--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Týbl Stanislav
Název: Komunisté vyhráli válku. A co na to V.Klaus
Zdroj: NN Ročník........: 0005/015 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
L. Vaculík: Komunisté vyhráli válku - a co na to V. Klaus? Spisovatel Ludvík Vaculík nebyl v listopadu l989 vpuštěn svými přáteli ("přáte li"?) ani na balkon na Václavském náměstí, ani na tribunu na Letenské pláni: p odle mínění organizátorů tzv. sametové revoluce by prý mohl vše pokazit. (Míti nk toho dne? Celou "revoluci"?) Pozdější nabídky k vystoupení v televizi pro z měnu odmítal zase on sám - až do 26. března letošního roku. Zcela nečekaně se toho nedělního poledne objevil na televizní obrazovce NOVY - v pravidelném poř adu "Sedm dní." "Protihráčem" mu nebyl nikdo menší než premiér Václav Klaus. J e jisté, že nepřišel z pouhého rozmaru. Můj soud podporují Vaculíkova slova ad resovaná premiérovi hned v úvodu pořadu, kterými diplomaticky naznačil, že mu půjde o názory, které se V. Klausovi nebudou líbit:"...Budu se dotýkat věcí, o kterejch bych nerad - já je nemíním, já je míním prostě jako názor, a nerad b ych, aby to vyznívalo konfrontačně."
Ne každý mohl pořad shlédnout, NOVA jej navíc od jisté doby zásadně neopakuje. Noviny sice hned v pondělí i ve dnech následujících naservírovaly čtenářstvu jistou dávku citací (především o náhledu obou protagonistů na "eróhácký" mítin k na pražském Staroměstském náměstí či na muslimského spisovatele S. Rushdiho) i jisté hodnocení: např. oblíbený předlistopadový sepisovatel detektivek, nyn í tiskový mluvčí Zemanovy sociální demokracie a moderátor jejích tiskových kon ferencí pan Erben prohlásil: "Musím říci, že mi bylo za české intelektuály tru dno a smutno." Jiní vrtěli nad Vaculíkovými výroky hlavou a divili se V. Klaus ovi, že místo aby spisovatele "utřel", jenom se blahosklonně usmíval. (Dlužno podotknout - L. Vaculík byl redaktorem Literárních novin v roce l968, kdy do n ich psal komentáře jakýsi Dalimil: po listopadu l989 se k tomuto pseudonymu př ihlásil právě Václav Klaus...). A konečně poslední psali v tom smyslu, kterak velice si oba diskutující "souzněli"...
To všechno je omyl a nesmysl a neznamená to bohužel nic jiného, než že dotyční byli v jistých fázích sledování pořadu stiženi náhlou slepotou a hluchotou - anebo dokonce nečistými úmysly.
(Na úvod zbývá jen dodat, že moderátor programu a zpravodajský šéf NOVY Jan Vá vra, původem oblastní herec, po listopadu šéfredaktor týdeníku OF Fórum, poté Občanského a Českého deníku, krátce i komentátor Lidových novin, nepochopil - nebo nechtěl pochopit - pravý smysl Vaculíkovy návštěvy a snažil se ho vměsnat do zaběhnutého klišé: událost dne - a komentář zúčastněných pouze a jedině k ní. L. Vaculík se naštěstí tak úplně nedal...)
* * *
Kontraverze L. Vaculíka s J. Vávrou začala už při představování: podle moderát ora pořadu mělo dojít ke "konfrontaci politika, dokonce politika maximálně odp ovědného za chod této země, s pohledem nezávislého intelektuála, který je odpo vědný jen sám sobě a především svému svědomí." L. Vaculík se okamžitě vzpouzel : "Počkejte, počkejte, počkejte. Já se ohražuju, vy nás manipulujete! Vy jste jemu přidělili roli, mě přidělili roli intelektuála atd. Já to odmítám. Já toh leto odmítám!" A V. Klausovi řekl: "Vy jste ve srovnání se mnou ve strašný nev ýhodě. Já můžu říkat, co chci, a je mi fuk, co si lidi budou myslet. Protože j á zas odejdu a zas budu zásadně nechodit do televize..."
NN: Máš pocit, že jsi jsi opravdu takový zločinec, aby jsi musel přijímat milo st z rukou prezidenta tak, jak to dělají skuteční kriminálníci ? Když budu brát v úvahu svůj poslední trestný čin, za který jsem byl odsouzen, musím říci, že by si měli uvědomit všichni ti lidé, kteří po mě plivali, že mě nebyla uhlazená cesta k odjezdu na západ tak, jak ji měli připravenou pracovn íci a spolupracovníci různých tajných služeb a osoby konformní k tehdejšímu re žimu. Neměl jsem popularitu pana Matušky a jemu podobných, kteří mohli kdykoli v odcestovat do zahraničí a odtamtud se nevrátit. Já jsem musel o vycestování těžce a těžce bojovat. Vzhledem k tomu, že mi komunisté nasadili ochranný dohl ed, nemohl jsem vycestovat ani do Polska, ani do Maďarska. Nedostal jsem vůbec cestovní pas. Tak jsem musel zvolit takovou cestu, jakou jsem zvolil. Od prvn ího okamžiku jsem věděl, že to není ta správná cesta, a přesto s vědomím toho, že si v NSR odsedím pár let, jsem chtěl do Německa emigrovat za každou cenu. Proto se nemůžu smířit s tím, že jsem musel čekat takovou dlouhou dobu, než se naše úřady rozhýbaly a řekly si, podívejme se, kdo to vlastně ten Běhula je. Mrzí mě to, že si vládní orgány dodnes ještě neuvědomily, že ten Běhula je vla stně politický vězeň. Paragraf opuštění republiky mě nebyl dán pouze šikovnou manipulací orgánů StB, které můj čin zkriminalizovaly a tím mě zabránily, abyc h byl rehabilitován. Přitom můj nepovedený odchod z republiky se udál v době, kdy k nám již létali lidé z východního Německa a okupovali velvyslanectví zápa dních států. I to je znakem toho, že StB v té době již dobře znala budoucí pol itický vývoj.
NN: Dostal jsi poměrně vysokou podmínku, 50 dní na 4 roky. Jak by jsi se k pos tupu a k rozhodnutí soudu vyjádřil?
Jsem přesvědčen, že rozhodnutí bylo více méně alibistické, senát se tím chtěl fakticky pojistit pro případ, kdybych náhodou někde "uklouznul" na "šikmé ploš e", aby mohli říci "však my jsme to tušili, proto jsme mu dali tak dlouhou pod mínku". Pro mě ovšem ani čtyřletá podmínka není žádnou překážkou, protože budu žít stejně tak, jak jsem vždycky žil, pouze s tím rozdílem, že dnes mě za můj normální způsob života již nemůže nikdo trestat vězením.
Děkuji za rozhovor.
Marek KOŘÍNEK
*
Prvním diskutovaným tématem měla být aféra ODA a jejího dvaapadesátimilionovéh o dluhu u Kreditní a průmyslové banky velkopodvodníka A. Moravce. M. Vaculík k lidně prohlásil: "Pro mne je to mě otázka mravnosti v politice... Člověk si kl ade otázku, když politici mají tolik starostí jedni s druhým, kolik jim času z bývá na naše záležitosti, víte? A pane docente (Vaculík tak v pořadu premiéra oslovoval), malý monent, podívejte se. Já vám něco řeknu. Člověk si zvolí stra nu, s níž plus mínus souhlasí. Pro mě byla to vaše strana. A teď si samozřejmě tedy přeje ten vliv a teď ji sleduje. A teď v té straně se dějí věci horší, z lejší, jsou tam lidi s různými pohnutkami, že (V. Klaus ho přeruší: "A taky do brý.") Ano, pardon, samozřejmě. To jako mluvil jsem o těch kazech. Teď člověk si přeje, aby ta strana se neoctla v situaci takové všemocné síly, a cítí, že by potřebovala kritiku, korektiv, aby měla důvod ohlížet se na někoho. A stane se tato smůla. Já vám řeknu, můj předvolební problém je ten, že já nevím, koh o mám proti vám volit."
Tehdy prvně přerušil L. Vaculíka moderátor Vávra. Slova se chopil premiér a po slušně se vrátil k tématu dluhu ODA. Je to je věc orgánů činných v trestním ří zení, řekl.
L. Vaculík přitakal a dodal: "V tom to není.Myslím si, že to je jeden z takový ch symptomů, že politika prostě se dostává na jakousi vedlejší kolej...Celkově vidím chybu poměrů tím, že jako kdyby se ztrácela ta idea, se kterou se onen režim rozešel, víte. A vidím to v takové, vidím to třeba, pane docente, vidím to třeba..."
(Tentokrát Vaculíka přerušil V. Klaus: Já marně hledám nějaké slovo, které byc h použil, abych vás mohl oslovit.) Vaculík se zasmál:
"Vaculíku. Neříkejte mi intelektuále. Podívejte se. Je to třeba v tom. Proč já jsem tady. Já zásadně nechodím do televize a já jsem tady kvůli Tondovi Přida lovi a kvůli tatínkovi. Kvůli Tondovi Přidalovi proto, že mě dvacetkrát zval a já nešel, a pak se odehrává něco, co mívám často, že je nějaká debata a já si říkám - proč někdo neřekne toto, proč někdo neřekne toto. A toto se stalo v t om pořadu, ve kterém jste taky vystupoval (Vaculík myslí brněnský televizní po řad A. Přidala Z očí do očí), a já - proč někdo neřekne toto, a zdálo se mi, ž e jsem toho... že jsem ty lidi, že jsem je trošku podrazil. Tam byla, prominet e mi, prosím vás, dovolíte, tam byla třeba otázka morálky. Tam to sklouzlo - a le za přítomnosti filosofa! - do takové roviny... morálky, zda pustit stařenku sednout nebo ne, tedy něco, o čem nemůže být sporu. Že, pamatujete si? Zatímc o přeci tato problematika vůbec vznikla proto, že lidi se ptaj po morálce..." Moderátor ho znovu přerušil: Zkusme mluvit o tom, zkusme se dostat na ten náš problém. Ne všichni naši diváci...
VACULÍK: "Ano, ano, ano. Ano, již jsem u toho." VÁVRA: "Co vám na tom konkrétním případě kauza Kreditní a průmyslová banka - O DA... jaké chování vám vadí nejvíc, co jako vidíte největší chybu politiků? Z vašeho hlediska?"
VACULÍK (už trochu podrážděně): "Ale toto není ta jejich největší chyba! To pr ostě, víte, mě to ani tak... Toto je nicotná věc. O tom já jsem vůbec nechtěl mluvit. Zajímá vás, o čem jsem chtěl mluvit?"
VÁVRA (po chvilce rozpačitého ticha): "K tomuto případu?" VACULÍK: "No dobře, tak já si to, co chci říct, řeknu v jiné souvislosti." V. KLAUS: "Já jedinej koment bych k tomu udělal...Zejména by mě mrzelo, kdybyc hom říkali, že se jakási idea opouští. No já nevím, jestli se opouští idea. Id ea ta, že nechceme komunistickou společnost, ta se neopouští. Idea o tom, jako u společnost chceme, ta se ukazuje, že nebyla jedna. A nemůže být nikdy jedna. Těch ideí je víc. A proto taky lidé vstupují do politiky, aby svou ideu té bu doucí společnosti prosazovali, formulovali a pod. Tady jsme jasně ve světě kon fliktů idejí, konfliktů představ o světě. Takže teď, jak je módní leckde říkat - ztrácí se idea listopadu 89, to já myslím, že není fér, to není pravda." VACULÍK (nedá se): " Podívejte se - idea. Idea. Zda se opustila. Vaše strana a to hnutí, ke kterému já jsem se přidal, mluvím samozřejmě ve zjednodušených f ormulacích, pustila se do své činnosti s představou nastolit větší spravedlnos t. Dát průchod spravedlnosti. S touto myšlenkou asi, protože to je dostatečně obecný pojem, má dostatečnou sílu, teď se dostane k moci, a teďko najednou při jdou případy, kdy tomu se zdá spravedlivé to, tomu se zdá spravedlivé to, že? Tak. A narážím na ten případ církevních restitucí, kdy vy jste řekl, že kdyby se vrátil církvi majetek, že to není v souladu s veřejným míněním. Jaká množin a veřejného mínění, jací lidi to jsou, která veřejnost to je?... A já si myslí m, že se některé věci, např. spravedlnost, mají dělat bez ohledu na veřejnost. Podívejte se, já jsem, to je takový únik informací z lesa spíše, já do vysoký ch kruhů kontakty nemám, ale církevní lesy v jižních Čechách na Šumavě. Tam už je znám člověk, který je bude privatizovat. Tak. A pod heslem, že se nemá ust oupit nárokům církve, protože veřejnost si to nepřeje, veřejnost nedostane nic . Ale jeden chlap dostane lesy, a bývalý komunista to bude zase, že - a co? A toto je, pane docente... Ale Reichman (šéf sekretariátu ODA, který podepsal sm ěnku na 52 milionů korun - pozn. aut.) prostě mě nezajímá."
(Zase chvíle rozpačitého ticha. Poté premiér začne meditovat o pojmu spravedln osti a svobody. Komentář k názoru, že komunisté přicházejí zdarma k majetku, v šak nedodal.)
* * *
Nejzávažnější myšlenky však L. Vaculík - alespoň podle mého názoru - pronesl v diskusi nad zákonem o zpřístupnění svazků Stb. (K úvahám o tomto zákonu se ně kdy vrátím. Času dost, debata k němu v parlamentu teprve propukne.) Zcela vážn ě řekl:
"Já nepotřebuju vědět, kdo mě udával, ale co je třeba, aby ten člověk věděl, ž e se to na něho ví. My jsme prohráli válku. My jsme jako prohráli válku. A z t oho je třeba vyvodil nějaký "vítězný" závěr. Jestliže se vůbec nikdy po této v ěci nepůjde, tak se potvrdí pro další generaci, že je jedno, jak se chova... VÁVRA: "Prohráli válku - myslíte s...
VACULÍK: "S komunismem."
VÁVRA nevěřícně): " S komunismem?"
V. KLAUS (shovívavě): "Ale my jsme vyhráli válku s komunismem, pane Vaculíku." (Usmívá se, skoro jako by mluvil k malému děcku.)
VACULÍK: "...a to vítězství necháváme jim! Ale pane docente, podívejte se. Dov olte mi to říct. Já jsem, když se začalo mluvit o lustračním zákonu, napsal v Literárních novinách, že teda je správné udělat škrt, že je správné odpustit, no ale já ho chci vidět, já ho musím litovat. Oni nebyli přinuceni litovat. Je jich drzost, troufalost a existenční sebejistota roste a dosáhla rozměrů..." VÁVRA ho (po kolikáté už) přerušil:" Čili máte pocit, že spravedlnosti nebylo učiněno zadost.")
VACULÍK: "Ne spravedlnosti. Poznání. Poznání. Já jsem říkal, ano, oni totiž je ště, oni se necítí vini! Oni se cítí čím dál méně vini! Oni se už ničeho neboj í, víte. A já jsem si myslel toto. Máme odpustit tomu, kdo lituje. A můj článe k zněl - dostavte se k odpouštění. A mě se lidi ptaj - dostavil se někdo? Nikd o se nedostavil!!!
VÁVRA: "Co vy na to, pane premiére?"
V. KLAUS: "... Jestli je skutečně pravda, že se nepodařilo to vítězství přeměn it v to, aby oni se cítili vini, jak jste řekl? To je hezký slůvko. No to já, to já - kéž by se nám podařilo vytvořit něco, aby se cítili vini. Kéž by. Ale já..."
* *
Je možné, a dokonce dost pravděpodobné, že L. Vaculík mínil diskutovat s V. Kl ausem pouze a jenom o morálce: co vlastně mínil přednést, ví jenom on sám. I t o, zda vůbec řekl, co říct chtěl. Jisté je, že slova Ludvíka Vaculíka (kromě M ilana Kundery snad největšího žijícího našeho spisovatele) bychom měli znát a neměli bychom je přehlédnout.
Stanislav TÝBL