrokratismu dokáží v zárodku zahubit nejen celé státy, ale i všechny politické strany dohromady. Demokracie se nedá budovat nedemokratickými prostředky!

Jak se zdá, Kojzarové jsou tu zpátky, ani to netrvalo tak dlouho. Nejen v reda kci Halo novin, kde již řadu měsíců poctivě slouží straně s dosud nejpočetnějš í členskou základnou "starokomunistů" Jaroslav Kojzar skutečný, nefalšovaný, z masa a kostí, který před listopadem 1989 a dnes znovu říká o bývalém disident ovi V. Havlovi v podstatě v bleděmodrém totéž.

Nebezpečný pro demokracii není ten, jehož názory známe, byť se pod ně - jako d nes J. Kojzar - podepisuje psaudonymem, ale ten kdo se dnes chová stejně jako on kdysi. Epigoni měli v každé době smůlu: zůstali ve stínu svých "mistrů". Ne jinak je tomu i v případě některých (doufám, že ne všech!) tzv. žurnalistů z Č eského týdeníku. Epigonům nikdo neděkuje ani jim nestaví pomníky. Není totiž p roč.

Jiří Volný