--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Petřů dr.
Název: Tvář českého státního režimu
Zdroj: NN Ročník........: 0005/015 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Tvář českého státního řežimu Především je to pokrytectví. Na jedné straně skloňuje slovo demokracie a lidsk á práva ve všech pádech, přijímá kdejakou mezinárodní smlouvu, aby se ztotožni l se státy demokratické Evropy a dere se do všech spolků jako cikán Jožo, kter ý sice neumí číst a psát, ale proč by se nepřihlásil na univerzitu, když kdeja ký JUDr., PUDr. (přeloženo pomocník u dráhy) se může jejím absolvováním honosi t. Cizinec ze západu, který sem jako turista zavítá, obdivuje pokrok. Všude st ánky s hamburgry, západní zboží, anglické názvy na záchodě i v nejzapadlejší p utice, v televizi západní filmy. Ti, co zde trvale žijí, tolik optimismu s tou naší demokracií nesdílejí. Teď nemám na mysli různé sociální kotrmelce a fina nční skandály. Ty by se daly ještě pochopit. Ale to, jak se chovají státní fun kcionáři, potažmo argány, jejichž vůli tito reprezentují, to člověk demokratic ky citící, stačilo by jen normálně uvažující, tráví těžko. Vězměme případ soch aře Opočenského. To, že byl odsouzen za jasný skutek sebeobrany a to ještě k n epodmíněnému trestu, je v podmínkách evropské civilizace prostě absurdní. To v šak nestačí. Absurdní je i to, že takový rozsudek vynese soud, ověnčený glorio lou nejobjektivnějšího a nejnezávislejšího státního orgánu. Soud je u nás tak nezávislý, že by mohl snad své klienty i mučit. Dokud by mučení nenabylo právn í moci, nikdo by nesměl do něho zasáhnout. Jak jsme se dozvěděli z úst soudců Ústávního soudu, tento nepřezkoumává rozsudky soudů ani způsob, jakým prováděj í důkazy. To prý je jejich volná úvaha. Takových mučených účastníků máme někol i. Pan Nesvadba, řezník z Hodonína, ten je již více než dva roky bez jiného zd roje příjmů, nutných k obživě, protože mu byl odebrán invalidní důchod a jeho žaloba téměř rok odpočívá, snad na cestě mezi Krajským soudem v Brně a Vrchním soudem v Praze. Odvolala se totiž Krajská správa sociálního zabezpečení v Brn ě, i když původně na základě jejího stanoviska soud žalobě pana Nesvadby vyhov ěl. Z rozsaudku se cituje, že dva roky tísně, vyvolané odbráním důchodu p. Nes vadbovi prokazují na základě toho, jak se choval, že je blázen, a že mu náleží invalidní důchod. Tento člověk byl vlastně mučen hlady, aby se projevil. Tako vá je u nás demokracie. Dalším důkazem toho, jak je náš stát demokratický, je chování Ústavního soudu, který zamítl ústavní stížnost pana Koutného z Prahy. Tento byl za Palachiady, kdy docházelo k největším represím proti občanům zadr žen policiíí pro jasně politický výrok a umístěn do psychiatrické léčebny. Pol itická motivace je jasná a vyplývá z řady důkazů i písemných. Ústavní soud vša k shledal, že vše proběhlo v souladu s tehdy platnými zákony a úředními postup y. Proto Koutný nemá pravdu. Jakou váhu pak má zákon o protiprávnosti komunist ického režimu - č. 198/1993 Sb., jehož legititu sám Ústavní soud potvrdil. V ş 1 odst. 1 písm. c) se konstatuje, že komunistický režim porušoval mezinárodní smlouvy i vlastní zákony. Ústavní soud v případu Koutného se o tomto zákoně a ni nezmínil, i když k zadržení Koutného došlo orgány bývalého režimu, v obodob í, kdy se prováděly represe na občanech a pro výrok, který měl politický a pro tistátní podtext, Koutný řekl, že pokud nebude přijat k audienci k tajemníkovi KSČ M. Štěpánovi, dá si na krk ceduli, že komunisté kradou a půjde na Václavs ké náměstí, kde se podpálí. Koutný hned na policii do protokolu prohlásil, že výrok nemyslí vážně a že v žádném případě se upálit nechtěl. Přesto byl deporo tován do blázince a jeho prohlášení u policie bylo skartováno zcela proti skar tačnímu řádu již za rok od události. Podle Ústavního soudu tohle nebyla žádná politická represe. Z toho lze vyvodit tři možné závěry. Za prvé tu dále vládne komunistický režim, který přijímá za své všechny totalitní předpisy, jejich v ýklad a praktiky. Státních orgánů bývalého režimu nebo zákon o protiprávnosti komunistického režimu je pouze prázdná slupka, zmetek práce našeho parlamentu vlády a legislativy nebo Ústavní soud porušuje své vlastní zákony a žádný práv ní stát tedy není. Občané, kteří půjdou příští rok volit své zástupce do parla mentu by se měli nad sebou zamyslet, jestli nedělají někomu křena.

Dr. Petřů, Praha 6