--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Kořínek Marek
Název: Příliš krátká pamět
Zdroj: NN Ročník........: 0005/015 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Příliš krátká paměť ? V tomto týdnu si připomeneme událost, která má zajisté nezastupitelné místo v dějinách protikomunistického odboje. Dá se říci, že šlo dokonce o první masové vystoupení obyvatel města proti nastupující komunistické zvůli a teroru, kter ým KSČ proslula zejména v padesátých letech. Po velkém volebním podvodu, který měl za následek násilné uchopení moci v únoru 1948 začal být režim pod vedení m KSČ stále méně snesitelný, až muselo docházet i k takovým událostem jakou by la prostějovská demonstrace 10. dubna 1953. O tom, že Hanáci a zejména Prostěj ovští se dovedou proti bolševíkovi jaksepatři rozohnit, svědčí i vaječná sprch a, kterou Prostějováci přivítali účastníky sjezdu KSČM v červnu 1993. Dne 30. března 1995 Prostějováci rovněž dali zřetelně najevo, že jim dnešní "sameťácké " obsazení radnice ještě příliš připomíná doby komunistického teroru, než aby byli schopni mlčet.

TROCHA HISTORIE

Málokterá z početných soch prezidenta Masaryka, zdobících před únorovým pučem KSČ česká města a vesnice, měla tak složité osudy jako prostějovská. Stála na náměstí tohoto hanáckého města pouhých šest a půl roku, od října 1946 do dubna 1953, její historii však můžeme sledovat od samého vzniku republiky až do sou časnosti.

Myšlenka postavit v Prostějově prvnímu československému prezidentovi pomník se zrodila už v listopadu 1918, kdy daroval továrník dr. Ing. František Kovařík (původní spolumajitel továrny na zemědělské stroje VIKOV) na její vybudování 2 0 000 korun. Veřejnou sbírkou a dalšími dary vzrostl fond na zřízení pomníku d o poloviny dvacátých let téměř na desetinásobek. Dne 28. října 1928 byl slavno stně položen základní kámen pomníku, k jehož ztvárnění byl zároveň vybrán ve v ypsané soutěži návrh brněnského sochaře V. Macha. Do jeho realizace však zasáh la hospodářská krize a nová úprava náměstí.

Teprve v roce 1935 začala iniciativně pracovat nově ustavená komise pro vybudo vání pomníku. V soutěži pěti výtvarníků zvítězil projekt profesora pražské AVU Otakara Španiela a zlínského architekta Františka Gahury. Vítězný návrh předs tavovala 450 cm vysoká bronzová socha T.G.M. a mramorový vítězný sloup s motiv y československého odboje v první světové válce. Odlití sochy zadalo město pra žské umělecké slévárně V. Maška a dne 28. října 1938 mělo v rámci oslav dvacet iletého trvání státní samostatnosti dojít k jejímu odhalení. Avšak mnichovské události zmařily tyto plány. Hotová socha nebyla do Prostějova ani přivezena a přežila německou okupaci zakopána na pozemku Maškovy slévárny. Na náměstí zůs tal jen připravený základ pomníkového soklu. Občané se u něj shromažďovali v p ředvečer prezidentova úmrtí a 28. října 1939 a kladli zde kytice. Německý star osta města Girth dal proto v roce 1940 základ pomníku odstranit a pomníkový fi nanční fond zkonfiskovat.

Ihned po válce v roce 1945 rozhodl nově ustavený národní výbor o urychleném in stalaci pomníku. Bylo upuštěno od zhotovení vítězného sloupu a místo něj byla u pomníku zasazena stříbrolistá lípa. Protože dokončení pomníku - zhotovení zá kladu a soklu z leštěné slezské žuly - si vyžádalo nákladu ve výši téměř 70 00 0 korun, rozhodl MNV vypsat veřejnou sbírku, na niž občané věnovali téměř 400 000 korun. 27. října 1946 mohla být socha prvního československého prezidenta, za přítomnosti tisíců občanů a mnoha oficiálních hostů slavnostně odhalena. Socha prezidenta - osvoboditele, která stála na prostějovském náměstí je vyjím ečná nejen zajímavým osudem tohoto popmníku, jehož vybudování stálo velké úsil í mnoha prostějovských občanů, jejichž práce byla mnohokrát nešťastnými shodam i okolností zmařena, ale také tím, že její barbarské ukradení a zničení v noci z 9. na 10. dubna 1953 se stalo rozbuškou k jednomu z největších protikomunis tických povstání v dějinách republiky.

NOČNÍ ZLODĚJI PŘED RADNICÍ

Občané Prostějova, kteří se tohoto těžko zapomenutelného rána dne 10. dubna 19 53 podívali z okna nebo vyšli na ulici, byli překvapeni hustou mlhou, která se valila na všechny strany od náměstí, přestože bylo toho dne teplo a velmi suc ho. Byli tím nesmírně překvapeni a považovali to za zvláštní hříčku přirody. B rzy však poznali, že o žádnou hříčku nešlo, že je to jen umělé zamlžení města, aby občané bydlící na náměstí neviděli, co se to v noci u radnice děje. Prost ějováci byli na sochu T.G.M. obzvláště pyšní a nebylo snad jediného občana měs ta, který by na její postavení něčím nepřispěl. V noci z 9. na 10. dubna 1953 došlo k hanebnému potupení nejen této sochy, ale hlavně památky prezidenta - o svoboditele. Komunističtí vandalové skryti umělou mlhou se chovali opravdu jak ti nejspostější zloději, protože jak s touto krádeží spěchali, neměli čas ani na odšroubování sochy z podstavce a tak sochu rozlámali na tři kusy a na pods tavci po ní zůstal ještě kus ulomené nohy. Zločinec se zkrátka nezapře a tito se dle své podstaty také chovali...

Za odstranění sochy z náměstí nesl odpovědnost tehdejší předseda MěstNV, který nesl vzhledem k svému chování a stranické příslušnosti velice příznačné jméno - jmenoval se totiž Václav Pobuda.

TEN DEN SE V TOVÁRNÁCH NEPRACOVALO

Očití svědkové vyprávějí: Když se prostějované probudili do nového dne, zjisti li, že na náměstí sochu Masaryka někdo ukradl. Kdo? Komu tak strašně překážela ? Do Prostějova přijíždělo mnoho lidí do zaměstnání z okolních obcí a tak se s talo, že se lidé, místo aby se ubírali přímo z autobusů do továren, úřadů a šk ol, shromážďovali na náměstí. V ten den se v prostějovsdkých továrnách nepraco valo. Na náměstí to už od ranního svítání doslova vřelo jak ve včelím úle před rojením. Celé náměstí od radnice až k hlavnímu kostelu včetně postranních uli ček bylo přeplněno lidmi. Všude se rozhořčeně diskutovalo. Lidé sestavili skup inu delegátů, kteří jménem shromážděných měli zjistit, kdo si dovolil takovým nepopsatelným způsobem ukrást sochu, která byla majetkem všech občanů celého m ěsta, neboť si ji sbírkami zaplatili. Jako majitelé pomníku měli občané plné p rávo na to, aby s nimi bylo jednáno ještě dříve, než si nějaký ten barbar dovo lil na něj vztáhnout své zločinecké pařáty. Nelze se tedy divit, že lidé žádal i, aby jim byl tento zlodějsko - barbarský kousek náležitě vysvětlen. První de legace byla z radnice tehdejší komunistickou čeládkou, bez jakéhokoliv jednání hrubě vykázána. Druhá delegace, již podstatně početnější, dopadla naprosto st ejně. Tohle bezpříkladné jednání radničních soudruhů vyvolalo mezi lidem pocho pitelně ještě mnohem větší pobouření, než samotná krádež sochy.

Krátce po poledni přijel na náměstí kordon uniformovaných policistů (těch v ci vilu tam bylo také dost) a začali vyzývat občany, aby se rozešli. Několik nepa třičně horkokrevných karabáčníků v modrých uniformách se začlo dokonce sápat n a nejbližší z občanů a ve velmi krátké době se tito strážci komunistické zvůle zcela pochopitelně ocitli bez rukávů, limců, výložek a podobně. Lidé začali h ázet trhat a házet na zem stranické a svazácké legitimace, zatímco někteří "bd ělí" je zase velmi rychle sbírali. K čemu byly později použity, netřeba uvádět ...

SOUDRUZI SE ZABARIKÁDOVALI

Soudruzi na radnici se namísto jednání, ze strachu před rozhněvaným davem, v r adnici doslova zabarikádovali. Zavřeli vrata a před ně natahali veškerý nábyte k a inventář, který měli po ruce.

Reakce shromážděných několika tisíc občanů byla naprosto příznačná pro vzniklo u situaci. Z oken radnice v přízemí a v prvním poschodí se začalo sypat sklo, jak jimi prolétaly dlažební kostky, které pocházely přímo z dlažby na náměstí. Náměstí znělo zpěvem oblíbených masarykových písní a zpěv byl doprovázen řinč ením sypajících se skel oken radnice. Kdo měl možnost vidět a hlavně slyšet ta kové množství lidí, jaké bylo shromážděno na prostějovském náměstí, ten na to jen tak hned určitě nezapomene. Po léta udusávané podhoubí národa najednou moc ně promluvilo. Tehdy se jadrní hanáci opravdu ozvali.

Když rota uniformovaných SNBáků, z velké části oblečená již jen do zbytků unif orem, bez obušků, a navíc "dekorovaná" nějakým tím šrámem nebo podlitinou, pod lehla mohutné přesile rozzuřeného davu a byla nucena vyklidit pole, přijelo na náměstí několik nákladních aut plných ozbrojených vojáků z místních kasáren. Chvíli sledovali, co se to zde děje a ještě než dostali rozkaz k zásahu, začal i skandovat: "MY JDEME S LIDEM, MY JDEME S LIDEM"! Následoval rozkaz k okamžit ému návratu do kasáren a posléze bylo v Prostějově veškeré vojsko vyměněno a p orozesíláno do nejrůznějších koutů republiky. Ovšem armáda, která se tehdy vyj ímečně zachovala jako opravdu lidová, přece jen nezůstala stranou dění. Od Stichovic již přicházel oddíl vojáků z 52. pluku Pomocných technických prap orů. Vojáci beze zbraní sčernými výložkami nesli silný a dlouhý trám, se který m se jako s beranem opřeli do radničních vrat. Vyrážet vrata tímto trámem pomá hali i lidé shromážděni v blízkém okolí radnice a ti vzdálenější, na které se místo u trámu nedostalo, alespoň povzbuzovali voláním "HEJ RUP", HEJ RUP"! Ten to pokřik burácel celým náměstím, než se vrata radnice s hlasitým praskáním pr ovalila, a dav vtrhl dovnitř. Lidé se dostali do vestibulu a chodeb radnice, v e které ovšem nenašli ani jednoho z členů té radniční zločinecké bandy, která zbaběle utekla zadním vchodem a tím se zachránila před nedobrovolným parašutis mem, který by je nepochybně, bez padáků a nejméně z oken třetího poschodí radn ice neminul, kdyby se davu dostali do rukou. Jeden mladý řeznický tovaryš popa dl ve vestibulu bustu jednoho z těch hlavních představitelů ožralých prasat - Klementa Gottwalda, a jediným úderem o podlahu ji roztříštil na kousky. "LIDOVÉ" MILICE PROTI LIDU

S přibývajícím soumrakem byla do Prostějova povolána posila oddílů Lidových mi lic od Brna, Olomouce, Vyškova a z jiných měst. S nimi na Prostějov táhli i ci vilisté od StB...

Od hlavního nádraží se na náměstí dral jiný dav. Lidé vzadu u kostela už tušil i, co se chystá, a proto se snažili postranními uličkami zmizet. U radnice zůs tal již jen nevelký hlouček lidí a okolo něj se do půlkruhu tvořila hustá rojn ice zločinců v civilu - příslušníků LM a StB. Z pod jejich kabátů se vynořily krátké samopaly a této ozbrojené sebrance se podařilo hlouček občanů zatlačit do radnice. Tam byli tito lidé pozavíráni do sklepů a druhý den eskortováni do různých věznic okresu i kraje.

Svědectví jednoho z účastníků: "Do sklepa přibývali postupně další. Neměli jsm e ponětí o čase. Zvenku jsme slyšeli, jak hluk stále narůstá, dolehlo k nám ři nčení skla, co se ale venku dělo, jsme se dovídali, jen když někoho dalšího op ět přivedli. Po nějakém čase se otevřely dveře a dovnitř vstoupili příslušníci StB, zřejmě z Olomouce. Řvali na nás. Museli jsme stát v pozoru. Ten, který v yslýchal, byl od ostatních titulován "soudruhu náčelníku"! Potom odešli a s ni kým se již nebavili. Venku se situace uklidňovala. Byla již pokročilá noční do ba. Potom jsme byli ze sklepa dosalova vykopáni a nacpáni do auta, které stálé o na dvoře radnice, a odvezeni do Olomouce. Ještě jsem si stačil všimnout, že radniční hodiny ukazovaly 00.30 hodin."

Následky? Vězení, nucené odchody ze zaměstnání, mnoho nedostudovaných studentů , spousta nadějí končících u lopaty.

Stanovisko okresního prokurátora, který prostějovské události přešetřoval v ro ce 1968:

byl trestnou činností, neboť k jeho odstranění nebyl žádným z oprávněným orgán ů vydán zákonný příkaz. Přitom škoda činí zhruba asi dva milióny korun. Z pach atelů tohoto trestného činu nebyl nikdo trestně stíhán, zato bylo odsouzeno zh ruba 40 osob, které vyslovily nesouhlas s pácháním takovéto trestné činnosti a s hrubým urážením citů a přesvědčení občanů města Prostějova, kteří si pomník sami budovali... Ze záznamu vyšetřování událostí z dubna 1953:

"Na sekretariátě OV KSČ prováděla komise soudruhů v čele s vedoucím tajemníkem KV KSČ Václavem Uhlířem šetření. Organizátoři nedůstojného odstranění sochy T .G.M. byli: někteří příslušníci Státní bezpečnosti, skupina důstojníků Letecké ho učíliště a tehdejší předseda ONV František Ján. Konkrétně? Pokud si lze vzp omenout na jména, tak z Bezpečnosti Vítězslav Štopl a nějaký Ďěrda, z armády š tábní kapitát Bernát a další.

V roce 1968 se měla vytvořit objektivní komise k posouzení událostí okolo odst ranění sochy T.G.M., mělo dojít k rehabilitacím všech nevinně odsouzených a k potrestání pachatelů krádeže této cenné sochy, s povinností nahradit městu vzn iklou škodu. Poslední zpráva komise je datována dnem 14. srpna 1968. Potom je všechno opět umlčeno sovětskými tanky...

V roce 1990 je Občanským fórem v Prostějově uspořádána sbírka na znovupostaven í pomníku T.G.Masyryka. Zároveň se pátrá po osudu sochy, která byla údajně odv ezena někam do lesů Drahanské vrchoviny a tam se stopa ztrácí... Z poslední zprávy vyšetřovací komise, ze dne 14. srpna 1968: ... z místa, kde byla socha po zbourání složena (Jahodův žleb), byla asi po čtrnácti dnech nalo žena na nákladní auto a odvezena neznámo kam. Nakládání a odvozu sochy (jejich tří kusů) bylo přítomno 10 až 12 osob, které přijely na místo v osobních aute ch...

Dnes od událostí 10. dubna 1953 uplynulo celých dvaačtyřicet let. Pachatelé kr ádeže pomníku T.G.Masaryka nejenže nestojí před soudem, ale ani proti nim neby lo zahájeno trestní stíhání, nikdo z oběti režimních represálií nebyl odškodně n, sbírka na obnovení pomníku tvoří po pěti letech jen zlomek částky, které je na postavení nového pomníku zapotřebí, komunisté při projevech na náměstí Svo body v Brně mají Masaryka plnou hubu aniž by přispěli jedinou korunou na náhra du toho, co jejich soukmenovci v roce 1953 zničili, a na radnici v Prostějově sedí bývalý vyšetřovatel StB... Lide hanácký, už se konečně probuď a hlavně ne zapomínej! V roce 1953 uběhl od února 1948 stejný počet let, jaký nás dnes děl í od listopadu 1989. Tehdy také šlo o projev znechucení nad vývojem vnitropoli tické situace, kterou si mnoho občanů vysnívalo v poválečné euforii poněkud ji nak, než jak se ve skutečnosti vyvíjela. A to by si měli uvědomit i dnešní pro stějovští radní...

Marek KOŘÍNEK