--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Pavel Milan
Název: Vážení,
Zdroj: NN Ročník........: 0005/016 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Pan Josef K u d l á č e k , šéfredaktor Českého týdeníku
a pan
Petr C i b u l k a , šéfredaktor Necenzurovaných novin Praha, 9.3.1995
Vážení,
a já Vás ujišťuji, že si Vás opravdu vážím, mám k tomu své důvody a moc si pře ji aby se na tomto mém vztahu k Vám, vztahu obdivu a úcty, ani v budoucnosti n ic nezměnilo.
Dostáváte spousty dopisu a zabívá Vám to jistě nemálo času, ne všechny dopisy můžete v klidu přečíst a ten můj je jenom jeden z mnohých. Přesto bych byl rád , kdybyste si v klidu přečetli má dobře míněná slova a pak se nad nimi krátce zamysleli. Jsem si vědom svých nevelkých možností, hry náhod a třeba i nálad, mně neznámé míry Vašeho rozhořčení, rozmyslu , vědomí povinnosti a závazku, al e snad přece jen nepíšu zbytečně. Přál bych si, aby můj dopis byl otištěn, ne v novinách, to určitě není mým cílem, ale aby se otiskl co nejzřetelněji ve Va šich myslích, ve Vás samotných.
Sleduji dlouho noviny, které vydáváte, mám k nim řadu kritických výhrad, ale p ovažuji je za mimořádné a svou užitečností nenahraditelné. Máte snahu nazývat věci pravými jmény, nepoklonkujete před současnými představiteli moci a tam, k de si na výsluní hoví lidé špatní, nepokoušíte se to omlouvat či tvářit se, že o tom nic nevíte. Vaše snaha psát pravdu i za tu cenu, že si mezi modnými udě láte řadu nepřátel, je záslužná a někdy jistě i těžká a nebezpečná. Výsledky V aší práce, tak jak je obráží Vámi vydávaný tisk, jsou někdy skvělé, někdy slab ší, ale to je samozřejmé, každá tvůrčí práce má své výkyvy a ne ve všech mušlí ch jsou perly. Váš přístup k současným tématům a k zpracovávané látce nebývá s amozřejmě přísně objektivní, ale to také patří k věci, zcela objektivní nejsme nikdo a snad to ani není v lidských silách. Každý z nás někomu straní víc a n ěkomu méně, platí to i o čtenářích a ovšem i o mně, tak třeba milým NN ochotně odpouštím hrubé pravopisné chyby, které asi nezavinil jen tiskařský šotek a v ČTD se snažím nevidět některé čtenářské dopisy, neoplývající přílišnou bystro stí.
Dovolte mi dvě malá odbočení, jenom jedno z osobní zkušenosti, druhé pak výraz ně novější a závažnější.
V den voleb v roce 92 mne navštívila má asi pětatřicetiletá přítelkně, žijící v severních Čechách. Ptal jsem se jí, koho bude volit. Podívala se na mne troc hu udiveně a odpověděla bezelstně, že nikoho. Opakoval jsem jí tehdy užívané h eslo, že neúčast ve volbách nahrává komunistům. "A to myslíš vážně?" zeptala s e. "U nás se jim nahrávat nemusí. V závodě nám poroučejí stejní lidé jako dřív , jen místo soudruzi si řákají pánové, můj šéf udělal před listopadem přes par taj kariéru a šéfuje dál, má své oblibence a patolízaly, ty protěžoval a protě žuje dál a odvolání proti tomu není žádné, předlistopadový jánabráchismus přet rval a vzkvétá a střetnout se s tou dobře zavedenou bandou by bylo dnes, v dob ě začínající nezaměstnanosti, mnohem větším rizikem než dřív. Na úřadech je ta táž zkorumpovaná banda, která tam bývala, sem tam doplněná o nové výtečníky. O policii se snad bavit nebudem, je to zase jen nový název starého společenství , u soudu mám už přes dva roky pohledávku vůči bývalému manželovi a ten prodlu žuje spor tím, že na nařízená jednání prostě nepřijde a není asi moci, která b y ho donutila, advokát na můj případ celkem kašle, protože z něj má málo peněz - různí šejdíři mu mohou zaplatit nesrovnatelně víc. Naše městečko je poměrně malé, dost se tu navzájem známe a tak vím, že co bohatý člověk, to gauner a k de vzali pracháči peníze a majetky nikdo nezjišťuje. Po městě jezdí nezaměstna ný cikán v zahraničním autě za půl milionu, já bych si nemohla koupit ani jízd ní kolo. Panstvo nezná špinavé peníze, já bohužel, ani čisté. Jak rostou výdaj e spojené s bydlením, nájemné, voda, plyn, elektřina, budu ráda, když si ušetř ím na obyčejné boty. Ti, co měli nahrabáno, hrabou dál a víc, okrádaní jsou ok rádáni také dál a víc. Pochybuji, že se to kdy změní. Že budeme muset něco obě tovat, to jsme věděli a předem jsme s tím souhlasili, ale nečekali jsme, že se z toho bude mít dobře všelijaká pakáž."
Myslíte si, že ten pohled mé severočeské přítelkyně je zkreslený? Vy, kterým p íšu, si to nejspíš nemyslíte.
To druhé odbočení se týká nedávného případu zločinného zatčení a uvěznění Jiří ho Wonky. Nemám v úmyslu opakovat, že tu zřejmě staré struktury zkoušely, co j e už teď možné, to řekli lidé povolanější, ale chtěl bych připomenout, že se o bjevila kromě Vás řada těch, kdo proti této zvůli vystoupili. A v té chvíli by li všichni protestující našimi spojenci - a díky jim.
Vykládali nám kdysi, že nástup Hitlera v Německu umožnila nespolupráce protifa šistických sil. Všechno bude asi poěnkud složitější, ale velký kus pravdy v to m tvrzení jistě je. V době ohrožení není vhodné pěstovat malichrné spory. A my , promiňte, také žijeme v době ohrožení. Proto potřebujeme spojence a těmi moh ou být i lidé z televizí, nezávislých sdružení, ekologických iniciativ, ano, o pakuji, potřebujeme získávat spojence a ne další nepřátele.
Jako dříve narozený si pamatuji, že již při první, krátké době tání po Stalino vě smrti, se objevila řada varujících informací, které se v šedesátých letech staly ještě důraznějšími a hrozivějšími. Dávno se vědělo, že řeky se stanou st okami, vzduch bude k nedáchání a - odpusťte - že se nutně a významně zhorší sl ožení obyvatelstva. Řešilo se to všechno povinným mlčením, postihem kritiků a čekáním na zázrak nebo na katqastrofu. Jsou jevy, které jsou zárukou budoucích malérů a neštěstí. Je hrozné uvědomit si, že budoucí svízele nám k těm součas ným, dnešním, obětavě připravují vzdělaní lidé a dokonce odchovanci prognostic kých pracovisť.
Nejsem zdaleka sám, kdo mívá pocit, že zákony a hlavně jejich výklad, praxe st átní správy a všeobená úcta k majetku, získaného libovolným způsobem, má slouž it podovdníkům gaunerům a mafiánským klanům. Dobrá, já tomu uniknu, do rakve, ale co ti, kteří přišli po nás? Tak jako německá mladá generace se nechápavě p tala svých otců - Jak jste mohli dopistit řádění fašismu a mnozí dnešní mladí kladou tutéž otázku o vládě totality, tak může přijít jednou čas, kdy další ge nerace se bude ptát - co jste to, proboha, dělali po tom Listopadu, proč jste nechali tak vyrůst bývalou nomenklaturu a mafie všeho možného durhu a původu? Považoval bych za jeden z kladů NN, že i když jejich psaní působí někdy jako h onba za senzacemi a jako očerňování jednotlivců a i když z mladické nerozvážno sti tu dojde občas k hrubé urážce zvířat, nevinných božích stvoření, vědí že z ásadní chyba je v neprovedené očistě společnosti. Účinné kontrolní orgány a sa močistící schopnost této společnosti chybí, zato se plošně posiluje autorita u rčitých funkcí, bez ohledu na to, kdo je právě zastává. Ovšemže soudce má být nezávislý, státní úředník má mít autoritu, vedoucí pracovník od mistra až po m ajitele podniku musí mít možnost samostatného jednání. Pravidlo je ale k ničem u, jestliže soudcem je bezcharakterní kolaborant, státním úředníkem zkorumpova ný nadutec a majitelem podniku mafiánksý gauner. Není třeba o tom hovořit obší rněji, jsou to věci všeobecně známé. "Kádrová práce", která se zde provozovala a bohužel leckde ještě trvá, je výstižně charakterizována jistou definicí Jiř ího Muchy: Nemravný systém obsazuje místa nejhoršími lidmi přirozeným výběrem. Šéfredaktorovi ČTD, kromě jiného, dík třeba i za to, že nechal jen poměrně krá tkou dobu fungovat bývalý ČD jako kolovrátek povrchního antikomunistmu a pak u kázal, že všechno je mnohem méně legrační: komunistická víra je scestná, ale n ení tím největším zlem. Zlo je na světě již od nepaměti, jen v době totality v elice dobře prosperovalo ve vzniklých a upevňovaných mafiánských strukturách. Nebezpečí již není v jedné víře, která jako mnoho jiných (včetně víry ve všemo cnost trhu) je selháním intelektu, ale v ekonomickém a mocenském panování bezo hledných prospěchářů, které Listopadem neskončilo. Papaláše na všech úrovních nespojovala společná víra, tu jen předstírali, dokud se jim to hodilo, ale spo lečné zájmy -ů korytářství, žřavost, touha po moci a pragmatismus osobního pro stěchu.
Panu Kudláčovi se vyčítá, že nebyl dost jasnozřivý. Podporoval OF, jako většin a z nás, potom ODS, snažil se podpořit KAN a nyní prosazuje DEU. Odpusťte, že tento náhled nesdílím. Ano, i vydavatel ČD se mohl párkrát splést a jednou mož ná dojde k poznání, že v poválečných časech, které sám nezažil, se mohli jiní v tak zcela jiné době zmýlit a v dobré víře a nepoučeném, svatém antifašistick ém nadšení, jít za vidinou lepšího života a světa; do té doby, než pochopili, že jdou za přeludem a podporují zločin. Věřím ale, že jste (Vy, pane Kudláčkuú zcela správně došel k názoru, že pravda sama se proti hroší kůži prosperující ch gaunerů neprosadí, že za pravdou musí stát nějaká strana. Bude ovšem zase s ložená z lidí, ne z nadpozemských bytostí, ale může být oprávněnou nadějí. Chr ání si teď svoji čistotu tím, že do ní nemohou vstupovat bývalí komunistě. Pře jme si ještě, aby do ní nevstoupily komunistické manýry jako autoritativní cen tralismus, žlučovité hádky, osočování, nemístné podezírání a zbytečná netolera nce.
Není to tak dávno, co jsem si myslel, že už tu vzniká jakási jednotná fronta l idí, jimž jde o slušnost, spravedlnost, změnu společenského obzduší k lepšímu. O to, aby se nečestné jednání nevyplácelo a aby všichni ti, kdo si v státním aparátu, policii, v soudnictví a jinde uchovali dobré lidské vlastnosti, cítil i za sebou morální a později třeba i mocenskou podporu. A najednou se objeví v tisku, který by měl být oporou lidské důstojnosti, ostrá a na první pohled po dezřele nesolidní diskuze. A člověku se chce zvolat: "Proboha, nezbláznili jst e se? Ty Vaše noviny by měly spolupracovat a ne kydat na sebe špínu? Pokud šlá plČD někde vedle, musel se v NN objevit vyloženě urážlivý článek? A na druhé s traně - že si pan Cibulka vzal bývalou komunistku, co na tom, dobře mu tak, al espoň vidí, že dřívější slogan o tom, že , komunista zůstane komunistou i kdyb y trakaře padaly (což tak krásně připomíná lidové že vůl zůstane volem i kdyby latinsky uměl) je čirý nesmysl, nikdo se komunistou nenarodil a nemusí jako k omunista umřít. Komunistická víra obšem deformovla lidský mozek, jako každá fa natická víra, psychologové, zabývající se působením sekt by o tom mohli říci v íc, ale což to znamená, že kdo byl jednou členem sekty, je jím navěky? Kdo nám dává právo upírat lidskou hodnotu a čest člověku, jako byl Záviš Kalandra? Kd e najdete u Vladislava Vančury primitivní nenávist a omezenou nesnášenlivost, dokonce kde v jeho díle najdete nějakou přihlouplou agitaci? On přece nemůže z a to, že si ho dnes, tolik let po jeho hrdinné smrti, přisvojují ti, s kterými by se byl jistě nešpinil! Chápu, že prožité utrpení (o kterém také něco vím) může vést k zevšeobecnění cílené nenávisti, ale v každém velkém společenstvín byli a jsou lidé obyčejní, dobří a zlí. Zločinec nemusel být komunistou, aby s e dopouštěl surovostí, jen mu to v totalitě, pokud byl třeba příslušníkem její ho aparátu, bylo dovoleno. Není ovšem sporu o tom, že antikomunismus je potřeb ný, ale neměl by být povrchní, primitivní a nepoučený.
Kdybych tak měl tu moc, zahnat Vás a třeba i celé Vaše redakce k jednomu stolu . Ze svého ubohého důchodu byl Vám koupil nějaké dobré víno a pořádal bych Vás , abyste si všechno trpělivě vysvětlili a abyste si vzájemně odpustili. To pře ce nejde vymýšlet si podezření, že někdo neemigroval, ale by vysazen a na druh é straně zase nelze ohrožovat člověka, který si nejen vytrpěl své, ale nejedno u prokázal svůj charakter, poukazováním na to, že si řešil soukromý život jina k, než jsme si snad my představovali.
Ještě maličkost k otázce bývalých redaktorů a k rozchodu s bývalými spolupraco vníky či přáteli vůbec. Stejně jako já jste jistě i Vy potkali nemálo lidí, tk erým ztroskotalo manželství a museli se rozvést. Škála způsobů, jak tuto zálež itost řešit, je rozsáhlá. Jsou lidé slušní, kteří dojdou k tomu, že se prostě nedá nic dělat, nezvládli jsme to, rozcházíme se budeme spolu jednat zdvořile a nebudeme pěstovat vzájemnou zatrpklost či obviňovat jeden druhého. A jsou ji ní, kteří vytahují na druhého všemožnou špínu a snaží se mu ublížiz. Vím dokon ce i o dámě, která za předchozího režimu vlády jedné strany uváděla u rozvodov ého soudu, že její můž poslouchá doma Londýn a Svobodnou Evropu; naštěstí rozu mná soudkyně dáme poučila, že toto do občanského sporu nepatří.
Ano, i rozchody lidí by měly mít určitou kulturu, což by mělo paltit i o rozch odech v politice, žurnalistice, pracovních vztazích a třeba i v ostrých diskuz ích. Domnívám se že Vás obou, vážení šéfredaktoři, si lidé váží právem. Kdo ji ný by tedy měl být příkladem i v té slušnosti rozchodu, když ne Vy. Ostatně my slíte si, že obyčejnému čtenáři vadí, když redaktor přejde z jedné redakce do druhé (s podobným zaměřením), pokud i nadále píše dobře a zajímavě? Uvědomte si, prosím, že máte své čtenáře, kteří si Vás oblíbili. Uvědomte si, rposím, že máte své čtenáře svým způsobem na starosti, máte k nim určité povin nosti a oni sotva budou mít zájem o Vaše handrkování, zařadí je mezi problémy, které se jich netýkají. Mimo to nepřátel máme dost, chcete oba, každý z Vás, vyrobit si jednoho navíc? A komu to prospěje? V mnoha slušných lidech jste svo jí dloholetou snahou psát pravdu, vzbudili určité naděje, tak jako je vzbudila v mnoha lidech založením DEU paní inženýrka Hromádková. Bylo by správné toto všechno poskodit nedostatkem tolerance, zájmem uražené ješitnosti či z jakýchk oli malicherných důvodů?
Museli jsme v polistopadové době pohřbít řadu nadějí a iluzí. Například o člov ěku, jenž byl určitou dobu symbolem, o němž jsme věřili, že je velký - a nyní vidíme, jak dokáže být lhostejný k osudu obětí a solidarizovat se s těmi, kdo si úcty nezaslouží. Já vím, naše chyba, nemáme vkládat do lidí přílišné naděje , ušetříme si zbytečné zklamání.
Pokusil jsem se napsat Vám, cfo jsem považoval za správné. Nemusíte mne brát v ážně, z Vašeho hlediska jsem jen pouhým čtenářem, jakých máte tisíce, ničím ví c.
Momentálně mi připadá, že napětí mezi NN a ČtD ustalo, což jsem si moc přál. P okud by se ale nenávistná polemika měla obnovit, k mým dosavadním zklamáním př idáte další ztrátu iluzí o dvou dobrých lidech.
Prosím Vás pěkně, nedělejte mi to.
S upřímným přáním mnoha úspěchů
Milan P a v e l
Nad lomem 23
147 00 Praha 4
P.S. Týž text oběma adresátům.