--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Kořínek Marek
Název: Rozhovor s Bohuslavem Běhulou
Zdroj: NN Ročník........: 0005/015 Str.: 002
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Mohl jsem být také slavným malířem, kdyby mi to komunisté dovolili

Rozhovor s Bohuslavem Běhulou

Ve čtvrtek 30.března 1995 ve 13 hodin byl na základě rozhodnutí senátu okresní ho soudu v Jičíně propuštěn na svobodu výtvarník Bohuslav Běhula, který byl až do svého propuštění jedním z nejvíce čnějících "pomníků" totality, o nějž jsm e na naší cestě "do Evropy" neustále zakopávali a k jehož včasnému odstranění se příslušným státním orgánům nedostávalo politické vůle. Dokonce i jeho podmí něné propuštění na svobodu je tak trochu kuriozitou. Bohuslav Běhula, který by musel být propuštěn z valdického vězení nejpozději 26. května tohoto roku, po odpykání trestu, který mu byl předtím zkrácen rozhodnutím prezidenta republik y na polovinu, byl propuštěn podmíněně na zkušební dobu čtyř let. Rozhodl tak tříčlenný senát, kterému předsedal JUDr. Vacek. S Bohuslavem Běhulou, který se nedávno vrátil na svobodu do společnosti, která oproti té, která jej uvrhla d o vězení, již vykazuje alespoň některé příznaky demokracie, přinášíme rozhovor :

NN: V čem spatřuješ největší křivdu, na jejimž základě jsi musel strávit posle dních šest let za vysokými zdmi valdické věznice?

Bohuslav Běhula: Já bych na tuto otázku odpověděl poněkud z jiného zorného úhl u. Že jsem si odseděl šest let, mě ani zdaleka nemrzí tolik, jako skutečnost, že ve Valdicích ještě dnes "sedí" stovky vězňů, kteří byli odsouzeni ještě v d obě existence Československé socialistické republiky a podklady k jejich odsou zení byly poskytovány stranickými orgány KSČ, občanskými, uličními výbory apod . a tyto rozsudky nebyly v době existence státu, který si chce říkat "demokrat ický" , přehodnoceny. Jsem přesvědčen o tom, že poměrně vysokému počtu vězňů, na jejichž odsouzení se podepsala nepříznivá a "třídně" pojatá, respektive pře dpojatá hodnocení společenských organizací a zaměstnavatelů, by již dávno muse ly být tresty přiměřeně zkráceny. Takzvaní nepřátelé socialistického státního zřízení byli velmi často nepřiměřeně přísně trestáni i za vykonstruované přeči ny, za které se těm "uvědomělým" dávaly nanejvýš podmíněné tresty. Tyto lidi můžeme ještě dodnes považovat za oběti komunistických soudů a rudobo lševické byrokracie. Není důležité, že jsou to často lidé trestaní za závažnou trestnou činnost, ale to, že s těmito lidmi dosud nikdo nejednal a nikdo se n enamáhal jejich rozsudky přehodnotit v nových politických podmínkách. A to i p řestože do věznice zejména v roce 1990 jezdila spousta různých komisí, poslanc i ČNR, Petr Uhl, ministryně spravedlnosti Burešova a spousta dalších a slibova li všem vězňům, že jejich rozsudky budou postupně a jednotlivě zrevidovány. Zů stalo jen u slibů a tito lidé "sedí" dále... Když už jim tresty nikdo nesníží, alespoň měli být odsouzeni znovu jménem demokratického státu a podle zákonů n ové republiky. Aby měli pocit, že je odsoudila dnešní republika a ne že dodnes "sedí" na základě bolševického rozsudku.

NN: Jak by jsi hodnotil rozhodnutí prezidenta republiky, který ti zkrátil form ou milosti tvůj původně dvanáctiletý trest na polovinu? Máš pocit, že jsi opra vdový zločinec, nad kterým se musel prezident slitovat?

B. Běhula: Prezidentovi republiky za udělení milosti neděkuji: Tomu jsem zaváz án pouze za to, že toto rozhodnutí podepsal. Děkuji lidem z Necenzurovaných no vin, kteří za mě stáli na mrazu hodiny s transparenty v rukou a o mém případu publikovali, děkuji Sidonii Dědinové, Mariánovi Ježikovi a celému Občanskému F óru v Mnichově, Unii výtvarníků, mojí přítelkyni paní Peškové z Neratovic a vš em dalším lidem, kteří nedopustili, aby se o mém případu přestalo mluvit. Vím, že prezidentu republiky nakonec nezbylo nic jiného, než mi milost udělit, pro tože k tomuto rozhodnutí byl ze strany části veřejnosti přinucen.Já to tak cít ím.

NN: Co si myslíš o tom, že tvoje žádost o milost byla projednávána více než pů l roku?

To je právě ono. To je právě to. Já jsem z toho samozřejmě rozladěný. Když to srovnám že Šimůnkem, s trojnásobným vrahem,z člověkem, který si odseděl jen tř i měsíce, bez jakéhokoliv upozorňování a bez jakýchkoliv průtahů byl okamžitě propuštěn na svobodu! Demokratická společnost je měřítko pro všechny. Já si my slím, že dnes mám právo tuto věc posoudit. Proč byla taková výhoda poskytnuta jen jemu, protože je mistr světa? Já jsem mohl být třeba jeden z nějslavnějšíc h malířů světa, kdyby mě to komunistický režim dovolil. Já jsem to dovoleno ne měl! Možná, kdyby mě bylo povoleno za komunistů malovat, tak jsem byl někdo, n a koho ukazoval svět,a řekl: "podívejte, to maloval pan Běhula". Šimůnek, prot ože je mistr světa, tak byl na svobodu propuštěn ihned a já jenom na základě t oho, že jsem vlastně léta trpěl a měnil jsem své prostředí. To se mě právě na tom Havlově postupu nelíbí.

NN: Máš pocit, že jsi jsi opravdu takový zločinec, aby jsi musel přijímat milo st z rukou prezidenta tak, jak to dělají skuteční kriminálníci ?

Když budu brát v úvahu svůj poslední trestný čin, za který jsem byl odsouzen, musím říci, že by si měli uvědomit všichni ti lidé, kteří po mě plivali, že mě nebyla uhlazená cesta k odjezdu na západ tak, jak ji měli připravenou pracovn íci a spolupracovníci různých tajných služeb a osoby konformní k tehdejšímu re žimu. Neměl jsem popularitu pana Matušky a jemu podobných, kteří mohli kdykoli v odcestovat do zahraničí a odtamtud se nevrátit. Já jsem musel o vycestování těžce a těžce bojovat. Vzhledem k tomu, že mi komunisté nasadili ochranný dohl ed, nemohl jsem vycestovat ani do Polska, ani do Maďarska. Nedostal jsem vůbec cestovní pas. Tak jsem musel zvolit takovou cestu, jakou jsem zvolil. Od prvn ího okamžiku jsem věděl, že to není ta správná cesta, a přesto s vědomím toho, že si v NSR odsedím pár let, jsem chtěl do Německa emigrovat za každou cenu. Proto se nemůžu smířit s tím, že jsem musel čekat takovou dlouhou dobu, než se naše úřady rozhýbaly a řekly si, podívejme se, kdo to vlastně ten Běhula je. Mrzí mě to, že si vládní orgány dodnes ještě neuvědomily, že ten Běhula je vla stně politický vězeň. Paragraf opuštění republiky mě nebyl dán pouze šikovnou manipulací orgánů StB, které můj čin zkriminalizovaly a tím mě zabránily, abyc h byl rehabilitován. Přitom můj nepovedený odchod z republiky se udál v době, kdy k nám již létali lidé z východního Německa a okupovali velvyslanectví zápa dních států. I to je znakem toho, že StB v té době již dobře znala budoucí pol itický vývoj.

NN: Dostal jsi poměrně vysokou podmínku, 50 dní na 4 roky. Jak by jsi se k pos tupu a k rozhodnutí soudu vyjádřil?

Jsem přesvědčen, že rozhodnutí bylo více méně alibistické, senát se tím chtěl fakticky pojistit pro případ, kdybych náhodou někde "uklouznul" na "šikmé ploš e", aby mohli říci "však my jsme to tušili, proto jsme mu dali tak dlouhou pod mínku". Pro mě ovšem ani čtyřletá podmínka není žádnou překážkou, protože budu žít stejně tak, jak jsem vždycky žil, pouze s tím rozdílem, že dnes mě za můj normální způsob života již nemůže nikdo trestat vězením.

Děkuji za rozhovor.

Marek KOŘÍNEK