--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Kolář Vladimír
Název: Různosti antikomunismu
Zdroj: NN Ročník........: 0005/013 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
RŮZNOSTI ANTIKOMUNISMU. Pan premiér Klaus se nejdnou vyjádřil o antikomunismu, jako o projevu politick ého primitivismu. Byl také za to napadán.
Nechtějme však po člověku, který se za dob komunistické totality neměl vcelku špatně, aby byl přesvědčeným antikomunistou a to i v případě, že uznáme jeho z nalosti ekonomické teorie jiné než socialistické. Byli to totiž komunisté, kdo mu umožnil studovat jeho obor i jinde než na Vysoké škole ekonomické, před je jímž průčelím stávala v dobách předlistopadových socha nezapomenutelného harmo nikáře Tondy Zápotockého. Slyší -li tedy pan premiér nářky těch, kteří v dobác h totality nedosálhi úspěchů stejných, jakých dosáhl on, nedivme se mu že je p oslouchá s depektem.
Je však třeba podivovat se nad těmi, kteří způsobem svých projevů nevole vůči komunismu a komunistům zavdali panu premiérovi příčinu k jeho výroku na adresu antikomunistů.
Komunismus je, ať se to komu líbí nebo nelíbí, učením. Učením, s nímž se někdo ztotožní, jiný ne. Stejně tak, jako je primitivem ten komunista, který z důvo dů svého komunistického přesvědčení spílá těm, jež komunisty nejsou a v okamži ku kdy se dostane k moci nekomunisty zavírá a vraždí, je i primitivem ten, kdo komunistům pro jejich přesvědčení laje a v případě možnosti je fyzicky napadá aniž by zdůvodnil takové své počínání něčím lepším, než pouhou nenávistí. Tak ové projevy antikomunismu a takoví antikomunisté jsou pak oporou pro tvrzení t ěch, kdož považují antikomunismus za projev politického primitivismu. Že však je antikomunismus přesvědčením rozumovým, vědeckým, lze dokázat na pří kladu z dob, kdy bylo bibli komunistů, Manifestu komunistické strany, dva roky .
Dne 26. června 1850 publikoval ve svém listu "Slovan" Karel Havlíček Borovský článek s názvem Komunismus. To po čem pátrali odpůrci komunismu po více než 10 0 let, Karel Havlíček Borovský vyjádřil trefně dvěma větami. Větami, které sto jí za citaci. " K o m u n i s m u s znamená v pravém a úplném smyslu bludné uč ení, že nikdo nemá míti žádné jmění, nýbrž aby všechno bylo společné, a každý aby dostával jenom část zaslouženou a potřebnou k jeho výživě. - Bez všelikých důkazů a výkladů, vidí tedy hned na první pohled každý, že takové učení jest nanejvýš bláznovské, a že se mohlo jen vyrojiti z hlav několika pomatených lid í, kteří by vždy z člověka chtěli učiniti něco buď lepšího nebo horšího, ale v ždy něco jiného, než je člověk."
K tomu není co dodat. Nnakonec to toiž byl tento fakt, co přivedlo komunismus jako vládnoucí systém ke krachu. Onou pomateností, vyčítanou komunismu Karlem Havlíčkem Borovským bylo dotažení představy všeobecné rovnosti lidí ad absurdu m komunistickým učení právě až do míry všeobecné rovnosti majetkové. Tak učini li komunisté z představ o rovnosti lidí před Bohem a zákonem skutečný blud. A nakonec to byli komunisté, kdo v okamžiku převzetí moci přestal respektovat ro vnost lidí ve společnosti a před zákonem. Komunismem proklamovanou rovnost maj etkovou pak redukovali na jakýsi podivný přídělový systém, který však již pro samotnou nesmyslnost takové představy ani nebyl de facto plně uskutečnitelný. V největším svém extrému, například v Severní Koreji, se ani ta nejširší majet ková rovnost netýká těch, kdož jsou nositeli komunistické moci. V zemích střed ní Evropy pak byla majetková rovnost spíše proklamativní. V praxi šlo jen a je n o sociální rovnostářství jehož nepochybným cílem bylo udržení ovládaných oby vatel v relativní existenční spokojenosti a jistotě.
Ať v Severní Koreji nebo v Čechách, vedl takový systém konec konců ke zhroucen í ekonomiky která, má-li fungovat, musí být založena na soukromé iniciativě je dnotlivce motivované ziskem - snahou po nabytí jmění. V této souvislosti pak l ze opět citovat ze zmíněného článku Karla Havlíčka Borovského. " Každého člově ka jmění se musí hájiti, a kdo se cizího jmění dotýká, kdo do cizího jmění sah á, jest k o m u n i s t a! Jen majitel sám právo má se svým jměním dle své vůl e nakládati a každé míchání se do toho od jinud je k o m u n i s m u s." Sám Karel Havlíček Borovský neviděl pro komunismus nějakou dlouhodobou perspek tivu, Ba věřil, že nenejde nikdy dostatčný počet následovníků. Žel, v tomto se mýlil. Tak, jak bylo méně snadné domoci se majetku činností ekonomickou, rost l počet těch, kteří se dali nalákat na vidinu zespolečenštění toho majetku, kt erý byl v rukách soukromých. Ať k takovému přesvědčení došli tito lidé ve svat ém nadčení či ze zlé vůle, vždy byl následek stejný. Z nakradeného se dalo žít jen po jistou dobu. Že nebylo možno nakradený majetek v systému proklamované majetkové rovnosti ani udržet ve stavu v němž se nacházel v době, kdy byl ukra den, nemusí být dokazováno. Stačí se podívat kolem sebe, stačí se zeptat těch, jimž byl komunisty ukradený majetek nyní vrácen.
Proč je třeba upozorňovat na takovéto příklady? Jsou to totiž příklady antikom unismu uváženého, diskutujícího. Pokud by někdy pan premiér četl něco z polemi k proti komunismu, tedy něco z antikomunistických argumentů, nemoh by se na ad resu antikomunismu vyjádřit tak, jak se vyjádřil. Slyší-li však nenávistný pok řik zaměřený více proti konkrétním lidem jimž je vyčátáno, že si s komunismem nějak zadali či doposud zadávají, a je-li za takové zadávání si považován sňat ek mezi disidentem a bývalou členkou KSČ pak se panu prmiérovi nedivme. Polemiku s komunismem je třeba vést i jako polemiku proti těm, kteří jej prosa zovali svoji aktivitou. Je-li prohlášen komunismus za zločinný systém, jsou zl očinci jen ti lidé, kteří bez ohledu na svoji stranickou příslušnost jej prosa zovali. Jinou skupinou lidí jsou ti, kteří se v době vlády komunistů tak říkaj íc vezli a vzdor proklamovanému majetkovému rovnostářství hromadili majetek ne bo získávali jiné výhody. Avšak ani takové lidi nepoznáme podle stranické legi timace. Mezi ně totiž patří i sám pan premiér, který členství v KSČ popírá. V Praze dne 15. března 1995,
pro NN Vladimír Kolář