--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Morávek Jaromír S.
Název: Kaňka za tvorbou krajiny
Zdroj: NN Ročník........: 0005/015 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Kaňka za tvorbou krajiny. Tak nám v tomto státě českém platí presumpce kolektivní viny a neviny současně . Platnost té první je v pořádku, avšak je zlé, že v masmediální praxi platí z ejména to druhé a platí stále víc a víc.

Pod tlakem různých průzkumů veřejnosti se začíná optika největší vládní strany zaostřovat zcela jiným směrem. Nejenže se málem již popírá legitimnost restit ucí, ale nechvalně se již vládní garnitura vyjadřuje k malému a střednímu stav u, který je již mimo optiku vůbec.

Nakonec tato vlastnická optika jenom způsobí, že to, co nyní někdo vlastní, mu bude ponecháno, a vše ostatní se stane tím, co je to ONO, předmětem privatiza ce a transformace. Taková je spravedlnost rudě se zardívající současné vlády. Tento nový kukr premiéra a předsedy poslanecké sněmovny, již zcela zjevně před váděný v televizních barvách, však téměř žádný rozruch nezpůsobil. A zdá se, ž e také moc nezpůsobí, a tak má zase vláda ve jménu lidu pravdu, a její pasivit a v tomto směru ponechává lidové soudružské tvořivosti zelenou.

Vlastnická optika však není žádnou novinkou. Premiér, spolu s věhlasným pražsk ým expertem na zemědělství, (exkomunistou, který předsedá selskému stavu a vla stníkům půdy) takovouto optikou již ostřelují restituční majetek selského a ma lorolnického stavu poněkud dříve, a tato "střelnice" zřejmě jejich předpoklady potvrdila. Opět vzrostla chuť na soukromý majetek, protože ten státní je již rozebrán.

Zemědělská družstva - dle zákona povinné osoby vůči vlastníkům majetku - začín ajícím rolníkům, se začínají chovat přesně podle tohoto opticky zkresleného po hledu. Restituční majetek a transformační podíly se staly objektem privatizace spadlým do rukou úzkých skupinek lidí z bývalého vedení družstva. Bez státníh o dohledu a zadarmo. Čtenář si jistě položí otázku, kdo to všechno tedy platí? Samozřejmě, že oprávněné osoby svým majetkem.

Výše zmíněný zemědělský expert, také jako kdysi, nenechal na venkově kámen na kameni, a jeho spanilé jízdy vynesly na světlo světa novelu zákona o půdě, pro kterou chvatně a o překot hlasovalo i mnoho bolševiků v parlamentě. Ustanoven í ş 33a) ve všech třech odstavcích zákona č. 183/93 Sb. je kaňkou za restitučn ím a transformačním procesem, takže na venkově má premiér od tečky odlehčeno. V čem je zmíněná kaňka alias tlustá čára tak zajímavá. Předně je nutno podtrhn out, že toto ustanovení způsobilo, že nevypořádané majetkové nároky oprávněnýc h osob u zemědělských družstev, ale i zemědělských státních podniků, bylo možn o nazvat pohledávkou, a tuto jako pohledávku bylo možno postoupit řádnou postu pní smlouvou dle ust. ş 524 obč. zákoníku, (jediná legální forma nepřímého pře vodu majetku) na jiného. Z jistě pragmatických důvodů, tedy liberálně na kohok oliv, a postupník se stal oprávněnou osobou. A tak tu máme, ze dne na noc, mís to sedláků, statkářů a malorolníků, hejna eseróček, akciovek, hodek a všeho mo žného, jen ne toho, co je venkovu skutečně zapotřebí. Tyto nové kolektivistick é organizace, do kterých bylo možno ze zákona uklidit nejlepší majetek družste v a statků, dokončují zhoubné dílo komunistické kolektivizační smršti. Většina oprávněných osob nic nedostane a gigantomanie má opět zelenou.

Zemědělský majetek měl být vydáván, ze zákona a v zákonných lhůtách, k zajiště ní nebo provozování zemědělské výroby. Nehledě na to, jak podivně zní zákonné nařízení: "vrátíme vám majetek, jen když na něm budete pracovat, a ten dříve v nesený - s tím budete zajišťovat".

Majetek ovšem ani za splnění zákonných podmínek není vydáván, a k obrodě selsk ého a malorolnického stavu dochází za větších obtíží, než je vůbec v demokraci ích zdrávo. Pro povinné osoby neplyne žádný zákonný postih přímo ze zákona, a při použití trestního práva obrodu selství nevyřeší ani zavření několika předs edů.

Tak jak se lidová moc kdysi zasadila o lidvidaci svobodného selského a malorol nického lidu, tak se úřednicko-občanská vláda zasazuje o to, aby se nyní opět nevzpamatoval a neobrodil.

Nelze shazovat neustále vinu na vedení zemědělských podniků a vymlouvat se, že do zemědělských družstev nelze zasahovat, protože zde najetek není státní, al e ryze družstevní. Vláda původně potvrdila, že uznává zemědělské družstevnictv í a umožnila jeho transformaci s přihlédnutím na restituční a transformační zá kon, avšak největší, až doslova fanatičtí zastánci jednotného zemědělského dru žstevnictví sami likvidují družstva a to již masově a organizovaně. Proč by také ne, vždyť je to nejlepší způsob, jak smazat dluhy a závazky za po slední transformační pěliletku, jak se zbavit většiny nevypořádaných restituen tů, a jak vybavit sedláky kovošrotem a vybrakovaným dobytkem. Tak se pomohlo n a vládní úrovni ş 33a) zákona založit nové, světově supermoderní - nové typy n eokomunistických zemědělských společností s ručením omezeným a akciové společn osti, které půjdou vzorem zaostalému západoevropskému zemědělství a v rovné ko nkurenci porazí se světovými cenami brambor pěstitele banánů a mandarinek. Tyto světové společnsoti jsou tak vynikající, že neplatí žádné daně, protože j im opět vychází nulová rentabilita jako za řízeného hospodářství komunismu, a státní nenávratné dotace si vynahradily spotřebováváním restitučních a transfo rmačních nároků oprávněných osob, tržním oceněním vydávných věcí, ale i vysoký m muzejním oceněním kopřivových strojů z padesátých a šedesátých let. Společno sti s ručením omezeným, které ničím neručí, nikdy majetek převedený z družstev nezaplatí oprávněným osobám, které ani často neví, jak přivolily k jeho převo du a pokud se najdou ty slušné, které na splátky vytvoří potřebný zisk, stejně to jenom způsobí, že zemědělská půda ve vlastnictví vlastníka bude navždy od ostatního majetku odloučena. Zejména od akciových společností přímo ze zákona, se inventář ani při výpovědi nemusí ke svým vlastníkům nikdy dostat. Z funkcionářů se vytvoří časem privilegovaná vrstva statkářů, kteří si "vyslou žili" majetek, o kterém se jim nikdy ani za hluboké totality nezdálo. Jestli t ito "zbohatlíci" jsou to pravé ořechové pro příští zemědělské podnikání, to uk áže nejen čas, ale především i zemědělská protektcionářská politika, která má již odzvoníno. Tak je potřeba mít na paměti, že tyto novodobé továrny na potra viny nemají v Evropě obdoby, mohou a budou také bankrotovat, ale tohle není o tom, že na jih a západ od naší hranice každoročně řada rolníků a sedláků zanec hává zemědělské činnosti, ať jsou důvodem nabídka a poptávka, boj s konkurencí , nebo prostě to, že sedlák nemá nástupce.

Současné řešení v režii zemědělské inženýrské lobby nekoresponduje s vládní ze mědělskou politikou, která již ani neexistuje.

Změnila-li se restituční a transformační optika v zemědělství na optiku vlastn ickou, pak se to stalo v důsledku přijetí poslední novely zákona o půdě. Pro k oho tato novela byla nakonec nejlepší, není již dnes pochyb.

To, že se vláda nebojí selského stavu, o tom nikdo také nepochybuje, ale přest o ti, co mu fakticky bránili v obnově, se setsakramentsky bojí selské konkuren ce. Sedláci totiž přežijí lecjaké pohromy, ovšem eseróčka a akciovky jsou pohr omou sami samy sebou. Hlavně, že má vláda "zajištěnou" zemědělskou výrobu, to je velká "jistota". Ale co dál? Zvláště co s pohraniční státní půdou? Právě o tu mají největší zájem také eseróčka, které se o ni přou, dokonce i soudními c estami, se sedláky, kteří mají již s pozemkovým fondem nájemní smlouvy. Kdo te nto spor vyhraje? Sedláci nebo eseróčka, či sudeťáci. Půda totiž není jen výro bní prostředek, to již obchodní společnosti nikdy neocení a k tomu také nejsou povolány. Kdo tedy bude v čase budoucím odpovědný za tvorbu krajiny, když ne stát? Zdá se, že převážně již zmíněný český vynález.

Ing. Jaromír S. Morávek